Spojené věci C‑174/17 P a C‑222/17

Evropská unie

v.

Plásticos Españoles SA (ASPLA) a Armando Álvarez SA

„Kasační opravný prostředek – Žaloba na náhradu škody – Článek 340 druhý pododstavec SFEU – Nepřiměřená délka řízení ve dvou věcech projednávaných před Tribunálem Evropské unie – Náhrady škody údajně vzniklé navrhovatelkám – Majetková újma – Náklady na bankovní záruku – Příčinná souvislost – Úroky z prodlení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 13. prosince 2018

1. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Důkazní břemeno

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

2. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Pojem – Náklady na bankovní záruku vyplývající z rozhodnutí podniku nezaplatit pokutu uloženou Komisí – Nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ze strany unijního soudu v souvislosti se žalobou uvedeného podniku – Neexistence přímé příčinné souvislosti

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

3. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Skutečná a určitá škoda způsobená protiprávním aktem – Pojem – Újma vyplývající ze zaplacení úroků z prodlení z důvodu nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování unijním soudem – Zahrnutí – Podmínky

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Skutečná a určitá újma – Důkazní břemeno

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod předložený poprvé v rámci kasačního opravného prostředku – Nepřípustnost

   (Statut Soudního dvora, článek 58)

6. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Nesplnění jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby na náhradu škody v plném rozsahu

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 23)

2.  Okolnost, že unijní soud nedodržel přiměřenou lhůtu soudního rozhodování ve věcech týkajících se legality pokuty uložené Komisí, nemůže být rozhodující příčinou újmy vzniklé podniku, který podal žalobu, v důsledku toho, že musel platit náklady na bankovní záruku po překročení této lhůty. Bylo by tomu tak totiž pouze v případě, že by bankovní záruka byla povinná, takže podnik, který podal žalobu proti rozhodnutí Komise, kterým mu byla uložena pokuta, a který se rozhodl zřídit bankovní záruku namísto okamžitého splnění povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí, by nebyl oprávněn do data vyhlášení rozsudku o této žalobě zaplatit uvedenou pokutu a zrušit bankovní záruku, kterou zřídil.

   Zřízení bankovní záruky přitom závisí stejně jako její další existence na svobodné vůli dotčeného podniku vedené jeho finančními zájmy. Unijní právo totiž tomuto podniku nebrání, aby zřízenou bankovní záruku kdykoli zrušil a zaplatil uloženou pokutu, pokud se s ohledem na vývoj situace oproti podmínkám, které existovaly ke dni zřízení této záruky, domnívá, že je toto řešení pro něj výhodnější. Tak by tomu mohlo být například v případě, kdy průběh řízení před unijním soudem povede dotčený podnik k závěru, že rozsudek bude vydán později, než bylo původně plánováno, a v důsledku toho budou náklady na bankovní záruku vyšší než náklady očekávané původně při zřízení záruky.

   (viz body 29, 30, 32)

3.  Jakákoli újma, jejíž náhrada je požadována z titulu mimosmluvní odpovědnosti Unie v rámci žaloby podle článku 340 druhého pododstavce SFEU, musí být skutečná a určitá. V této souvislosti je třeba uvést, že akt nebo opomenutí unijního orgánu s sebou může nést určité náklady pro podniky, ale současně jim může přinést některé výhody, a proto nelze mít za to, že újma ve smyslu článku 340 SFEU vznikne pouze tehdy, je-li čistý rozdíl mezi náklady a zisky vyplývající z jednání vytýkaného tomuto orgánu záporný.

   V rámci žaloby na náhradu škody, kterou je vymáhána náhrada újmy vzniklé z důvodu, že úroky z prodlení z částky pokuty byly placeny z důvodu, že Tribunál nedodržel přiměřenou lhůtu soudního rozhodování ve věci týkající se rozhodnutí Komise, kterým byla tato pokuta uložena, proto lze mít za to, že vznikla skutečná a určitá škoda pouze v případě, že jsou úroky, které přirůstaly v této době, vyšší než výhoda, kterou by navrhovatelka v této době měla z toho, že si může ponechat částku odpovídající pokutě navýšené o úroky z prodlení.

   (viz body 40–42)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 43)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 48)

6.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 63, 64)