Věc T‑571/17 RENV

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 21. června 2023

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Smlouva na dobu neurčitou – Rozvázání smlouvy – Článek 47 písm. c) bod i) PŘOZ – Nezpůsobilost – Chování ve službě a přístup k práci, které jsou neslučitelné se zájmem služby – Povinnost uvést odůvodnění – Právo být vyslechnut – Právo na rodičovskou dovolenou – Článek 42a služebního řádu – Použití minimálních požadavků směrnic 2010/18/EU a 2002/14/ES na úředníky a zaměstnance Unie – Články 27, 30 a 33 Listiny základních práv – Právo pracovníka na informování a na projednávání – Článek 24b služebního řádu – Zjevně nesprávné posouzení – Ochrana v případě neoprávněného propuštění – Incidenční napadnutí pravomocných aktů – Nepřípustnost – Zásada proporcionality – Zneužití pravomoci – Odpovědnost“

Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Rozvázání pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Povinnost odůvodnění a dodržování práva na obhajobu – Dosah

[Článek 296 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a) a c); služební řád úředníků, článek 25; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. c) bod i)]

(viz body 35, 36, 50, 51, 62, 63, 69, 70)
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Rozvázání pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Odůvodnění vycházející z nezpůsobilosti – Povinnost předchozího řízení pro nezpůsobilost, které se použije na úředníky – Neexistence – Nutnost disciplinárního provinění nebo nedbalosti při výkonu funkce – Neexistence

[Služební řád úředníků, článek 51; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. c) bod i)]

(viz body 58, 376, 379)
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Dovolená – Rodičovská dovolená – Revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS – Směrnice 2010/18 – Ochrana před méně příznivým zacházením nebo propuštěním z důvodů žádosti o rodičovskou dovolenou nebo čerpání rodičovské dovolené – Zohlednění unijním soudem při výkladu ustanovení služebního řádu

(Článek 288 třetí pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 33 odst. 2; služební řád úředníků, čl. 1e odst. 2 a článek 42a; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 16 a čl. 80 odst. 4; směrnice Rady 2010/18, příloha, ustanovení 5 bod 4)

(viz body 77–88, 118–121)
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Rozvázání pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Odůvodnění vycházející z nezpůsobilosti nebo ze závažného disciplinárního provinění zaměstnance – Zaměstnanec na rodičovské dovolené – Rozvázání bez čekání na znovuzařazení – Přípustnost – Meze – Zákaz propuštění z důvodů žádosti o rodičovskou dovolenou nebo čerpání rodičovské dovolené

[Služební řád úředníků, článek 42a; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3a, 16 a 47 písm. b) bod ii) a písm. c) bod i); nařízení Rady č. 723/2004, bod 2 odůvodnění; směrnice Rady 96/34, příloha, ustanovení 2 bod 4 a 2010/18, příloha, ustanovení 5 bod 4]

(viz body 93–113, 117, 122–126, 142)
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Rozvázání pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Celkový závěr o nezpůsobilosti založený na několika důvodech – Protiprávnosti, kterými jsou stiženy některé důvody napadeného rozhodnutí – Zrušení – Meze – Existence jiných právních nebo nezpochybněných důvodů, které jsou dostatečně významné pro odůvodnění napadeného rozhodnutí

(viz body 145, 352, 360)
Akty orgánů – Směrnice – Směrnice 2002/14, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci – Povinnost administrativy dodržovat minimální požadavky směrnice

[Článek 288 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 27; služební řád úředníků, čl. 9 odst. 3; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14, čl. 1 odst. 1, odst. 2 písm. f) a g) a odst. 4]

(viz body 150–156)
Úředníci – Zastupování – Ochrana zástupců zaměstnanců – Rozsah

(Služební řád úředníků, článek 24b; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14, článek 7)

