1

Žalobce A. Sharif je podnikatelem se syrskou státní příslušností.

2

Rada Evropské unie, která důrazně odsoudila násilné potlačení pokojných protestních akcí, k němuž došlo na různých místech v Sýrii, a vyzvala syrské orgány, aby se zdržely použití síly, přijala dne 9. května 2011 rozhodnutí 2011/273/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2011, L 121, s. 11). Vzhledem k vážnosti situace zavedla Rada zbrojní embargo, zákaz vývozu materiálu, který může být použit k vnitřním represím, omezení vstupu na území Evropské unie a zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů některých osob a subjektů odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii.

3

Jména osob odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii a jména a názvy fyzických či právnických osob a subjektů s nimi spojených jsou uvedeny v příloze rozhodnutí 2011/273. Na základě čl. 5 odst. 1 tohoto rozhodnutí může Rada tuto přílohu změnit na návrh členského státu nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

4

Vzhledem k tomu, že určitá omezující opatření přijatá vůči Syrské arabské republice spadají do působnosti SFEU, přijala Rada nařízení (EU) č. 442/2011 ze dne 9. května 2011 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř věst. 2011, L 121, s. 1). Toto nařízení je v zásadě totožné s rozhodnutím 2011/273, ale stanoví možnost uvolnit zmrazené finanční prostředky. Seznam osob, subjektů a orgánů, které jsou buď uznány odpovědnými za dotčené represe, nebo jsou s těmito odpovědnými subjekty spojeny, který je uveden v příloze II tohoto nařízení, je totožný se seznamem obsaženým v příloze rozhodnutí 2011/273. Podle čl. 14 odst. 1 a 4 nařízení č. 442/2011 platí, že pokud Rada rozhodne o tom, že se na fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt či orgán mají vztahovat dotčená opatření, změní odpovídajícím způsobem přílohu II; kromě toho seznam uvedený v této příloze pravidelně přezkoumává, a to alespoň jednou za 12 měsíců.

5

V rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. 2011, L 319, s. 56) dospěla Rada k názoru, že vzhledem k závažnosti situace v Sýrii je nezbytné zavést další omezující opatření. V zájmu jasnosti byla opatření stanovená rozhodnutím 2011/273 a dodatečná opatření seskupena do jediného právního nástroje. Rozhodnutí 2011/782 stanoví v článku 18 omezení vstupu na území Unie a v článku 19 zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů osob a subjektů, jež jsou uvedeny v jeho příloze I.

6

Nařízení č. 442/2011 bylo nahrazeno nařízením Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení (EU) č. 442/2011 (Úř. věst. 2012, L 16, s. 1).

7

Rozhodnutím Rady 2012/739/SZBP ze dne 29. listopadu 2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. 2012, L 330, s. 21) byla předmětná omezující opatření seskupena do jediného právního nástroje.

8

Rozhodnutí 2012/739 bylo nahrazeno rozhodnutím Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2013, L 147, s. 14). Platnost rozhodnutí 2013/255 byla prodloužena do 1. června 2015 rozhodnutím Rady 2014/309/SZBP ze dne 28. května 2014, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2014, L 160, s. 37).

9

Dne 12. října 2015 přijala Rada rozhodnutí 2015/1836/SZBP, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 75). Téhož dne přijala nařízení (EU) 2015/1828, kterým se mění nařízení (EU) č. 36/2012 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 1).

10

Bod 6 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836 uvádí: „Rada dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, jak těsně syrský režim kontroluje hospodářství, je úzký okruh předních podnikatelů působících v Sýrii schopen udržet si svůj status pouze v situaci, kdy jsou úzce napojeni na tento režim, využívají jeho podpory a mají v jeho rámci vliv“ a „Rada se domnívá, že by měla stanovit omezující opatření s cílem uložit omezení vstupu a zmrazit veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, jež náleží těmto předním podnikatelům působícím v Sýrii, jak je určila Rada a jsou uvedeni v příloze I, nebo jsou jimi vlastněny, drženy či kontrolovány, aby se těmto osobám zabránilo v poskytování materiální či finanční podpory režimu, a prostřednictvím jejich vlivu zvýšit tlak na režim samotný, aby změnil své represivní politiky“.

