1. 

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Areios Pagos (kasační soud, Řecko) se týká článku 1 směrnice Rady 98/50/ES ze dne 29. června 1998, kterou se mění směrnice 77/187/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí závodů ( 2 ) (neoficiální překlad), který pozměnil článek 1 směrnice Rady 77/187/EHS ze dne 14. února 1977 ( 3 ), kterýžto odpovídá článku 1 směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů ( 4 ), na základě článku 12 této směrnice, která zrušila za účelem kodifikace směrnici 77/187, ve znění směrnice 98/50. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se vzhledem k svému předmětu konkrétně týká výkladu čl. 1 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2001/23.

2. 

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Panagiotisem Anagnostopoulosem a dalšími 89 zaměstnanci na straně jedné a akciovou společností Ellinika Nafpigeia AE ( 5 ) (dále jen „ENAE“ ( 6 )) na straně druhé ve věci plnění pracovních smluv původně uzavřených mezi těmito stranami.

3. 

Měla by být zdůrazněna jedinečnost projednávané věci, jelikož tím, kdo se domáhá výkonu práv vyplývajících ze směrnice 2001/23, přijatých v zájmu zaměstnanců v případě změny vedení podniku, je zaměstnavatel, a nikoliv zaměstnanci.

4. 

Otázky položené předkládajícím soudem se týkají jednak výkladu pojmu „hospodářská jednotka“ a jednak převodu takové jednotky nejenom v případě předpokládaného pokračování převedené hospodářské činnosti, ale i v případě, že se počítá s jejím ukončením.

5. 

Na závěr mé analýzy dospěji k závěru, že směrnice 2001/23 nemá být použita, pokud se prokáže, že cílem sledovaným při převodu hospodářské jednotky nebylo zachovat dotčenou hospodářskou činnost, ale obejít požadavky na ochranu zaměstnanců vyplývající z vnitrostátního práva. Pokud tomu tak není, musí být čl. 1 odst. 1 písm. a) a b) této směrnice vykládán v tom smyslu, že tato směrnice může být použita v situaci, v níž si převedená část podniku nebo závodu nezachová svou organizační samostatnost, za předpokladu, že je zachována funkční vazba mezi jednotlivými převedenými výrobními faktory a že tato vazba umožňuje nabyvateli tyto faktory využívat za účelem trvalého vykonávání stejné nebo obdobné hospodářské činnosti, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

6.

V bodech 3 a 8 odůvodnění směrnice 2001/23 je uvedeno:

[…]

7.

Článek 1 odst. 1 písm. a) a b) této směrnice stanoví:

8.

Článek 2 odst. 1 písm. a) a b) uvedené směrnice zní následovně:

„Pro účely této směrnice se:

9.

Článek 3 odst. 1 první pododstavec téže směrnice stanoví:

„Práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele.“

10.

Článek 5 odst. 1 a 4 směrnice 2001/23 stanoví:

„1.   Nestanoví-li členské státy jinak, nevztahují se články 3 a 4 na převod podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu, pokud je převodce předmětem konkursního [úpadkového] řízení nebo obdobného úpadkového [insolvenčního] řízení, které bylo zahájeno s cílem likvidace majetku převodce a které probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci (kterým může být správce konkurzní podstaty schválený příslušným orgánem veřejné moci).

[…]

4.   Členské státy přijmou vhodná opatření s cílem zamezit zneužívání úpadkového řízení k tomu, aby zaměstnanci pozbyli práv vyplývajících z této směrnice.“

11.

Podle předkládajícího soudu se použijí ustanovení Proedrikó Diátagma 178/2002: Métra schetiká me tin prostasía ton dikaiomáton ton ergazoménon se períptosi metavívasis epicheiríseon, enkatastáseon í tmimáton enkatastáseon í epicheiríseon, se symmórfosi pros tin Odigía 98/50/EK tou Symvoulíou (nařízení prezidenta republiky 178/2002 o opatřeních na ochranu práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, v souladu s ustanoveními směrnice [98/50]) ( 7 )

12.

Na základě čl. 2 odst. 1 písm. a) a c) tohoto nařízení se jeho ustanovení vztahují na všechny smluvní či zákonné převody podniků nebo sloučení podniků, závodů nebo částí závodů, které mají za následek změnu v osobě zaměstnavatele a které se mohou dotýkat veřejných nebo soukromých subjektů vykonávajících hospodářské činnosti za účelem zisku či nikoliv.

13.

Článek 2 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení definuje „převod“ jako převod hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu, pojímané jako organizované seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou.

14.

Článek 3 odst. 1 písm. a) a b) nařízení prezidenta republiky 178/2002 definuje pojmy „převodce“ a „nabyvatel“ jako označující, v případě prvně uvedeného pojmu, jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu, která v důsledku převodu podle výše uvedenéh, přestává být zaměstnavatelem ve vztahu k podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu, a v případě druhého pojmu, jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu, která se v důsledku převodu podle čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení stává zaměstnavatelem ve vztahu k podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu.

