Věc T‑834/17

United Parcel Service, Inc.

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 23. února 2022

„Mimosmluvní odpovědnost – Hospodářská soutěž – Trhy mezinárodních služeb expresního doručování malých zásilek v EHP – Spojení podniků – Rozhodnutí, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem – Zrušení rozhodnutí rozsudkem Tribunálu – Právo na obhajobu – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Příčinná souvislost“

  1. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů – Žaloba na náhradu škody způsobené unijním orgánem – Minimální požadavky – Nedostatek důslednosti při organizaci některých právních a skutkových argumentů – Přípustnost

    [Listina základních práv Evropské unie, článek 47; statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 76 písm. d)]

    (viz body 26–28)

  2. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů – Právní důvody neuvedené v žalobě – Obecný odkaz na další písemnosti připojené k žalobě – Nepřípustnost

    [Statut Soudního dvora, článek 21 a čl. 53 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 76 písm. d)]

    (viz body 31–34)

  3. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů – Právní důvody neuvedené v žalobě – Obecný odkaz na jiné písemnosti – Nepřípustnost – Přípustnost odkazu na písemnosti předložené témuž soudu v jiné věci – Posouzení případ od případu – Klíčová podmínka – Totožnost účastníků řízení a zejména žalobkyň v obou věcech

    [Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 76 písm. d)]

    (viz bod 51)

  4. Soudní řízení – Předložení důkazů – Lhůta – Opožděné předložení důkazů nebo opožděné navržení dalších důkazů – Podmínky

    [Jednací řád Tribunálu, čl. 76 písm. f), čl. 81 odst. 1 a čl. 85 odst. 1, 2 a 4]

    (viz body 64–66, 69, 79)

  5. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení unijního práva hospodářské soutěže – Prostor pro uvážení, kterým orgán disponuje při přijímání aktu – Zohlednění tohoto prostoru unijním soudem při posouzení protiprávnosti

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

    (viz body 82–88)

  6. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Právní norma, která přiznává práva jednotlivcům – Pojem – Právo na obhajobu – Zahrnutí

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

    (viz bod 95)

  7. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Porušení povinnosti Komise předat účastníku řízení, který spojení oznámil, poslední verzi ekonometrického modelu použitého pro posouzení účinků uvedeného spojení na ceny – Dostatečně závažné porušení práva dotčeného účastníka řízení na obhajobu

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 139/2004, čl. 18 odst. 3)

    (viz body 97–111, 117, 118, 122, 123)

  8. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Nedostatečné odůvodnění unijního aktu – Vyloučení

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

    (viz bod 189)

  9. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení unijního práva hospodářské soutěže – Prostor pro uvážení, kterým orgán disponuje při přijímání aktu – Volba ekonometrického modelu provedená Komisí v rámci řízení o kontrole spojování podniků, která se významně odchyluje od běžné praxe orgánu – Absence dostatečně závažného porušení

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

    (viz body 201–203, 209, 210, 215–228)

  10. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Pojem – Důkazní břemeno

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

    (viz bod 341)

  11. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Újma tvořená náklady spojenými s účastí na řízení o kontrole spojení mezi dvěma konkurenčními podniky – Náklady vyplývající ze svobodné volby žalobce – Absence přímé příčinné souvislosti mezi újmou a jednáním orgánu

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

    (viz bod 343)

  12. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Újma tvořená náklady spojenými s platbou smluvní náhrady škody za ukončení smlouvy v důsledku rozhodnutí prohlašujícího oznámené spojení za neslučitelné s vnitřním trhem – Náklady vyplývající ze smluvního závazku vycházejícího z vůle smluvních stran – Absence příčinné souvislosti mezi újmou a jednáním orgánu

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

    (viz body 344–350)

  13. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Ušlý zisk z důvodu rozhodnutí, kterým se oznámené spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem – Podnik, který v návaznosti na uvedené rozhodnutí oznámil, že upouští od tohoto spojení – Porušení práva na obhajobu bez rozhodujícího vlivu na výsledek řízení o kontrole zamýšleného spojení – Upuštění od spojení – Absence přímé příčinné souvislosti mezi újmou a jednáním orgánu

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

    (viz body 353–371)

Shrnutí

Tribunál zamítl dvě žaloby na náhradu škody podané společnostmi UPS a ASL Aviation Holdings; obě společnosti se domáhaly náhrady hospodářské újmy údajně vzniklé z důvodu protiprávnosti rozhodnutí Komise, kterým se oznámené spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem

Rozhodnutím ze dne 30. ledna 2013 (dále jen „sporné rozhodnutí“) ( 1 ) Evropská komise prohlásila oznámené spojení mezi společnostmi United Parcel Service, Inc. (dále jen „UPS“) a TNT Express NV (dále jen „TNT“) za neslučitelné s vnitřním trhem, přičemž oba podniky působí na trhu mezinárodních služeb expresního doručování malých zásilek.

