Věc C‑592/17

Skatteministeriet

v.

Baby Dan A/S

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vestre Landsret (odvolací soud pro západní oblast, Dánsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Společný celní sazebník – Kombinovaná nomenklatura – Sazební zařazení – Čísla a podpoložky sazebníku 4421, 7326, 73181590, 73181900, 94039010 – Výrobek speciálně určený k upevnění dětských bezpečnostních zábran – Dumping – Platnost nařízení (ES) č. 91/2009 – Dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Číny – Antidumpingová dohoda Světové obchodní organizace (WTO) – Nařízení (ES) č. 384/96 – Článek 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 – Definice výrobního odvětví Společenství“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 15. listopadu 2018

1. Celní unie – Společný celní sazebník – Čísla a položky sazebníku – Výrobek, který umožňuje připevnit na zeď nebo zárubeň odnímatelné dětské bezpečnostní zábrany – Zařazení do podpoložky 73181590 kombinované nomenklatury

   (Nařízení Rady č. 2658/87, příloha I)

2. Mezinárodní dohody – Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace – GATT 1994 – Nemožnost dovolávat se dohod WTO za účelem zpochybnění legality unijního aktu – Výjimky – Unijní akt, který směřuje k zajištění jejich provedení nebo který na ně výslovně a konkrétně odkazuje – Neexistence

   (Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (dále jen „antidumpingová dohoda WTO“; nařízení Rady č. 384/96, ve znění nařízení č. 461/2004, bod 5 odůvodnění, č. 1515/2001, článek 1, nařízení č. 91/2009, č. 924/2012 a č. 2016/278)

3. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma – Pojem „výrobní odvětví Společenství“ – Posuzovací pravomoc Komise – Vymezení výrobního odvětví Společenství – Omezení na výrobce podporující podnět, z něhož vycházelo antidumpingové šetření – Přípustnost

   (Nařízení Rady č. 384/96, ve znění nařízení č. 461/2004, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4)

1.  Kombinovaná nomenklatura obsažená v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění vyplývajícím postupně z nařízení Komise (ES) č. 1214/2007 ze dne 20. září 2007 a nařízení Komise (ES) č. 1031/2008 ze dne 19. září 2008, musí být vykládána v tom smyslu, že takový výrobek, jako je výrobek dotčený ve věci v původním řízení, který umožňuje připevnit na zeď nebo zárubeň dětské bezpečnostní zábrany, nepředstavuje součást těchto zábran a musí být zařazen do podpoložky 73181590 kombinované nomenklatury.

   V rozsudku ze dne 11. června 2015, Baby Dan (C‑272/14, nezveřejněný, EU:C:2015:388, body 29 až 40) Soudní dvůr rozhodl, že objektivní charakteristiky a vlastnosti dotčeného výrobku umožňují jeho zařazení pod číslo 7318 KN, jakožto „šrouby, vruty, svorníky (maticové šrouby), matice, [...] a podobné výrobky ze železa nebo oceli“. Je třeba uvést, že již z důvodu tohoto zařazení pod číslo 7318 KN, představuje uvedený výrobek „část a součást všeobecně použitelnou“ ve smyslu poznámky 2 písm. a) třídy XV KN. Z toho vyplývá, že zařazení dotčeného výrobku pod číslo 7318 KN vylučuje v souladu s touto poznámkou 2 písm. a) zařazení tohoto výrobku jakožto „část a součást“ jiného výrobku, v daném případě dětské bezpečnostní zábrany (obdobně viz rozsudek ze dne 12. prosince 2013, HARK, C‑450/12, EU:C:2013:824, bod 40).

   Vzhledem k tomu, že dotčený výrobek je šroubem nebo svorníkem, který nelze kvalifikovat jako „matici nebo jiný vrut do dřeva“ ani jako „háky se závitem a šrouby s okem“ ani jako „závitořezné šrouby“, musí být zařazen do některé z podpoložek položky 731815 KN. Vzhledem k tomu, že dotčený výrobek má hlavu, která není „se zářezem a příčným vybráním“ ani „se šestihranným otvorem“ ani „šestihranná“, je třeba jej zařadit do podpoložky 73181590 KN nadepsané „Ostatní“.

   (viz body 47, 52, 53, 61, 62, výrok 1)

2.  Posouzení čtvrté předběžné otázky neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla mít vliv na platnost nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky.

   Zaprvé je totiž třeba připomenout, že Rada přijala s ohledem na ustanovení zmocňovacího nařízení WTO a konkrétně na jeho článek 1, jakož i na doporučení OŘS, prováděcí nařízení č. 924/2012, které potvrdilo dumping působící újmu zjištěný v původním šetření a zároveň od vstupu v platnost tohoto nařízení pozměnilo některá antidumpingová cla. Vzhledem k tomu, že podle prováděcích nařízení následujících po sporném nařízení, a to prováděcích nařízení č. 924/2012 a 2016/278, vyloučila Unie vrácení antidumpingových cel zaplacených na základě sporného nařízení, je třeba mít za to, že nijak nezamýšlela splnit zvláštní závazek, který přijala v rámci WTO (obdobně viz rozsudek ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C‑351/04, EU:C:2007:547, bod 35).

   Zadruhé v bodě 5 odůvodnění základního nařízení je sice uvedeno, že ustanovení antidumpingové dohody musí být „co nejvíce“ přejata do unijního práva, avšak tento výraz musí být chápán v tom smyslu, že i když unijní normotvůrce zamýšlel při přijetí základního nařízení zohlednit pravidla této dohody, neprojevil úmysl provést každé z těchto pravidel uvedeným nařízením (rozsudky ze dne 16. července 2015, Komise v. Rusal Armenal, C‑21/14 P, EU:C:2015:494, bod 52, jakož i ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma, C‑659/13 a C‑34/14, EU:C:2016:74, bod 90).

   (viz body 69, 71, 72, výrok 2)

3.  Článek 4 odst. 1 základního nařízení definuje pojem „výrobní odvětví Společenství“ odkazem na „výrobce obdobných výrobků ve Společenství jako celek“ nebo na „[ty] z [těchto výrobců], jejichž společný výstup [souhrnná výroba] představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků ve Společenství podle čl. 5 odst. 4“. Toto posledně uvedené ustanovení zejména stanoví, že šetření se nezahájí, jestliže výrobci Společenství, kteří podnět výslovně podpořili, představují méně než 25 % celkové výroby obdobného výrobku výrobním odvětvím Společenství. Soudní dvůr již v tomto ohledu rozhodl, že prahová hodnota 25 % se týká „celkové výroby obdobných výrobků ve Společenství“ a vztahuje se k procentnímu podílu, který představují výrobci ve Společenství podporující daný podnět z této celkové výroby. Odkazem na uvedenou prahovou hodnotu tak čl. 4 odst. 1 základního nařízení pouze upřesňuje, že sečtená výroba výrobců ve Společenství podporujících podnět, jež nedosahuje 25 % celkové výroby obdobného výrobku ve Společenství, nemůže být v žádném případě považována za dostatečně reprezentativní pro výrobu ve Společenství. Z toho vyplývá, že definici výrobního odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení lze omezit pouze na výrobce Společenství, kteří podpořili podnět, z něhož vycházelo antidumpingové šetření.

   (viz body 78–81)