1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která je předmětem tohoto stanoviska, se týká výkladu čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48/ES ( 2 ).

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Bayer Pharma (dále jen „Bayer“) a společnostmi Richter Gedeon Vegyészeti Gyár Nyrt. (dále jen „Richter“) a Exeltis Magyarország Gyógyszerkereskedelmi Kft. (dále jen „Exeltis“) ve věci újmy, která těmto dvěma posledně uvedeným společnostem vznikla z důvodu, že vůči nim byla vnitrostátním soudem na návrh společnosti Bayer přijata opatření, která byla později zrušena.

3.

Článek 50 odst. 7 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „dohoda TRIPS“), jež tvoří přílohu 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené v rámci mnohostranných jednání Uruguayského kola rozhodnutím 94/800/ES ( 3 ) a uzavřené v rámci Světové obchodní organizace (WTO) stanoví:

„V případech, kdy jsou prozatímní opatření zrušena nebo pozbyla platnosti vzhledem k jednání nebo opomenutí ze strany žadatele, nebo kdy se následně zjistí, že k porušení nebo hrozbě porušení práva k duševnímu vlastnictví nedošlo, budou mít soudní orgány pravomoc nařídit na žádost odpůrce žadateli, aby odpůrci poskytl přiměřenou náhradu za jakoukoliv škodu, způsobenou těmito opatřeními.“

4.

Bod 1 odůvodnění směrnice 2004/48 zní následovně:

„K vytvoření vnitřního trhu je třeba odstranit omezení svobody pohybu a narušování hospodářské soutěže při vytvoření prostředí podporujícího inovaci a investice. V této souvislosti je ochrana duševního vlastnictví základním předpokladem úspěchu vnitřního trhu. Ochrana duševního vlastnictví je důležitá nejen pro podporu inovace a tvořivosti, ale také pro rozvoj zaměstnanosti a zvýšení konkurenceschopnosti.“

5.

V bodě 22 odůvodnění směrnice 2004/48 je uvedeno:

„Je také nezbytné stanovit prozatímní opatření k okamžitému ukončení porušování práv, bez čekání na rozhodnutí ve věci samé, při zajištění práva na obhajobu, přiměřenosti prozatímních opatření s ohledem na zvláštní okolnosti dotyčného případu a poskytnutím záruky úhrady nákladů a škody způsoben[ých] žalovanému neoprávněným návrhem. Taková opatření jsou zvlášť oprávněná tam, kde by prodlení způsobilo nenapravitelnou újmu nositeli práva duševního vlastnictví.“

6.

Článek 3 směrnice 2004/48, nadepsaný „Obecná povinnost“, stanoví:

„1.   Členské státy stanoví opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, na něž se vztahuje tato směrnice. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmějí obsahovat nerozumné lhůty ani nesmějí mít za následek bezdůvodná zdržení.

2.   Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být rovněž účinná, přiměřená a odrazující a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití.“

7.

Článek 9 odst. 7 směrnice 2004/48, nadepsaný „Předběžná a zajišťovací opatření“, jenž je formulován totožně s čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS, zní takto:

„Jsou-li předběžná opatření zrušena nebo skončí-li jejich použitelnost v důsledku jednání nebo opomenutí ze strany navrhovatele nebo je-li následně zjištěno, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva duševního vlastnictví, jsou soudní orgány oprávněny na žádost žalovaného nařídit navrhovateli, aby poskytl žalovanému přiměřenou náhradu škody způsobené těmito opatřeními[ ( 4 )].“

8.

Ustanovení § 156 odst. 1 maďarského občanského soudního řádu (1952. évi III. törvény, zákon III z roku 1952) stanoví:

„Soud může na žádost formou předběžného opatření nařídit, aby bylo žádosti nebo protinávrhu nebo žádost o předběžná opatření vyhověno, pokud je to nutné pro odvrácení bezprostřední újmy nebo zachování současného stavu sporu, jakož i pro zachování převažujícího práva navrhovatele a újma způsobená takovýmto opatřením nepřekročí jeho očekávaný přínos. Soud může podmínit vydání předběžných opatření poskytnutím jistoty. Hodnověrnost skutečností, na nichž se žádost zakládá, musí být prokázána.“

9.

Ustanovení § 104 odst. 13 a 14 találmányok szabadalmi oltalmáról szóló 1995. évi XXXIII. törvény (zákon č. XXXIII z roku 1995 o ochraně patentů, dále jen „ZOP“) stanoví následující:

„13.   Soud může podmínit předběžné šetření a – s výhradou odst. 5 písm. c) a odst. 6 – vydání předběžných opatření poskytnutím jistoty.

