|
6.5.2019 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 155/13 |
Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 14. března 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeidsrechtbank Antwerpen — Belgie) — Maria Vester v. Rijksinstituut voor ziekte- en invaliditeitsverzekering
(Věc C-134/18) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Systémy sociálního zabezpečení - Dávky v invaliditě - Články 45 a 48 SFEU - Volný pohyb pracovníků - Nařízení (ES) č. 883/2004 - Rozdílné režimy náhrad v různých členských státech - „Doba předchozí pracovní neschopnosti“ - Doba trvání - Přiznání dávky v pracovní neschopnosti - Nevýhody pro migrující pracovníky“)
(2019/C 155/16)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Arbeidsrechtbank Antwerpen
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Maria Vester
Žalovaný: Rijksinstituut voor ziekte- en invaliditeitsverzekering
Výrok
Články 45 a 48 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové situaci, jako je situace, která nastala v původním řízení a v níž je pracovníkovi, který byl po dobu jednoho roku v pracovní neschopnosti a byl uznán za invalidního příslušnou institucí členského státu svého bydliště, avšak na základě právních předpisů tohoto členského státu nemá nárok na dávky v invaliditě, uložena příslušnou institucí členského státu, ve kterém získal všechny své doby pojištění, povinnost dovršit navíc další dobu pracovní neschopnosti v délce jednoho roku, aby mu mohl být přiznán status invalidity, jakož i nárok na poměrné dávky v invaliditě, avšak mu nejsou během uvedeného období vypláceny dávky v pracovní neschopnosti.