Prozatímní vydání
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 31. května 2018(1)
Věc C‑245/17
Pedro Viejobueno Ibáñez,
Emilia de la Vara González
proti
Consejería de Educación de Castilla-La Mancha
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha (Vrchní soud Kastilie-La Mancha, Španělsko)]
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Sociální politika – Pracovní poměr na dobu určitou – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Zásada zákazu diskriminace – Dočasní a kariérní úředníci ve smyslu španělského práva – Učitelé v postavení dočasných úředníků – Předčasné ukončení pracovního poměru na konci období vyučování – Nerovné zacházení v porovnání se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou – Objektivní důvod odlišného zacházení“
I. Úvod
1. Vzhledem k i nadále napjaté rozpočtové situaci v mnoha členských státech je i veřejná správa nucena snižovat své náklady. V reakci na tuto výzvu jsou učitelé zaměstnaní ve školských systémech členských států méně často přijímáni jako kariérní úředníci, resp. natrvalo, a častěji zaměstnáváni na dobu určitou. Některé členské státy přitom již přistoupily k tomu, že část učitelů nezaměstnávají po celý školní rok, nýbrž výhradně po dobu, po kterou trvá období vyučování(2).
2. Ve Španělsku zakotvuje zákon o veřejných zaměstnancích možnost zaměstnat v případech odůvodněných potřebou a naléhavostí místo kariérních úředníků takzvané dočasné úředníky(3). Dosud byli dočasní úředníci ve španělském školství v případě nedostatku učitelů na základě této úpravy jmenováni na celý školní rok.
3. Na tomto základě byli na školní rok 2011/2012 do služby ve školství Autonomní oblasti Kastilie-La Mancha přijati rovněž Pedro Viejobueno Ibáñez a Emilia de la Vara González, odvolatelé v původním řízení. Na konci období vyučování na začátku letních prázdnin však školský úřad rozhodl, že odpadly důvody potřeby a naléhavosti jejich zaměstnávání a oba byli s okamžitou účinností propuštěni.
4. S ohledem na výše uvedené se v projednávaném případě Soudní dvůr bude zabývat otázkou, zda příslušný školský úřad dočasné úředníky zaměstnané na dobu určitou nediskriminuje oproti kariérním úředníkům zaměstnaným na dobu neurčitou tím, že je na konci období vyučování předčasně propustí. V této souvislosti se též naskýtá otázka, zda jsou dočasní úředníci znevýhodněni tím, že kvůli jejich propuštění na začátku prázdnin už nemohou vyčerpat svou dovolenou jako skutečné dny volna k odpočinku, nýbrž pouze obdrží poměrně zkrácenou finanční náhradu.
5. Dočasní úředníci byli předmětem rozhodnutí Soudního dvora již několikrát(4). Probíhající řízení Soudnímu dvoru znovu umožní dále konkretizovat dopady zásady zákazu diskriminace zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou na tuto kategorii veřejných zaměstnanců.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
6. Unijní právní rámec tohoto případu tvoří směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS(5) (dále jen „směrnice 1999/70“). Touto směrnicí se podle jejího článku 1 provádí rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou (dále též jen „rámcová dohoda“), která byla uzavřena dne 18. března 1999 mezi třemi obecnými mezioborovými organizacemi (EKOS, UNICE a CEEP) a je připojena ke směrnici jako její příloha.
7. Cílem rámcové dohody je mj. „zlepšit kvalitu pracovních poměrů na dobu určitou […] uplat[něním] zásad[y] zákazu diskriminace […]“(6). Rámcová dohoda je přitom založena na úvaze, „že pracovní smlouvy na dobu neurčitou jsou a nadále budou obecnou formou pracovního poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem“(7). Rámcová dohoda nicméně zároveň uznává, že pracovní smlouvy na dobu určitou „jsou charakteristické pro zaměstnání v některých odvětvích, povoláních a činnostech a mohou vyhovovat jak zaměstnavatelům, tak zaměstnancům“(8).
8. K oblasti působnosti rámcové dohody stanoví její ustanovení 2 bod 1:
„Tato dohoda se vztahuje na zaměstnance s pracovním poměrem na dobu určitou, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném platnými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi v každém členském státě.“
9. Ustanovení 3 rámcové dohody obsahuje následující „definice“:
„Pro účely této dohody se rozumí:
1. ‚zaměstnancem v pracovním poměru na dobu určitou‘ osoba s pracovní smlouvou nebo poměrem uzavřeným přímo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, pokud skončení pracovní smlouvy nebo poměru je určeno objektivními podmínkami, jakými jsou dosažení určitého dne, dokončení určitého úkolu nebo vznik určité události;
2. ,srovnatelným zaměstnancem v pracovním poměru na dobu neurčitou‘ zaměstnanec s pracovní smlouvou nebo poměrem na dobu neurčitou ve stejném zařízení, který vykonává stejnou nebo podobnou práci/povolání, s přihlédnutím ke způsobilosti/schopnostem. […]“
10. Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody je nadepsané „Zásada zákazu diskriminace“ a zní následovně:
„Pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu určitou, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.“
11. Kromě toho je třeba poukázat na článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88 ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby(9), který je nadepsaný „Dovolená za kalendářní rok“ a obsahuje následující úpravu:
„(1) Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi.
(2) Minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou, s výjimkou případů ukončení pracovního poměru.“
B. Vnitrostátní právo
12. Španělský zákon 7/2007(10) (dále jen „EBEP“) upravuje postavení veřejných zaměstnanců obecné státní správy Španělska a jeho autonomních oblastí.
13. Podle článku 8 EBEP existují čtyři kategorie veřejných zaměstnanců: kariérní úředníci, dočasní úředníci, smluvní zaměstnanci, kteří mohou být zaměstnáni jak na dobu určitou, tak na dobu neurčitou, a pomocní zaměstnanci.
14. Článek 10 EBEP stanoví:
„(1) Dočasnými úředníky jsou osoby, které jsou z výslovně odůvodněné potřeby a naléhavosti do tohoto postavení jmenovány za účelem plnění úkolů náležejících kariérním úředníkům, pokud nastane některý z následujících případů:
a) existence uvolněných pracovních míst, která nemohou být obsazena kariérními úředníky;
b) dočasné zastoupení kariérních úředníků;
c) provádění programů dočasné povahy;
d) nadměrný nárůst nebo nahromadění práce po dobu nejvýše šesti měsíců v průběhu dvanácti měsíců.