I když UPS veřejně oznámila, že upouští od tohoto spojení, podala k Tribunálu žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 7. března 2017 ( 2 ) Tribunál této žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 16. ledna 2019 ( 3 ) zamítl Soudní dvůr kasační opravný prostředek podaný Komisí proti tomuto rozsudku Tribunálu.

Komise mezitím prohlásila za slučitelné s vnitřním trhem oznámené spojení mezi společnostmi TNT a FedEx Corp. (dále jen „FedEx“), konkurentem společnosti UPS ( 4 ).

Na konci roku 2017 podala UPS žalobu na náhradu škody proti Komisi, která zněla na náhradu hospodářské újmy údajně utrpěné z důvodu protiprávnosti sporného rozhodnutí ( 5 ). V roce 2018 byla žaloba na náhradu škody podána mimo jiné společnostmi Aviation Holdings DAC a ASL Airlines (Ireland) Ltd (dále společně jen „společnosti ASL“), které před přijetím sporného rozhodnutí uzavřely se společností TNT obchodní dohody, které měly být provedeny po schválení spojení mezi společnostmi UPS a TNT ( 6 ).

Tyto dvě žaloby na náhradu škody byly zamítnuty sedmým rozšířeným senátem Tribunálu.

Závěry Tribunálu

Zamítnutí žaloby na náhradu škody podané společností UPS (věc T‑834/17)

V žalobě na náhradu škody společnost UPS uvedla, že se Komise přijetím sporného rozhodnutí dopustila dostatečně závažného porušení unijního práva, které může založit mimosmluvní odpovědnost Unie. Podle společnosti UPS Komise zaprvé porušila její procesní práva během správního řízení, zadruhé porušila povinnost uvést odůvodnění a zatřetí se dopustila pochybení ohledně posouzení oznámeného spojení po meritorní stránce.

Úvodem Tribunál připomíná, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie předpokládá splnění tří kumulativních podmínek, a sice dostatečně závažného porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům, skutečné existence škody, jakož i existence přímé příčinné souvislosti mezi porušením a vzniklou škodou.

Pokud jde zaprvé o údajné nedodržení procesních práv společnosti UPS během správního řízení, tato společnost vytýkala Komisi, že nesdělila konečnou verzi ekonometrického modelu, která sloužila k analýze účinků oznámeného spojení na ceny, ani kritéria pro posouzení nárůstu efektivnosti vyplývajícího z tohoto spojení. Kromě toho se UPS domnívala, že Komise porušila její právo na přístup k informacím poskytnutým společností FedEx v průběhu správního řízení.

Pokud jde o nesdělení poslední verze ekonometrického modelu použitého Komisí, Tribunál uvádí, že podle použitelné právní úpravy byla Komise skutečně povinna informovat UPS o této posledně uvedené verzi. Vzhledem k tomu, že Komise měla v tomto bodě značně omezený, či dokonce žádný prostor pro uvážení, dopustila se dostatečně závažného porušení práva společnosti UPS na obhajobu tím, že jí tento model nesdělila. S ohledem na judikaturu v oblasti dodržování práva na obhajobu a rozsudek Soudního dvora ze dne 16. ledna 2019 nebylo toto porušení práv společnosti UPS mimoto omluvitelné z důvodu údajné nejasnosti unijního práva, jak to tvrdila Komise.

Tribunál rovněž odmítá argument Komise na obranu vycházející ze skutečnosti, že vývoji ekonometrického modelu předcházela četná korespondence se společností UPS. Tím, že Komise nesdělila konečnou verzi ekonometrického modelu, nejen že se odchýlila od procesního omezení určeného k zajištění legitimity řízení o kontrole spojování podniků Unie, jakož i jeho spravedlivého charakteru, ale i uvedla společnost UPS do situace, která jí neumožnila porozumět části odůvodnění sporného rozhodnutí.