(viz body 158–162)
Úředníci – Zastupování – Ochrana zástupců zaměstnanců – Rozvázání smlouvy smluvního zaměstnance – Dočasné přidělení zaměstnance k odborové organizaci v rozsahu do 50 % – Odůvodnění s ohledem na nesplnění povinnosti zaměstnancem s dostatečným předstihem informovat své nadřízené o své účasti na odborových schůzích – Přípustnost

(Služební řád úředníků, článek 60 a příloha II, čl. 1 šestý pododstavec; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14, článek 7)

(viz body 171–175, 313, 314)
Úředníci – Správní akty – Presumpce platnosti – Zpochybnění – Důkazní břemeno

(viz body 190, 191)
Žaloby úředníků – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z nepřiměřené délky řízení před unijními soudy – Zrušení rozhodnutí Tribunálu Soudním dvorem a vrácení věci Tribunálu – Nepříslušnost kolegia Tribunálu, kterému byla předložena vrácená věc

(Článek 256 odst. 1 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec; statut Soudního dvora, článek 61)

(viz body 200–202)
Úředníci – Pracovní podmínky – Práce na zkrácený úvazek – Povolení – Možnost dotyčné osoby požádat o zpětvzetí povolení před uplynutím dohodnuté doby

(Služební řád úředníků, článek 55a a příloha IVa, čl. 2 první pododstavec; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 16 a 91)

(viz body 210–212)
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Rozvázání pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Odůvodnění vycházející z nezpůsobilosti – Zjištění administrativy – Možnost vycházet ze skutečností zjištěných během předchozích tří let – Povinnost vycházet výlučně z opakujících se pochybení zaznamenaných v hodnotících posudcích zaměstnance – Neexistence

[Služební řád úředníků, čl. 51 odst. 1 písm. a); pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. c) bod i)]

(viz body 222–228, 364, 372)
Žaloby úředníků – Lhůty – Kogentní charakter – Incidenční napadení dřívějšího rozhodnutí, které nebylo napadeno v daných lhůtách – Prekluze – Nový běh – Podmínka – Nová skutečnost

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)

(viz body 234, 235)
Žaloby úředníků – Lhůty – Incidenční napadení dřívějšího rozhodnutí, které nebylo napadeno v daných lhůtách – Žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení směřující ke zpochybnění důsledků, které administrativa vyvodila z dřívějšího aktu, který nebyl napaden v příslušných lhůtách – Přípustnost

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

(viz body 236, 260)
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Rozvázání pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Odůvodnění vycházející z opakovaného a neodůvodněného nedodržení lhůty pro předložení dokladů odůvodňujících nepřítomnost ve službě – Přípustnost

[Služební řád úředníků, čl. 57 druhý pododstavec, článek 60 a příloha V, článek 6; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 16, čl. 47 písm. c) bod i) a článek 91]

(viz body 251–255)
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Rozvázání pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Odůvodnění vycházející z nesplnění povinnosti vykonat pokyn bezprostředního nadřízeného – Přípustnost – Meze – Pokyn zjevně protiprávní nebo v rozporu s odpovídajícími bezpečnostními normami

(Služební řád úředníků, čl. 21 první pododstavec a článek 21a; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 11 a 81)

(viz body 292–295)
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Rozvázání pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Odůvodnění vycházející z úmyslného nebo nedbalostního pochybení – Široká posuzovací pravomoc administrativy – Jednostranné rozvázání – Přípustnost – Povinnost zahájit disciplinární řízení – Neexistence – Výjimka – Propuštění bez výpovědní doby v případě vážného pochybení

[Služební řád úředníků, příloha IX; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. b) a c) a články 49 až 50a]

(viz body 388–390)

Shrnutí

Žalobkyně UG je bývalou smluvní zaměstnankyní Komise. Její smlouva na dobu neurčitou byla vypovězena z důvodu, že její výkon a chování ve službě byly již několik let považovány za nevyhovující.

