1. 

Jaké existují druhy škod, které musí Evropská unie nahradit jednotlivcům podle článku 340 SFEU, jejichž právo na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě bylo porušeno Soudním dvorem Evropské unie? Konkrétněji, za jakých podmínek by měla být přiznána náhrada škody údajně způsobená nadměrnými průtahy?

2. 

To jsou v zásadě klíčové otázky vznesené v kasačních opravných prostředcích podaných Evropskou unií, zastoupenou Soudním dvorem Evropské unie ( 2 ), a společnostmi Gascogne Sack Deutschland GmbH a Gascogne proti rozsudku Tribunálu ze dne 10. ledna 2017 ve věci T‑577/14, Gascogne Sack Deutschland a Gascogne v. Evropská unie (dále jen „napadený rozsudek“) ( 3 ), ve kterém Evropská unie přiznala uvedeným společnostem určité částky jako náhradu majetkové a nemajetkové újmy, kterou utrpěly v důsledku porušení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě v řízeních, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 16. listopadu 2011, Groupe Gascogne v. Komise, a T‑72/06 ( 4 ), Sachsa Verpackung v. Komise, T‑79/06 ( 5 ).

3. 

Velmi podobné otázky vyvstávají také ve čtyřech dalších kasačních opravných prostředcích, z nichž dva podala Evropská unie a dva podaly ostatní společnosti, a to proti rozsudkům Tribunálu, ve kterých byla přiznána náhrada škody za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou těmto společnostem v důsledku porušení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě. Také v těchto řízeních dnes předkládám své stanovisko ( 6 ). Toto stanovisko je tedy třeba číst ve spojení s ostatními zmíněnými stanovisky.

4.

Návrhy došlými dne 23. února 2006 společnost Sachsa Verpackung GmbH, nyní Gascogne Sack Deutschland GmbH, a společnost Groupe Gascogne SA, nyní Gascogne, podaly podle (nynějšího) článku 263 SFEU žaloby proti rozhodnutí Komise C(2005) 4634 ze dne 30. listopadu 2005 v řízení podle článku [101 SFEU] (věc COMP/F/38.354 – Průmyslové pytle) (dále jen „rozhodnutí C(2005) 4634“) ( 7 ).

5.

Rozsudky ze dne 16. listopadu 2011 Tribunál tyto žaloby zamítl ( 8 ). Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne proti těmto rozsudkům Tribunálu podaly kasační opravné prostředky. Rozsudky ze dne 26. listopadu 2013 ( 9 ) Soudní dvůr tyto kasační opravné prostředky zamítl. Ve svých rozsudcích Soudní dvůr uvedl, že „délka řízení u Tribunálu, která činila přibližně 5 let a 9 měsíců, nemůže být odůvodněna žádnou okolností [dané] věci […].“ ( 10 )

6.

Návrhem došlým dne 4. srpna 2014 společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne podaly podle článku 268 SFEU žalobu proti Evropské unii na náhradu škody, kterou údajně utrpěly v důsledku délky řízení před Tribunálem, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 16. listopadu 2011 ve věcech T‑72/06 a T‑79/06. Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne v podstatě požádaly Tribunál, aby uložil Evropské unii povinnost zaplatit následující částky: i) 1193467 eur z titulu ztrát vzniklých z důvodu zaplacení dodatečných zákonných úroků z nominální výše sankce, uložené Komisí, po uplynutí přiměřené lhůty; ii) 187571 eur z titulu ztrát vzniklých z důvodu dodatečných plateb za bankovní záruku po uplynutí přiměřené lhůty; iii) 2000000 eur z titulu ušlého zisku, respektive ztrát vzniklých z důvodu „nejistoty“; iv) „alespoň“500000 eur z titulu utrpěné nemajetkové újmy. Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne rovněž požádaly, aby byly tyto částky zvýšeny o kompenzační úroky a úroky z prodlení v sazbě uplatňované Evropskou centrální bankou (ECB) pro hlavní refinanční operace zvýšené o dva procentní body ode dne, kdy byla jejich žaloba podána.

7.