Naproti tomu, pokud jde o neoznámení kritérií pro posouzení nárůstu efektivnosti vyplývajícího z oznámeného spojení společnosti UPS, Tribunál uvádí, že žádné ustanovení unijního práva použitelné na kontrolu spojování podniků Komisi neukládá, aby předem abstraktně vymezila konkrétní kritéria, na jejichž základě má v úmyslu připustit, že nárůst efektivnosti lze považovat za prokazatelný. Za těchto podmínek je argumentace společnosti UPS směřující k prokázání, že Komise byla povinna sdělit jí konkrétní kritéria a úrovně důkazního břemene, které hodlala uplatnit za účelem určení, zda je každý dovolávaný nárůst efektivnosti prokazatelný, právně nepodložená.

Tribunál mimoto odmítl argumentaci, podle které Komise porušila právo UPS na přístup k určitým dokumentům, které Komisi poskytla společnost FedEx v průběhu správního řízení. Vzhledem k tomu, že UPS nevykonala svá práva na přístup včas a způsobem stanoveným použitelnými právními předpisy (nepředložení věci úředníkovi pro slyšení), nesplňovala podmínky pro získání náhrady škody údajně způsobené porušením uvedených práv.

Pokud jde zadruhé o údajné porušení povinnosti uvést odůvodnění ze strany Komise, Tribunál připomíná, že nedostatečné odůvodnění unijního aktu v zásadě nemůže založit odpovědnost Unie.

Pokud jde zatřetí o argument společnosti UPS vycházející z pochybení týkajících se meritorního posouzení oznámeného spojení podniků, Tribunál, který potvrdil, že se Komise dopustila určitých pochybení, uvádí, že tato pochybení nepředstavují dostatečně závažná porušení unijního práva, aby mohla vést ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie. V tomto ohledu Tribunál upřesňuje, že i když Komise použila ekonometrický model, který se výrazně odchyluje od běžné praxe v hospodářské oblasti, v rozporu se svými vlastními pravidly (Osvědčené postupy pro předkládání hospodářských důkazů), měla při vymezení uvedeného modelu značný prostor pro uvážení. Kromě toho se Komise při provedení své analýzy účinků oznámeného spojení neopřela výlučně o uvedený ekonometrický model, ale rovněž provedla obecnou analýzu charakteristik dotčeného trhu, přičemž zdůraznila povahu a charakteristické rysy uvedeného trhu a důsledky vyplývající ze zamýšleného spojení.

Nakonec Tribunál dospěl k závěru, že se společnosti UPS nepodařilo prokázat existenci zjevných a závažných pochybení v rámci posouzení prokazatelné povahy nárůstu efektivnosti nebo konkurenčního postavení společnosti FedEx v návrhu spojení podniků, ani existenci jakéhokoli nepřímého důkazu, který by mohl odhalit nerovné zacházení mezi rozhodnutím o spojení mezi společnostmi FedEx a TNT a sporným rozhodnutím.

Poté, co Tribunál takto určil, že dostatečně závažné porušení procesních práv společnosti UPS v průběhu správního řízení bylo omezeno na to, že nebyla oznámena poslední verze ekonometrického modelu použitého Komisí k analýze účinků oznámeného spojení na ceny, dále zkoumal existenci přímé příčinné souvislosti mezi touto protiprávností a škodou uplatňovanou společností UPS, a sice zaprvé náklady spojenými s její účastí na řízení o kontrole oznámeného spojení podniků mezi společnostmi FedEx a TNT, zadruhé zaplacením smluvní náhrady škody společnosti TNT v důsledku vypovězení dohody o fúzi uzavřené se společností TNT a zatřetí ušlým ziskem vyplývajícím z nemožnosti provést tuto dohodu o fúzi.

Pokud jde nejprve o náklady spojené s účastí společnosti UPS na řízení o kontrole oznámeného spojení mezi společnostmi FedEx a TNT, Tribunál konstatuje, že tato účast zjevně vyplývala ze svobodné volby UPS. Porušení procesních práv společnosti UPS v řízení o kontrole spojení mezi ní a společností TNT tak nelze považovat za rozhodující příčinu nákladů spojených s její účastí v řízení o kontrole spojení mezi společnostmi FedEx a TNT. Stejně tak vzhledem k tomu, že platba náhrady škody za vypovězení smlouvy společnosti TNT má svůj původ ve smluvním závazku vyplývajícím ze znění dohody o fúzi uzavřené mezi společnostmi UPS a TNT, nemohly protiprávnosti sporného rozhodnutí představovat rozhodující příčinu platby této náhrady škody společnosti TNT.