[…]
(3) Služební poměr dočasných úředníků končí kromě případů uvedených v článku 63 též tehdy, pokud odpadne důvod jejich jmenování.
[…]
(5) Pokud je to slučitelné s povahou jejich postavení, vztahují se na dočasné úředníky obecná pravidla platná pro kariérní úředníky.“
15. Článek 63 EBEP upravuje důvody ztráty postavení úředníka.
16. Zákon 4/2011 o veřejné službě v Autonomní oblasti Kastilie-La Mancha(11) v podstatě přebírá definici „dočasného úředníka“ obsaženou v čl. 10 odst. 1 EBEP s výslovným dodatkem, že tento úředník „dočasně“ plní úkoly náležející kariérnímu úředníkovi.
17. Článek 9 bod 1 písm. b) zákona 4/2011 stanoví:
„1. Služební poměr dočasného úředníka končí z následujících důvodů:
[…]
b) odpadnutí odůvodněné potřeby a naléhavosti, na nichž bylo založeno jmenování.
[…]“
18. Dohoda uzavřená dne 10. března 1994 mezi generálním ředitelstvím španělského ministerstva školství pro personální záležitosti a služby (Dirección General de Personal y Servicios del Ministerio de Educación y Ciencia) a odborovou organizací ANPE(12), která je použitelná též v Autonomní oblasti Kastilie-La Mancha, zakotvuje, že dočasní úředníci, kteří k 30. červnu daného roku odpracovali alespoň pět a půl měsíce ve školství, nadále plní své úkoly až do začátku nového školního roku, a tudíž pobírají plat i v letních měsících.
19. Třinácté dodatkové ustanovení zákona 5/2012 o obecném rozpočtu Autonomní oblasti Kastilie-La Mancha(13) stanoví, že zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu určitou v případě propuštění obdrží náhradu za 22 dní nevyčerpané dovolené, pokud ke dni propuštění pracovali již 12 měsíců. V případě, že k přijetí dojde na začátku školního roku v září a k ukončení služebního poměru v červnu na konci období vyučování, je za dny dovolené vyplacena poměrně stanovená náhrada.
20. Podle čl. 50 odst. 1 EBEP činí nárok kariérních úředníků na placenou dovolenou 22 pracovních dnů.
III. Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky
21. Pedro Viejobueno Ibáñez a Emilia de la Vara González, odvolatelé v původním řízení, byli zaměstnáni jako takzvaní dočasní úředníci ve školství Autonomní oblasti Kastilie-La Mancha.
22. Rozhodnutím Generálního ředitelství lidských zdrojů a vzdělávacích programů (Dirección General de Recursos Humanos y Programación Educativa) ministerstva pro vzdělávání, kulturu a sport autonomní oblasti Kastilie-La Mancha ze dne 13. září 2011 bylo odvolatelům přiděleno volné pracovní místo středoškolského učitele, resp. učitelky odborných technických předmětů v provinciích Toledo a Cuenca (Španělsko). Školní rok 2011/2012 podle informací předkládajícího soudu trval od 15. září 2011 do 14. září 2012.
23. Dne 29. června 2012, v poslední den období vyučování před letními prázdninami, rozhodli koordinátoři vzdělávání pro provincie Toledo a Cuenca o ukončení pracovního poměru odvolatelů s účinky k témuž dni.
24. Proti tomuto rozhodnutí odvolatelé nejprve podali odvolání a poté žalobu, mj. s návrhem na prohlášení předmětného rozhodnutí za neplatné a vydání rozhodnutí, že mají nárok na to, aby byli na místech, která jim byla přidělena, zaměstnáni až do 14. září 2012.
25. Žaloba byla v prvním stupni zamítnuta. Juzgado de lo Contencioso-administrativo Nr. 2 Toledo (Španělsko)(14) jako odůvodnění uvedl, že skončením období vyučování odpadly ve smyslu čl. 10 odst. 3 EBEP a článku 9 zákona 4/2011 důvody potřeby a naléhavosti, které odůvodňovaly jmenování dočasných úředníků. Podle judikatury španělských soudů nemají dočasní úředníci s ohledem na povahu jejich zaměstnání nárok na to, aby byli na daném místě zaměstnáni až do určitého data. Platí to dokonce i tehdy, když bylo při jejich jmenování stanoveno určité datum skončení služebního poměru. V případě žalobců ale podle soudu stejně nebylo ve jmenovacím dekretu uvedeno konkrétní datum, nýbrž jen období školního roku 2011/2012.
26. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolatelé opravný prostředek k Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha (Vrchní soud Kastilie-La Mancha, Španělsko). Namítají zejména, že vzhledem k tomu, že neexistuje žádné objektivní ospravedlnění pro nerovné zacházení v porovnání s učiteli v postavení kariérních úředníků, je jejich propuštění na konci období vyučování v rozporu s ustanovením 4 bodem 1 rámcové dohody. Nerovné zacházení spočívá též v tom, že jim propuštění zabránilo ve skutečném čerpání dovolené, která jim místo toho byla nahrazena finančně. Finanční náhrada za dny dovolené však podle směrnice 2003/88 představuje výjimku.
27. Za těchto okolností Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha (Vrchní soud Kastilie-La Mancha) přerušil řízení a usnesením ze dne 19. dubna 2017, které Soudnímu dvoru došlo dne 11. května 2017, podle článku 267 SFEU předložil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Může být skončení období vyučování školního roku považováno za objektivní důvod, který odůvodňuje rozdílné zacházení s uvedenými učiteli v postavení dočasných úředníků v porovnání s učiteli v postavení kariérních úředníků?
2) Je se zásadou zákazu diskriminace těchto učitelů v postavení dočasných úředníků, jež jsou propuštěni na konci období vyučování, slučitelné to, že nemohou čerpat dovolenou formou skutečných dnů volna k odpočinku a obdrží místo něj příslušnou náhradu?
3) Je se zásadou zákazu diskriminace těchto úředníků, kteří spadají pod pojem pracovníků na dobu určitou, slučitelné takové abstraktní pravidlo, jako je pravidlo obsažené ve třináctém dodatkovém ustanovení zákona 5/2012, které z důvodů úspor finančních prostředků a naplnění cílů souvisejících s deficitem kromě jiných opatření pozastavilo použitelnost dohody, uzavřené mezi ministerstvem školství a vědy a odborovou organizací ANPE, pokud jde o náhradu za dovolenou v červenci a v srpnu v případě zastupovaní na více než pět a půl měsíce a v případě míst neobsazených stálými úředníky, a stanoví, že dočasným neuniverzitním pedagogům se vyplatí náhrada za dovolenou odpovídající 22 pracovním dnům, pokud byli jmenováni dočasným úředníkem na celý školní rok, nebo poměrnému počtu dnů?“
28. V řízení před Soudním dvorem předložily písemné vyjádření Consejería de Educación (ministerstvo pro vzdělávání) Autonomní oblasti Kastilie-La Mancha, španělská vláda a Evropská komise. Při jednání, které se konalo 11. dubna 2018, byli zastoupeni tíž účastníci a P. Viejobueno Ibáñez.