14.   Nebyla-li v případech uvedených v odst. 5 písm. c) a v odstavcích 6 a 13 žádost strany, která má nárok na zaplacení peněžité jistoty, vyřízena ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí nebo rozsudek o zrušení účinků usnesení o předběžném šetření nebo předběžných opatřeních (rozhodnutí o ukončení řízení) nabyly právní moci, může navrhovatel požádat soud o vrácení jistoty.“

10.

Ustanovení § 4 odst. 4 maďarského občanského zákoníku (1959. évi IV. Törvény, zákon IV z roku 1959) stanoví:

„Pokud tento zákon nestanoví přísnější požadavky, je třeba v občanskoprávních vztazích jednat tak, jak lze od každého v dané situaci obecně očekávat. Nikdo se nemůže ve svůj prospěch dovolávat jednání, za které ho lze činit odpovědným. Kdokoli nejedná tak, jak lze od každého obecně očekávat, se nemůže dovolat jednání druhé strany.“

11.

Ustanovení § 339 odst. 1 maďarského občanského zákoníku zní:

„Každý, kdo způsobí protiprávně druhému škodu, je povinen tuto škodu napravit. Této povinnosti je zproštěn ten, kdo prokáže, že jednal tak, jak lze od každého v dané situaci obecně očekávat.“

12.

Ustanovení § 340 odst. 1 maďarského občanského zákoníku stanoví:

„Poškozený musí jednat tak, jak lze od každého v dané situaci obecně očekávat, aby újmě předešel nebo ji zmírnil. Není nutné nahrazovat újmu, která je důsledkem nesplnění této povinnosti ze strany poškozeného.“

13.

Dne 8. srpna 2000 podala společnost Bayer k Szellemi Tulajdon Nemzeti Hivatal (Národní úřad duševního vlastnictví, Maďarsko, dále jen „Úřad“) přihlášku patentu na farmaceutický výrobek obsahující antikoncepční účinnou látku. Úřad patentovou přihlášku zveřejnil dne 28. října 2002. V souladu s § 18 odst. 1 a 2 ZOP je ochrana udělená patentem prozatímně poskytnuta zveřejněním přihlášky s účinky ode dne podání přihlášky. Dne 4. října 2010 udělil Úřad na dotčený vynález patent č. 227.207 (dále jen „patent“).

14.

V listopadu roku 2009 a v srpnu roku 2010 začala společnost Richter a v říjnu roku 2010 začala společnost Exeltis uvádět v Maďarsku na trh výrobky, které podle názoru společnosti Bayer porušovaly její patent (dále jen „výrobky“).

15.

Dne 8. listopadu 2010 podala společnost Richter k Úřadu žádost o zjištění neporušování patentu, kterou mělo být prokázáno, že její výrobky neporušovaly patent žalobkyně. Společnosti Richter a Exeltis rovněž podaly dne 8. prosince 2010 návrh na prohlášení patentu za neplatný.

16.

Dne 9. listopadu 2010 podala společnost Bayer k předkládajícímu soudu návrh na nařízení předběžných opatření s cílem zakázat společnostem Richter a Exeltis uvádění výrobků na trh. Tento návrh byl zamítnut z důvodu neprokázání věrohodnosti porušování patentu. Dne 11. srpna 2011 zahájila rovněž společnost Bayer u předkládajícího soudu řízení proti společnostem Richter a Exeltis o porušení patentu. Tato řízení byla přerušena až do přijetí konečného rozhodnutí v rámci řízení o prohlášení patentu za neplatný.

17.

Na základě nových návrhů společnosti Bayer předkládající soud vykonatelnými usneseními ze dne 11. července 2011, která vstoupila v platnost dne 8. srpna 2011, zakázal prostřednictvím předběžných opatření společnostem Richter a Exeltis uvádět na trh výrobky a předběžná opatření doplnil povinností složení jistoty. Povinné společnosti dobrovolně splnily své závazky a stáhly výrobky z trhu.

18.

