8.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 144/31

1)

Je třeba mít za to, že ve smyslu a pro účely čl. 21 odst. 5 třetího pododstavce směrnice č. 2003/96/ES (1) je k tomu, aby byl subjekt vyrábějící elektřinu pro vlastní použití považován za distributora, a podléhal tudíž dani na základě čl. 21 odst. 5 prvního pododstavce směrnice, nutné, aby byl malým výrobcem, a že všechny ostatní subjekty (které nejsou malými výrobci) vyrábějící elektřinu pro vlastní použití nemohou být považovány za distributory, a nebo jsou za distributory podléhající dani na základě čl. 21 odst. 5 prvního pododstavce směrnice považovány všechny subjekty vyrábějící elektřinu pro vlastní použití (bez ohledu na rozsah výroby a na to, zda tuto elektřinu vyrábějí v rámci své hlavní hospodářské činnosti nebo doplňkově), které tudíž nemohou být osvobozeny od daně jakožto malí výrobci, ve smyslu druhé části třetího pododstavce výše uvedeného čl. 21 odst. 5 směrnice?

2)

Je konkrétně možné, aby byl takový subjekt, jako je subjekt dotčený v projednávaném případě, který je velkým výrobcem elektřiny vyrábějícím přibližně 9 % energie na celostátní úrovni, považován pro účely prodeje elektřiny do vnitrostátní sítě za „subjekt vyrábějící elektřinu pro vlastní použití“ ve smyslu čl. 21 odst. 5 směrnice 2003/96/ES, za předpokladu, že k vlastní výrobě nové elektřiny spotřebuje pouze malou část elektřiny, kterou vyrobí, jako součást výrobního procesu v daném zařízení?