Věc C‑83/17

KP

proti

LO

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Haagský protokol z roku 2007 – Rozhodné právo pro vyživovací povinnosti – Článek 4 odst. 2 – Změna místa obvyklého pobytu oprávněného – Možnost retroaktivního použití práva státu nového místa obvyklého pobytu osoby oprávněné, které je shodné s právem místa soudu – Význam výrazu ‚pokud oprávněný nemůže získat výživné od povinného‘ – Případ, kdy oprávněný nesplnil zákonnou podmínku“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 7. června 2018

1. Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Rozsah–Haagský protokol o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti–Zahrnutí

   (článek. 267 SFEU; Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost, rozhodné právo, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností–Haagský protokol o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti–Zvláštní pravidla ve prospěch určitých oprávněných–Oprávněný, který nemůže získat výživné podle práva státu místa svého obvyklého pobytu–Použití práva místa soudu oprávněného rovněž na období před změnou jeho místa obvyklého pobytu–Podmínky

   (Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007, čl. 4 odst. 2)

3. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost, rozhodné právo, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností–Haagský protokol o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti–Zvláštní pravidla ve prospěch určitých oprávněných–Oprávněný, který nemůže získat výživné podle práva státu obvyklého pobytu–Pojem–Oprávněný, který nesplňují některé podmínky uložené podle práva státu svého obvyklého pobytu k získání výživného–Zahrnutí

   (Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007, čl. 4 odst. 2)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 21–25)

2.  Článek 4 odst. 2 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti schváleného jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2009/941/ES ze dne 30. listopadu 2009 musí být vykládán v tom smyslu, že:

   –	okolnost, že stát sídla soudu odpovídá státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nebrání použití tohoto ustanovení, když se právo určené podpůrným hraničním určovatelem podle tohoto ustanovení a právo určené hlavním hraničním určovatelem podle článku 3 uvedeného protokolu neshodují;

   –

   v situaci, kdy oprávněný z výživného, který změnil místo svého obvyklého pobytu, podá u soudu státu nového obvyklého pobytu návrh na úhradu výživného proti povinnému k výživnému za předcházející období, během kterého měl místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, může se právo státu soudu, což je rovněž právo státu jeho nového místa obvyklého pobytu, použít, pokud soudy členského státu místa soudu byly příslušné k projednávání sporů ve věcech vyživovacích povinností týkajících se těchto osob a mají vazbu na uvedené období. Jak vyplývá z čl. 4 odst. 2 Haagského protokolu, toto ustanovení, které umožňuje použít právo státu soudu namísto práva státu, v němž má oprávněný z výživného místo obvyklého pobytu, má užitečný účinek pouze tehdy, pokud se tyto právní úpravy liší. Z toho vyplývá, že v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, kdy se právo státu soudu – v projednávané věci rakouské právo – neshoduje s právem státu, v němž má oprávněný z výživného místo obvyklé pobytu v období, za které uplatnil nárok na výživné, v daném případě s německým právem, může mít čl. 4 odst. 2 Haagského protokolu užitečný účinek. Nicméně je ještě třeba, aby se mohlo právo místa soudu uvedené v tomto ustanovení použít na projednávání návrhu na úhradu výživného za uplynulé období. V tomto ohledu je třeba uvést, že samotné znění čl. 4 odst. 2 Haagského protokolu neumožňuje s jistotou určit rozsah působnosti tohoto ustanovení. Je třeba ho vykládat s přihlédnutím k systému pravidel pro hraniční určovatele zavedenému Haagským protokolem a k cíli tohoto protokolu. Pokud jde o systém pravidel pro hraniční určovatele zavedený Haagským protokolem, je třeba uvést, že jeho čl. 4 odst. 2 obsahuje zvláštní pravidlo ve prospěch určitých oprávněných osob, které doplňuje obecné pravidlo uvedené v článku 3 tohoto protokolu. Kromě toho, jak vyplývá zejména ze zprávy A. Bonomiho a z cílů sledovaných Komisí, která se aktivně účastnila vyjednávání o přijetí Haagského protokolu (viz návrh nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech vyživovací povinnosti [COM(2005) 649 final]), účelem tohoto systému je zaručit předvídatelnost rozhodného práva tím, že je zajištěno, že určené právo neztratí svou dostatečnou vazbu s dotčenou rodinnou situací. S ohledem na systém pravidel pro hraniční určovatele stanovený Haagským protokolem a na jím sledovaný cíl předvídatelnosti, jak byly popsány v bodě 41 tohoto rozsudku, je třeba mít za to, že pokud použití práva státu soudu stanoveného podpůrně v čl. 4 odst. 2 Haagského protokolu vyplývá pouze z volby nového místa obvyklého pobytu osoby oprávněné, aniž existuje vazba mezi tímto právem a rodinnou situací dotčené osoby oprávněné a osoby povinné k placení výživného v období, k němuž se vztahuje tato povinnost, není použití práva státu soudu v souladu ani s tímto systémem, ani s jeho cílem. (viz body 29, 33, 34, 37–39, 41, 46, 51 a výrok 1)

3.  Výraz „nemůže získat výživné“ obsažený v čl. 4 odst. 2 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i situace, kdy osoba oprávněná nemůže získat výživné podle práva státu svého obvyklého pobytu z toho důvodu, že nesplňuje podmínky stanovené tímto právem.

   (Viz bod 59 a výrok 2)