Věc C‑1/17

Petronas Lubricants Italy SpA

proti

Liviu Guidovi

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte d’appello di Torino)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv – Článek 20 odst. 2 – Zaměstnavatel žalovaný u soudů členského státu, v němž má sídlo nebo bydliště – Vzájemná žaloba podaná zaměstnavatelem – Určení příslušného soudu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. června 2018

1. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv–Právo podat vzájemnou žalobu–Vzájemná žaloba na základě pohledávky nabyté zaměstnavatelem po podání původní žaloby–Zahrnutí

   (Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 20 odst. 2)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv–Právo podat vzájemnou žalobu–Podmínka–Společný, smluví či věcný původ vzájemné žaloby a původní žaloby

   (Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 20 odst. 2)

1.  Článek 20 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, musí být vykládán v tom smyslu, že v situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, zakládá právo zaměstnavatele podat k soudu, který projednává původní žalobu řádně podanou zaměstnancem, vzájemnou žalobu na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi zaměstnavatelem a původním majitelem pohledávky k datu pozdějšímu, než je datum podání původní žaloby zaměstnancem.

   Pokud jde o vzájemné žaloby, pravidlo stanovené v čl. 6 bodu 3 nařízení č. 44/2001 bylo začleněno do čl. 20 odst. 2 uvedeného nařízení (rozsudek ze dne 22. května 2008, Glaxosmithkline a Laboratoires Glaxosmithkline, C‑462/06, EU:C:2008:299, bod 22). Ze znění samotného čl. 20 odst. 2 nařízení č. 44/2001 plyne, že použití – ze strany zaměstnance – pravidel pro určení příslušnosti, která jsou jeho zájmům příznivější, nemůže porušit právo podat vzájemnou žalobu k soudu, který projednává původní žalobu. Z toho plyne, že pokud je ze strany zaměstnance volba soudu příslušného k přezkumu jeho žaloby respektována, je dosaženo cíle zvýhodnit zaměstnance a není třeba omezovat možnost přezkumu dané žaloby společně se vzájemnou žalobou ve smyslu čl. 20 odst. 2 nařízení č. 44/2001.

   Konečně s ohledem na to, že soud, který projednává původní žalobu podanou zaměstnancem, není zaměstnavateli předem znám, není relevantní skutečnost, že zaměstnavatel nabyl pohledávky, na kterých vzájemnou žalobu zakládá, až když zaměstnanec podal původní žalobu.

   (viz body 26–28, 33, 34 a výrok)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 29, 30)