11

Znění článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255 bylo změněno rozhodnutím 2015/1836. Tyto články upravují nyní omezení vstupu na území a průjezdu přes území členských států a zmrazení finančních prostředků „předním podnikatelům působícím v Sýrii“, ledaže je k dispozici „dostatek informací o tom, že [tyto osoby] nejsou či již dále nejsou s režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení“.

12

Prováděcím rozhodnutím (SZBP) 2016/1897 ze dne 27. října 2016, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2016, L 293, s. 36), Rada změnila rozhodnutí 2013/255 zejména za účelem toho, aby se dotčená omezující opatření vztahovala i na další osoby a subjekty, jejichž jména a názvy byly doplněny na seznam uvedený v příloze posledně uvedeného rozhodnutí. Jméno žalobce bylo doplněno na tento seznam na řádku 212 tabulky A této přílohy, jakož i datum zápisu jeho jména na dotčený seznam, v daném případě 28. října 2016, spolu s následujícími důvody:

„Přední syrský podnikatel působící v Sýrii, činný v odvětví bankovnictví, pojišťovnictví a pohostinství. Zakládající partner banky Byblos Bank Syria, významný akcionář společnosti Unlimited Hospitality Ltd a člen správní rady pojišťoven Solidarity Alliance Insurance Company a Al-Aqueelah Takaful Insurance Company“.

13

Dne 27. října 2016 přijala Rada prováděcí nařízení (EU) 2016/1893, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2016, L 293, s. 25). Jméno žalobce bylo uvedeno v tabulce A přílohy tohoto prováděcího nařízení se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v prováděcím rozhodnutí 2016/1897.

14

Dne 28. října 2016 zveřejnila Rada v Úředním věstníku Evropské unie oznámení určené osobám, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2013/255 a nařízením č. 36/2012 (Úř. věst. 2016, C 398, s. 4).

15

Dne 29. května 2017 přijala Rada rozhodnutí 2017/917/SZBP, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2017, L 139, s. 62). Článek 1 rozhodnutí 2017/917 změnil článek 34 rozhodnutí 2013/255 s cílem umožnit prodloužení omezujících opatření stanovených v příloze posledně uvedeného rozhodnutí do 1. června 2018. Kromě toho podle článku 2 rozhodnutí 2017/917 bylo změněno padesát pět položek uvedených v příloze I tohoto rozhodnutí týkajících se jiných osob než žalobce. Konečně podle článku 3 rozhodnutí 2017/917 vstoupilo toto rozhodnutí v platnost dnem vyhlášení.

16

Téhož dne přijala Rada prováděcí nařízení (EU) 2017/907, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2017, L 139, s. 15). Podle článku 1 tohoto prováděcího nařízení byla příloha II nařízení č. 36/2012 změněna, aby se zohlednily změny v příloze I rozhodnutí 2013/255 zavedené rozhodnutím 2017/917. V souladu s jeho článkem 2 vstoupilo toto prováděcí nařízení v platnost dnem vyhlášení.

17

Dne 28. května 2018 přijala Rada rozhodnutí 2018/778/SZBP, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2018, L 131, s. 16). Článek 1 rozhodnutí 2018/778 změnil článek 34 rozhodnutí 2013/255 s cílem umožnit prodloužení omezujících opatření stanovených v příloze posledně uvedeného rozhodnutí do 1. června 2019. Kromě toho podle článku 2 rozhodnutí 2018/778 bylo změněno třicet čtyři položek uvedených v příloze I tohoto rozhodnutí týkajících se jiných osob než žalobce. Konečně podle článku 3 rozhodnutí 2018/778 vstoupilo toto rozhodnutí v platnost prvním dnem následujícím po dni vyhlášení.