15.

Podle čl. 4 odst. 1 prvního pododstavce uvedeného nařízení přecházejí všechna stávající práva a povinnosti, které měl převodce z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru na nabyvatele ke dni převodu.

16.

Dochází-li, na základě ustanovení čl. 6 odst. 1 Nómos 2112/1920 – Perí ypochreotikís katangelías tis symváseos ergasías idiotikón ypallílon (zákon č. 2112/1920 o povinném vypovězení pracovních smluv zaměstnanců soukromého sektoru) ( 8 ) a čl. 9 odst. 1 Vasilikó Diátagma „perí epektáseos tou N. 2112 […] kai epí ton ergatón […]“ (královské nařízení „provádějící zákon č. 2112, včetně jeho použití na pracovníky […]“) ze dne 16/18 července 1920, ke změně v osobě zaměstnavatele, dochází k ní ze zákona, a to bez ohledu na právní důvod a formu převodu podniku, a aniž je k tomu nutný souhlas zaměstnanců.

17.

Článek 4 odst. 1 druhý pododstavec nařízení prezidenta republiky 178/2002 stanoví, že převodce je i po převodu odpovědný společně a nerozdílně s nabyvatelem, a v plném rozsahu, za povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy nebo z pracovního poměru, a to do dne, kdy nabyvatel převezme své funkce.

18.

Z článku 4 odst. 2 tohoto nařízení vyplývá, že nabyvatel zachovává i dále po převodu pracovní podmínky již stanovené v kolektivní smlouvě, rozhodčím nálezu, nařízení nebo individuální pracovní smlouvě.

19.

Článek 5 odst. 1 první pododstavec nařízení prezidenta republiky 178/2002 stanoví, že převod podniku, závodu, nebo části podniku nepředstavuje, jako takový, důvod pro propuštění pracovníků. Podle ustanovení obsaženého v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci tohoto nařízení je však povoleno, za předpokladu dodržení ustanovení týkajících se propouštění, každé propouštění, které se jeví jako nutné z hospodářských, technických nebo organizačních důvodů, s nimiž jsou spojeny personální změny. Nicméně čl. 5 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví, že je-li ukončena pracovní smlouva nebo rozvázán pracovní poměr v důsledku podstatné změny pracovních podmínek v neprospěch zaměstnanců způsobené převodem, je za osobu, z jejíž strany byly pracovní smlouva nebo pracovní poměr ukončeny, považován zaměstnavatel.

20.

Podle čl. 6 odst. 1 nařízení prezidenta republiky 178/2002 se důsledky převodu uvedené v článcích 4 a 5 téhož nařízení neuplatní v případě, že nabyvatel je předmětem úpadkového řízení nebo jiného obdobného řízení.

21.

Odpůrci v původním řízení byli přijati do zaměstnání společností ENAE k výkonu pracovní činnosti v prostorách této společnosti v oblasti Skaramanga, obci Chaïdári, kraji Attica (Řecko) ( 9 ), a to na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou po dobu více jak 30 let.

22.

Tato společnost se stala v roce 1985 veřejným podnikem ( 10 ). V roce 2002 byla zprivatizována a až do 30. září 2008 podléhala v určitém rozsahu zákazu snižování stavu svých zaměstnanců ( 11 ).

23.

V průběhu privatizace vykonávala společnost ENAE čtyři typy činností, a sice opravu plavidel, konstrukci vojenských a obchodních plavidel, konstrukci a opravu ponorek, jakož i konstrukci a opravu železničních vozidel, organizované v rámci ředitelství, a to ředitelství oprav, ředitelství plavidel plujících po hladině, ředitelství ponorek a ředitelství železničních vozidel. Organizační struktura společnosti ENAE rovněž zahrnovala čtyři výrobní „divize“ k podpoře činností ředitelství, a sice válcovnu, zařízení na výrobu trubek, truhlářství a dílnu.

24.

Krátce po své privatizaci založila společnost ENAE dceřinou společnost Etaireia Trochaiou Ylikou Ellados ΑΕ ( 12 ) (dále jen „ΕΤΥΕ“) s cílem převést na ni stávající programové dohody mezi konsorciem, jehož byla společnost ENAE členem, na straně jedné a Organismos Sidirodromon Ellados ( 13 ) (dále jen „OSE“) a společností Ilektrikoí Sidiródromoi Athinon Pireos ( 14 ) (dále jen „ISAP“) na straně druhé, a sice dohody, které se týkaly konstrukce a dodávek různých typů železničních vozidel konsorciem.

25.

V roce 2005 se společnost ENAE dostala do vlastnictví loďařské společnosti ThyssenKrupp Marine Systems.

26.