IV. Právní posouzení
29. Všechny tři předběžné otázky se týkají právní otázky, jaký dopad má zásada zákazu diskriminace zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou na postavení takzvaných dočasných úředníků ve španělském školství, kteří jsou jmenováni na celý školní rok, ale pak jsou propuštěni na konci období vyučování, tedy na konci června.
30. První otázka se vztahuje k odůvodnění předčasného propuštění na konci období vyučování jako takovému, zatímco druhá a třetí předběžná otázka se zaměřují na jeho dopady na nárok dočasných úředníků na dovolenou. Vzhledem k tomu se budu první předběžnou otázkou zabývat odděleně od druhé a třetí otázky.
A. K souladu propuštění na konci období vyučování s právem (první předběžná otázka)
31. Podstatou první předběžné otázky je, zda je španělská praxe, která spočívá v tom, že dočasní úředníci, kteří byli přijati z důvodu potřeby a naléhavosti na celý školní rok, jsou předčasně propuštěni na konci období vyučování, v souladu s ustanovením 4 bodem 1 rámcové dohody. Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda konec období vyučování může představovat objektivní důvod pro odlišné zacházení s dočasnými úředníky v porovnání s učiteli v postavení kariérních úředníků.
1. K přípustnosti první předběžné otázky
32. Španělské království zastává názor, že první předběžná otázka je nepřípustná, protože podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda lze konec období vyučování pokládat za odpadnutí důvodu jmenování dočasných úředníků ve smyslu čl. 10 odst. 3 EBEP. Předkládající soud tedy podle španělské vlády žádá o výklad vnitrostátního práva, který nepatří do pravomoci Soudního dvora.
33. Španělská vláda svou námitku odůvodňuje tím, že unijní právo v zásadě nezpochybňuje možnost ukončit smlouvy na dobu určitou před zamýšleným koncem jejich platnosti. Nejsou pochyby ani o tom, že odpadnutí důvodů potřeby a naléhavosti, které vedly k přijetí do služebního poměru, může představovat důvod jeho předčasného ukončení. První otázka tedy směřuje pouze k tomu, zda lze konec období vyučování podle vnitrostátního práva považovat za pominutí potřeby a naléhavosti.
34. S touto námitkou nelze souhlasit. Soudnímu dvoru je podle ustálené judikatury skutečně zapovězeno vyjadřovat se v rámci řízení o předběžné otázce k výkladu vnitrostátního práva(15). Otázka předkládajícího soudu se však výslovně vztahuje k výkladu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody. I když není předčasné ukončení smluv na dobu určitou unijním právem vyloučeno per se, musí být každé odlišné zacházení se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou v porovnání se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou v tomto ohledu ospravedlněno objektivními důvody(16). Vnitrostátní právo je třeba vykládat v duchu této zásady. Soudní dvůr k tomu může a musí v rámci probíhajícího řízení o předběžné otázce poskytnout užitečná vodítka(17).
35. První předběžná otázka je tedy přípustná.
2. K odpovědi na předběžnou otázku
36. Nejprve je nutné upřesnit, že se rámcová dohoda použije i na pracovní smlouvy a poměry na dobu určitou uzavřené se správními orgány a dalšími subjekty veřejného sektoru(18). Za zaměstnance ve smyslu ustanovení 3 bodu 1 rámcové dohody je tedy třeba považovat i dočasné úředníky podle španělského práva.
37. Zaměstnání odvolatelů v původním řízení bylo časově omezené. Při jednání bylo uvedeno, že jejich jmenovací dekrety neuváděly žádné konkrétní datum skončení. Nicméně se zdá, že všichni účastníci mají za to, že služební poměr těchto dočasných úředníků měl skončit nejpozději 14. září 2012. Toto datum je jako konec školního roku 2011/2012 označeno rovněž v předkládacím rozhodnutí(19).
a) Použitelnost zákazu diskriminace
38. Podle ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody nesmí být se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou, pokud jde o pracovní podmínky, zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu určitou. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie je toto ustanovení bezpodmínečné a dostatečně přesné, takže se ho jednotlivci mohou přímo dovolávat u vnitrostátních soudů(20).
39. Španělská vláda však zpochybňuje, že se v projednávaném případě jedná o odlišné zacházení ohledně „pracovních podmínek“. Odlišné zacházení podle ní spočívá spíše v samotné okolnosti, že služební poměry dočasných úředníků jsou časově omezeny, zatímco kariérní úředníci jsou zaměstnáni na neurčito. Zamýšlený konec pracovního poměru na dobu určitou jako takový však podle ní nemůže vyžadovat odůvodnění. Rámcová dohoda totiž použití pracovních poměrů na dobu určitou jako takových nevylučuje. Z tohoto důvodu se podle španělské vlády již od počátku nejedná o oblast působnosti zákazu diskriminace.
40. Španělská vláda a Consejería při jednání jako odůvodnění této námitky v zásadě uvedly, že předmětný služební poměr měl (bezpochyby) trvat do konce období vyučování, tedy do konce června 2012: odkaz na „školní rok 2011/2012“ ve jmenovacím dekretu je třeba chápat tak, že od počátku byla myšlena jen doba do konce období vyučování. Nebo tak, že měl tento služební poměr ve skutečnosti trvat do odpadnutí důvodů potřeby a naléhavosti, k čemuž došlo na konci období vyučování, nejdéle však do nového školního roku.
41. Rozhodující tedy je, zda a do jaké míry se na služební poměr dočasných úředníků v původním řízení vztahovalo toto časové omezení do konce období vyučování.
42. Pojem „na dobu určitou“ ve smyslu ustanovení 3 bodu 1 rámcové dohody je třeba v unijním právu vykládat autonomně(21). Podle znění tohoto ustanovení je zásadní, zda je skončení pracovního poměru určeno objektivními podmínkami, jakými jsou dosažení určitého dne nebo vznik určité události.