18

Téhož dne přijala Rada prováděcí nařízení (EU) 2018/774, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2018, L 131, s. 1). Podle článku 1 tohoto prováděcího nařízení byla příloha II nařízení č. 36/2012 změněna, aby se zohlednily změny v příloze I rozhodnutí 2013/255 zavedené rozhodnutím 2018/778. V souladu s jeho článkem 2 vstoupilo toto prováděcí nařízení v platnost prvním dnem následujícím po dni vyhlášení.

19

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 4. ledna 2017 podal žalobce projednávanou žalobu proti prováděcímu rozhodnutí 2016/1897 a prováděcímu nařízení 2016/1893.

20

Rada dne 3. dubna 2017 doručila kanceláři Tribunálu svou žalobní odpověď.

21

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 31. března 2017 podala Evropská komise návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady. Rozhodnutím ze dne 28. dubna 2017 předseda pátého senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl. Komise předložila své vyjádření dne 22. června 2017. Žalobce k němu předložil vyjádření ve stanovené lhůtě.

22

Dne 19. května 2017 předložil žalobce repliku a dne 27. června 2017 předložila Rada dupliku.

23

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 3. srpna 2017 upravil žalobce žalobu tak, že se domáhá též zrušení rozhodnutí 2017/917 a prováděcího nařízení 2017/907.

24

V rámci organizačních procesních opatření stanovených v čl. 89 odst. 3 písm. d) jednacího řádu Tribunálu požádal Tribunál dne 27. února 2018 Radu, aby předložila čitelnou verzi určitých dokumentů. Rada této žádosti vyhověla dne 9. března 2018.

25

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. června 2018 upravil žalobce žalobu tak, že se domáhá též zrušení rozhodnutí 2018/917 a prováděcího nařízení 2018/774.

26

V rámci organizačních procesních opatření stanovených v čl. 89 odst. 3 písm. d) jednacího řádu Tribunálu požádal Tribunál dne 15. června a 28. září 2018 Radu, aby předložila určité dokumenty. Rada žádosti Tribunálu vyhověla dne 20. června a 3. října 2018.

27

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

28

V žalobě žalobce předložil návrhová žádání na náhradu škody na základě čl. 340 druhého pododstavce SFEU znějící na náhradu újmy, kterou údajně utrpěl v důsledku zápisu svého jména do napadených aktů. V replice vzal žalobce zpět tato návrhová žádání z důvodu, že nebyl schopen předložit podrobné důkazy o rozsahu vzniklé újmy.

29

Rada navrhuje, aby Tribunál:

30

Komise, podporující Radu, navrhuje, aby Tribunál:

31

Na jednání Komise vzala zpět svůj druhý bod návrhových žádání.

35

Na podporu žaloby žalobce v žalobě uplatnil dva žalobní důvody, z nichž první vychází z existence právního omylu a nesprávného posouzení skutkového stavu a druhý z porušení práva na vlastnictví a zásady proporcionality, svobody podnikání a práva na dobrou pověst. V návrzích na úpravu návrhových žádání žalobce rovněž uplatnil třetí žalobní důvod vycházející formálně z porušení práva na obhajobu, práva na řádnou správu a práva na účinnou soudní ochranu.

36

Tribunál konstatuje, že v rozsahu, v němž se argumenty vznesené na podporu třetího žalobního důvodu uplatňovaného v návrhu na úpravu návrhových žádání týkají ve skutečnosti nesprávného posouzení skutkového stavu, a nikoli porušení procesních práv, musí být na tento žalobní důvod nahlíženo tak, že vychází z takového pochybení, a že bude projednán spolu s prvním žalobním důvodem.

37

Kromě toho podpůrně žalobce vznesl čtvrtý žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti, podle které je kritérium pro zařazení stanovené v čl. 28 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2013/255, ve znění rozhodnutí 2015/1836, jakož i v čl. 15 odst. 1a písm. a) nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828, nepřiměřené ve vztahu k cílům sledovaným napadenými akty a musí být ve vztahu k němu prohlášeno za nepoužitelné.

