Věc C-432/17

Dermod Patrick O’Brien

v.

Ministry of Justice

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom)

„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Směrnice 97/81/ES – Rámcová dohoda UNICE, CEEP a EKOS o částečném pracovním úvazku – Ustanovení 4 – Zásada zákazu diskriminace – Pracovníci na částečný úvazek – Starobní důchod – Stanovení výše důchodu – Zohlednění roků zaměstnání odpracovaných před uplynutím lhůty pro provedení směrnice 97/81/ES – Okamžité použití na budoucí účinky situace, která vznikla za platnosti dřívějšího zákona“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. listopadu 2018

  1. Akty orgánů – Časová působnost – Procesní pravidla – Hmotněprávní pravidla – Rozlišení

  2. Sociální politika – Rámcová dohoda UNICE, CEEP a EKOS o částečném pracovním úvazku – Směrnice 97/81 – Použitelnost na soudce na částečný úvazek, kteří pobírají denní odměnu – Zjištění v rozsudku ze dne 1. března 2012, C-393/10 – Neomezení časových účinků tohoto rozsudku – Výpočet výše starobního důchodu, přičemž nároky na důchod souvisí s obdobími jak před uplynutím lhůty pro provedení směrnice 97/81, tak po jejím uplynutí – Zohlednění pro účely tohoto výpočtu dob zaměstnání odpracovaných před uplynutím lhůty pro provedení uvedené směrnice

    (Směrnice Rady 97/81, ve znění směrnice 98/23)

  1.  Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se má o procesních pravidlech obecně za to, že jsou použitelná ke dni, kdy tato pravidla vstoupí v platnost (rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko, C‑10/10, EU:C:2012:781, bod 45), na rozdíl od hmotněprávních pravidel, která jsou obvykle vykládána tak, že se vztahují na situace vzniklé před jejich vstupem v platnost pouze tehdy, když z jejich znění, cíle nebo struktury jasně vyplývá, že jim musí být přiznán takový účinek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. listopadu 1981, Meridionale Industria Salumi a další, 212/80 až 217/80, EU:C:1981:270, bod 9, jakož i ze dne 23. února 2006, Molenbergnatie, C‑201/04, EU:C:2006:136, bod 31).

    Je třeba dodat, že se nová právní úprava použije od okamžiku, kdy vstoupí v platnost akt, kterým byla zavedena, a že se sice nepoužije na právní situace, které vznikly a s konečnou platností byly dovršeny před tímto nabytím účinnosti, avšak použije se bezprostředně na budoucí účinky situace vzniklé za platnosti dřívějšího zákona, jakož i na nové právní situace. S výhradou zásady zákazu zpětné účinnosti právních aktů je tomu jinak pouze tehdy, jestliže je nové pravidlo spojeno se zvláštními ustanoveními, která zvláštním způsobem určují jeho podmínky použití v čase.

    (viz body 26, 27)

  2.  Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, ve znění směrnice Rady 98/23/ES ze dne 7. dubna 1998 musí být vykládána v tom smyslu, že v takovém případě, jaký je dotčený v původním řízení, musí být pro účely určení důchodových nároků zohledněny doby odpracované před datem uplynutí lhůty pro provedení směrnice 97/81, ve znění směrnice 98/23.

    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že vláda Spojeného království nikdy nepožádala Soudní dvůr, aby omezil časové účinky rozsudku ze dne 1. března 2012, O’Brien (C-393/10, EU:C:2012:110). Takovéto omezení přitom lze připustit pouze v samotném rozsudku, kterým se rozhoduje o požadovaném výkladu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 1990, Barber, C‑262/88, EU:C:1990:209, bod 41).

    Dále, pokud jde o argument vlády Spojeného království, podle kterého je třeba odlišovat výpočet odpracovaných let potřebných k získání nároku na důchod a nároky na důchod, je třeba uvést, že okolnost, že nárok na důchod se definitivně nabude na konci příslušného odpracovaného období, neumožňuje dospět k závěru, že právní situace pracovníka musí být považována za definitivně dovršenou. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že až následně a po zohlednění všech relevantních odpracovaných let může uvedený pracovník skutečně uplatnit tento nárok za účelem vyplacení jeho starobního důchodu.

    V důsledku toho v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, ve které vznik nároku na důchod souvisí s obdobími jak před uplynutím lhůty pro provedení směrnice 97/81, tak po jejím uplynutí, je třeba mít za to, že stanovení těchto nároků je upraveno ustanoveními této směrnice, včetně těch týkajících se dob odpracovaných před tím, než vstoupila v platnost.

    (viz body 34-36, 38 a výrok)