43. Vzhledem k obtížím, které v projednávaném případě působí jednoznačné určení toho, kdy dochází k odpadnutí „potřeby a naléhavosti“, by v rámci této varianty stanovení doby určité byla sporná již okolnost, zda je její konec určen objektivní podmínkou, tedy vznikem určité události. Při jednání totiž zástupce Consejería potvrdil, že není možné předem určit událost, která má v konkrétním případě vést k ukončení služebního poměru. Je to spíše tak, že k odpadnutí důvodu jmenování mohou vést různé okolnosti.
44. V každém případě je pro pracovní poměr na dobu určitou charakteristické, že tento poměr automaticky skončí, jakmile nastane určitá událost(22). Vzhledem k výše uvedenému značnému počtu okolností, které mohou vést k odpadnutí potřeby a naléhavosti, však školský úřad musí vždy individuálně rozhodnout o propuštění. Odpadnutí „potřeby a naléhavosti“ tedy představuje pouze zvláštní výpovědní důvod, nikoli však událost určující dobu trvání smlouvy ve smyslu ustanovení 3 bodu 1 rámcové dohody.
45. Co se týče možnosti sjednání služebního poměru na dobu určitou do konce období vyučování pouze na základě odkazu na „školní rok 2011/2012“, přísluší posouzení okolnosti, zda tím bylo skutečně míněno jen období vyučování, výlučně předkládacímu soudu. Pro případ, že by předkládající soud došel k závěru, že služební poměr měl od začátku skončit 30. června 2012, jednalo by se o podobnou situaci jako ve věcech Grupo Norte Facility a Montero Mateos. Jak jsem již měla příležitost uvést v obou těchto věcech, nepředstavuje zamýšlené skončení pracovního poměru na dobu určitou samo o sobě diskriminaci ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody(23).
46. V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, která tvoří jediný podklad pro rozhodnutí Soudního dvora(24), je však jako doba trvání školního roku 2011/2012 uvedeno období od 15. září 2011 do 14. září 2012. Jak při jednání potvrdili všichni zúčastnění, byli dočasní úředníci podle dosavadní praxe vždy přijímáni na toto období.
47. Pokud se tedy vychází z této skutkové okolnosti, jedná se o předčasné, a nikoli každopádně plánované ukončení služebního poměru na dobu určitou(25). Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody sice předčasné ukončení v zásadě nevylučuje, musí ale být koncipováno nediskriminačním způsobem(26).
48. Z tohoto důvodu Soudní dvůr již rozhodl, že výklad pojmu „pracovní podmínky“ v ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, podle něhož by tento pojem nezahrnoval podmínky výpovědi, resp. propuštění, by vedl k zúžení oblasti působnosti ochrany poskytnuté zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou v rozporu s cílem tohoto ustanovení(27). Soudní dvůr se vyslovil kladně zejména k tomu, že použitelná výpovědní lhůta představuje pracovní podmínku(28). Totéž tedy musí platit i pro výpovědní důvody, resp. důvody propuštění, které jsou relevantní v tomto případě.
49. Zákaz diskriminace je tedy použitelný.
b) Srovnatelnost dočasných a kariérních úředníků
50. Zbývá tudíž vyřešit hlavní problém, kterým je otázka, zda lze učitele v postavení kariérních úředníků považovat za „srovnatelné zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody. Jak totiž naznačuje již znění tohoto ustanovení, zakazuje unijní právo diskriminaci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou pouze vůči srovnatelným zaměstnancům v pracovním poměru na dobu neurčitou, nepředepisuje však rovné zacházení se vzájemně neporovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou. Ukončení služebního poměru na konci období vyučování tedy může představovat diskriminaci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou jen tehdy, pokud se jedná o srovnatelné situace.
51. Naproti tomu je irelevantní – jak také bylo zdůrazněno při jednání – případné nerovné zacházení s různými skupinami zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou(29). Předmětem zkoumání tedy nemůže být otázka, zda se s dočasnými úředníky v důsledku změny praxe v roce 2012 nyní zachází jinak než s dočasnými úředníky, kteří ve školství působili před školním rokem 2011/2012 a přitom obvykle setrvali na svých pracovních místech až do konce školního roku v září.
52. Odvolatelé v původním řízení však poukazují právě na odlišné zacházení v porovnání s kariérními úředníky vzhledem k tomu, že jejich služební poměr v současné době nekončí na konci období vyučování ani není na dobu letních prázdnin pozastaven, zatímco dočasní úředníci jsou na začátku letních prázdnin propuštěni. Rozhodující tedy je, zda se dočasní a kariérní úředníci nacházejí ve srovnatelné situaci.
53. Východiskem úvah týkajících se srovnatelnosti učitelů v pracovním poměru na dobu určitou a zaměstnanců v pracovním poměru na dobu neurčitou, které přísluší provést předkládajícímu soudu(30), je definice pojmu „srovnatelný zaměstnanec v pracovním poměru na dobu neurčitou“ v ustanovení 3 bodu 2 rámcové dohody. Podle judikatury je podle této definice třeba s přihlédnutím ke všem okolnostem, jako jsou povaha práce, podmínky vzdělání a pracovní podmínky, posoudit, zda tito zaměstnanci vykonávají stejnou nebo podobnou práci(31).
54. Podle toho, co je uvedeno v předkládacím rozhodnutí, svědčí v projednávaném případě mnoho okolností ve prospěch závěru, že se učitelé v pracovním poměru na dobu určitou nacházejí s ohledem na konkrétní činnost, kterou mají vykonávat – zejména na povahu jejich práce, požadavky na jejich vzdělání a pracovní podmínky – ve stejné situaci jako učitelé v postavení kariérních úředníků. Podle vnitrostátního práva jsou dočasným úředníkům přidělována právě taková místa, která po přechodnou dobu nemohou být obsazena kariérními úředníky. Zdá se tedy, že dočasní úředníci vzhledem k tomu, že vždy nahrazují kariérního úředníka, vykonávají práci stejné povahy za stejných podmínek. Nezbytné pro výkon povolání učitele jsou i stejné vzdělání a absolvování výběrového řízení.
55. Z těchto obecných úvah však ještě neplyne, že se dočasní úředníci a kariérní úředníci nacházejí celkově v každém ohledu ve srovnatelné situaci. Rozhodující je spíše to, zda se obě kategorie úředníků nacházejí ve srovnatelné situaci také a právě s ohledem na spornou úpravu – v tomto případě tedy s ohledem na předčasné ukončení služebního poměru na začátku letních prázdnin(32).