38

Tribunál proto považuje za vhodné zkoumat nejprve první a třetí žalobní důvod společně, poté druhý žalobní důvod a nakonec čtvrtý žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti vznesené žalobcem podpůrně.

[omissis]

86

Podpůrně vznáší žalobce námitku protiprávnosti na základě článku 277 SFEU týkající se kritéria pro zařazení stanoveného v čl. 28 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2013/255, ve znění rozhodnutí 2015/1836, a v čl. 15 odst. 1a písm. a) nařízení 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828, týkajících se kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“. Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že toto kritérium je nepřiměřené ve vztahu k legitimním cílům sledovaným napadenými akty, a musí být proto ve vztahu k němu prohlášeno za nepoužitelné, je-li vykládáno v tom smyslu, že umožňuje zahrnout všechny osoby, „přední podnikatele působící v Sýrii“, bez ohledu na to, zda existuje souvislost mezi touto osobou a syrským režimem.

87

V této souvislosti žalobce zaprvé zpochybňuje slučitelnost napadeného kritéria pro zařazení se zásadou proporcionality. Tvrdí, že svévolný rozsah a dosah kritéria, který vyplývá z výkladu, jejž zpochybňuje, překračují meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů napadených aktů. Kromě toho tvrdí, že kritérium, jejž zpochybňuje, musí být vykládáno v závislosti na předmětu a účelu omezujících opatření, a dále že vzhledem k represivní povaze omezujících opatření a jejich ničivému dopadu na dobrou pověst a hospodářskou činnost osoby dotčené těmito opatřeními nemůže být zařazení osob, které je v takovéto míře svévolné, odůvodněné, a tím méně přiměřené.

88

Žalobce zadruhé zdůrazňuje, že s ohledem na čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255, ve znění rozhodnutí 2015/1836, a na čl. 15 odst. 1 nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828, dotčené kritérium pro zařazení na seznam předpokládá, že existuje dostatečná vazba mezi kategorií „předních podnikatelů působících v Sýrii“ a syrským režimem. Podle něj nemůže Rada ospravedlnit svévolnou povahu tohoto kritéria konstatováním, že osoba, na kterou se vztahují omezující opatření, je schopna prokázat, že není napojena na syrský režim, jelikož nemůže být požadováno, aby tato osoba předložila důkazy o opaku svědčící o tom, že kritérium není splněno.

89

Rada popírá námitku protiprávnosti vznesenou žalobcem a zaprvé tvrdí, že zařazení jména žalobce je výsledkem individuálního hodnocení předložených důkazů, a zadruhé, že podle rozsudku ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada (C‑630/13 P, EU:C:2015:247) má při vymezování obecných kritérií pro zařazení na seznam široký prostor pro uvážení. Rada dále tvrdí, že domněnka stanovená rozhodnutím 2013/255 spočívá na právním základu a je přiměřená a vyvratitelná.

90

Nejprve je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zásada proporcionality coby obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů sledovaných dotčenou právní úpravou. Pokud se tak nabízí volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit opatření nejméně omezující a způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek ze dne 27. února 2014, Ezz a další v. Rada, T‑256/11, EU:T:2014:93, bod 205 a citovaná judikatura).

91

Dále je třeba zdůraznit, že v souladu s judikaturou mohou orgány využívat domněnky, což odráží možnost orgánu, který nese důkazní břemeno, vyvozovat závěry z obecných zkušeností vyplývajících z obvyklého chodu událostí (obdobně a v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, EU:C:2009:536, body 60 až 63, a stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci T-Mobile Netherlands a další, C‑8/08, EU:C:2009:110, body 87 až 89).

92

Mimoto z judikatury vyplývá, že domněnka, přestože se jedná o domněnku obtížně vyvratitelnou, zůstává v přijatelných mezích, je-li přiměřená ve vztahu ke sledovanému legitimnímu cíli, existuje-li možnost podat důkaz o opaku a je-li zajištěno právo na obhajobu (viz rozsudek ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise,C‑521/09 P, EU:C:2011:620, bod 62 a citovaná judikatura). Stejně tak Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že se čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, nestaví ke skutkovým či právním domněnkám lhostejně, nýbrž státům ukládá, aby je vtěsnaly do přiměřených mezí s přihlédnutím k významu sledovaného zájmu a při zachování práva na obhajobu (ESLP, 7. října 1988, Salabiaku v. Francie, CE:ECHR:1988:1007JUD 001051983).

