Věc C‑552/17

Alpenchalets Resorts GmbH

proti

Finanzamt München Abteilung Körperschaften

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo)]

„Řízení o předběžné otázce – Daně – Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Zvláštní režim pro cestovní kanceláře – Poskytování ubytování v rekreačním objektu pronajímaném od jiných osob povinných k dani – Další služby – Vedlejší nebo hlavní služby – Snížená sazba daně – Ubytování poskytované cestovní kanceláří vlastním jménem“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 19. prosince 2018

  1. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Zvláštní režim pro cestovní kanceláře – Působnost – Poskytování ubytování v rekreačním objektu pronajímaném od jiných osob povinných k dani, případně doprovázené dalšími plněními – Zahrnutí

    (Směrnice Rady 2006/112, články 306 až 310)

  2. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Možnost členských států uplatnit sníženou sazbu na některá dodání zboží a poskytnutí služeb – Použití snížené sazby na poskytování ubytování v rekreačních objektech dle zvláštního režimu pro cestovní kanceláře – Nepřípustnost

    (Směrnice Rady 2006/112, čl. 98 odst. 2 a článek 307)

  1.  Články 306 až 310 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že samotné plnění cestovní kanceláře spočívající v poskytnutí ubytování v rekreačním objektu pronajímaném od třetích osob povinných k dani nebo takové poskytnutí ubytování v rekreačním objektu doprovázené dalšími službami, nezávisle na významu těchto dalších služeb, představuje každé jedinou službu spadající pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře.

    (viz bod 35, výrok 1)

  2.  Článek 98 odst. 2 směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že poskytování služeb cestovní kanceláří spočívající v poskytování ubytování v rekreačních objektech, které spadá pod článek 307 této směrnice, nemůže podléhat snížené sazbě daně nebo některé ze snížených sazeb stanovených v tomto prvně uvedeném ustanovení.

    (viz bod 41, výrok 2)