Napadeným rozsudkem Tribunál uložil Evropské unii povinnost zaplatit společnosti Gascogne částku 47064,33 eura z titulu majetkové újmy vzniklé této společnosti z důvodu nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování v řízeních, ve kterých byly vydány rozsudky ze dne 16. listopadu 2011 ve věcech T‑72/06 a T‑79/06. Tribunál rovněž rozhodl, že tato náhrada škody bude navýšena o kompenzační úroky za období ode dne 4. srpna 2014 do vyhlášení rozsudku ve výši roční míry inflace zjištěné pro dané období Eurostatem v členském státě, ve kterém mají tyto společnosti sídlo. Tribunál dále uložil Evropské unii zaplatit společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne 5000 eur z titulu náhrady nemajetkové újmy, která těmto společnostem vznikla z důvodu nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování. Náhrady za majetkovou i nemajetkovou újmu byly navýšeny o úroky z prodlení od vyhlášení rozsudku do úplného zaplacení ve výši sazby stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro její hlavní refinanční operace zvýšené o dva procentní body. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

8.

Pokud jde o náklady, Tribunál rozhodl následujícím způsobem: i) Evropská unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které byly vynaloženy společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne a které souvisejí s námitkou nepřípustnosti, ohledně níž bylo vydáno usnesení ze dne 2. února 2015, Gascogne Sack Deutschland a Gascogne v. Evropská unie, T‑577/14 ( 11 ); ii) společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne na jedné straně a Unie na straně druhé ponesou vlastní náklady řízení týkající se žaloby, která vedla k tomuto rozsudku.; a iii) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

9.

Kasačním opravným prostředkem podaným dne 17. března 2017 se Evropská unie domáhá, aby Soudní dvůr:

10.

Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne navrhují, aby Soudní dvůr:

11.

Kasačním opravným prostředkem podaným dne 22. března 2017 se společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne domáhají, aby Soudní dvůr:

12.

Evropská unie navrhuje, aby Soudní dvůr:

13.

V řízení ve věci C‑138/17 P bylo Evropské komisi povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Evropské unie.

14.

Rozhodnutím předsedy prvního senátu Soudního dvora ze dne 17. dubna 2018 byly věci C‑138/17 P a C‑146/17 P spojeny pro účely přednesení stanoviska a vydání rozsudku.

15.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku ve věci C‑138/17 P Evropská unie uvádí tři důvody. V prvním a druhém důvodu kasačního opravného prostředku Evropská unie tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nesprávně vyložil pojmy „příčinná souvislost“ a „újma“. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku Evropská unie tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a neuvedl dostatečné odůvodnění, pokud jde o určení doby, během které vznikla majetková újma. Komise v zásadě souhlasí s Evropskou unií.

16.

Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne tvrdí, že kasační opravný prostředek Evropské unie by měl být zamítnut jako částečně nepřípustný (druhý důvod kasačního opravného prostředku) a částečně neopodstatněný (první a třetí důvod kasačního opravného prostředku).

17.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku ve věci C‑146/17 P společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne uvádějí sedm důvodů. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýkají, že nesprávně použil pojem „non ultra petita“, když odmítl přiznat náhradu za majetkovou újmu vzniklou před 30. květnem 2011. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne tvrdí, že napadený rozsudek je stižen rozpory ve svém odůvodnění, pokud jde o: i) určení doby, po kterou byla překročena přiměřená délka řízení, a ii) určení doby, za kterou byla přiznána náhrada majetkové újmy. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne uvádějí, že použitím metody výpočtu majetkové újmy, která se liší od jimi navrhované metody, Tribunál porušil jejich právo na účinnou procesní obranu. Čtvrtý, pátý, šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne směřují proti analýze Tribunálu týkající se údajné nemajetkové újmy. V zásadě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zamítl jejich žádost o náhradu škody ve výši „alespoň“500000 eur z důvodu, že taková náhrada, byla-li by přiznána, by znovu otevřela otázku výše pokuty uložené společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne rozhodnutím C(2005) 4634. Rovněž kritizují napadený rozsudek pro nedostatečné odůvodnění ohledně náhrady nemajetkové újmy ve výši 5000 eur.

18.

Evropská unie tvrdí, že důvody kasačního opravného prostředku podaného společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne jsou neopodstatněné (první, druhý a třetí důvod a část sedmého důvodu kasačního opravného prostředku) nebo irelevantní (čtvrtý, pátý, šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku).