93

Konečně je třeba konstatovat, že z bodů 1 až 6 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836 vyplývá, že jelikož omezující opatření přijatá v rozhodnutí 2011/273 neumožnila ukončit represe syrského režimu proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii, rozhodla Rada vzhledem k závažnosti situace v Sýrii v rámci článku 29 SEU zachovat tato omezující opatření a zajistit jejich účinnost tím, že je dále rozvine, přičemž současně zachová svůj cílený a diferencovaný přístup a zohlední humanitární situaci syrského obyvatelstva.

94

Za účelem dosažení těchto cílů a vzhledem k tomu, jak těsně syrský režim kontroluje hospodářství, dospěla Rada k závěru, že stávající režim nemůže existovat bez podpory osob řídících podniky, a dále, že úzký okruh „předních podnikatelů působících v Sýrii“ je schopen udržet si tento status pouze v situaci, kdy jsou úzce napojeni na syrský režim, využívají jeho podpory a mají v jeho rámci vliv. Rada takto zamýšlela, jak bylo uvedeno v bodě 56 výše, uplatnit vůči „předním podnikatelům působícím v Sýrii“ domněnku o napojení na syrský režim.

95

Jak totiž stanoví čl. 27 odst. 2 písm. a) a čl. 28 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2013/255, ve znění rozhodnutí 2015/1836, osoby spadající do kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“ jsou nyní předmětem omezujících opatření stanovených tímto rozhodnutím. Kromě toho podle čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 téhož rozhodnutí nejsou tyto osoby předmětem těchto opatření nebo přestanou být jejich předmětem pouze tehdy, je-li k dispozici dostatek informací o tom, že nejsou či již dále nejsou s režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení.

96

V projednávaném případě je třeba zkoumat, zda je napadené kritérium pro zařazení na seznam slučitelné se zásadou proporcionality.

97

Zaprvé je třeba poukázat na to, že napadené kritérium pro zařazení na seznam je nezbytné a vhodné pro dosažení cílů sledovaných rozhodnutím 2013/255 a nařízením č. 36/2012, jimiž je důrazně odsoudit a ukončit násilné represe Al-Asáda a jeho režimu proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii. V této souvislosti je třeba připomenout, že Rada má při obecném a abstraktním vymezování právních kritérií a podmínek pro přijetí omezujících opatření širokou posuzovací pravomoc (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 120). Kromě toho je třeba konstatovat, že napadené kritérium pro zařazení na seznam bylo stanoveno Radou v roce 2015 z důvodu, že navzdory přijetí omezujících opatření s cílem vyvinout tlak na syrský režim po dobu čtyř let, a sice od května 2011, represe proti syrskému obyvatelstvu nadále pokračují. Dále s ohledem na to, jak těsně syrský režim kontroluje hospodářství, brání zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů patřících kategorii „předních podnikatelů působících v Sýrii“ tomu, aby tato kategorie osob nadále poskytovala materiální či finanční podporu syrskému režimu a vzhledem k jejímu vlivu se zvýšil tlak na režim samotný, aby změnil své represivní politiky. Za těchto okolností je třeba učinit závěr, že zmrazení finančních prostředků „předních podnikatelů působících v Sýrii“ je nezbytné k vyvinutí tlaku na syrský režim s cílem ukončit násilí vůči civilnímu obyvatelstvu nebo jej zmírnit, a je proto nezbytné a vhodné k zajištění účinnosti opatření přijatých vůči této kategorii osob.