Na základě žalob podaných společnostmi Richter a Exeltis Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) usneseními ze dne 29. září 2011 a ze dne 4. října 2011 zrušil usnesení ze dne 11. července 2011 pro vady řízení a vrátil věc předkládajícímu soudu. Ten usneseními ze dne 23. ledna 2012 a ze dne 30. ledna 2012 přijatými v rámci nového řízení zamítl návrhy společnosti Bayer na nařízení předběžných opatření s tím, že s ohledem na aktuální stav řízení o prohlášení patentu za neplatný a zrušení evropského patentu již nebylo možné z hlediska veřejného zájmu považovat nařízení uvedených opatření za přiměřené. Tato usnesení byla potvrzena Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešti).

19.

Předběžná opatření tak platila, pokud jde o společnost Richter, od 8. srpna 2011 do 4. října 2011, a pokud jde o společnost Exeltis, od 8. srpna 2011 do 29. září 2011.

20.

Rozhodnutím ze dne 13. září 2012 Úřad zrušil patent v plném rozsahu. Poté co předkládající soud toto rozhodnutí zrušil a změnil dřívější rozhodnutí Úřadu, kterým byl patent zrušen částečně, sám patent v plném rozsahu zrušil usnesením ze dne 9. září 2014. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešti) ze dne 20. září 2016.

21.

Protinávrhem podaným dne 22. února 2012 a žalobou došlou dne 6. července 2017 (které byly spojeny v rámci původního řízení) společnosti Richter a Exeltis požadovaly, aby byla společnosti Bayer uložena náhrada škody způsobené předběžnými opatřeními. Požadují náhradu ztráty obratu utrpěné v důsledku předběžných opatření, jakož i nákladů na propagaci související s uvedením výrobků na trh, a náhradu nemajetkové újmy spolu s úroky z těchto částek. Vzhledem k neexistenci hmotněprávních pravidel maďarského práva vztahujících se výslovně na případy uvedené v čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48, se tyto požadavky zakládají na souboru procesních pravidel, a to § 156 odst. 1 maďarského občanského soudního řádu a § 104 odst. 13 a 14 ZOP.

22.

Společnost Bayer navrhuje uvedené návrhy zamítnout. Tvrdí, že si společnosti Richter a Exeltis způsobily škodu, která jim vznikla, samy, a nemají tedy podle maďarské právní úpravy občanskoprávní odpovědnosti nárok na náhradu této újmy. Úmyslně a protiprávně totiž uvedly na trh výrobky porušující patent podstatně dříve, než byl tento patent zrušen. Jako výrobci generických léčiv věděly, že je žalobkyně majitelkou patentu, a měly proto v rámci předcházení vzniku újmy nejprve napadnout patent a před zahájením uvádění výrobků na trh přinejmenším vyčkat, až soud prvního stupně rozhodne v rámci řízení o prohlášení patentu za neplatný. Společnost Bayer má za to, že je tento přístup v souladu s maďarskou judikaturou, a přitom poukazuje na rozsudek předkládajícího soudu, ve kterém tento soud považoval stranu žádající náhradu za taktéž odpovědnou za vznik škody a odsoudil stranu, která navrhovala nařízení předběžného opatření, pouze k náhradě újmy, která vznikla v období od zveřejnění prvostupňového rozhodnutí o zrušení patentu do zrušení uvedených opatření.

23.

Předkládající soud si zaprvé klade otázku, zda se čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 omezuje na zaručení práva na náhradu škody žalovanému nebo zda rovněž stanoví obsah tohoto práva, který brání uplatňování obecných pravidel občanského práva členských států upravujících odpovědnost za újmy a její náhradu. Zadruhé si předkládající soud klade otázku, zda čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 brání tomu, aby na základě ustanovení občanského práva členského státu vnitrostátní soud přezkoumal, jaká byla role žalovaného při vzniku škody a zejména zda jednal tak, „jak lze od každého v dané situaci obecně očekávat“.

24.

Za těchto okolností Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti) rozhodnutím ze dne 9. listopadu 2017 přerušil řízení a předložil následující předběžné otázky:

25.

Společnosti Bayer, Richter, Exeltis a Evropská komise předložily Soudnímu dvoru písemná vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora Evropské unie. Tito zúčastnění byli vyslechnuti na jednání, které se konalo dne 9. ledna 2019.

26.

První předběžnou otázkou se předkládající soud v podstatě Soudního dvora táže, zda musí být čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 vykládán v tom smyslu, že žalovanému zaručuje pouze právo na náhradu škody, aniž vyčerpávajícím způsobem určuje jeho obsah, a ponechává na členských státech, aby vymezily podmínky a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i rozsah náhrady škody.

27.