Aby mohlo ředitelství železničních vozidel fungovat od 1. října 2006 jakožto samostatná společnost pod názvem ETYE, byly dne 28. září 2006 mezi společností ENAE a společností ETYE uzavřeny četné smlouvy, jejichž předmětem byly zejména komerční nájem pozemku uvnitř loděnic, včetně jejich budov a zařízení infrastruktury umístěných na tomto pozemku, prodej a převod movitého majetku k užívání v rámci podnikatelské činnosti společnosti ETYE, poskytování služeb administrativní povahy nutných k fungování podniku, jakož i pověření společnosti ETYE k dokončení probíhajících prací na základě tří programových dohod označených jako č. 33 (uzavřené s OSE a ISAP), č. 37 a č. 41a ( 15 ).

27.

Po zahájení své činnosti uzavřela v průběhu roku 2007 společnost ETYE se společností ENAE další smlouvy, jejichž předmětem bylo zejména poskytnutí zaměstnanců společností ETYE společnosti ENAE ( 16 ), převedení probíhajících prací ze strany společnosti ENAE na společnost ETYE na základě programové dohody č. 33a uzavřené s OSE a ISAP ( 17 ), poskytování služeb společností ETYE společnosti ENAE ( 18 ), jakož i poskytování administrativní podpory ( 19 ).

28.

Předkládající soud uvedl, že „[b]udoucí směřování společnosti ETYE bylo předem určeno a vedlo k jejímu zániku“. Předkládající soud shledal, že „[z]ejména článek 5 rámcové dohody ze dne 28. září 2007 uzavřené mezi společností ENAE a společností ETYE stanovil plán likvidace [společnosti ETYE] k 30. září 2008, tj. k datu, které se shoduje s uplynutím šestiletého zákazu propouštění zaměstnanců společnosti ENAE pod úroveň 1400 pracovníků, jak bylo uvedeno ve smlouvě ze dne 1. října 2002, kterou byla společnost ENAE převedena z řeckého státu na zahraniční zájemce“. Upřesnil, že podle tohoto článku musela společnost ENAE nést náklady odpovídající odhadovaným nákladům na propuštění 160 zaměstnanců společnosti ETYE a že tyto náklady se později snižovaly o 4 % za každý měsíc. Předpokládané datum zániku však bylo z podnětu společnosti ENAE změněno novou rámcovou dohodou ze dne 10. září 2008.

29.

Dne 1. října 2007 přešly akcie společnosti ETYE do vlastnictví skupiny německých společností s ručením omezeným ΙΝΤΕΙ Industriebeteiligungsgesellschaft mbH (ΙΝΤΕΙ) a Industriegesellschaft Waggonbau Ammendorf mbH (ΙGWA).

30.

Sdělením ze dne 8. října 2007 byli všichni zaměstnanci informováni o převzetí společnosti ETYE skupinou společností INTEI/IGWA. Podniková kolektivní smlouva, která stanovila odměňování a pracovní podmínky všech zaměstnanců společnosti ETYE byla uzavřena dne 13. května 2008 ( 20 ).

31.

V roce 2010 prohlásil Polymeles Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách, Řecko) na majetek společnosti ETYE konkurs, přičemž konstatoval, že počínaje dotčeným převodem byla hospodářská činnost této společnosti slabá ( 21 ).

32.

Odpůrci v původním řízení podali dne 1. června 2009 žalobu u Monomeles Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách – samosoudce, Řecko), kterou se domáhali rozhodnutí, že pracovní vztah se společností ENAE na základě pracovněprávních smluv na dobu neurčitou nadále trvá, že společnost ENAE má povinnost vyplatit jim zákonné mzdy zejména za dobu trvání jejich pracovních smluv a že v případě výpovědi pracovních smluv má společnost ENAE povinnost vyplatit každému zaměstnanci zákonné odstupné.

33.

Vzhledem k tomu, že Monomeles Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách – samosoudce) této žalobě vyhověl, podala společnost ENAE odvolání k Efeteio Athinon (odvolací soud v Aténách, Řecko). Tento soud potvrdil rozsudek vydaný v prvním stupni, přičemž měl za to, že společnost ETYE nikdy nepředstavovala samostatnou organizační jednotku. Odvolací soud zohlednil zaprvé, že společnost ETYE nebyla samostatnou výrobní jednotkou, protože k výrobě a opravám železničních vozidel bylo nezbytné přispění všech čtyř výrobních oddělení společnosti ENAE, a že kdyby společnost ENAE ukončila veškerou činnost, nemohla by společnost ETYE konstruovat a opravovat železniční vozidla. Zadruhé společnost ETYE pronajala společnosti ENAE své administrativní zázemí, včetně jejího sekretariátu, a zatřetí neměla finanční a řídící samostatnost, kterou zajišťovala společnost ENAE. Tento soud na základě toho dospěl k závěru, že se nejedná o převod podniku, závodu nebo části závodu, a že v důsledku toho byla společnost ENAE i nadále zaměstnavatelem odpůrců v původním řízení.

34.

Společnost ENAE podala proti tomuto rozhodnutí dne 29. srpna 2013 kasační opravný prostředek k Areios Pagos (kasační soud). Kasační soud má za to, že vzhledem k rozdílnému výkladu pojmu „hospodářská jednotka“, obsažnému v článku 1 směrnice 98/50, v rámci senátu, který věc projednává, je třeba dotázat se Soudního dvora na význam tohoto pojmu.