98

Zadruhé, pokud jde o dostatečnost dotčeného kritéria pro zařazení pro dosažení takto sledovaných cílů, je třeba konstatovat, že kdyby se napadené akty netýkaly osob spadajících do kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“, dosažení těchto cílů by mohlo být zmařeno, jelikož tato kategorie osob představuje zásadní materiální a finanční oporu syrského režimu. Stanovení dotčeného kritéria pro zařazení je totiž důsledkem pokračující represe proti syrskému civilnímu obyvatelstvu, navzdory uložení omezujících opatření od roku 2011. Kromě toho je zavedení tohoto kritéria v rozhodnutí 2015/1836 a nařízení 2015/1828 výsledkem vývoje judikatury, který vedl Radu k upřesnění kritérií, která umožňují účinně dosáhnout cílů sledovaných dotčenou právní úpravou. S ohledem na tyto úvahy se napadené kritérium pro zařazení na seznam jeví jako dostatečné pro dosažení těchto cílů.

99

Zatřetí, pokud jde o nepříznivé následky způsobené žalobci, z ustálené judikatury vyplývá, že základní práva nejsou absolutními výsadami a jejich výkon může být předmětem omezení odůvodněných cíli obecného zájmu sledovanými Unií. Každé omezující opatření hospodářského nebo finančního charakteru, a to bez ohledu na kritérium pro zařazení na seznam, na jehož základě bylo toto opatření uloženo, tedy z povahy věci vyvolává účinky, které mají dopad na určitá základní práva osoby, jejíž jméno je zařazeno na dotčené seznamy. Význam cílů sledovaných spornou právní úpravou může odůvodňovat negativní důsledky pro určité subjekty, a to i značné.

100

Závěrem je třeba posoudit, zda domněnka o napojení na syrský režim použitá na osoby, které patří do kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“, stanovená Radou, není zjevně nepřiměřená.

101

V tomto ohledu je nutno nejprve zdůraznit, že Rada je oprávněna vymezit obecná kritéria pro zařazení na základě obecných zkušeností připomenutých v bodech 2 a násl. výše, a vyvodit z nich právní následky.

102

V projednávané věci vycházela Rada při stanovování kritéria pro zařazení z toho, jak bylo uvedeno v bodech 56 a 94 výše, že skutečnost, že osoba je „předním podnikatelem působícím v Sýrii“, znamená existenci vazby na syrský režim.

103

Dále je třeba připomenout, že je třeba rozlišovat mezi právními domněnkami, které jsou vyvratitelné, a těmi, které jsou nevyvratitelné. Právní domněnka je totiž prostá či vyvratitelná, může-li být vyvrácena důkazem o opaku, zatímco domněnka je kategorická či nevyvratitelná, nemůže-li být vyvrácena žádným důkazem o opaku.

104

V této souvislosti je třeba ověřit, zda v souladu s judikaturou citovanou v bodě 92 výše je domněnka o napojení na syrský režim ve vztahu k osobám spadajícím do kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“ uplatňována v přiměřených mezích, zda může být vyvrácena důkazem o opaku, či nikoliv a zda je dodrženo právo na obhajobu.

105

Zaprvé je třeba konstatovat, že vzhledem především k autoritářské povaze syrského režimu, dále ke vzájemné závislosti, která se vytvořila mezi podnikatelskými kruhy a syrským režimem v důsledku procesu liberalizace hospodářství zahájeného Al-Asádem, a konečně k tomu, jak těsně stát kontroluje syrské hospodářství, mohla Rada oprávněně považovat za obecnou zkušenost skutečnost, že osoby spadající do kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“ jsou schopny udržet si svůj status pouze v situaci, kdy jsou úzce napojeni na syrský režim. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že je přiměřené se domnívat, že osoba spadající do této kategorie má vazby na režim Al-Asáda, které jí umožňují rozvíjet její obchodní činnosti a mít z tohoto režimu prospěch.