56. Dočasní úředníci by totiž právě z tohoto důvodu nemuseli být s ohledem na ukončení služebního poměru před letními prázdninami srovnatelní s kariérními úředníky vzhledem k tomu, že jen jejich postavení zahrnuje možnost předčasného ukončení, zatímco služební poměr kariérních úředníků je ze své definice trvalý. Především z této okolnosti v minulosti podle toho, co sám uvedl, vycházel předkládající soud, aby odůvodnil soulad ukončení služebního poměru dočasných úředníků na konci období vyučování s právem.
57. Existenci diskriminace však nelze jednoduše vyloučit poukazem na vnitrostátní právní úpravu, která zakotvuje právě sporné rozdílné zacházení(33). Navíc v tomto případě odmítání srovnatelnosti obou těchto skupin poukazem na trvalost zaměstnání kariérních úředníků představuje argumentaci kruhem vzhledem k tomu, že předmětem sporu je právě legalita předčasného ukončení služebního poměru učitelů ve služebním poměru na dobu určitou. Jinak by byla srovnatelnost zaměstnanců ve služebním poměru na dobu určitou a kariérních úředníků ve vztahu k ukončení služebního poměru vždy vyloučena a vyňata z oblasti působnosti rámcové dohody. To by však odporovalo judikatuře Soudního dvora, která zákaz diskriminace obsažený v ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody výslovně vztahuje na podmínky ukončení pracovního poměru(34).
58. Rozdíl (přípustný) mezi zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a v pracovním poměru na dobu neurčitou odrážejí jen ty nevýhody, které jsou neoddělitelně spjaty s časovým omezením, a které tedy nepředstavují diskriminaci. Právě vzhledem k těmto nevýhodám nejsou zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a v pracovním poměru na dobu neurčitou srovnatelní. Nevýhody, které jsou neoddělitelně spjaty s omezením trvání pracovního poměru, však musí být odlišovány od dodatečných nevýhod. Předčasné propuštění se v tomto případě týká jen dočasných úředníků ve služebním poměru na dobu určitou. Tato možnost předčasně ukončit jejich služební poměr v žádném případě nepředstavuje okolnost, která je v zásadě inherentní časovému omezení služebního poměru, nýbrž dodatečné znevýhodnění dočasných úředníků ve španělském právu.
59. Především po dobu svého plánovaného trvání není totiž dočasný pracovní poměr spojen s větší nejistotou ohledně jeho další existence. Srovnatelnost se situací kariérních úředníků není proto vyloučena jen z tohoto důvodu. Naopak, existence pracovního poměru zaměstnance zaměstnaného na dobu určitou – jak jsem již uvedla v jiném případě(35) – během doby platnosti jeho pracovní smlouvy není rozhodně hodná ochrany o nic méně než existence pracovního poměru jeho kolegy zaměstnaného na dobu neurčitou. Vnitrostátní právo v projednávaném případě stanoví, že lze dočasné úředníky předčasně propustit, pokud odpadne potřeba a naléhavost. Vzhledem ke každoročnímu konci období vyučování na začátku letních prázdnin však dotčené osoby vůbec nemohly předpokládat, že tato okolnost bude správním orgánem posouzena jako odpadnutí výše uvedené potřeby a naléhavosti. Toto hledisko také při jednání obzvláště zdůraznila Komise. Jinak by služební poměr mohl být od počátku uzavřen na dobu určitou do konce období vyučování.
60. Co se týče trvání služebního poměru po dobu celého školního roku 2011/2012, nacházejí se tudíž dočasní i kariérní úředníci v situaci, která je srovnatelná ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody. Ani kariérní, ani dočasní úředníci při obvyklém běhu věcí – navíc s ohledem na dosavadní praxi – nemohli předpokládat, že budou propuštěni před koncem školního roku. Jak správně zdůrazňuje Komise, i předkládající soud – který je v konečném důsledku sám příslušný k tomuto zjištění – zjevně vychází ze srovnatelnosti situace dočasných a kariérních úředníků.
61. Propuštění odvolatelů na konci období vyučování 2011/2012 tudíž představuje nerovné zacházení ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody.
c) Odůvodnění nerovného zacházení
62. Konečně je třeba posoudit, zda lze toto nerovné zacházení ospravedlnit objektivními důvody.
63. Odkazem na objektivní důvody, který je uveden mj. v ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, vyjadřují evropští sociální partneři – a nakonec i unijní normotvůrce – základní myšlenku, že pracovní poměry na dobu určitou nesmějí být zaměstnavateli využívány k tomu, aby byla dotčeným zaměstnancům upřena práva, která jsou přiznána zaměstnancům v pracovních poměrech na dobu neurčitou(36).
64. Zjednodušeně řečeno judikatura k ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody(37) uznává jako objektivní důvody pro nerovné zacházení se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou jak úkoly, které mají plnit zaměstnanci, tak legitimní cíle sociální politiky dotyčného členského státu. Kromě toho lze nerovné zacházení i při existenci objektivních důvodů ospravedlnit jen tehdy, jestliže se váže na přesné a konkrétní skutečnosti a dodržuje zásadu proporcionality.
65. Podle těchto kritérií nemůže konec období vyučování představovat objektivní důvod pro méně příznivé zacházení s odvolateli v původním řízení.
66. Zaprvé povaha služebního poměru dočasných úředníků nemůže odůvodnit nerovné zacházení v porovnání s učiteli v postavení kariérních úředníků. Dočasný charakter služebního poměru nemůže být podle ustálené judikatury jediným odůvodněním diskriminace(38).
67. Španělská vláda a Consejería zdůrazňují, že dočasní úředníci musí s ohledem na své postavení počítat s předčasným propuštěním vzhledem k tomu, že je zakotveno pro případ odpadnutí důvodu jmenování. V konkrétním případě se však nedalo předpokládat, že za toto odpadnutí důvodu jmenování bude považován konec období vyučování. Průběh školního roku je totiž charakterizován střídáním období vyučování a období bez vyučování: konec období vyučování v červnu byl od počátku jistý, a dokonce byl určen datem. Posuzovat tento běžný a zcela předvídatelný průběh jako odpadnutí důvodu jmenování, aniž by nastaly další okolnosti, se jeví jako rozporuplné. V takovém případě měl být služební poměr od počátku časově omezen na dobu do začátku prázdnin vzhledem k tomu, že logicky vzato od začátku neexistoval žádný důvod pro jmenování na období bez vyučování.