35.

Podle tří členů senátu totiž společnost ETYE neměla možnost pokračovat v převzaté činnosti, jelikož ředitelství železničních vozidel, které podle všeho na ni bylo převedeno, nemohlo fungovat bez přispění výrobních divizí společnosti ENAE a bez jejích administrativních a finančních služeb. Toto stanovisko je podpořeno nízkým objemem produktivity vykázaným společností ETYE, který vedl k jejímu úpadku, který rovněž odůvodňuje stanovisko dotyčných zaměstnanců, že cílem předmětného převodu bylo ukončit činnost konstrukce a opravy železničních vozidel společnosti ENAE a zrušit pracovní místa s touto činností spojená, aniž by ENAE musela nést negativní finanční následky.

36.

Dva členové senátu, jemuž byla věc přidělena, však zastávají stanovisko, že převedená jednotka byla dostatečně nezávislá jak před, tak po dotčeném převodu, takže mohla samostatně vykonávat hospodářskou činnost. Tvrdí, že v případě převodu méně významné jednotky mohou být prvky, jež tvoří pojem „hospodářská jednotka“, posuzovány méně přísně než v případě převodu celého podniku nebo hlavní činnosti. Skutečnost, že nabyvatel podporoval převodce při výkonu převzaté činnosti v rámci dceřiné společnosti, nevylučuje existenci převodu, jelikož při výkladu pojmu „převod“ je třeba zohlednit moderní formy „podnikání“. Konečně úmysl převodce a nabyvatele zlikvidovat podnik není ukazatelem, který by vylučoval existenci převodu, ale mohl by být základem pro žalobu směřující proti zaměstnavateli – převodci za účelem vyplacení odstupného v případě zasažení zájmů zaměstnanců v případě jednostranné změny pracovních podmínek.

37.

V důsledku toho se Areios Pagos (kasační soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

38.

Podstatou těchto dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně a které byly předloženy Soudnímu dvoru, je, zda čl. 1 odst. 1 směrnice 2001/23 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „převod podniku“ zahrnuje situaci, kdy mateřská společnost, která řídí tři hospodářské činnosti v odvětví konstrukce lodí a čtvrtou v odvětví konstrukce železničních vozidel, převedla provozování této čtvrté činnosti na dceřinou společnost a uzavřela s ní za tímto účelem různé smlouvy, aby jednak tato dceřiná společnost mohla disponovat nezbytnou infrastrukturou a vybavením, které jsou ve vlastnictví mateřské společnosti, za účelem dokončení probíhajících prací vyplývajících z programových dohod uzavřených touto společností a jednak, aby byla během krátké doby dceřiná společnost zrušena s likvidací.

39.

Předně je možné položit si otázku ohledně pochybnosti vyjádřené předkládajícím soudem poté, co shledal existenci rámcové dohody uzavřené dne 28. září 2007 ( 22 ) mezi převodcem a nabyvatelem směřující k ukončení dotčené hospodářské činnosti o rok později s cílem obejít zákaz propustit zaměstnance před 30. zářím 2008, který se na převodce vztahoval.

40.

Jelikož je totiž pojem „převod“ neoddělitelně spjat s předpokládaným výkonem hospodářské činnosti, jak to vyplývá ze znění čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2001/23 a z cílů, jež sleduje, a sice zachování práv zaměstnanců v případě změny zaměstnavatele ( 23 ), zdá se mi zjevné, že pokud je zjištěno, že převod byl zorganizován k uskutečnění plánu na ukončení převáděné činnosti za podmínek umožňujících převodci zbavit se povinnosti ochrany zaměstnanců, nemá se tato směrnice použít.

41.

Z odlišných postojů vyjádřených předkládajícím soudem však lze vyvodit, že zvláštní problémy, které vykazuje spor, vyplývají z konstatování, že činnost pokračovala během přinejmenším jednoho roku od října 2006 před prohlášením konkursu v roce 2010. S výhradou, že se předkládajícímu soud podaří objasnit tvrzení ohledně skutečného výkonu činnosti ( 24 ), jedná se tedy o to určit důsledky, které z toho mají být vyvozeny.

42.

Za těchto podmínek uvedu obecné zásady formulované v judikatuře Soudního dvora týkající se pojmu „převod podniku“ a posléze se budu zabývat jejich uplatněním na projednávanou věc.

43.

Zaprvé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se působnost směrnice 2001/23, definovaná v jejím čl. 1 odst. 1 písm. a), vztahuje na všechny případy změny, v rámci smluvních vztahů, fyzické nebo právnické osoby odpovědné za provozování podniku, která z tohoto důvodu přebírá závazky zaměstnavatele vůči zaměstnancům podniku, přičemž je irelevantní, zda se převádí vlastnictví hmotného majetku ( 25 ).

44.

