10.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 112/24

1)

Musí dožádaný členský stát s ohledem na cíl, obsah a účel dublinského nařízení (1) a směrnice o azylovém řízení (2) odpovědět na žádost o nové posouzení podle čl. 5 odst. 2 prováděcího nařízení (3) do dvou týdnů?

2)

Má-li být odpověď na první otázku záporná, je v takovém případě třeba s ohledem na čl. 5 odst. 2 poslední větu prováděcího nařízení uplatnit lhůtu nejvýše jednoho měsíce, stanovenou v čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení č. 343/2003 (4) (nyní čl. 25 odst. 1 dublinského nařízení)?

3)

Má-li být odpověď na první i druhou otázku záporná, má dožádaný členský stát – s ohledem na výraz „[vyvine úsilí]“ [v nizozemském jazykovém znění] použitý v čl. 5 odst. 2 prováděcího nařízení – k tomu, aby odpověděl na žádost o nové posouzení, přiměřenou lhůtu?

4)

Musí-li dožádaný členský stát vskutku odpovědět na žádost o nové posouzení podle čl. 5 odst. 2 prováděcího nařízení v přiměřené lhůtě, jedná se i po uplynutí sedmi a půl týdne, jak tomu je v projednávané věci, stále ještě o lhůtu přiměřenou? Má-li být odpověď na tuto otázku záporná, jak je potom třeba chápat „přiměřenou lhůtu“?

5)

Neodpoví-li dožádaný členský stát na žádost o nové posouzení ani do dvou týdnů ani v přiměřené lhůtě, jaké důsledky je z toho třeba vyvodit? Je v takovém případě k meritornímu posouzení žádosti cizince o azyl příslušný dožadující členský stát, nebo naopak dožádaný členský stát?

6)

Je-li třeba dospět k závěru, že státem příslušným k meritornímu posouzení žádosti o azyl je v důsledku nedodržení lhůty pro odpověď na žádost o nové posouzení podle čl. 5 odst. 2 prováděcího nařízení dožádaný členský stát, v jaké lhůtě musí dožadující členský stát, v projednávané věci tedy žalovaný, oznámit tuto informaci cizinci?