V den přijetí rozhodnutí Komise o rozvázání její smlouvy (dále jen „napadené rozhodnutí“) čerpala žalobkyně rodičovskou dovolenou. K tomuto dni a v několika předchozích letech vykonávala odborový mandát a byla uvolněna z funkce v rozsahu do 50 %.

V žalobě podané k Tribunálu se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která jí údajně vznikla. Tribunál žalobě vyhověl ( 1 ) a toto rozhodnutí zrušil.

V návaznosti na kasační opravný prostředek podaný Komisí Soudní dvůr ( 2 ) zrušil rozsudek Tribunálu v rozsahu, v němž zaprvé zrušil napadené rozhodnutí, zadruhé konstatoval existenci protiprávnosti, která může založit odpovědnost Komise, a zatřetí odmítl jako nepřípustný bod návrhových žádání žalobkyně vycházející z náhrady její nemajetkové újmy. Soudní dvůr rovněž vrátil věc Tribunálu.

Rozšířený senát Tribunálu zamítá žalobu proti napadenému rozhodnutí a upřesňuje povinnost příslušného orgánu při přijímání takového rozhodnutí zohlednit minimální požadavky obsažené v ustanovení 5 bodu 4 revidované rámcové dohody o rodičovské dovolené ( 3 ), ve znění použitelném na základě směrnice 2010/18 ( 4 ), jakož i minimální požadavky obsažené v článku 7 směrnice 2002/14 ( 5 ) na základě článků 33 a 27, v uvedeném pořadí, Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), které zaručují základní právo na rodičovskou dovolenou a právo pracovníka na informování a projednávání.

Závěry Tribunálu

Úvodem Tribunál připomíná, že musí upřednostnit výklad ustanovení služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Unie (dále jen „PŘOZ“), který umožňuje zajistit jejich soulad se zásadami sociálního práva Unie, které jsou výslovně zakotveny v Listině, a promítnout do služebního řádu a PŘOZ podstatu ustanovení sekundárního práva Unie, která představují pravidla minimální ochrany, aby případně doplnila ostatní ustanovení služebního řádu.

K minimálním požadavkům obsaženým v ustanovení 5 bodu 4 rámcové dohody

Minimální požadavky ustanovení 5 bodu 4 rámcové dohody, které odrážejí a upřesňují základní právo na rodičovskou dovolenou zakotvené v čl. 33 odst. 2 Listiny, v rozsahu, v němž zaručují každému pracovníkovi ochranu před méně příznivým zacházením nebo propuštěním z důvodů žádosti o rodičovskou dovolenou nebo čerpání rodičovské dovolené, musí být považovány za nedílnou součást služebního řádu a s výhradou příznivějších ustanovení v něm obsažených musí být použity na úředníky a zaměstnance unijních orgánů.

V tomto ohledu ustanovení služebního řádu a PŘOZ, vykládaná ve světle těchto minimálních požadavků, nebrání příslušnému orgánu oprávněnému přijmout rozhodnutí o propuštění úředníka nebo rozvázání smlouvy smluvního nebo dočasného zaměstnance, zejména pro nezpůsobilost, přestože tento pracovník ke dni vydání tohoto rozhodnutí čerpá rodičovskou dovolenou a má po skončení rodičovské dovolené v zásadě nárok na návrat na toto pracovní místo nebo do tohoto služebního poměru.

Ustanovení 5 bod 4 rámcové dohody totiž nemá ani za cíl, ani za následek zakázat zaměstnavateli, aby rozhodl o propuštění pracovníka, přestože tento pracovník ke dni tohoto rozhodnutí čerpá rodičovskou dovolenou, za předpokladu, že toto propuštění není motivováno žádostí nebo čerpáním této dovolené, zejména pak z důvodů týkajících se data začátku a konce období této dovolené nebo doby trvání této dovolené, o které je v této žádosti žádáno, a za předpokladu, že je v souladu s ostatními podmínkami stanovenými zákonem nebo příslušnými právními předpisy.

