|
31.7.2017 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 249/19 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 11. května 2017 Bank Tejarat proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 14. března 2017 ve věci T-346/15, Bank Tejarat v. Rada
(Věc C-248/17 P)
(2017/C 249/30)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Bank Tejarat (zástupci: S. Zaiwalla, P. Reddy, A. Meskarian, solicitors, M. Brindle QC, T. Otty, R. Blakeley, barristers)
Další účastnice řízení: Rada Evropské unie
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
— |
vyhověl tomuto kasačnímu opravnému prostředku a zrušil body 1 a 2 výroku druhého rozsudku Soudního dvora; |
|
— |
vyhověl žalobě banky ohledně opětovného zařazení na seznam; |
|
— |
zrušil sporná opatření v rozsahu, v němž se vztahují na banku, a |
|
— |
uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených v řízení o kasačním opravném prostředku a v řízení před Tribunálem. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když neprávem nepřiložil žádnou váhu či přiložil nedostatečnou váhu důkazům předloženým bankou, a tím zkreslil klíčové důkazy významné pro otázku, zda Rada podložila tvrzení obsažená ve sporném odůvodnění.
Bez ohledu na rozhodnutí o prvním důvodu kasačního opravného prostředku se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zkreslil klíčové důkazy významné pro otázku, zda Rada podložila tvrzení obsažená ve sporném odůvodnění, či neprávem uložil důkazní břemeno bance.
Pokud jde o první dva důvody kasačního opravného prostředku – kdyby Tribunál použil správné zásady nebo nezkreslil shora uvedené důkazy, sporná opatření by zrušil.
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když určil, že Rada byla oprávněna opětovně zařadit banku na seznam na základě důvodů, jež mohly a měly být uplatněny před prvním rozsudkem, a že postup Rady nebyl v rozporu s článkem 266 SFEU, se zásadami res iudicata, právní jistoty, konečné povahy rozsudku či účinnosti, s právem na účinnou soudní ochranu, právy banky podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie nebo podle článků 6 a 13 EÚLP, právem na řádnou správu či zásadou proporcionality.