Uvádí, že účastníci původního řízení se v tomto bodě neshodují. Podle společností Richter a Exeltis obsahuje čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 objektivní normu pro odškodnění a slova „přiměřená náhrada“ znamenají odpovědnost za celou výši způsobené újmy a vynaložených nákladů, aniž by bylo třeba zabývat se skutečnostmi, které by mohly být podstatné při uplatnění vnitrostátních předpisů upravujících občanskoprávní odpovědnost. Společnost Bayer naproti tomu výraz „přiměřená náhrada“ vykládá jako neurčitý pojem, který vytváří členským státům široký rámec, v němž může být o nárocích na odškodnění žalovaného rozhodováno s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu.

28.

Účelem čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 je provést na úrovni Evropské unie čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS, kterou jsou ve věcech spadajících do její působnosti vázány všechny členské státy, jakož i Unie. Podle ustálené judikatury musí být unijní dokumenty vykládány v nejvyšší možné míře ve světle mezinárodního práva, zejména týkají-li se takové texty právě provádění mezinárodní dohody uzavřené Unií ( 5 ). Jak Soudní dvůr výslovně prohlásil v rozsudku ze dne 25. ledna 2017, Stowarzyszenie Oławska Telewizja Kablowa (C‑367/15, EU:C:2017:36, bod 24), v souladu s body 5 a 6 odůvodnění, jakož i s čl. 2 odst. 3 písm. b) směrnice 2004/48 musí být pro účely výkladu ustanovení této směrnice zohledněny povinnosti, které pro členské státy vyplývají z mezinárodních smluv, mimo jiné Dohody TRIPS, které by bylo možné použít na spor v původním řízení.

29.

Pojem „přiměřená náhrada“ obsažený v čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 musí proto být vykládán v souladu s čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS. Pravomoc Soudního dvora vykládat v rámci řízení o předběžné otázce tento článek a Dohodu TRIPS obecně byla poprvé potvrzena v rozsudku ze dne 14. prosince 2000, Dior a další (C‑300/98 a C‑392/98, EU:C:2000:688, body 32 až 40) a od té doby byla potvrzena ustálenou judikaturou ( 6 ).

30.

Článek 50 Dohody TRIPS patří mezi ustanovení o „[p]rostředcích k dodržování práv k duševnímu vlastnictví“ obsažená v části III této Dohody.

31.

Podle čl. 41 odst. 1 Dohody TRIPS sledují tato ustanovení dva základní cíle: zaprvé, aby držitelům práv byly poskytnuty účinné postupy pro prosazování práv duševního vlastnictví, a zadruhé, aby tyto postupy byly uplatňovány způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití. Hledání rovnováhy mezi těmito dvěma cíli bylo jednou z hlavních starostí autorů Dohody TRIPS – o čemž svědčí první pododstavec preambule této Dohody ( 7 ) – kterou je třeba zohlednit při výkladu jejích ustanovení, zejména těch, která se věnují „prosazování“ ( 8 ).

32.

Jak Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne 15. listopadu 2012, Bericap Záródástechnikai (C‑180/11, EU:C:2012:717, body 68 a 69), z ustanovení čl. 41 odst. 1 ve spojení s odstavcem 2 téhož článku Dohody TRIPS vyplývá, že státy, které jsou stranami této Dohody, zajistí, aby jejich právní řád zahrnoval „řízení s určitými znaky“ k dodržování práv duševního vlastnictví, což znamená, že jsou povinny „do svých vnitrostátních právních řádů začlenit opatření k dodržování práv duševního vlastnictví, která naplňují znaky uvedené ve zmíněných ustanoveních“.

33.

Ustanovení části III Dohody TRIPS však zejména s ohledem na rozdíly panující v této oblasti mezi vnitrostátními právními úpravami nemá za cíl harmonizovat pravidla „prosazování“ práv duševního vlastnictví, ale pouze stanoví obecné standardy, které musí smluvní státy Dohody v souladu s jejím článkem 1 provést v rámci svých vnitrostátních právních řádů ( 9 ).

34.

Odstavec 1 třetí věta tohoto článku stanoví, že smluvní státy Dohody TRIPS mohou určit „vhodný způsob, jak uplatňovat ustanovení této Dohody v rámci svého vlastního právního systému a praxe“. To jednak znamená, že Dohoda TRIPS neobsahuje žádné výslovné pravidlo týkající se „přímého účinku“ jejích ustanovení, a jednak, že smluvním státům obecně přiznává určitou flexibilitu při jejím provádění do vnitrostátního práva ( 10 ), která umožňuje v souladu se standardy ochrany stanovenými Dohodou uzpůsobit toto provádění právním předpisům a praxi každého právního řádu.