K minimálním požadavkům obsaženým v článku 7 směrnice 2002/14

Zavedení obecného rámce týkajícího se informování a projednávání se zaměstnanci ve směrnici 2002/14 je vyjádřením obecných zásad unijního práva zakotvených v článku 27 Listiny, které jsou pro orgány závazné. Konkrétně ustanovení této směrnice stanovují minimální požadavky týkající se informování zaměstnanců a projednávaní se zaměstnanci, aniž jsou tím dotčeny předpisy příznivější pro zaměstnance, a kromě toho informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci probíhá prostřednictvím zástupců zaměstnanců stanovených použitelnými právními předpisy nebo zvyklostmi.

Orgány Unie musí akceptovat, že odborové nebo profesní organizace plní úkoly zastupování a projednávání všech záležitostí týkajících se zaměstnanců, a nesmí žádným způsobem postihovat úředníky nebo zaměstnance za odborovou činnost.

Nicméně úředník nebo zaměstnanec, který je dočasně přidělen k odborové organizaci v rozsahu do 50 % musí v souladu s článkem 60 služebního řádu získat předchozí svolení svého bezprostředního nadřízeného, aby mohl být nepřítomen ve službě a účastnit se schůzí, na které je pozván v souvislosti se svým odborovým mandátem nebo mandátem zástupce zaměstnanců. Nadřízený orgán může případně účast dotyčné osoby na těchto schůzích písemným rozhodnutím s uvedením důvodů odmítnout. Od požadavku předchozího svolení podle článku 60 služebního řádu se totiž lze odchýlit pouze v případě onemocnění nebo úrazu; nikoliv v případě účasti na zastupování v odborové organizaci nebo na schůzích zastupujícího orgánu.

Napadené rozhodnutí tedy mohlo být, aniž byly porušeny minimální požadavky článku 7 směrnice 2002/14, založeno na důvodu vycházejícím z nesplnění povinnosti žalobkyně s dostatečným předstihem informovat nadřízené před schůzemi výborů zaměstnanců, jichž byla členkou, o své účasti na těchto schůzích, neboť takový důvod není založen na výkonu jejích povinností zástupkyně zaměstnanců, nýbrž na nedodržení ze strany žalobkyně podmínek organizace služby, které jsou nezbytné pro výkon jí svěřeného mandátu.

K úrovni unijního soudního přezkumu

Pokud jde o rozvázání smlouvy dočasného nebo smluvního zaměstnance na dobu neurčitou, má administrativa v souladu s čl. 47 písm. c) bodem i) PŘOZ a s výhradou dodržení výpovědní doby stanovené ve smlouvě širokou diskreční pravomoc, a unijní soudní přezkum se tudíž musí omezit na ověření, zda nedošlo ke zjevnému pochybení nebo zneužití pravomoci.

Kromě toho ze zásady presumpce legality aktů unijních orgánů vyplývá, že přísluší dočasnému nebo smluvnímu zaměstnanci, vůči němuž bylo přijato rozhodnutí o propuštění a který podal žalobu k unijnímu soudu, prokázat protiprávnost takového rozhodnutí.

V tomto ohledu nelze z článku 30 Listiny, podle kterého má každý pracovník právo na ochranu před neoprávněným propuštěním, dovodit povinnost Tribunálu provést detailnější přezkum, než je ověření toho, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení, ani povinnost přenést důkazní břemeno o legalitě takového rozhodnutí na dotčený orgán.

Mimoto při posuzování návrhových žádání znějících na zrušení, případně doplněných návrhovými žádáními na náhradu škody, po vrácení věci Soudním dvorem v souladu s článkem 61 statutu Soudního dvora Evropské unie, není kolegium Tribunálu, jež má o těchto návrhových žádáních rozhodnout, příslušné k přezkumu případně nepřiměřené délky soudního řízení, a nemůže se tedy pokusit o jeho nápravu, zejména tak nemůže učinit změnou rozsahu přezkumu legality odůvodnění rozhodnutí, jehož zrušení je navrhováno.