68. Jinak by tomu mohlo být v případě, že by došlo k nepředvídatelné události, jako je například otevření soukromé školy ve spádové oblasti dotčeného zařízení a snížená potřeba vyučujících v důsledku odchodu žáků nebo překvapivé uzdravení kolegy v dlouhodobé pracovní neschopnosti.
69. Zadruhé snížená, resp. neexistující potřeba vyučujících se týká stejnou měrou kariérních i dočasných úředníků. Pokud se totiž týče činnosti, kterou mají vykonávat, jako takové, odpovídají úkoly přenechané dočasným úředníkům úkolům kariérních úředníků(39). Podle informací předkládajícího soudu nemají ani kariérní úředníci během prázdnin povinnost být přítomni nebo být k dispozici školskému úřadu nějakým jiným konkrétním způsobem.
70. Kariérní úředníci se během letních prázdnin za určitých okolností musí připravovat na další školní rok, což musí dočasní úředníci činit jen tehdy, pokud jsou jmenováni i na další školní rok. Obě skupiny učitelů však musí letní měsíce využít k dalšímu vzdělávání. Dočasní úředníci by také mohli stejně efektivně jako kariérní úředníci zkoušet v rámci opravných zkoušek. Při jednání bylo v této souvislosti potvrzeno, že zkoušení není v žádném případě vyhrazeno kariérním úředníkům, nýbrž že je rozhodně mohou – obzvláště v kratších obdobích bez vyučování během školního roku – provádět i dočasní úředníci. Nerovné zacházení tedy není odůvodněno povahou úkolů, které mají vykonávat znevýhodnění zaměstnanci.
71. Zatřetí nemůže být propuštění učitelů zaměstnaných na dobu určitou na konci období vyučování odůvodněno pouze tím, že by zamýšlené další trvání jejich zaměstnání během léta příliš zatěžovalo veřejné finance.
72. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že až do školního roku 2011/2012 byli dočasní úředníci, kteří byli jmenováni na celý školní rok, dále zaměstnáni i během letních prázdnin. Tato praxe však byla změněna na začátku roku 2012 kvůli úspoře rozpočtových prostředků a z tohoto důvodu byl vydán rozpočtový zákon 5/2012, který zakotvuje ukončení služebního poměru dočasných úředníků na konci období vyučování a poměrnou náhradu nevyčerpané dovolené. Podle názoru předkládacího soudu tudíž vlastní účel změny výše uvedené praxe představuje úspora rozpočtových prostředků. Podle ustálené judikatury však nemohou jako důvod diskriminace sloužit jen rozpočtové důvody jako takové(40).
73. Kromě toho není zřejmé, proč mají ke splnění cíle úsporných opatření přispět právě dočasní úředníci předčasným ukončením svých služebních poměrů. Rozhodování o využití rozpočtových prostředků sice přísluší členským státům, toto rozhodování však musí probíhat způsobem, který není diskriminační(41).
74. Začtvrté i v případě, že by rozpočtové úspory mohly být za určitých okolností uznány za legitimní cíl, bylo by sledování tohoto cíle v projednávaném případě v každém případě nepřiměřené.
75. Obzvláště v oblasti působnosti zákazu diskriminace dle rámcové dohody judikatura totiž při testu proporcionality vyžaduje, aby nerovné zacházení bylo možno odůvodnit použitím objektivních a transparentních kritérií(42).
76. Španělská praxe je však netransparentní, a to ve dvojím ohledu: zaprvé je propuštění dočasných úředníků v rozporu s kolektivní dohodou z roku 1994, na jejíž platnost dotčení pracovníci mohli spoléhat. Tato dohoda stanoví, že dočasní úředníci mají v létě i nadále zůstat zaměstnáni na stejných pracovních místech, pokud k 30. červnu ve školství odpracovali nejméně pět a půl měsíce. Účelem zákona 5/2012 je naproti tomu obejití výše uvedené kolektivní dohody tím, že dočasní úředníci obdrží poměrnou náhradu odpovídající maximálně 22 dnům dovolené, místo aby během období bez vyučování dále dostávali svůj plat.
77. Zadruhé není podle informací předkládajícího soudu praxe propouštění na konci období vyučování uplatňována jednotně. Na konci období vyučování nejsou propuštěni všichni dočasní úředníci. Místo použití objektivních a transparentních kritérií může školský úřad v konkrétních případech rozhodovat o tom, zda bude dočasný úředník propuštěn, či nikoli, v podstatě svévolně.
78. Ze všech těchto důvodů nelze ospravedlnit odlišné zacházení s dočasnými úředníky, jako jsou odvolatelé v původním řízení, a učiteli v postavení kariérních úředníků, pokud jde o pokračování služebního poměru sjednaného na určitý školní rok během prázdnin.
79. Jako odpověď na první otázku se tedy musí ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní praxi, jako je ta, která je předmětem sporu v původním řízení a podle níž jsou učitelé v postavení dočasných úředníků ve smyslu španělského práva, jmenovaní na celý školní rok, propuštěni již na konci období vyučování, zatímco služební poměr v tomto ohledu srovnatelných zaměstnanců v pracovním poměru na dobu neurčitou i po konci období vyučování pokračuje a není ani pozastaven.
B. K náhradě za nevyčerpanou dovolenou (druhá a třetí předběžná otázka)
80. Vzhledem k tomu, že je podle mého názoru třeba odpovědět na první předběžnou otázku záporně, není nutné zabývat se odpovědí na druhou a třetí předběžnou otázku.
81. Pouze podpůrně lze tudíž ke druhé otázce podotknout následující: skutečnost, že dočasní úředníci nemohou na základě ukončení svého služebního poměru před letními prázdninami ani vyčerpat svou plánovanou dovolenou, je jen nutným důsledkem – dle mého názoru – protiprávního propuštění. Nepředstavuje však zvláštní formu diskriminace. Pokud by byl na konci období vyučování propuštěn kariérní úředník, například protože nastal jeden z důvodů ztráty postavení úředníka podle článku 63 EBEP, nemohl by už ani on v letních měsících čerpat dovolenou, nýbrž by mu byla nahrazena dovolená uvedená v čl. 50 odst. 1 EBEP. Tato okolnost tedy nepředstavuje méně příznivé zacházení s dočasnými úředníky.
82. Ostatně čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/88/ES zakotvuje, že při ukončení pracovního poměru je třeba poskytnout finanční náhradu za nevyčerpanou dovolenou.