35.

Stejně jako řada ustanovení části III Dohody TRIPS ani čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS neupravuje povinnost do nejmenších detailů, ale spíše uvádí cíl, jehož má být dosaženo, a ponechává smluvním státům Dohody široký prostor pro uvážení při provádění do vnitrostátního práva ( 11 ). Tyto státy tak musí soudním orgánům „svěřit pravomoc“ uložit navrhovateli povinnost odškodnění žalovaného, pokud to ten navrhuje, ale taková pravomoc nemusí nezbytně znamenat, že tyto orgány mají povinnost za všech okolností automaticky takovémuto návrhu vyhovět ( 12 ). Stejně tak, pokud je na smluvních státech Dohody TRIPS, aby stanovily postupy odškodnění žalovaného v případech uvedených v čl. 50 odst. 7 této dohody, nevylučuje to použití stávajícího právního rámce, a to jak pokud jde o vymezení hmotněprávních pravidel, která upravují odpovědnost navrhovatele, tak pokud jde o procesní pravidla, jejichž prostřednictvím lze uplatnit nárok na náhradu škody.

36.

Terminologie použitá v čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS mimoto dokládá, že autoři Dohody TRIPS upřednostňují kazuistický přístup. Například volba přídavného jména „přiměřený“, které v běžné mluvě znamená „přizpůsobený“, „vhodný“, „úměrný“, ve výrazu „přiměřená náhrada“ svědčí pro analýzu případ od případu. „Přiměřenost“ náhrady škody tak musí být posuzována soudními orgány „oprávněnými“ uložit takové odškodnění“ s ohledem na všechny relevantní okolnosti daného případu ( 13 ). Při tomto posouzení musí rovněž zohlednit cíl sledovaný ustanoveními části Dohody TRIPS věnované „prosazování“, kterým je podle čl. 41 odst. 1 této Dohody zajištění ochrany zájmů nositelů těchto práv, přičemž je třeba vyhnout se vytváření neodůvodněných překážek oprávněnému obchodu a zneužívání postupů určených pro takovéto „prosazování“.

37.

Výše uvedené úvahy umožnily vymezit rozsah povinnosti, kterou mají smluvní státy Dohody TRIPS v souladu s čl. 50 odst. 7 této Dohody. Nyní je třeba se zaměřit na čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48.

38.

Jak Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne 16. července 2015, Diageo Brands (C‑681/13, EU:C:2015:471, bod 74), právní prostředky, které mají zajistit ochranu práv duševního vlastnictví stanovených směrnicí 2004/48, jsou doplněny žalobami na náhradu škody, které s nimi úzce souvisejí. Zatímco čl. 9 odst. 1 této směrnice tedy stanoví předběžná opatření, která mají zejména zamezit jakémukoli hrozícímu porušení práva duševního vlastnictví, odstavec 7 téhož článku stanoví opatření, která umožňují žalovanému žádat náhradu škody v případě, že se následně ukáže, že k takovému porušení nebo hrozbě porušení nedošlo. Jak vyplývá z bodu 22 odůvodnění uvedené směrnice, tato opatření spočívající v náhradě škody představují záruky, které unijní normotvůrce považoval za nezbytné k vyvážení okamžitých a účinných předběžných opatření, která stanovil. Řízení, jako je původní řízení, jehož předmětem je náhrada škody způsobené předběžným opatřením nařízeným soudními orgány členského státu s cílem zamezit porušení výlučné ochrany vyplývající z patentu, který byl později zrušen týmiž soudními orgány, představuje důsledek žaloby podané majitelem uvedeného patentu za účelem získání opatření s okamžitým účinkem k ochraně jeho práv, a spadá tedy do působnosti směrnice 2004/48 zejména jejího čl. 9 odst. 7 ( 14 ).

39.

Toto ustanovení vyžaduje, aby členské státy zavedly mechanismus umožňující žalovanému soudně se domáhat a získat přiměřenou náhradu za veškerou škodu utrpěnou v důsledku předběžných opatření v případech, které jsou v něm uvedeny.

40.

Ani jeho znění, ani historie jeho vzniku však nepřipouští závěr, že rovněž vyžaduje, aby zavedly zvláštní systém odpovědnosti. Nic v tomto ustanovení nenaznačuje, že je jeho cílem úplné sladění vnitrostátních ustanovení o odpovědnosti navrhovatele za škody způsobené uplatňováním předběžných opatření.

