7.8.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 256/3

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Budai Központi Kerületi Bíróság (Maďarsko) dne 4. května 2017 – VE v. WD

(Věc C-232/17)

(2017/C 256/03)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Budai Központi Kerületi Bíróság (Soud pro centrální okres Buda, Maďarsko)

Účastníci původního řízení

Žalobce: VE

Žalovaná: WD

Předběžné otázky

Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověření všech smluvních ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, pokud se spotřebitel mohl seznámit pouze s hodnotou některého ze základních prvků úvěrové smlouvy (předmět smlouvy, tj. částka úvěru, výše splátek a úroky z dané transakce), a to po uzavření smlouvy (nikoli z důvodu objektivní nutnosti, nýbrž na základě ustanovení, jež v tomto smyslu vložil prodávající nebo poskytovatel v postavení smluvní strany do obecných smluvních podmínek a které nebylo individuálně sjednáno) prostřednictvím jednostranného projevu vůle (byť uváděného jakožto součást smlouvy) prodávajícího nebo poskytovatele v postavení smluvní strany, který je pro spotřebitele právně závazný

Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověření všech smluvních ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, pokud je v úvěrové smlouvě uveden pouze některý ze základních prvků (předmět smlouvy, tj. částka úvěru, výše splátek a úroky z dané transakce) ve spojení s výrazem „pro informaci“, aniž je upřesněno, zda je tento jednotlivý prvek, který byl sdělen jen pro informaci, právně závazný, případně zda má zakládat nároky a závazky?

Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověření všech smluvních ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, definuje-li úvěrová smlouva některý ze základních prvků nepřesnými výrazy, zvláště pokud se ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně (v níž se částka úvěru vyplývající z úvěrové smlouvy stanoví a registruje v cizí měně – dále jen „měna úvěru“ – a závazek splacení těchto částek úvěru musí být plněn v národní měně – dále jen „měna splacení“])

(1)

za částku úvěru označuje

—	částka úvěrové linky vyjádřená v měně úvěru; nebo

—	maximální částka úvěru vyjádřená v měně úvěru; nebo

—	finanční prostředky požadované spotřebitelem, vyjádřené v měně splacení; nebo

—	splátkový limit vyjádřený v měně splacení?

(2)	za splátky označuje maximální předpokládaná výše splátek vyjádřená v měně úvěru a/nebo v měně splacení?

Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověřit si všechna smluvní ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, pokud se ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně (nikoli z důvodu objektivní nutnosti, nýbrž na základě ustanovení, jež v tomto smyslu vložil prodávající nebo poskytovatel v postavení smluvní strany do obecných smluvních podmínek a které nebylo individuálně sjednáno) předmět smlouvy, tj. částka úvěru a výše splátek,

(1)	vyjádří v měně úvěru prostřednictvím konkrétní částky (kterou tvoří pouze řada znaků sestávající z číslic od 0 do 9) a v měně splacení nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu?

(2)	vyjádří v měně splacení prostřednictvím konkrétní částky a v měně úvěru nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu?

(3)	vyjádří v měně úvěru i v měně splacení nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu?

(4)	v měně úvěru nevyjádří vůbec a v měně splacení se vyjádří nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu?

(5)	v měně splacení nevyjádří vůbec a v měně úvěru se vyjádří nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu?

4.1.

Pokud jde o otázku 4.(5) výše, je v případě, že není nutné určit konkrétní částku a uvést ji v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření, zaručena v okamžiku uzavření smlouvy možnost jednoznačného výpočtu částky úvěru, pokud (nikoli z důvodu objektivní nutnosti, nýbrž na základě ustanovení, jež v tomto smyslu vložil prodávající nebo poskytovatel v postavení smluvní strany do obecných smluvních podmínek a které nebylo individuálně sjednáno)

(1)	úvěrová smlouva neuvádí konkrétní částku úvěru v žádné měně,

(2)	úvěrová smlouva uvádí konkrétní finanční prostředky požadované spotřebitelem nebo konkrétní splátkový limit, jež jsou vyjádřeny v měně splacení,

(3)	úvěrová smlouva neuvádí částku úvěru vyjádřenou v měně splacení prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu, přičemž

(4)	v souvislosti s jednoznačným výpočtem částky úvěru vyjádřené v měně úvěru není v úvěrové smlouvě uveden přesný početní údaj, nýbrž pouze maximální výše (a sice konkrétní finanční prostředky požadované spotřebitelem nebo konkrétní splátkový limit, jež jsou vyjádřeny v měně splacení)?

4.2.

4.2.1.

Pro případ, že by nebylo nutné určit konkrétní částku a uvést ji v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření, je v souvislosti s jednoznačným výpočtem:

(1)

z právního hlediska nutné, aby byla v úvěrové smlouvě uvedena částka předmětu smlouvy, tj. částka úvěru a výše splátek – v případě produktů s pohyblivou úrokovou sazbou výše splátek odpovídajících prvnímu úrokovému období, s použitím metody, která umožňuje provést v okamžiku uzavření smlouvy jednoznačný výpočet; nebo

(2)

postačuje, aby úvěrová smlouva v okamžiku svého uzavření obsahovala objektivně stanovené parametry, podle nichž lze tyto údaje (předmět smlouvy a výši splátek) vypočíst v budoucím okamžiku (v tom smyslu, že v úvěrové smlouvě jsou – v okamžiku jejího uzavření – uvedeny pouze parametry umožňující provést jednoznačný výpočet v budoucnosti)?

4.2.2.

Pro případ, že by postačovalo, aby mohla být částka předmětu smlouvy, tj. částka úvěru a výše splátek – v případě produktů s pohyblivou úrokovou sazbou výše splátek odpovídajících prvnímu úrokovému období, vypočtena v měně úvěru v budoucím okamžiku, je nutné, aby byl tento budoucí okamžik (který se logicky musí shodovat s okamžikem, kdy je určena částka smluvního úroku vyjádřená v měně úvěru) výslovně uveden v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření, nebo může určení tohoto budoucího okamžiku spadat mezi výlučné diskreční pravomoci prodávajícího nebo poskytovatele v postavení smluvní strany?

4.3.

Pokud jde o produkty s periodicky pohyblivou úrokovou sazbou, má se považovat za dostatečné, a tudíž nezneužívající, jsou-li v souvislosti se splátkami určeny (a uvedeny v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření) konkrétní částky a/nebo metoda jednoznačného výpočtu v měně úvěru a/nebo v měně splacení pro první úrokové období v rámci platnosti smlouvy, nebo je z právního hlediska nutné, aby byla určena (a uvedena v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření) metoda jednoznačného výpočtu v měně úvěru a/nebo v měně splacení, a to pro všechna úroková období v rámci platnosti smlouvy?

4.4.

Je jediným nezneužívajícím způsobem, kterým lze zaručit jednoznačný výpočet, použití příslušného matematického vzorce, nebo lze použít jinou metodu?

4.4.1.

Pro případ, že by nebylo nutné zaručit jednoznačný výpočet použitím příslušného matematického vzorce, lze uvést dostatečně přesný slovní popis?

4.4.2.

Pro případ, že by nebylo nutné zaručit jednoznačný výpočet použitím příslušného matematického vzorce, lze dokonce jen odkázat bez dalšího vysvětlení na odborný pojem (například na roční vyúčtování nebo lineární umořování)?