19.

V tomto stanovisku nejprve posoudím důvody kasačního opravného prostředku, které se týkají majetkové újmy, a následně ty, které se týkají nemajetkové újmy.

20.

Tři důvody kasačního opravného prostředku uváděné Evropskou unií ve věci C‑138/17 P, jakož i první, druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne ve věci C‑146/17 P se týkají závěrů Tribunálu, pokud jde o majetkovou újmu, která údajně vznikla společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne. Obě strany zejména tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při posouzení námitek společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne týkajících se újmy vyplývající z nákladů na bankovní záruku, kterou tyto společnosti poskytly Komisi s cílem předejít okamžitému zaplacení pokuty uložené rozhodnutím C(2005) 4634.

21.

Považuji za vhodné zahájit právní analýzu těchto otázek tím, že posoudím námitky týkající se nákladů na bankovní záruku, které zaplatila společnost Gascogne. V tomto směru nejprve posoudím první důvod kasačního opravného prostředku uvedený Evropskou unií. Následně se budu jen pro úplnost zabývat druhým důvodem kasačního opravného prostředku Evropské unie. Poté již nebude třeba zabývat se ostatními důvody kasačního opravného prostředku uvedenými jak Evropskou unií, tak společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne, pokud jde o náklady na bankovní záruku.

22.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑138/17 P Evropská unie podporovaná Evropskou komisí napadá výklad a použití pojmu „příčinná souvislost“ Tribunálem. Evropská unie v podstatě tvrdí, že mezi porušením povinnosti vydat rozsudek v přiměřené lhůtě Tribunálem ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 a újmou, kterou utrpěla společnost Gascogne zaplacením nákladů na bankovní záruku, není příčinná souvislost. Evropská unie zejména zdůrazňuje, že uvedená újma byla důsledkem rozhodnutí společnosti Gascogne využít bankovní záruku v průběhu řízení namísto zaplacení pokuty uložené Komisí.

23.

Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne naproti tomu s rozsudkem v tomto bodě souhlasí: zejména se domnívají, že Tribunál správně odlišil projednávanou věc od jiných věcí, které dříve posuzovaly unijní soudy. Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne rovněž tvrdí, že argumentace Evropské unie představuje „zneužití řízení“, a v zásadě zpochybňují závěry Soudního dvora v rozsudcích ze dne 26. listopadu 2013, Gascogne Sack Deutschland v. Komise, věc C‑40/12 P, Groupe Gascogne v. Komise, C‑58/12 P.

24.

V následujícím textu se nejprve budu stručně zabývat úvahami Tribunálu a poté vysvětlím, proč je podle mého názoru první důvod kasačního opravného prostředku opodstatněný.

25.

V bodech 79 a 80 napadeného rozsudku Tribunál poukázal na ustálenou judikaturu, podle které újma, jejíž náhrada je požadována v rámci žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie, musí být skutečná a určitá, což přísluší prokázat žalobci. Je rovněž na žalobci, aby předložil důkazy o existenci příčinné souvislosti – tj. o dostatečně přímé příčinné souvislosti – mezi vytýkaným jednáním a tvrzenou újmou.

26.

V bodech 111 a 114 až 116 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že kdyby délka řízení ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 nepřekročila přiměřenou lhůtu soudního rozhodování, nemusela by společnost Gascogne hradit náklady na bankovní záruku během doby trvání tohoto překročení. To podle jeho názoru znamenalo, že existuje příčinná souvislost mezi nedodržením přiměřené lhůty soudního rozhodování a vznikem újmy společnosti Gascogne v důsledku toho, že hradila náklady na bankovní záruku během doby, kdy byla překročena přiměřená lhůta soudního rozhodování.

27.

S odkazem na předchozí judikaturu („věc Holcim“) ( 12 ) Tribunál v bodě 118 napadeného rozsudku uznal, že náklady na bankovní záruku vzniklé společnosti, které byla uložena sankce rozhodnutím Komise, v zásadě vyplývají z vlastního rozhodnutí této společnosti zřídit bankovní záruku proto, aby nemusela splnit povinnost zaplatit pokutu ve lhůtě stanovené sporným rozhodnutím. Tyto náklady tedy obvykle nelze považovat za přímý důsledek chování orgánu.