K odůvodnění propuštění nezpůsobilostí

Rozhodnutí o propuštění dočasného nebo smluvního zaměstnance podle čl. 47 písm. c) bodu i) PŘOZ, které je v podstatě důsledkem nezpůsobilosti vytýkané dotyčné osobě, může být odůvodněno odkazem na soubor přesných a shodujících se podstatných skutečností, případně podpořených několika ročními hodnotícími posudky, z nichž je patrný neuspokojivý výkon, i když se tyto skutečnosti samy o sobě nezdají být natolik závažné, aby odůvodnily takové opatření.

Nezpůsobilost úředníka nebo dočasného nebo smluvního zaměstnance musí být totiž posouzena zejména s ohledem na jeho schopnosti, výkonnost a chování ve službě.

Nedodržení lhůty, zejména opakované, stanovené úředníkovi nebo dočasnému nebo smluvnímu zaměstnanci pro předložení písemných dokladů k odůvodnění nepřítomnosti ve službě, může být v tomto ohledu považováno za nevhodné chování dotčeného úředníka nebo zaměstnance.

Kromě toho při nemožnosti použití článku 51 služebního řádu na smluvní zaměstnance, a to ani obdobným způsobem, nevyžaduje žádné ustanovení PŘOZ, aby administrativa při přijímání rozhodnutí o ukončení smlouvy smluvního zaměstnance pro nezpůsobilost vycházela výlučně z opakujících se porušení pracovních povinností, která musí být zaznamenána v hodnotících posudcích dotčeného zaměstnance.

A konečně, i když pochybení nebo nedbalost při plnění hlavních povinností svěřených dočasnému nebo smluvnímu zaměstnanci může případně vést k disciplinární sankci, nic to nemění na tom, že pokud k takovému pochybení nebo nedbalosti nedojde, může administrativa rozvázat smlouvu dočasného nebo smluvního zaměstnance pro nezpůsobilost, pokud má obecné chování dotčeného zaměstnance nevhodnou povahu a po několik po sobě následujících let negativní dopady na řádné fungování útvaru orgánu, který jej zaměstnává.

K neutralizaci protiprávních důvodů rozhodnutí o propuštění pro nezpůsobilost obsahujícího více důvodů

V případě plurality důvodů, i když je jeden nebo více důvodů napadeného aktu neopodstatněný, nemůže tato vada vést ke zrušení tohoto aktu, pokud jeden nebo více jiných důvodů postačují k právnímu odůvodnění tohoto aktu nezávisle na důvodech, které jsou stiženy protiprávností.

Pokud je tedy Tribunálu předložena otázka legality rozhodnutí o propuštění z důvodu závěru o nezpůsobilosti, který spočívá na několika důvodech, přísluší mu určit, zda protiprávnosti zjištěné v rámci přezkumu některých žalobních důvodů vedou ke zrušení napadeného rozhodnutí, nebo zda důvody, které nebyly zpochybněny nebo jejich protiprávnost nebyla dostatečně prokázána, jsou dostatečně významné na to, aby podpořily celkový závěr o nezpůsobilosti, postačují k platnému odůvodnění tohoto rozhodnutí bez ohledu na důvody, které Tribunál shledal protiprávními.

( 1 ) – Rozsudek ze dne 2. dubna 2020, UG/Komise (T‑571/17, nezveřejněný, EU:T:2020:141).

( 2 ) – Rozsudek ze dne 25. listopadu 2021, Komise/UG (C‑249/20 P, nezveřejněný, EU:C:2021:964).

( 3 ) – Revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená dne 18. června 2009 mezi evropskými mezioborovými organizacemi sociálních partnerů (BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS) (dále jen „rámcová dohoda“).

( 4 ) – Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES (Úř. věst. 2010, L 68, s. 13).

( 5 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství – Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o zastupování zaměstnanců (Úř. věst. 2002, L 80, s. 29).