41.

Jak jsem již zdůraznil výše, čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 téměř doslovně přejímá znění čl. 50 odst. 7 Dohody TRIPS. Tato volba unijního normotvůrce podle mého názoru jasně svědčí o jeho vůli neposunout harmonizaci pravidel upravujících právo na odškodnění žalovaného nad rámec toho, co je požadováno touto Dohodou, a dále ponechat těmto státům široký prostor pro uvážení, pokud jde o praktické provádění režimu odpovědnosti navrhovatele ( 15 ).

42.

V obecnější rovině Unie tím, že přijala směrnici 2004/48, jejímž cílem je podle jejího článku 1 právě zajistit dodržování práv duševního vlastnictví tak, že v rámci členských států budou za tímto účelem zavedena různá opatření, řízení a nápravná opatření, splnila povinnost zajistit dodržování práv duševního vlastnictví, kterou jí ukládá Dohoda TRIPS ( 16 ). Ačkoli je cílem této směrnice, jak vyplývá z bodu 10 jejího odůvodnění, sblížit vnitrostátní právní předpisy, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany těchto práv, neprovádí nicméně úplnou harmonizaci v dané oblasti, protože jejím cílem není upravit všechny aspekty práv duševního vlastnictví, nýbrž pouze ty, které se týkají dodržování těchto práv a jejich porušování, „a to stanovením povinnosti zavést účinné právní prostředky k předcházení, ukončení nebo nápravě jakéhokoli porušení existujícího práva duševního vlastnictví“ ( 17 ). Kromě toho zakotvuje minimální standard pro dodržování práv duševního vlastnictví a nebrání členským státům, aby přijaly opatření poskytující vyšší úroveň ochrany ( 18 ).

43.

Je zajisté pravda, že čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států za účelem vymezení smyslu a působnosti pojmů v něm obsažených, a proto by tyto v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora měly být zpravidla v celé Unii vykládány autonomním a jednotným způsobem, přičemž tento výklad je třeba hledat s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a cíli sledovanému dotčenou právní úpravou ( 19 ).

44.

Na základě tohoto závěru však nelze dávat těmto pojmům, ani uvedenému ustanovení jako celku, širší význam, než jaký vyplývá z jejich znění a z vůle unijního normotvůrce.

45.

Konkrétně pojem „přiměřená náhrada“ nemůže být vykládán v tom smyslu, že označuje zvláštní režim odpovědnosti navrhovatele, když se tento výraz, a zejména použití přídavného jména „přiměřený“, omezuje, jak jsem již uvedl výše ( 20 ), na uložení posouzení přiměřenosti náhrady přiznané žalovanému skutečně vzniklé škodě a okolnostem dané věci v souladu se zásadami uvedenými v bodě 17 odůvodnění směrnice 2004/48, podle něhož „[o]patření, řízení a nápravná opatření stanovená touto směrnicí je třeba pro každý případ určit takovým způsobem, aby byla řádně zohledněna zvláštní povaha daného případu, včetně zvláštních vlastností každého práva duševního vlastnictví“.

46.

Z toho podle mého názoru vyplývá, že je na každém členském státu, aby stanovil hmotněprávní pravidla upravující právo žalovaného na náhradu škody vzniklé z důvodu nařízení předběžných opatření v situacích, na které se vztahuje čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48, s tím, že tato pravidla musí umožňovat dosažení cíle sledovaného tímto ustanovením, a sice zavedení systému a účinných právních prostředků v každém vnitrostátním právním řádu umožňujících žalovanému získat přiměřené odškodnění za každou vzniklou újmu. Jinými slovy, takovéto začlenění do vnitrostátního práva musí odrážet ducha i literu uvedeného ustanovení, které vyžaduje, aby byla přiměřená náhrada v každém jednotlivém případě stanovena na základě odpovídajícího a spravedlivého posouzení v rámci vnitrostátní právní úpravy odpovědnosti.

47.

Navíc vzhledem k tomu, že základním cílem směrnice 2004/48 je přimět členské státy, aby zavedly účinné prostředky k dodržování práv duševního vlastnictví ( 21 ), musí tyto státy rovněž zajistit, aby systém, který zavedou za účelem provádění čl. 9 odst. 7 této směrnice, neodrazoval nositele práv duševního vlastnictví od toho, aby navrhli vydání opatření uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku.