28.

Tribunál však následně v bodech 119 až 121 napadeného rozsudku odlišil skutkové okolnosti projednávané věci od těch, které byly dány ve věci Holcim. Tribunál měl za to, že v okamžiku, kdy společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne podaly žaloby ve věcech T‑72/06 a T‑79/06, a v okamžiku, kdy společnost Gascogne zřídila bankovní záruku, bylo nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování nepředvídatelné, a společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne mohly legitimně očekávat, že jejich žaloby budou projednány v přiměřené lhůtě. Tribunál také konstatoval, že k překročení přiměřené lhůty soudního rozhodování ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 došlo po původním rozhodnutí společnosti Gascogne zřídit bankovní záruku. Z těchto důvodů rozhodl, že souvislost mezi překročením přiměřené lhůty soudního rozhodování ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 a platbou nákladů na bankovní záruku v průběhu doby překročení nelze považovat za přerušenou původním rozhodnutím společnosti Gascogne nezaplatit neprodleně pokutu a zřídit bankovní záruku. Tribunál tudíž v bodě 122 uvedeného rozsudku dospěl k závěru, že příčinná souvislost je dostatečně přímá pro účely použití článku 340 SFEU.

29.

Úvahy Tribunálu jsou podle mého názoru nesprávné. Tribunál v podstatě souhlasí se závěry vyplývajícími z judikatury Holcim, ale následně odlišuje projednávanou věc od věcí, jež utvořily tuto judikaturu. Stejně jako Tribunál i já se domnívám, že judikatura Holcim je správná, avšak na rozdíl od Tribunálu nemám za to, že projednávaná věc se podstatně liší od věcí, které vedly k judikatuře Holcim: dle mého názoru není ani jeden ze dvou důvodů pro toto odlišení, ať již samostatně, nebo ve spojení, přesvědčivý.

30.

Před podrobným vysvětlením, proč zastávám tento názor, bych chtěl zdůraznit, že podle ustálené judikatury nelze článek 340 SFEU vykládat tak, že ukládá Evropské unii povinnost nahradit veškeré, dokonce i vzdálené škodlivé následky vyplývající z jednání jejích orgánů ( 13 ). V důsledku toho pro žalobu na náhradu škody způsobenou Unií nestačí, že namítané jednání je jednou z příčin údajné škody, neboť toto jednání musí být rozhodující příčinou této škody ( 14 ). Jinými slovy, dostatečná příčinná souvislost existuje pouze tehdy, je-li škoda přímým důsledkem protiprávního jednání odpovědného orgánu a nezávisí na zásahu jiných příčin, ať už pozitivních, nebo negativních ( 15 ).

31.

První důvod uvedený Tribunálem pro odlišení projednávané věci od věcí, které vedly k judikatuře Holcim, je skutečnost, že v okamžiku, kdy společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne podaly žaloby ve věcech T‑72/06 a T‑79/06, a v okamžiku, kdy společnost Gascogne zřídila bankovní záruku, nebylo možné nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování Tribunálem předvídat.

32.

Toto tvrzení je však v prvé řadě nesprávné. Bohužel, krátce před tím, než byly podány žaloby ve věcech T‑72/06 a T‑79/06, určitý počet řízení, v nichž rozhodoval Tribunál, trval značnou dobu ( 16 ). Bylo tomu tak zejména v případech, které se týkají uplatňování unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže, a zejména v případě kartelů ( 17 ), které jsou obecně složitější a časově náročnější a mohou vyžadovat souběžné nebo koordinované řešení několika věcí současně.

33.

Je pravda, že společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne, stejně jako každý jiný žalobce, mohly očekávat, že jejich věc bude projednána v přiměřené lhůtě. Nicméně s ohledem na praxi a soudní záznamy Tribunálu bylo v rozhodné době spíše nejisté a obtížné vypočítat pravděpodobnou délku řízení za účelem odhadnutí možných nákladů na bankovní záruku.

34.

Důležitější však je, že bez ohledu na to, zda nadměrné průtahy ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 byly předvídatelné, dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, když použil pojem „předvídatelnost“ k prokázání existence dostatečné příčinné souvislosti pro založení odpovědnosti Unie.

