1)

Článek 3 odst. 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách ve spojení s bodem 1 písm. q) přílohy této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že za zneužívající bez dalšího zkoumání obecně neoznačuje smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno a jehož předmětem či účinkem je přenést důkazní břemeno na spotřebitele.

2)

Článek 3 odst. 3 směrnice 93/13 ve spojení s bodem 1 písm. q) přílohy této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že se na jedné straně nevztahuje na ujednání, jehož předmětem nebo účinkem je to, že se spotřebitel může oprávněně domnívat, že musí splnit všechny své smluvní povinnosti, i když podle jeho názoru některá plnění nejsou splatná, jestliže toto ujednání nemění právní postavení spotřebitele s ohledem na použitelné vnitrostátní právní předpisy, a na druhé straně, že se vztahuje na ujednání, jehož předmětem nebo účinkem je, že brání spotřebiteli v podání žaloby či právních prostředků nápravy v případě, že je zbývající dlužná částka určena v notářském zápise s důkazní sílou, což věřiteli dává možnost jednostranně a s konečnou platností ukončit spor.

3)

Článek 5 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že ustanovení nevyžaduje, aby podnikatel poskytl doplňující informace k ujednání, které je sepsáno jasným jazykem, ale jehož právní účinky lze zjistit pouze výkladem ustanovení vnitrostátního práva, které není v judikatuře vykládáno jednotně.

4)

Článek 3 odst. 3 směrnice 93/13 ve spojení s bodem 1 písm. m) přílohy této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na smluvní ujednání, které umožňuje podnikateli, aby jednostranně určil, zda bylo plnění ze strany spotřebitele poskytnuto v souladu se smlouvou.