48.

Na základě všech výše uvedených úvah je podle mého názoru třeba odpovědět na první předběžnou otázku položenou Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti) tak, že čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že přísluší každému členskému státu, aby stanovil hmotněprávní pravidla upravující právo na náhradu škody žalovaného za škodu vzniklou v důsledku nařízení předběžných opatření v situacích uvedených v tomto ustanovení s tím, že tato pravidla jednak musí zajistit zavedení systému a účinných právních prostředků umožňujících žalovanému získat přiměřenou náhradu vzniklé škody a jednak nesmí odrazovat nositele práva duševního vlastnictví od toho, aby navrhl vydání opatření uvedených v čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2004/48.

49.

Prostřednictvím druhé předběžné otázky, která byla položena pro případ, že by odpověď na první otázku byla kladná, se Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti) táže Soudního dvora, zda čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 brání použití pravidel občanského práva členského státu, podle nichž vnitrostátní soud nemůže uložit navrhovateli povinnost nahradit škodu způsobenou předběžnými opatřeními, která se následně ukáží jako nedůvodná, jestliže škoda vznikla tím, že žalovaný nejednal tak, jak „lze od každého v dané situaci obecně očekávat“, nebo je-li z téhož důvodu žalovaný odpovědný za vznik uvedené škody.

50.

Navzdory jeho velmi širokému znění z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že je touto druhou otázkou Soudní dvůr v podstatě dotazován na slučitelnost čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 s výkladem ustanovení maďarského občanského zákoníku o odpovědnosti, podle kterého navrhovatel není povinen nahradit škodu způsobenou předběžnými opatřeními, která se následně ukáží jako neodůvodněná v důsledku zrušení patentu, k jehož ochraně byla přijata, pokud výrobky, které byly předmětem těchto opatření, byly žalovaným uvedeny na trh bez předchozího zpochybnění platnosti uvedeného patentu, nebo v případě, že řízení o prohlášení patentu za neplatný bylo zahájeno, aniž bylo vyčkáno na zrušení patentu a potvrzení tohoto zrušení, přinejmenším soudem prvního stupně.

51.

Z odpovědi, kterou navrhuji podat na první předběžnou otázku, vyplývá, že každému členskému státu přísluší, aby stanovil hmotněprávní pravidla upravující právo na náhradu škody žalovaného v situacích uvedených v čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48, tedy včetně pravidel týkajících se stanovení příčinné souvislosti mezi přijatými opatřeními a uplatňovanou škodou.

52.

Z úvah uvedených v rámci přezkumu první předběžné otázky rovněž vyplývá, že při stanovení takových pravidel musí členské státy dodržovat ustanovení směrnice 2004/48 a brát v potaz cíle sledované touto směrnicí a řízeními a nápravnými opatřeními, která zavádí.

53.

Přitom výklad tohoto ustanovení v tom smyslu, že členské státy mohou systematicky vylučovat jakékoliv právo žalovaného na odškodnění v případě, že vstupem na trh porušil patent, na jehož ochranu byla předběžná opatření přijata ( 22 ), aniž předtím vyčkal jeho zrušení ( 23 ), by byl podle mého názoru v rozporu se zněním i cíli čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48.

54.

Zaprvé nelze totiž ze znění čl. 9 odst. 7 této směrnice dovodit, že v případě, že je „následně zjištěno, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva duševního vlastnictví“, jak je tomu v případě, kdy je patent po nařízení předběžných opatření prohlášen za neplatný, mohou být nahrazeny pouze škody, k nimž došlo mezi tímto zjištěním a zrušením nebo ukončením těchto opatření. Takovému výkladu brání použití příslovce „následně“, které znamená, že k zjištění neexistence podmínek odůvodňujících nařízení předběžných opatření – včetně neplatnosti dotčeného práva duševního vlastnictví, přinejmenším pokud má jeho zrušení zpětné účinky – nutně dochází v okamžiku, kdy již tato opatření měla alespoň částečně škodlivé účinky na právní situaci, jak se jevila v době, kdy byla přijata. Dále by pak byl výklad čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48, podle kterého by nemohla být zásadně nahrazena část škod způsobených předběžnými opatřeními, která se následně ukázala jako neodůvodněná, v rozporu s výslovným zněním tohoto ustanovení, podle něhož se právo na náhradu škody týká jakékoli „škody způsobené těmito opatřeními“.

55.