Soudní dvůr již několikrát připomněl, že pojem „podnik“ zahrnuje každou hospodářskou jednotku organizovanou trvalým způsobem, kterou tvoří organizované seskupení osob a prostředků umožňující výkon hospodářské činnosti, která sleduje vlastní cíl a která je dostatečně strukturovaná a samostatná ( 26 ).

45.

Zadruhé je podle ustálené judikatury Soudního dvora cílem směrnice 2001/23 zajistit kontinuitu pracovních poměrů existujících v rámci hospodářské jednotky nezávisle na změně vlastníka ( 27 ).

46.

Rozhodujícím kritériem pro určení existence převodu v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. b) této směrnice je tedy okolnost, že si dotčená jednotka zachovává svou identitu poté, co byla převzata novým zaměstnavatelem, což vyplývá mimo jiné ze skutečnosti, že pokračuje nebo byl obnoven její provoz ( 28 ).

47.

Soudní dvůr upřesnil metodu postupu při analýze této podmínky týkající se těchto dvou aspektů, a sice totožnosti a trvalosti jednotky v okamžiku převodu. Je tedy třeba vzít v úvahu všechny skutkové okolnosti charakterizující dotčenou operaci, k nimž patří zejména typ podniku nebo závodu, o který se jedná, převedení nebo nepřevedení takového hmotného majetku, jako jsou budovy a movitý majetek, hodnota nehmotného majetku v době převodu, převzetí nebo nepřevzetí podstatné části původních zaměstnanců novým zaměstnavatelem, převedení nebo nepřevedení klientely, jakož i stupeň podobnosti činností vykonávaných před převodem a po převodu a délka případného pozastavení těchto činností. Tyto skutečnosti představují nicméně pouze částečné aspekty celkového posouzení, které je třeba provést, a nemohou být proto hodnoceny samostatně ( 29 ).

48.

Soudní dvůr zdůraznil, že z toho vyplývá, že význam, který je nutné připisovat tomu či onomu kritériu se nutně liší v závislosti na vykonávané činnosti, ba dokonce i na výrobních či provozních metodách používaných v daném podniku, závodu nebo části závodu ( 30 ).

49.

Soudní dvůr rovněž zdůraznil, že na základě pouhého převzetí hospodářské činnosti určité hospodářské jednotky jinou hospodářskou jednotkou nelze dospět k závěru, že byla zachována její totožnost. Totožnost takové jednotky totiž nelze chápat pouze jako činnost, kterou je pověřena, jelikož vyplývá z vícero neoddělitelných prvků, jako jsou její zaměstnanci, vedoucí pracovníci, organizace práce, provozní metody, a případně provozní prostředky, kterými disponuje ( 31 ).

50.

S ohledem na okolnosti věci v původním řízení je třeba rovněž upřesnit, že v případě převodu v rámci skupiny společností Soudní dvůr rozhodl, že takový převod sám o sobě nevylučuje existenci převodu ( 32 ).

51.

Právě v takovém případě Soudní dvůr rozhodl jednak, že „pro účely použití [směrnice 2001/23] musí být dotčená hospodářská jednotka před převodem zejména dostatečně funkčně samostatná, přičemž výraz „samostatnost“ se vztahuje k pravomoci přiznané vedoucím pracovníkům v dotčené skupině zaměstnanců organizovat poměrně svobodně a nezávisle práci uvedené skupiny, a konkrétně k pravomoci vydávat pokyny a rozdělovat úkoly podřízeným zaměstnancům patřícím do této skupiny, a to bez přímého zásahu jiných organizačních struktur zaměstnavatele“ ( 33 ),a jednak, že „[t]ento závěr podporuje znění čl. 6 odst. 1 prvního a čtvrtého pododstavce směrnice 2001/23, týkajícího se zastoupení zaměstnanců, podle něhož se má tato směrnice použít na každý převod, který splňuje podmínky stanovené v jejím čl. 1 odst. 1, ať již si převedená hospodářská jednotka zachová v rámci struktury nabyvatele svou samostatnost, či nikoliv“ ( 34 ).

52.

Položené otázky je třeba zkoumat především ve světle těchto poznatků z judikatury, přičemž je třeba přihlédnout k hlavním skutkovým okolnostem, které uvedl Areios Pagos (kasační soud) v předkládacím rozhodnutí.

53.

Je třeba zaprvé připomenout rámec, v němž došlo ke spornému převodu, a sice převod ve prospěch dceřiné společnosti, založené za tímto účelem ( 35 ). Z toho důvodu je třeba ověřit, zda samostatnost jednotky existovala již před převodem ( 36 ). Z předmětu předběžných otázek, a zejména z otázky druhé, lze vyvodit, že se netýkají posouzení, zda dotčená převáděná jednotka byla samostatná před převodem.

54.

Pokračuji tedy ve své analýze s poukazem na to, že před převodem byla jednotka, kterou tvořilo jedno ředitelství společnosti ENAE vyčleněné k činnosti odlišné od ostatních třech ředitelství používajících stejné výrobní prostředky, složena z organizovaného seskupení zaměstnanců trvale přidělených k této trvalé činnosti.