Pokud jde konečně o údajný ušlý zisk společnosti UPS, Tribunál uvádí, že nelze předpokládat, že by v případě absence porušení procesních práv společnosti UPS v řízení o kontrole spojení mezi ní a společností TNT bylo toto spojení prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem. Kromě toho společnost UPS neprokázala ani neposkytla důkazy, které by Tribunálu umožnily dospět k závěru, že v případě absence tohoto porušení by Komise prohlásila uvedené spojení za slučitelné s vnitřním trhem. Navíc vzdání se zamýšleného spojení společností UPS již od oznámení sporného rozhodnutí mělo za následek přerušení jakékoli přímé příčinné souvislosti mezi zjištěnou protiprávností a tvrzenou újmou.

S ohledem na výše uvedené Tribunál dospěl k závěru, že společnost UPS neprokázala, že porušení jejích procesních práv v řízení o kontrole spojení mezi ní a společností TNT bylo rozhodující příčinou tvrzené újmy. Zamítl tedy její žalobu na náhradu škody v plném rozsahu.

Zamítnutí žaloby na náhradu škody podané společnostmi ASL (věc T‑540/18)

Žaloba na náhradu škody podaná společnostmi ASL směřovala k náhradě údajného ušlého zisku vyplývajícího z nemožnosti provést z důvodu sporného rozhodnutí obchodní dohody uzavřené se společností TNT. Na podporu této žaloby se společnosti ASL dovolávaly porušení jejich základních práv a práv společnosti UPS ze strany Komise, jakož i existence závažných a zjevných pochybení při posouzení oznámeného spojení společností UPS a TNT ze strany Komise.

Tribunál zaprvé konstatoval, že se společnosti ASL nemohou jako základu svého vlastního návrhu na náhradu škody dovolávat porušení práva společnosti UPS na obhajobu v rámci řízení o kontrole spojení mezi posledně uvedenou společností a společností TNT. Podle ustálené judikatury Tribunálu je totiž nezbytné, aby ochrana poskytovaná právní normou uplatňovanou na podporu žaloby na náhradu škody měla účinky vůči osobě, která se jí dovolává, a tedy aby tato osoba náležela mezi osoby, kterým dotčená norma přiznává práva.

Zadruhé Tribunál odmítl jako neopodstatněnou argumentaci společností ASL vycházející z toho, že Komise v rámci řízení o kontrole spojení mezi společnostmi UPS a TNT porušila jejich základní práva a zejména právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. V tomto ohledu Tribunál upřesnil, že jelikož se společnosti ASL svobodně rozhodly neúčastnit se tohoto řízení, nemohly se důvodně dovolávat toho, že Komise v kontextu tohoto řízení údajně porušila jejich základní práva.

Zatřetí Tribunál odmítl jako nepřípustný žalobní důvod vycházející z existence závažných a zjevných pochybení, kterých se Komise dopustila při posuzování spojení mezi společnostmi UPS a TNT, vzhledem k tomu, že společnosti ASL se v tomto ohledu omezily na odkaz na žalobu podanou společností UPS ve věci T‑834/17.

S ohledem na tyto úvahy Tribunál, který konstatoval, že společnosti ASL neprokázaly dostatečně závažná porušení unijního práva, kterými je stiženo sporné rozhodnutí, zamítl jejich žalobu jako neopodstatněnou.


( 1 ) – Rozhodnutí C(2013)431, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem a s fungováním Dohody o EHP (věc COMP/M.6570 – UPS/TNT Express).

( 2 ) – Rozsudek ze dne 7. března 2017, United Parcel Service v. Komise (T‑194/13EU:T:2017:144).

( 3 ) – Rozsudek ze dne 16. ledna 2019, Komise v. United Parcel Service (C‑265/17 PEU:C:2019:23).

( 4 ) – Rozhodnutí ze dne 8. ledna 2016, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s fungováním Dohody o EHP (věc M.7630 – FedEx/TNT Express), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2016, C 450, s. 12).

( 5 ) – Věc T‑834/17, United Parcel Service v. Komise.

( 6 ) – Věc T‑540/18, ASL Aviation Holdings a ASL Airlines (Ireland) v. Komise.