Věc C‑167/17

Volkmar Klohn

proti

An Bord Pleanála

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o vydání povolení – Požadavek, že řízení nesmí být nepřiměřeně nákladné – Pojem – Časová působnost – Přímý účinek – Dopad na vnitrostátní rozhodnutí o vyměření výše náhrady nákladů řízení, které se stalo konečným“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 17. října 2018

  1. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o vydání povolení – Požadavek, že řízení nesmí být nepřiměřeně nákladné – Pojem

    (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 2003/35, čl. 10a pátý pododstavec)

  2. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o vydání povolení – Požadavek, že řízení nesmí být nepřiměřeně nákladné – Přímý účinek – Neprovedení – Povinnost konformního výkladu – Rozsah – Vznik povinnosti – Datum uplynutí lhůty k provedení

    (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 2003/35, čl. 10a pátý pododstavec)

  3. Akty orgánů – Směrnice – Časová působnost – Okamžité použití nového pravidla na budoucí účinky situace, která vznikla za platnosti dřívějšího pravidla – Akty přijaté k provedení směrnice – Neprovedení – Povinnost konformního výkladu – Rozsah – Porušení zásady ochrany legitimního očekávání – Neexistence

  4. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o vydání povolení – Požadavek, že řízení nesmí být nepřiměřeně nákladné – Neprovedení – Povinnost konformního výkladu – Časová působnost

    (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 2003/35, čl. 10a pátý pododstavec)

  5. Akty orgánů – Směrnice – Provedení členskými státy – Nezbytnost zajistit účinnost směrnic – Povinnosti vnitrostátních soudů – Povinnost konformního výkladu – Meze – Dodržování obecných právních zásad – Výklad vnitrostátního práva contra legem

  6. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o vydání povolení – Požadavek, že řízení nesmí být nepřiměřeně nákladné – Neprovedení – Dopad na vnitrostátní rozhodnutí o vyměření výše náhrady nákladů řízení, které má povahu zakládající překážku věci pravomocně rozsouzené – Vnitrostátní řízení o nákladech řízení, ve kterém je rozlišováno mezi rozdělením nákladů řízení a určením jejich výše – Povinnost konformního výkladu soudu, který rozhoduje o výši nákladů řízení – Meze/Omezení – Překážka věci pravomocně rozsouzené, která je spojena s rozhodnutím o rozdělení nákladů řízení

    (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 2003/35, čl. 10a pátý pododstavec)

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 35)

  2.  Článek 10a pátý pododstavec směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003, musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek v něm obsažený, podle něhož nesmí být určitá soudní řízení v oblasti životního prostředí nepřiměřeně nákladná, nemá přímý účinek. Pokud členský stát neprovedl tento článek do vnitrostátního právního řádu, musí nicméně jeho vnitrostátní soudy v co možná největším rozsahu vykládat vnitrostátní právo od okamžiku uplynutí lhůty stanovené pro provedení uvedeného článku takovým způsobem, aby jednotlivcům nebylo bráněno zahájit soudní řízení spadající do působnosti tohoto ustanovení nebo pokračovat v účasti na takovém řízení z důvodu finanční zátěže, která by z toho mohla vyplývat.

    (viz bod 36, výrok 1)

  3.  Pokud nebyl ve lhůtě stanovené směrnicí pro její provedení přijat žádný prováděcí akt, tak jako je tomu ve sporu v původním řízení, je třeba vycházet z toho, že povinnost vykládat vnitrostátní právo v souladu s pravidlem, které nebylo provedeno do vnitrostátního práva, platí rovněž za podmínek připomenutých v bodech 39 a 40 tohoto rozsudku od uplynutí této lhůty. V této posledně uvedené situaci má totiž vnitrostátní soud povinnost vykládat vnitrostátní právo tak aby, jak bylo připomenuto v bodě 35 tohoto rozsudku, v co nejvyšší možné míře dosáhl výsledku sledovaného ustanoveními směrnice, která nebyla provedena. Součástí tohoto výsledku je přitom bezprostřední použitelnost nového pravidla plynoucího ze směrnice na budoucí účinky existujících situací od okamžiku uplynutí lhůty k jeho provedení, ledaže dotyčná směrnice stanoví jinak. Vnitrostátní soudy mají tedy od okamžiku uplynutí lhůty k provedení směrnice, která nebyla provedena, povinnost vykládat vnitrostátní právo tak, aby byly budoucí účinky situací vzniklých za platnosti dřívějšího pravidla bezprostředně v souladu s ustanoveními této směrnice.

    (viz body 43–45)

  4.  Článek 10a pátý pododstavec směrnice 85/337, ve znění směrnice 2003/35, musí být vykládán v tom smyslu, že soudy členského státu mají povinnost konformního výkladu při rozhodování o uložení nákladů soudních řízení, která probíhala k okamžiku uplynutí lhůty k provedení požadavku, podle něhož nesmí být určitá soudní řízení v oblasti životního prostředí nepřiměřeně nákladná, zakotveného v tomto pátém pododstavci článku 10a, bez ohledu na datum, k němuž byly tyto náklady v průběhu dotyčného řízení vynaloženy.

    (viz bod 55, výrok 2)

  5.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 59–65)

  6.  Článek 10a pátý pododstavec směrnice 85/337, ve znění směrnice 2003/35, musí být vykládán v tom smyslu, že v takovém sporu, jako je spor ve věci v původním řízení, má vnitrostátní soud, který má rozhodnout o výši nákladů řízení, povinnost konformního výkladu, pokud tomu nebrání překážka věci pravomocně rozsouzené, která je spojena s rozhodnutím o rozdělení nákladů řízení, jež se stalo konečným, což musí ověřit předkládající soud.

    (viz bod 71, výrok 3)