35.

Klíčovou otázkou v projednávané věci není, zda byl údajný poškozený schopen předvídat protiprávní skutečnost, která vedla k tvrzené škodě. Zásadní pro založení mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie je totiž v projednávaném případě to, zda je tvrzená újma přímým důsledkem protiprávního jednání tohoto orgánu.

36.

To je argument, který Tribunál opomněl podrobněji analyzovat. Mám za to, že v rámci této analýzy by možná nepředvídatelnost nadměrných průtahů mohla mít význam pouze ve dvou případech. V projednávané věci však nenastal ani první, ani druhý případ.

37.

Zaprvé tento prvek by byl relevantní, jestliže by společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne nemohly následně změnit své původní rozhodnutí odložit platbu a zřídit bankovní záruku. Nicméně jak bude dále vysvětleno v bodech 48 až 52, v tomto případě tomu tak není: společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne měly kdykoli v průběhu soudního řízení možnost pokutu zaplatit a bankovní záruku zrušit. Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne tedy mohly přizpůsobit své jednání této nové skutečnosti, přestože byla ze začátku nepředvídatelná.

38.

Zadruhé možná nepředvídatelnost nadměrných průtahů by mohla být relevantní v případě, že by Evropská unie před Tribunálem tvrdila, že společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne se nepodařilo prokázat náležitou péči při předcházení nebo omezování rozsahu škody, která mohla vzniknout v důsledku jejich rozhodnutí odložit zaplacení pokuty až do skončení soudního řízení.

39.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je nutné v rámci žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti ověřit, zda poškozený, který je vystaven riziku, že bude muset sám nést škodu, vynaložil, jakožto informovaný jednotlivec, přiměřenou péči, aby zabránil újmě nebo aby omezil její rozsah. Příčinná souvislost může být přerušena nedbalým jednáním poškozeného, vzhledem k tomu, že toto jednání může být rozhodující příčinou újmy ( 18 ).

40.

To však není důvod, proč Tribunál odkazoval na uvedený prvek v napadeném rozsudku. Tribunál nepoužil kritérium předvídatelnosti ke zkoumání toho, zda nedbalost společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne přerušila příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a vytýkaným jednáním unijního orgánu; uvedený pojem naopak použil jako první krok při prokazování existence takové souvislosti.

41.

Nicméně možná nepředvídatelnost události vedoucí ke vzniku tvrzené škody nijak nevypovídá o rozhodujícím faktoru pro tvrzenou škodu. I za předpokladu, že by nadměrné průtahy byly nepředvídatelné, není tato skutečnost ani nezbytná, ani dostačující k založení odpovědnosti Unie.

42.

S ohledem na výše uvedené se domnívám, že v napadeném rozsudku Tribunál nesprávně vyložil a použil pojem „předvídatelnost“ pro účely článku 340 SFEU k prokázání existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a vytýkaným jednáním.

43.

Druhý důvod Tribunálu pro odlišení projednávané věci od věcí, které vedly k judikatuře Holcim, je, že přiměřená lhůta soudního rozhodování ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 byla překročena až po rozhodnutí společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne zřídit bankovní záruku.

44.

Tento aspekt je podle mého názoru také irelevantní.

45.

Na úvod je třeba připomenout, že takové rozhodnutí Komise, jako je rozhodnutí C(2005) 4634, je právně závazné a považuje se za platné, dokud není unijními soudy zrušeno. Jestliže považuje podnik, jemuž byla Komisí uložena pokuta, takové rozhodnutí Komise za protiprávní a domnívá-li se, že okamžité splnění by mu mohlo způsobit nenapravitelnou újmu, může tento podnik podat návrh na nařízení předběžného opatření k unijním soudům podle článků 278 a 279 SFEU a současně napadnout platnost tohoto rozhodnutí.

46.

Není-li takový návrh podán nebo pokud je takový návrh zamítnut unijními soudy, musí být pokuta v zásadě zaplacena ve lhůtě stanovené v rozhodnutí. Je třeba dodat, že unijní rozpočtová pravidla ( 19 ) umožňují, aby Komise vyslovila souhlas s tím, že zaplacení pokuty bude odloženo za předpokladu, že dlužník se zaváže zaplatit úroky z prodlení a zřídí finanční záruku pokrývající nezaplacenou jistinu i úroky.