83. Co se týče třetí předběžné otázky, jedná se v podstatě o to, zda zásada zákazu diskriminace zakotvená v ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody brání vnitrostátní úpravě, kterou je pozastavena použitelnost dříve uzavřené kolektivní dohody, která stanoví, že učitelé zaměstnaní na dobu určitou, kteří k 30. červnu ve školství odpracovali alespoň pět a půl měsíce, plní své úkoly až do konce školního roku v září – a náleží jim tudíž plat i za červenec a srpen.
84. Zákon 5/2012 místo toho zakotvuje povinnost zaplatit učitelům propuštěným na konci období vyučování náhradu pro rata temporis za dovolenou „ztracenou“ ukončením služebního poměru. Celkový rozsah nároku na dovolenou je ovšem – v souladu s úpravou obsaženou v čl. 50 odst. 1 EBEP, která se vztahuje i na kariérní úředníky – stanoven jen na 22 dní(43). Zdá se, že odvolatelé spatřují diskriminaci pouze v okolnosti, že kariérní úředníci fakticky mají v červenci a srpnu více, totiž přibližně dvakrát tolik, placených dnů volna. Ve výsledku jsou tudíž dočasní úředníci připraveni o velkou část placené dovolené, která jim náleží v červenci a srpnu.
85. Ve skutečnosti se i tato otázka ovšem týká pouze nutného důsledku propuštění dočasných úředníků na konci období vyučování. Pokud je propuštění dotčených pracovníků z hlediska unijního práva protiprávní, nevyvstává již otázka, zda jim namísto zachování jejich platu do září může být vyplacena finanční náhrada za 22 dní nevyčerpané dovolené.
86. Pro případ, že Soudní dvůr propuštění dotčených učitelů na konci období vyučování neshledá diskriminujícím, je třeba poukázat na okolnost, že i kariérním úředníkům by podle čl. 50 odst. 1 EBEP v případě ukončení služebního poměru na konci období vyučování náležela finanční náhrada jen za 22 dnů dovolené. Ani v tom tedy nespočívá méně příznivé zacházení s dočasnými úředníky. Skutečnost, že je za určitých okolností výhodnější, když učitel jednoduše dostává plat i v letních měsících, je dáno zvláštnostmi zaměstnání ve školství, které je charakteristické střídáním období bez vyučování a období vyučování. Období bez vyučování během školního roku však nemohou být jako celek bez dalšího stavěna naroveň dovolené(44).
V. Závěry
87. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha (Vrchní soud Kastilie-La Mancha, Španělsko) takto:
„Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která tvoří přílohu směrnice 1999/70/ES, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní praxi, jako je ta, která je předmětem sporu v původním řízení a podle níž jsou učitelé v postavení dočasných úředníků ve smyslu španělského práva, jmenovaní na celý školní rok, propuštěni již na konci období vyučování, zatímco služební poměr v tomto ohledu srovnatelných zaměstnanců v pracovním poměru na dobu neurčitou i po konci období vyučování pokračuje a není ani pozastaven.“
1– Původní jazyk: němčina.
2– Například v některých spolkových zemích Německa, v Belgii a ve Spojeném království.
3– Španělsky „funcionarios interinos“.
4– Rozsudky ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres (C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819), ze dne 8. září 2011, Rosado Santana (C‑177/10, EU:C:2011:557), ze dne 9. července 2015, Regojo Dans (C‑177/14, EU:C:2015:450), a ze dne 20. prosince 2017, Vega González (C‑158/16, EU:C:2017:1014), jakož i usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez (C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67), a ze dne 21. září 2016, Álvarez Santirso (C‑631/15, EU:C:2016:725).
5– Úř. věst. 1999, L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368.
6– Bod 14 odůvodnění směrnice 1999/70.
7– Druhý odstavec preambule rámcové dohody; viz též bod 6 obecného odůvodnění rámcové dohody.
8– Bod 8 obecného odůvodnění rámcové dohody; viz též druhý odstavec její preambule.
9– Úř. věst. 2003, L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381.
10– Ley 7/2007 del Estatuto básico del empleado público, EBEP (zákon o základním služebním a pracovním řádu zaměstnanců veřejné správy), BOE č. 89 ze dne 13. dubna 2007.
11– Ley 4/2011, de 10 de marzo, del Empleo Público de Castilla-La Mancha, BOE č. 104 ze dne 2. května 2011.
12– Viz rozhodnutí generálního ředitelství ministerstva školství a vědy pro personální záležitosti a služby ze dne 15. března 1994, BOMEC ze dne 28. března 1994.
13– Ley 5/2012, de 12 de julio, de Presupuestos Generales de la Junta de Comunidades de Castilla-La Mancha para 2012, BOE č. 273 ze dne 13. listopadu 2012.
14– Správní soud č. 2 v Toledu.
15 Viz mimo jiné rozsudky ze dne 11. března 2010, Attanasio Group (C‑384/08, EU:C:2010:133, bod 16), a ze dne 26. listopadu 2014, Mascolo a další (C‑22/13, C‑61/13 až C‑63/13 a C‑418/13, EU:C:2014:2401, bod 81).
16– Ve věci Nierodzik například Soudní dvůr rozhodl, že diskriminaci zaměstnankyně v pracovním poměru na dobu určitou nepředstavuje předčasná výpověď smlouvy na dobu určitou jako taková, nýbrž jen výpovědní doba, která byla bezdůvodně zkrácena oproti zaměstnancům v pracovním poměru na dobu neurčitou, viz rozsudek ze dne 13. března 2014, Nierodzik (C‑38/13, EU:C:2014:152, bod 35).
17– Snaha Soudního dvora poskytnout vnitrostátním soudům užitečné prvky výkladu vztahující se k unijnímu právu je v souladu s ustálenou judikaturou; viz mimo jiné rozsudky ze dne 31. ledna 2008, Centro Europa 7 (C‑380/05, EU:C:2008:59, body 49 až 51), ze dne 11. března 2010, Attanasio Group (C‑384/08, EU:C:2010:133, body 17 a 19), ze dne 13. července 2017, Kleinsteuber (C‑354/16, EU:C:2017:539, bod 61), a ze dne 26. července 2017, Europa Way a Persidera (C‑560/15, EU:C:2017:593, body 35 a 36).
18– Rozsudky ze dne 4. července 2006, Adeneler a další (C‑212/04, EU:C:2006:443, body 54 až 57), ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso (C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 25), ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres (C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, body 38 až 40), a ze dne 26. listopadu 2014, Mascolo a další (C‑22/13, C‑61/13 až C‑63/13 a C‑418/13, EU:C:2014:2401, bod 67).
