Věc C‑703/17

Adelheid Krah

v.

Universität Wien

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Wien)

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. října 2019

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb osob – Článek 45 SFEU – Pracovníci – Nařízení (EU) č. 492/2011 – Článek 7 odst. 1 – Postdoktorandští přednášející – Omezené započítání relevantní doby odpracované pracovníkem v jiném členském státě – Systém odměňování, který spojuje vyšší odměnu s dobou odpracovanou u stávajícího zaměstnavatele“

1. Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Odměňování – Postdoktorandští přednášející – Částečné započítání relevantní doby odpracované v jiném členském státě – Použití bez rozdílu na všechny zaměstnance – Přímá diskriminace na základě státní příslušnosti – Neexistence

   (Článek 45 odst. 2 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011, čl. 7 odst. 1)

   (viz body 21, 25 a 28)

2. Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Odměňování – Postdoktorandští přednášející – Částečné započítání relevantní doby odpracované v jiném členském státě – Rozdílné zacházení s pracovníky v závislosti na univerzitě, která je zaměstnávala – Nepřímá diskriminace založená na státní příslušnosti – Neexistence

   (Článek 45 odst. 2 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011, čl. 7 odst. 1)

   (viz body 23, 24, 29–32 a 38)

3. Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Odměňování – Postdoktorandští přednášející – Částečné započítání relevantní doby odpracované v jiném členském státě – Předchozí rovnocenná činnost – Překážka – Odůvodnění – Neexistence – Předchozí činnost, která nebyla rovnocenná, ale byla užitečná pro výkon funkce – Absence překážky

   (Článek 45 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011, čl. 7 odst. 1)

   (viz body 40–43, 47–51, 54, 55–63 a výrok)

Shrnutí

Pravidlo univerzity členského státu, které pro účely platového zařazení jejích profesorů omezuje započítání doby předchozí rovnocenné činnosti odpracované v jiném členském státě, představuje překážku volnému pohybu pracovníků

V rozsudku Krah (C‑703/17), vydaném dne 10. října 2019, Soudní dvůr rozhodl, že pravidlo univerzity členského státu, které pro účely platového zařazení jejích postdoktorandských přednášejících omezuje započítání doby jejich předchozí rovnocenné činnosti odpracované v jiném členském státě, představuje překážku volnému pohybu pracovníků, tak jak je zaručen článkem 45 SFEU. Naproti tomu článek 45 SFEU a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 492/2011 o volném pohybu pracovníků ( 1 ) takovému pravidlu nebrání, pokud činnost vykonávaná v jiném členském státě nebyla rovnocenná, nýbrž byla pro výkon funkce postdoktorandského přednášejícího na dotčené univerzitě pouze užitečná.

Ve věci probíhající před předkládajícím soudem německá státní příslušnice, která je držitelkou akademického titulu v oboru dějin, vedla po dobu pěti let kurzy na univerzitě v Mnichově. Od konce roku 2000 pracovala na Vídeňské univerzitě, nejprve jako vedoucí kurzů, poté jako přednášející a od 1. října 2010 jako postdoktorandská přednášející. Rozhodnutím ze dne 8. listopadu 2011 se Vídeňská univerzita rozhodla pro účely platového zařazení postdoktorandských přednášejících započítat jim do odpracované doby relevantní dobu v maximálním rozsahu čtyř let, a to bez rozlišování mezi dobou odpracovanou na jiných univerzitách v Rakousku a dobou odpracovanou v zahraničí. Toto omezení na čtyři roky se naopak nepoužije na odbornou praxi získanou na Vídeňské univerzitě v rámci funkce postdoktorandského přednášejícího. Podle uvedeného rozhodnutí bylo platové zařazení žalobkyně provedeno na základě předchozí odborné praxe v délce čtyř let.

Soudní dvůr, který byl dotazován na slučitelnost rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2011 se zásadou zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, nejprve konstatoval, že dané rozhodnutí nepředstavuje diskriminaci založenou přímo na státní příslušnosti, ani nepřímou diskriminaci ve vztahu k pracovníkům, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států. Soudní dvůr měl nicméně za to, že představuje překážku volnému pohybu pracovníků, zaručenému čl. 45 odst. 1 SFEU, jelikož může výkon této svobody činit méně přitažlivým.

V tomto ohledu rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2011 započítává předchozí relevantní odpracovanou dobu v maximálním rozsahu čtyř let. Daný pojem zahrnuje nejen odbornou činnost rovnocennou funkci postdoktorandského přednášejícího na Vídeňské univerzitě, či dokonce s touto funkcí totožnou, ale rovněž jakékoli jiné druhy činností, které jsou pro plnění dané funkce pouze užitečné.

Soudní dvůr rozhodl, že omezení započtení dřívější rovnocenné odborné činnosti na čtyři roky představuje překážku volnému pohybu. Toto omezení totiž může odradit postdoktorandské přednášející, kteří získali delší rovnocennou odbornou praxi, od opuštění členského státu jejich původu a ucházení se o takové pracovní místo na Vídeňské univerzitě. Soudní dvůr v tomto ohledu zdůrazňuje, že takoví postdoktorandští přednášející by podléhali méně výhodným platovým podmínkám, než jsou podmínky, které se vztahují na postdoktorandské přednášející, kteří vykonávali tutéž funkci po stejnou dobu na Vídeňské univerzitě.

Naproti tomu, pokud jde o nezapočítání celé praxe, která je pouze užitečná, Soudní dvůr dospěl k závěru o neexistenci překážky volnému pohybu pracovníků vzhledem k tomu, že takové nezapočítání nemůže mít odrazující účinek na volný pohyb.

A konečně, co se týče odůvodnění překážky volnému pohybu, která vyplývá z částečného započtení rovnocenné odborné praxe, Soudní dvůr potvrdil, že odměňování získaných zkušeností, které zaměstnanci umožňují, aby lépe plnil své úkoly, je legitimním cílem platové politiky. S ohledem na konkrétní okolnosti věci v původním řízení se však rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2011 nejevilo jako způsobilé zaručit uskutečnění tohoto cíle, takže Soudní dvůr konstatoval porušení článku 45 SFEU.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. 2011, L 141, s. 1). Článek 7 odst. 1 uvedeného nařízení představuje zvláštní výraz zásady nediskriminace zakotvené v čl. 45 odst. 2 SFEU ve zvláštní oblasti podmínek zaměstnávání, jakož i pracovních podmínek.