Věc C‑295/17

MEO – Serviços de Comunicações e Multimédia SA

v.

Autoridade Tributária e Aduaneira

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Arbitral Tributário [Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)] [arbitrážní soud pro daňové věci (centrum správní arbitráže) (Portugalsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Oblast působnosti – Zdanitelná plnění – Plnění za úplatu – Rozdíl mezi náhradou škody nepodléhající zdanění a službami podléhajícími zdanění poskytovanými proti platbě ‚náhrady‘ “

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 22. listopadu 2018

1. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Základ daně – Snížení v případě zrušení, výpovědi, odstoupení nebo je-li snížena cena – Absence účinného vymožení částky dlužené při předčasném ukončení smlouvy – Oprava daně na přiměřenou výši

   (Směrnice Rady 2006/112, článek 73)

2. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Zdanitelná plnění – Poskytování služeb za protiplnění – Smlouva o poskytování služeb, která stanovuje minimální dobu vázanosti – Odměna za poskytování služeb – Pojem „odměna” – Předem stanovená částka, která je obdržena při předčasném ukončení smlouvy, odpovídající částce, jež souvisí se zbývající smluvně sjednanou dobou – Zahrnutí

   [Směrnice Rady 2006/112, čl. 2 odst. 1 písm. c)]

3. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Zdanitelná plnění – Poskytování služeb za protiplnění – Smlouva o poskytování služeb, která stanovuje minimální dobu vázanosti – Předem stanovená částka obdržená při předčasném ukončení smlouvy – Kvalifikace uvedené částky jako odměny za poskytování služeb – Cíl odrazení a náhrady – Částka vyšší než je částka stanovená smlouvou, která je uzavřena na dobu neurčitou, jež se ve vnitrostátním právu považuje za smluvní pokutu – Neexistence vlivu těchto skutečností na uvedenou kvalifikaci

   [Směrnice Rady 2006/112, čl. 2 odst. 1 písm. c)]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 53–56)

2.  Článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že předem stanovená částka, kterou hospodářský subjekt obdrží v případě předčasného ukončení smlouvy o poskytování služeb s minimální dobou vázanosti ze strany jeho zákazníka nebo z důvodu tomuto zákazníkovi přičitatelného, přičemž tato částka odpovídá částce, kterou by daný hospodářský subjekt obdržel po zbytek uvedené doby v případě, že by k takovému ukončení nedošlo, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, musí být považována za odměnu za poskytnutí služby za úplatu a jako taková podléhá této dani.

   (viz bod 57, výrok 1)

3.  Pro kvalifikaci částky předem stanovené ve smlouvě o poskytování služeb, kterou dluží zákazník při předčasném ukončení této smlouvy, není rozhodující skutečnost, že účelem této paušální částky je odradit zákazníky od nedodržení minimální doby vázanosti a nahradit škodu vzniklou hospodářskému subjektu v případě nedodržení této doby, skutečnost, že odměna obdržená obchodním zástupcem za uzavření smluv stanovujících minimální dobu vázanosti je vyšší, než je odměna určená v rámci smluv, které takovouto dobu nestanovují, ani skutečnost, že uvedená částka je ve vnitrostátním právu kvalifikována jako smluvní pokuta.

   V této souvislosti je třeba podotknout, že pojem „poskytování služeb“ ve smyslu směrnice o DPH musí být vykládán nezávisle na účelu a výsledcích dotyčných plnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. června 2013, Newey,C‑653/11, EU:C:2013:409, bod 41).

   Naproti tomu, jak již bylo judikováno v bodě 43 tohoto rozsudku, je zásadní zohlednit hospodářskou realitu dané transakce, která je základním kritériem pro použití společného systému DPH (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. června 2013, Newey,C‑653/11, EU:C:2013:409, body 42, 48 a 49 a citovaná judikatura).

   Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států, zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2017, Kozuba Premium Selection,C‑308/16, EU:C:2017:869, bod 38 a citovaná judikatura).

   (viz body 60, 61, 67, 70, výrok 2)