55.

Zadruhé, pokud jde o trvalost převáděné činnosti, uvádím, že předkládací rozhodnutí neupřesňuje okolnosti uzavření smluv, zejména v roce 2006, za účelem fungování dotčené oblasti činnosti a jejich konkrétní obsah. Mám tudíž za to, stejně jako odpůrci, řecká vláda a Komise, že nejistota ohledně skutečnosti, že v okamžiku převodu se činnost neomezovala na provádění určitého díla, musí být odstraněna.

56.

Předkládající soud totiž opakovaně konstatoval, že společnost ENAE pověřila společnost ETYE plněním smluv. Upřesnil, že „aby mohlo ředitelství železničních vozidel společnosti ENAE fungovat od 1. října 2006 jako samostatná jednotka pod názvem ETYE, bylo uzavřeno [několik] smluv, mezi nimi smlouva o provedení prací ze dne 28. září 2006 uzavřená mezi společností ENAE jakožto objednatelem a společností ETYE jakožto poskytovatelem, na jejímž základě první společnost pověřuje druhou společnost k dokončení probíhající práce vyplývající z programové dohody č. 33 (uzavřené s OSE a ISAP), jakož i k veškeré další činnosti zaručené touto smlouvou, […] obdobná smlouva ze dne 28. září 2006 týkající se probíhajících prací hlavních či záručních, vyplývajících z programové dohody č. 37 a […] obdobná smlouva ze dne 28. září 2006 týkající se probíhajících prací hlavních či záručních vyplývajících z programové dohody č. 41a.“

57.

Předkládající soud dodal, že „[p]o zahájení provozu společnosti ΕΤΥΕ, uzavřela tato společnost se společností ΕΝAE […] smlouvu o zadání prací ze dne 30. srpna 2007 mezi společností ENEA jakožto objednatelem a společností ETYE jakožto poskytovatelem, na jejímž základě první společnost zadala druhé společnosti realizaci nedokončených prací vyplývajících z programové dohody č. 33a (s OSE a ISAP), jakož i veškeré další činnosti zaručené stejnou smlouvou“.

58.

Předkládající soud mimoto uvedl, že „argument na podporu existence finanční samostatnosti společnosti ETYE, podle kterého se tato společnost zavázala vyrobit 200 vagónů pro švýcarskou společnost Carwaggon AG, nebyl prokázán, protože uvedená společnost si ve skutečnosti od společnosti ETYE objednala dne 29. dubna 2009 výrobu pouze tří 27[metrových] vagónů na převoz automobilů, a to jen za cenu 510000 eur“.

59.

Tyto okolnosti se mi přitom zdají podobné jako okolnosti posuzované Soudním dvorem v rozsudku ze dne 2. prosince 1999, Allen a další ( 37 ), týkající se vrtné činnosti společnosti Amalgamated Construction Co. Ltd ( 38 ) v uhelných dolech Prince of Wales, která byla organizována ve formě hospodářské jednotky předtím, než tento podnik zadal tuto činnost subdodavatelské společnosti AMS.

60.

V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že „[o]kolnost, že ACC byla vždy jediným dodavatelem RJB Mining (UK) a že zadala zakázky na stavební práce subdodavateli společnosti AMS, nemůže sama o sobě vyloučit existenci převodu ve smyslu směrnice [77/187]. Převod klientely mezi převodcem a nabyvatelem totiž představuje pouze jeden z prvků, které je třeba zohlednit pro posouzení existence převodu (rozsudek [ze dne 18. března 1986,] Spijkers,[ ( 39 )], bod 13)“ ( 40 ). (neoficiální překlad)

61.

Soudní dvůr dále rozhodl, že „v rozsudku [ze dne 19. září 1995,] Rygaard[ ( 41 )], situace, kdy jeden podnik převádí na jiný podnik jedno ze svých rozestavěných děl za účelem jeho dokončení, přičemž se omezuje na poskytnutí tomuto podniku některých pracovníků a materiálu určených k zajištění provedení probíhajících prací, nespadá do působnosti směrnice [77/187]. Tato situace se však liší od situace v projednávané věci, jelikož společnost AMS byla pověřena subdoddávkou kompletních prací. Kromě toho v bodě 21 rozsudku [ze dne 19. září 1995,] Rygaard[ ( 42 )], Soudní dvůr dodal, že převod rozestavěných děl za účelem jejich dokončení by mohl spadat do působnosti [této] směrnice, pokud by převod doprovázel převod organizovaného souboru složek umožňujících pokračovat v činnostech nebo některých činnostech převádějícího podniku. Okolnost, že společnost ACC zadala společnosti AMS subdodavatelské práce pouze ohledně určených vrtných prací, neumožňuje vyloučit použití [uvedené] směrnice, jestliže bylo prokázáno, že v rámci této operace AMS získala od společnosti ACC organizované prostředky, které jí umožňují trvale vykonávat svou vrtnou činnost v uhelných dolech Prince of Wales“ ( 43 ). (neoficiální překlad)

62.