106

Zadruhé je třeba poznamenat, jak bylo uvedeno v bodech 56 a 94 výše, že Rada zavedla vyvratitelnou domněnku o napojení na syrský režim vůči osobám, které patří do kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“. Jména osob spadajících do této kategorie totiž nejsou zapsána, pokud je prokázáno, že tyto osoby nejsou či již dále nejsou se stávajícím režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv nebo nepředstavují skutečné riziko obcházení. Je však nutno konstatovat, jak bylo uvedeno v bodě 67 výše, že žalobce nepředložil žádný dokument, který by prokazoval, že se nacházel v jedné z těchto situací.

107

Žalobci tedy ke zpochybnění sporné domněnky příslušelo, aby předložil důkazy, které mohly zaprvé popřít skutečnost, že je „předním podnikatelem působícím v Sýrii“, a zadruhé prokázat opak, a sice že není či již dále není s režimem Al-Asáda spjat, že na něj nemá žádný vliv, nebo že nepředstavuje skutečné riziko obcházení.

108

Žalobce měl za účelem prokázání neexistence vazby na syrský režim, a tak prokázání, že domněnka nemohla být naplněna, a domoci se vynětí svého jména ze sporných seznamů, možnost předložit indicie nebo důkazy, které jsou s to zpochybnit důvod, který byl vůči němu uplatněn, zejména na základě skutečností a informací, které mohl mít jen on sám k dispozici a které prokazují, že není nebo již není členem správní rady společností uvedených v odůvodnění předloženém Radou, že nevlastní nebo již nevlastní akcie těchto společností nebo že tyto společnosti nebyly vlivné v syrském hospodářství, a proto svou kapitálovou účastí v těchto společnostech nepředstavuje riziko obcházení.

109

Zatřetí je třeba připomenout, že jelikož taková opatření, jako jsou napadené akty, mají významný dopad na práva a svobody dotčených osob, je Rada povinna dodržovat právo na obhajobu těchto osob tím, že jim sdělí důvody pro zařazení jejich jména na dotčený seznam současně s rozhodnutím nebo ihned po jeho přijetí, a tím jim umožní předložit jejich připomínky nejpozději před přijetím druhého rozhodnutí, které se jich týká, a tak případně vyvrátit dotčenou domněnku uplatněním skutečností týkajících se jejich osobní situace, jež mohou ovlivnit to, zda rozhodnutí bude, či nebude přijato nebo zda bude mít takový či jiný obsah (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran,C‑27/09 P, EU:C:2011:853, body 61 až 67). K tomuto je třeba uvést, že ze spisu vyplývá, že Rada dopisem ze dne 19. prosince 2016 předala žalobci důkazy, jakož i návrh na zařazení předložený členským státem, na jejichž základě bylo jeho jméno zařazeno na seznamy připojené k napadeným aktům. Rada tudíž poskytla žalobci možnost předložit důkaz o tom, že i přes existenci závažných indicií, na jejichž základě spadá do kategorie osob, na které se vztahuje dotčené kritérium pro zařazení, není napojen na syrský režim. Je proto třeba učinit závěr, že právo žalobce na obhajobu bylo dodrženo.

110

Z výše uvedeného vyplývá, že napadené kritérium pro zařazení na seznam je slučitelné se zásadou proporcionality a nemá svévolný charakter, jelikož Rada s ohledem na výše uvedené souvislosti zavedla toto kritérium v rozhodnutí 2015/1836 a nařízení 2015/1828 odůvodněně a přiměřeně k cílům sledovaným právními předpisy upravujícími omezující opatření přijatá vůči Sýrii při současném zachování možnosti, aby dotčené osoby vyvrátily domněnku o napojení na syrský režim.

111

V důsledku toho je třeba zamítnout námitku protiprávnosti vznesenou žalobcem jako neopodstatněnou, aniž je nutné rozhodovat o její přípustnosti, kterou Komise zpochybňuje.

[omissis]

113

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.

114

V projednávaném případě vzhledem k tomu, že žalobce neměl ve věci úspěch a Rada požadovala náhradu nákladů, je důvodné mu uložit náhradu nákladů řízení. Kromě toho Komise jakožto orgán, který vstoupil do řízení jako vedlejší účastník, ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto: