Věc T‑29/17

RQ

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Generální ředitel OLAF – Rozhodnutí o zbavení žalobce imunity spočívající ve vynětí z pravomoci soudů – Překážka věci zahájené – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost uvést odůvodnění – Povinnost pomoci a povinnost péče – Legitimní očekávání – Právo na obhajobu“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 24. října 2018

1. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí týkající se zbavení imunity úředníka nebo zaměstnance – Zahrnutí

   (Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, článek 11; služební řád úředníků, články 90 a 91)

2. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Právo na řádnou správu – Právo být vyslechnut – Rozhodnutí týkající se zbavení imunity úředníka – Ochrana důvěrnosti vyšetřování dovolávaná vnitrostátními orgány – Vyvažování požadavků spojených s důvěrností vyšetřování s požadavky spojenými s právem být vyslechnut

   [Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a)]

1.  Imunita spočívající ve vynětí z pravomoci soudů stanovená v článku 11 protokolu č. 7 chrání úředníky a zaměstnance před stíháním ze strany orgánů členských států v důsledku úkonů učiněných při výkonu funkce. Rozhodnutí o zbavení úředníka nebo zaměstnance imunity proto mění právní situaci tohoto úředníka či zaměstnance v důsledku samotného účinku zrušení této ochrany a tím, že obnovuje jeho postavení osoby podléhající obecnému právu členských států, a vystavuje jej tak – aniž by bylo zapotřebí jakéhokoli zprostředkujícího předpisu – opatřením, zejména zadržení a soudnímu stíhání, zavedeným tímto obecným právem.

   Posuzovací pravomoc ponechaná vnitrostátním orgánům po zbavení imunity, pokud jde o pokračování nebo zastavení stíhání zahájeného proti úředníku či zaměstnanci, nemá vliv na bezprostřední dotčení jeho právní situace, jelikož účinky spojené s rozhodnutím o zbavení imunity se omezují na zrušení ochrany, které požíval na základě svého postavení jako úředníka nebo zaměstnance, a nevyžadují žádné doplňující prováděcí opatření.

   Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí, kterým orgán zbavil žalobce imunity spočívající ve vynětí z pravomoci soudů, představuje akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení.

   (viz body 38–40)

2.  Podle čl. 52 odst. 1 Listiny musí být každé omezení výkonu práv a svobod, které jsou Listinou uznány, stanoveno zákonem a musí respektovat podstatu dotčeného základního práva. Kromě toho při dodržení zásady proporcionality může být toto omezení zavedeno pouze tehdy, pokud je nezbytné, a pokud skutečně odpovídá cílům obecného zájmu uznávaným Unií.

   V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že v členských státech, v nichž je důvěrnost vyšetřování upravena, je tato důvěrnost vyšetřování zásadou veřejného pořádku, jejímž cílem je nejen ochrana vyšetřování za účelem předcházení ovlivňování svědků a pokusům o zatajení důkazů a nepřímých důkazů, ale i ochrana podezřelých a obviněných osob, jejichž vina ještě nebyla prokázána. Skutečnost, že dotyčná osoba nebyla vyslechnuta, může být tedy objektivně odůvodněna důvěrností vyšetřování, jejíž pravidla jsou stanovena zákonem, je-li to nezbytné a přiměřené cíli, kterého má být dosaženo, a sice zajištění řádného průběhu trestního řízení.

   Jelikož je orgán při přijímání aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení povinen dodržovat právo být vyslechnut, musí velmi pečlivě zohlednit způsob, jakým lze skloubit dodržování uvedeného práva dotyčné osoby s legitimními hledisky, kterých se dovolávají vnitrostátními orgány. Právě toto vyvažování zájmů umožňuje zajistit současně ochranu práv přiznávaných unijním právním řádem úředníkům a zaměstnancům Unie, a tudíž zájmy Unie, v souladu s čl. 17 druhým pododstavcem protokolu č. 7, a účinný a hladký průběh vnitrostátních trestních řízení, při dodržování zásady loajální spolupráce.

   Z výše uvedeného vyplývá, že skutečnost, že žalobce nebyl vyslechnut před přijetím napadeného rozhodnutí, překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle spočívajícího v zajištění důvěrnosti vyšetřování, a nerespektuje proto podstatu práva být vyslechnut zakotveného v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny.

   (viz body 56, 59, 60, 67, 74)