47.

Podniky, které mají v úmyslu napadnout pokutu před unijními soudy, tak mají možnost se rozhodnout buď pro okamžité zaplacení (což je pravidlem), nebo požádat o možnost zřídit bankovní záruku (což je výjimkou). Volba podniku musí být finančně neutrální pro Unii: odklad platby nesmí vést ke ztrátě na úkor rozpočtu Unie. Účetní, který ve spolupráci s příslušnou odpovědnou osobou přijímá rozhodnutí o žádosti podniku odložit platbu, nemá pravomoc změnit výši pokuty, o níž rozhodla Komise jako orgán (tj. sbor komisařů). Zároveň by rozhodnutí podniku okamžitě zaplatit pokutu, a to i přes její úmysl napadnout rozhodnutí Komise u unijních soudů, nemělo vést k bezdůvodnému obohacení Evropské unie. Na jedné straně to je důvodem, proč – pokud unijní soud potvrdí rozhodnutí Komise o uložení pokuty – bude pokuta, jejíž zaplacení bylo odloženo, splatná i s úrokem. Na druhé straně zrušení napadeného rozhodnutí Komise vede ke vzniku povinnosti Unie vrátit zaplacené částky navýšené o příslušné úroky ( 20 ).

48.

Rozhodnutí odložit zaplacení pokuty zjevně umožňuje podniku nadále nakládat s příslušnými částkami, zatímco soudní řízení stále probíhá. Je to však také spojeno s určitými dodatečnými náklady (náklady spojené se zřízením bankovní záruky), které musí být podnik připraven nést, a to i v případě, kdy v konečném důsledku dosáhne zrušení napadeného rozhodnutí. Proto je na posouzení každého podniku, kterému Komise uložila pokutu, zda je v jeho zájmu, aby pokutu zaplatil ve stanovené lhůtě, nebo aby požádal o odklad platby a zřídil bankovní záruku.

49.

Důležité však je, že na rozdíl od toho, co Tribunál naznačuje, nejde o volbu, kterou lze provést pouze jednou s konečnou platností. Každý podnik, který se rozhodl zřídit záruku, totiž může vždy změnit své původní rozhodnutí a pokutu zaplatit ( 21 ). Tím zabrání přirůstání dalších úroků k jistině a může zrušit bankovní záruku, kterou předtím zřídil.

50.

Z hlediska unijního práva nic nebrání podniku tuto bankovní záruku zrušit a pokutu zaplatit, pokud má tento podnik za to, že takový postup je pro něj výhodnější. Na základě toho tedy lze předpokládat, že pokud v průběhu řízení podnik své původní rozhodnutí nezmění, je tomu tak proto, že tento podnik považuje zachování zřízené bankovní záruky za řešení, které je stále v jeho nejlepším zájmu. Zda původní rozhodnutí zůstane skutečně i nadále výhodné, závisí na mnoha faktorech, které se – jak uvádí Komise – mohou výrazně měnit v průběhu času (náklady na půjčení peněz, poplatky účtované bankou za záruku, výnos dosahovaný dlužnou částkou při její investici do jiného podnikání, atd.). Z ekonomického hlediska je tedy rozumné předpokládat, že podnik může pravidelně přehodnocovat své původní rozhodnutí.

51.

Proto, jak správně uvedla Evropská unie, možnost zřídit bankovní záruku namísto zaplacení pokuty uložené Komisí nebyla dána pouze na začátku řízení: tato volba byla svobodně a vědomě zachována (nebo potvrzována) společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne v průběhu celého období, kdy soudní řízení ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 trvalo, a to i tehdy, kdy již toto řízení trvalo značnou dobu.

52.

Výše uvedené do určité míry potvrzují společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne. Ve svém vyjádření připouštějí, že si byly vědomy toho, že kdykoli během řízení mohou zaplatit pokutu a zrušit bankovní záruku.

53.