Zadruhé, jak jsem již uvedl výše, se ustanovení směrnice 2004/48, stejně jako ustanovení Dohody TRIPS, snaží nalézt rovnováhu mezi dvěma cíli, a to ochranou zájmů nositelů práv duševního vlastnictví na straně jedné a ochranou právně dovoleného obchodu proti neodůvodněným překážkám na straně druhé. Pokud by přitom navrhovateli stačilo dovolat se platnosti práva duševního vlastnictví v době, kdy byla tato opatření přijímána, aby se vyhnul povinnosti poskytnout náhradu škody způsobené předběžnými opatřeními přijatými na základě uvedeného práva duševního vlastnictví, které bylo později se zpětným účinkem zrušeno, ani jeden ze dvou výše uvedených cílů by nebyl naplněn, ani ochrana duševního vlastnictví, neboť žádné platné právo, které by odůvodňovalo přiznání výlučné ochrany jeho majiteli, neexistovalo, ani ochrana právně dovoleného obchodu, neboť by nebyla předepsána žádná náhrada za neodůvodněnou překážku.

56.

Zatřetí by výklad čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48, podle něhož v situaci, jako je ta v původním řízení, může být poskytnuta náhrada pouze za škodu vyplývající z uplatňování předběžných opatření po zrušení práva duševního vlastnictví se zpětným účinkem soudem prvního stupně, usnadňoval podstupování rizika ze strany navrhovatele bez objektivního posouzení vyhlídek na úspěch v případě zpochybnění jeho práva a dále by mohl podporovat zneužívání předběžných opatření.

57.

Výše uvedené úvahy však neznamenají, že v takové situaci, jako je ta v původním řízení, jednání žalovaného – zejména skutečnost, že uvedl na trh zboží porušující patent, aniž předem nebo zároveň s tím napadl dotčené právo duševního vlastnictví – nemůže být vnitrostátním soudem zohledněno za účelem posouzení přiměřenosti odškodnění, na které má nárok v rámci žaloby na náhradu škody ve smyslu čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48.

58.

Vstup na trh chráněný patentem obvykle zahrnuje přípravu, která může někdy zejména ve farmaceutickém odvětví trvat roky především v důsledku potřeby získat povolení k uvedení na trh. Během této doby může podnik, který zamýšlí provést takový vstup, zahájit řízení o zrušení patentu nebo jednoduše oznámit svůj záměr majiteli patentu, aby ten mohl reagovat a byl před uvedením generických přípravků na trh zahájen a případně též rozhodnut spor týkající se platnosti patentu.

59.

Ačkoli z důvodů, které jsem právě uvedl, není skutečnost, že žalovaný takto nejednal a zvolil si „riskantní“ vstup na trh ( 24 ), okolností, která sama o sobě umožňuje vyloučit jeho právo na přiměřenou náhradu ve smyslu čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48, může být nicméně takové jednání vnitrostátním soudem spolu s dalšími relevantními okolnostmi, jako jsou například vlastnosti patentu a trhu, zohledněno při určování nápravných opatření přiznaných žalovanému, která musí být v souladu s článkem 3 této směrnice účinná, spravedlivá a nestranná.

60.

Na základě všech výše uvedených úvah je podle mého názoru třeba odpovědět na druhou předběžnou otázku položenou Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti) tak, že čl. 9 odst. 7 směrnice 2004/48 nebrání tomu, aby se v rámci řízení o žalobě na náhradu škody podané žalovaným proti navrhovateli předběžných opatření uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, použil vnitrostátní občanskoprávní předpis, podle kterého není třeba poskytnout straně náhradu škody, která jí vznikla v důsledku nedodržení její povinnosti jednat tak, jak lze od každého v dané situaci obecně očekávat, aby újmě předešel nebo ji zmírnil. Článek 9 odst. 7 směrnice 2004/48 však brání takovému použití tohoto předpisu, podle něhož za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, není navrhovatel povinen nahradit škodu způsobenou předběžnými opatřeními, která se následně v důsledku zrušení patentu, k jehož ochraně byla přijata, ukáží jako nedůvodná, pokud výrobky, kterých se tato opatření týkala, byly žalovaným uvedeny na trh bez předchozího zpochybnění platnosti uvedeného patentu nebo nebylo v případě, že řízení o prohlášení patentu za neplatný bylo zahájeno, vyčkáno na zrušení patentu a na potvrzení tohoto zrušení přinejmenším soudem prvního stupně.

61.

Ve světle všech výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti. Maďarsko) takto: