Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 6. září 2018 – Gmalieva a další

(Věc C‑79/17) ( 1 )

„Řízení o předběžné otázce – Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Volný pohyb služeb – Hazardní hry – Monopol na hazardní hry v členském státě – Vnitrostátní právní úprava, která zakazuje provozování hracích přístrojů bez předchozího povolení správních orgánů“

Volný pohyb služeb – Omezení – Hazardní hry – Vnitrostátní právní úprava, která zakazuje provozování hracích přístrojů bez předchozího povolení správních orgánů – Odůvodnění – Omezení nabídky hazardních her a boj s trestnou činností – Povinnost dodržet podmínky proporcionality a zákaz diskriminace – Podmínky – Skutečné soudržné a systematické sledování těchto cílů – Posouzení vnitrostátním soudem

(Článek 56 SFEU)

(viz body 22–31 a výrok)

Výrok

Je na předkládajícím soudu, aby na základě vodítek, která poskytl Soudní dvůr Evropské unie mimo jiné v rozsudku ze dne 30. dubna 2014, Pfleger a další, (C‑390/12, EU:C:2014:281), stanovil, zda je třeba takový vnitrostátní právní režim monopolu na hazardní hry, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, kvalifikovat za slučitelný s článkem 56 a násl. SFEU, pokud bylo ve vnitrostátním soudním řízení prokázáno, že:

–

závislost na hazardních hrách nepředstavuje společenský problém, který by odůvodňoval zásah;

–

zakázané hazardní hry nejsou považovány za trestnou činnost ale za pouhý správní přečin;

–

každoroční příjmy státu z hazardních her přesahují 500 milionů eur, tj. 0,4 % ročního rozpočtu, a

–

cílem propagace uskutečňované držiteli licence je zejména nabádat ke hraní hazardních her osoby, které je dosud neprovozovaly.

( 1 ) – Úř. věst. C 178, 6.6.2017.