Z těchto úvah a z tvrzení o neexistenci dostatečných skutkových zjištění v rozhodnutí předkládajícího soudu vyplývá, že předkládajícímu soudu přísluší nejprve ve světle této judikatury posoudit, zda za okolností věci v původním řízení, a zejména za okolností týkajících se přidělení prací, byla totožnost převáděné jednotky zachována díky převodu organizovaného souboru složek umožňujících trvale pokračovat v činnostech převádějícího podniku.

63.

Jelikož lze v této fázi předpokládat, že tyto podmínky jsou splněny, je třeba nyní vypořádat se s pochybnostmi předkládajícího soudu, které se týkají neexistence funkční samostatnosti převáděné jednotky.

64.

V souladu s judikaturou Soudního dvora je třeba mít nejprve za to, že vykonávaná činnost byla kvalifikována, vzhledem k tomu, že váha jednotlivých kritérií uvedených Soudním dvorem se liší podle uvedené činnosti ( 44 ).

65.

V projednávané věci lze vyvodit z otázek předkládajícího soudu týkajících se používání zařízení nezbytných pro výrobu ( 45 ), že dotčený převod byl proveden v odvětví, ve kterém činnost nespočívá především na pracovní síle.

66.

V takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, vyžaduje sporná hospodářská činnost, a sice ředitelství železničních vozidel, podporu čtyř výrobních divizí, a sice válcovny, zařízení na výrobu trubek, truhlářství a dílny, stejně jako ostatních třech ředitelství závislých na společnosti ENAE.

67.

Dále, pokud jde o hlavní otázku předkládajícího soudu týkající se skutečnosti, že hmotný majetek nezbytný pro výkon činnosti dotčené v původním řízení byl vždy ve vlastnictví společnosti ENAE, lze na tuto otázku odpovědět, že toto zjištění nemůže vést k vyloučení existence převodu podniku ve smyslu směrnice 2001/23, jelikož Soudní dvůr v obdobné situaci rozhodl, že „otázka, zda se převádí vlastnictví majetku, není pro účely použití [této] směrnice relevantní“ ( 46 ).

68.

V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že „skutečnost, že hmotný majetek převzatý novým podnikatelem nepatřil jeho předchůdci, ale byl pouze dán k dispozici objednatelem, nemůže vést k vyloučení existence převodu podniku ve smyslu uvedené směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek [ze dne 20. listopadu 2003,] Abler a dalšíC‑340/01, EU:C:2003:629, bod 42). Z toho vyplývá, že výklad čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2001/23, který by vylučoval z rozsahu působnosti této směrnice situaci, v níž hmotný majetek nezbytný pro výkon dané činnosti nikdy nepřestal patřit nabyvateli, by zbavoval uvedenou směrnici části jejího užitečného účinku“ ( 47 ).

69.

Konečně, pokud jde o způsob financování ( 48 ) a chybějící organizační samostatnost po převodu ( 49 ), uváděné v rozhodnutí předkládajícího soudu, je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že tyto skutečnosti nemohou samy o sobě vyloučit použití směrnice 2001/23.

70.

V situaci, kterou lze přirovnat k situaci v původním řízení ( 50 ) totiž Soudní dvůr rozhodl, že „z bodů 46 a 47 rozsudku [ze dne 12. února 2009,] Klarenberg [ ( 51 ),] vyplývá, že relevantním faktorem pro závěr o zachování identity převáděné jednotky není zachování specifické organizace jednotlivých převáděných výrobních faktorů zavedené podnikatelem, ale zachování funkční vazby vzájemné závislosti a komplementarity mezi těmito faktory. Zachování takové funkční vazby mezi jednotlivými převáděnými faktory totiž nabyvateli umožňuje tyto faktory využívat, i když jsou po převodu začleněny do nové a odlišné organizační struktury za účelem provozování stejné či obdobné hospodářské činnosti (viz rozsudek [ze dne 12. února 2009,] Klarenberg [ ( 52 )], bod 48)“ ( 53 ).

71.

Zdá se mi tedy nezbytné, aby předkládající soud zjistil, zda funkční vazba vzájemné závislosti a komplementarity mezi těmito faktory byla zachována za účelem provozování stejné či obdobné hospodářské činnosti ( 54 ).

72.

Jinak řečeno, postačí určit, zda v okamžiku převodu bylo možné zachovat předcházející činnost, za kterou byla odpovědná společnost ENAE, s odpovídajícími prostředky pod novým vedením, přičemž není podstatné, jak bylo připomenuto výše, že majetková aktiva daná k dispozici převodcem nebyla použita výhradně ve prospěch převáděné aktivity. V důsledku toho nelze při uplatňování směrnice 2001/23 přijmout za relevantní kritérium úspěšnost hospodářské činnosti po převodu, na kterou se táže předkládající soud.

73.

