|
11.11.2019 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 383/15 |
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 5. září 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof - Rakousko) – Verein für Konsumenteninformation v. Deutsche Bahn AG
(Věc C-28/18) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech - Nařízení (EU) č. 260/2012 - Jednotná oblast pro platby v eurech (SEPA) - Platba inkasem - Článek 9 odst. 2 - Dostupnost plateb - Podmínka bydliště“)
(2019/C 383/14)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Oberster Gerichtshof
Účastníci původního řízení
Žalobce: Verein für Konsumenteninformation
Žalovaná: Deutsche Bahn AG
Výrok
Článek 9 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému smluvnímu ujednání, jako je smluvní ujednání dotčené ve věci v původním řízení, které vylučuje platbu inkasem v eurech prostřednictvím celounijního inkasního systému (inkasní systém SEPA), pokud plátce nemá bydliště ve stejném členském státě, v němž má příjemce své sídlo.