1)

Článek 16 nařízení (ES) č. 864/2007 Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („Řím II“) musí být vykládán v tom smyslu, že takové vnitrostátní ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, podle něhož je promlčecí lhůta u žaloby na náhradu újmy způsobené pojistnou událostí tříletá, nemůže být považováno za imperativní ustanovení ve smyslu tohoto článku, ledaže soud, kterému byla věc předložena, konstatuje na základě podrobné analýzy znění, obecné systematiky, cílů a kontextu přijetí tohoto ustanovení, že je natolik důležité ve vnitrostátním právním řádu, že odůvodňuje výjimku z použití rozhodného práva určeného podle článku 4 tohoto nařízení.

2)

Článek 27 nařízení č. 864/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že článek 28 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, jak byl proveden ve vnitrostátním právu, není ustanovením unijního práva, které stanoví kolizní normy pro oblast mimosmluvních závazkových vztahů ve smyslu tohoto článku 27.