Jestliže po prověření uvedených v předchozích bodech ( 55 ) předkládající soud dospěje k závěru, že kritéria existence převodu části podniku jsou v projednávaném případě splněna, zbývá v takovém případě určit, jaké důsledky je třeba vyvodit z konstatování tohoto soudu, podle něhož „budoucí směřování společnosti ETYE bylo předem určeno a vedlo k její likvidaci“, přestože v letech 2006 a 2007 byla vykazována činnost, byť slabá ( 56 ).

74.

Nejde o to, jak tvrdí společnost ENAE, stanovit novou podmínku, která by se týkala hospodářského úspěchu převodu nebo vedla k ohrožení podmínek převodu v případě ukončení pozdější činnosti, o níž bylo rozhodnuto nabyvatelem. Svoboda nabyvatele ukončit po převodu činnost nesmí být totiž a priori zpochybněna.

75.

Jak Soudní dvůr několikrát zopakoval a jak navíc vyplývá z článku 4 směrnice 2001/23, „nezbavuje tato směrnice členské státy možnosti povolit zaměstnavatelům měnit nepříznivě pracovněprávní vztahy, především pokud jde o ochranu před propouštěním a o podmínky odměňování. Uvedená směrnice pouze zakazuje, aby k těmto změnám došlo při příležitosti a z důvodu převodu“ ( 57 ).

76.

Konkrétně s ohledem na okolnosti věci v původním řízení, tím co brání tomu, aby převod spadal do působnosti směrnice 2001/23, je rozhodnutí převodce učiněné současně s převodem použít ho jako prostředek ukončení převádění činnosti, za niž byl odpovědný, s cílem vyhnout se svým povinnostem na ochranu zaměstnanců ( 58 ).

77.

Není tudíž důležité, že určitá činnost mohla pokračovat po převodu hospodářské činnosti, pokud se prokáže, že neměla být trvalá a že byla zorganizována při převodu za podmínek, které vedly k jejímu neúspěchu.

78.

Jinými slovy, není ani tak důležité určení trvání činnosti, ale co je podstatné, je určení pravomocí daných převáděné jednotce k pokračování výkonu její činnosti během v zásadě neurčitého období. V tomto ohledu by mohlo být plánované ukončení zakázek bez obchodní dynamiky rozvoje klientely nebo diverzifikace úkolů indicií, že zde při převodu neexistovaly vyhlídky na stabilitu. Stejně tak by tomu mohlo být i v případě anticipované reorganizace vedoucích pracovníků nebo jejich pracovní doby, nebo dokonce jejich počtu, bránící pokračovat ve výkonu činnosti. Proto se mi zdá být v okamžiku převodu jako určující volba prostředků určených k dosažení tohoto cíle.

79.

V každém případě mít za to, že doba pokračování v hospodářské činnosti je kritériem pro posouzení existence převodu, by bylo v rozporu s cílem ochrany zaměstnanců trvale zdůrazňovaným Soudním dvorem ( 59 ) a mohlo by vést ke zneužití ustanovení unijního práva ( 60 ).

80.

Pokud bychom se však omezili pouze na konstatování dohody s cílem ukončit činnost, třebaže by nebyla naplněna, takže tato činnost by v tomto velmi teoretickém případě byla nadále trvale vykonávána, bylo by toto řešení rovněž v rozporu s cílem této směrnice.

81.

Z toho vyplývá, že jestliže se při převodu prokáže, že cílem sledovaným převodcem a nabyvatelem není v převedené činnosti pokračovat, ale obejít opatření na ochranu zaměstnanců vyplývající z vnitrostátních právních předpisů, nemůže tento převod spadat do působnosti čl. 1 odst. 1, písm. a) a b) směrnice 2001/23.

82.

V takovém případě mám za to, že ochrana zaměstnanců může odůvodnit rovněž použití vnitrostátních ustanovení, která případně postihují negativní následky takových jednání.

83.

Na základě výše uvedených úvah zastávám stanovisko, že čl. 1 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2001/23 musí být vykládán v tom smyslu, že tato směrnice může být použita, pokud je při převodu hospodářské jednotky prokázán záměr pokračovat v činnosti v situaci, kdy si převedená část podniku nebo závodu nezachová svou organizační samostatnost, za předpokladu, že je zachována funkční vazba mezi jednotlivými převedenými výrobními faktory a že tato vazba umožňuje nabyvateli tyto faktory využívat za účelem provozování stejné nebo obdobné hospodářské činnosti, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

84.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky položené Areios Pagos (kasační soud, Řecko) odpověděl následovně:

„Článek 1 odst. 1 písm. a) a b) směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů musí být vykládán v tom smyslu, že tato směrnice může být použita, pokud je při převodu hospodářské jednotky prokázán záměr pokračovat v činnosti v situaci, kdy si převedená část podniku nebo závodu nezachová svou organizační samostatnost, za předpokladu, že je zachována funkční vazba mezi jednotlivými převedenými výrobními faktory a že tato vazba umožňuje nabyvateli tyto faktory využívat za účelem provozování stejné nebo obdobné hospodářské činnosti, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.“