12.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 94/10

1)

Brání čl. 13 [odst.] 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES (1) ze dne 5. dubna 2004 tomu, aby podnik poskytující služby dálkového vytápění mohl vyžadovat odměnu za použitou tepelnou energii dodanou zařízením na dálkové vytápění v budově, které je ve spoluvlastnictví, poměrně k vytápěnému objemu bytů v soukromém vlastnictví podle plánu budovy, aniž by v tomto ohledu zohlednil skutečně dodané množství tepelné energie v jednotlivých bytech v soukromém vlastnictví?

2)

Je v souladu s článkem 27 směrnice 2011/83/EU (2) vnitrostátní právní úprava, která ukládá spotřebitelům, kteří jsou vlastníky bytových jednotek v budovách, na něž se vztahují právní předpisy o spoluvlastnictví, povinnost zaplatit odměnu za nevyužitou tepelnou energii, která však byla dodána zařízením na dálkové vytápění, které se nachází v budově, pokud ukončili využívání tepelné energie tak, že odstranili topná tělesa ve svých bytech nebo pracovníci podniku poskytujícího dálkové vytápění na jejich žádost technicky znemožnili topným tělesům dodávat tepelnou energii?

3)

Zavádí taková vnitrostátní právní úprava nekalou obchodní praktiku ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (3) ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004?