19– Pokud by však předkládající soud při svém zkoumání došel k závěru, že služební poměr dočasných úředníků měl být prostě kdykoli ukončitelný výpovědí a neměl automaticky skončit nejpozději 14. září 2012, nejednalo by o oblast působnosti rámcové dohody. Prostá možnost kdykoli ukončit smlouvu totiž nepředstavuje dobu určitou ve smyslu ustanovení 3 bodu 1 rámcové dohody.
20– Rozsudky ze dne 15. dubna 2008, Impact (C‑268/06, EU:C:2008:223, bod 68), a ze dne 12. prosince 2013, Carratù (C‑361/12, EU:C:2013:830, bod 28).
21– K tomu viz již mé stanovisko ve věci Vernaza Ayovi (C‑96/17, EU:C:2018:43, bod 43).
22– K tomu viz již mé stanovisko ve věci Vernaza Ayovi (C‑96/17, EU:C:2018:43, body 43 až 45).
23– Viz má stanoviska ve věci Grupo Norte Facility (C‑574/16, EU:C:2017:1022, bod 58), a ve věci Montero Mateos (C‑677/16, EU:C:2017:1021, bod 53).
24– Viz rozsudky ze dne 14. října 2010, van Delft a další (C‑345/09, EU:C: 2010:610, bod 114), ze dne 6. října 2015, Târșia (C‑69/14, EU:C:2015:662, bod. 13), a ze dne 5. prosince 2017, M.A.S. a M.B. (C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 24).
25– K tomuto rozlišování viz má stanoviska ve věci Grupo Norte Facility (C‑574/16, EU:C:2017:1022, bod 59), a Montero Mateos (C‑677/16, EU:C:2017:1021, bod 54).
26– K tomu viz již bod 34 tohoto stanoviska a poznámku pod čarou 16.
27– Rozsudky ze dne 13. března 2014, Nierodzik (C‑38/13, EU:C:2014:152, body 27 a 29), a ze dne 14. září 2016, de Diego Porras (C‑596/14, EU:C:2016:683, bod 30).
28– Rozsudek ze dne 13. března 2014, Nierodzik (C‑38/13, EU:C:2014:152, bod 29).
29– Usnesení ze dne 11. listopadu 2010, Vino (C 20/10, EU:C:2010:677, bod 57). K tomuto bodu vit též má stanoviska ve věcech Grupo Norte Facility (C‑574/16, EU:C:2017:1022, bod 45) a Montero Mateos (C‑677/16, EU:C:2017:1021, bod 40).
30– Rozsudky ze dne 18. října 2012, Valenza (C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 43), ze dne 13. března 2014, Nierodzik (C‑38/13, EU:C:2014:152, bod 32), a ze dne 14. září 2016, de Diego Porras (C‑596/14, EU:C:2016:683, bod 42).
31– Rozsudky ze dne 8. září 2011, Rosado Santana (C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 66), a ze dne 13. března 2014, Nierodzik (C‑38/13, EU:C:2014:152, bod 31), jakož i usnesení ze dne 21. září 2016, Álvarez Santirso (C‑631/15, EU:C:2016:725, bod 44), a ze dne 9. února 2017, Rodrigo Sanz (C‑443/16, EU:C:2017:109, bod 38); v tomto smyslu již rozsudek ze dne 31. května 1995, Royal Copenhagen (C‑400/93, EU:C:1995:155, bod 33).
32– V tomto smyslu viz též usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez (C‑556/11, EU:C:2012:67, bod 44). K tomu viz též již má stanoviska ve věcech Montero Mateos (C‑677/16, EU:C:2017:1021, bod 44), Grupo Norte Facility (C‑574/16, EU:C:2017:1022, bod 49), a Vernaza Ayovi (C‑96/17, EU:C:2018:43, bod 71), a obecně k zásadě rovného zacházení rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další (C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 25).
33– Rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso (C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 57), ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres (C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 54), a ze dne 14. září 2016, de Diego Porras (C‑596/14, EU:C:2016:683, bod 46).
34– K tomu viz již bod 48 tohoto stanoviska a poznámku pod čarou 27.
35– Viz mé stanovisko ve věci Vernaza Ayovi (C‑96/17, EU:C:2018:43, bod 73).
36– Rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso (C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 37), ze dne 12. prosince 2013, Carratù (C‑361/12, EU:C:2013:830, bod 41), a ze dne 13. března 2014, Nierodzik (C‑38/13, EU:C:2014:152, bod 23).
37– Rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso (C‑307/05, EU:C:2007:509, body 53 a 58), ze dne 22. dubna 2010, Zentralbetriebsrat der Landeskrankenhäuser Tirols (C‑486/08, EU:C:2010:215, bod 42), ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres (C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 55), ze dne 18. října 2012, Valenza (C‑302/11 bis C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 51), a ze dne 14. září 2016, de Diego Porras (C‑596/14, EU:C:2016:683, bod 45).
38– Rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso (C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 57), ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres (C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 56), a ze dne 8. září 2011, Rosado Santana (C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 74).
39– K tomu viz již bod 54 tohoto stanoviska.
40– Rozsudky ze dne 24. února 1994, Roks a další (C‑343/92, EU:C:1994:71, bod 35, jakož doplňkově i body 36 a 37), ze dne 20. března 2003, Kutz-Bauer (C‑187/00, EU:C:2003:168, bod 59, jakož doplňkově i body 60 a 61), a ze dne 26. listopadu 2014, Mascolo a další (C‑22/13, C‑61/13 až C‑63/13 a C‑418/13, EU:C:2014:2401, bod 110).
41– V tomto smyslu Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 27. února 2018, Associação Sindical dos Juízes Portugueses (C‑64/16, EU:C:2018:117, bod 48), rozhodl, že snížení platů soudců není v rozporu s unijním právem vzhledem k tomu, že bylo součástí plošného programu úspor ve veřejném sektoru.
42– Rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso (C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 58), ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres (C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 55), a ze dne 8. září 2011, Rosado Santana (C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 77).
43– Náhrada za celých 22 dnů však náleží jen těm dočasným úředníkům, kteří předtím odpracovali již 12 měsíců. Dočasným úředníkům přijatým teprve na začátku školního roku náleží jen poměrná náhrada odpovídající odpracované době.
44– K tomu viz již bod 70 tohoto stanoviska.