Závěrem k tomuto bodu poznamenám, že druhý důvod Tribunálu pro odlišení projednávané věci od těch, které vedly k judikatuře Holcim, tak vychází z nesprávného předpokladu, a sice že jediné rozhodnutí, které bylo v dané věci podstatné, bylo původní rozhodnutí společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne odložit platbu a zřídit bankovní záruku před zahájením řízení.

54.

Nesprávnost tohoto předpokladu je také nepřímo potvrzena napadeným rozhodnutím.

55.

V bodě 130 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že neexistuje dostatečně přímá příčinná souvislost ve vztahu k nákladům na bankovní záruku vynaloženým po vyhlášení rozsudků ve věcech T‑72/06 a T‑79/06. Tribunál považoval placení těchto nákladů za důsledek osobního a nezávislého rozhodnutí nezaplatit pokutu, nežádat o odklad vykonatelnosti rozhodnutí C(2005) 4634 a podat kasační opravný prostředek proti výše uvedenému rozsudku, které společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne učinily po vyhlášení uvedeného rozsudku. Pokud tomu tak je, potom mi není jasné, proč přijetí rozhodnutí o zachování bankovní záruky bylo podle názoru Tribunálu rozhodující pro vyloučení odpovědnosti Evropské unie po vyhlášení rozsudku, avšak nikoliv předtím.

56.

Jak uvedla Evropská unie, zřejmě neexistuje významný rozdíl mezi těmito obdobími, který by mohl být relevantní z hlediska článku 340 SFEU. Také během řízení v prvním stupni se společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne vědomě rozhodly, že nepodají návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a zachovají bankovní záruku, dokud uvedené řízení neskončí. Bod 130 napadeného rozsudku tak potvrzuje, že skutečnosti, které Tribunál v bodech 119 až 121 tohoto rozsudku považoval za relevantní pro odlišení projednávané věci od judikatury Holcim, jsou nepodstatné.

57.

Lze tedy učinit dílčí závěr, že skutečnost, že společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne nesly náklady spojené s bankovní zárukou poskytnutou Komisi v době překročení přiměřené lhůty, je mimo jiné důsledkem neschopnosti Tribunálu vydat své rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

58.

Nicméně toto nebylo rozhodující příčinou tvrzené škody. Rozhodujícím faktorem bylo rozhodnutí společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne, že budou i nadále využívat požadovanou výjimku z povinnosti zaplatit splatnou pokutu, a to s plným vědomím nákladů a rizik vyplývajících z jejich volby. Proto jsou v dané věci použitelné zásady vyplývající z judikatury Holcim.

59.

Ze všech těchto důvodů se domnívám, že se Tribunál dopustil nesprávného výkladu a použití pojmu „příčinná souvislost“ pro účely použití článku 340 SFEU. Podle mého názoru zde neexistuje žádná dostatečně přímá příčinná souvislost mezi nedodržením přiměřené lhůty soudního rozhodování Tribunálem ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 a údajnou škodou vzniklou společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne v důsledku placení nákladů na bankovní záruku v průběhu doby překročení přiměřené lhůty.

60.

Tento závěr nijak nezpochybňuje závěry Soudního dvora v rozsudcích ze dne 26. listopadu 2013, Gascogne Sack Deutschland v. Komise (C‑40/12 P), a Groupe Gascogne v. Komise (C‑58/12 P). Na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne, v těchto rozsudcích Soudní dvůr pouze rozhodl o existenci porušení povinnosti Tribunálu rozhodnout v přiměřené lhůtě ve věcech T‑72/06 a T‑79/06. Nerozhodl však o existenci jakékoli újmy vyplývající z tohoto porušení. Soudní dvůr vlastně poukázal na to, že je „věcí Tribunálu posoudit jak věcnou správnost uplatněné škody, tak příčinnou souvislost této škody s nepřiměřenou délkou sporného soudního řízení tak, že přezkoumá důkazy předložené za tímto účelem“ ( 22 ).

61.

Konečně podáním kasačního opravného prostředku u Soudního dvora proti zjištěním Tribunálu ohledně existence majetkové újmy, která má být nahrazena, se Evropská unie nedopustila žádného „zneužití řízení“, jak tvrdí společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne. Jak jsem již podrobně vysvětlil v bodech 19 až 36 svého stanoviska ve věci Kendrion, skutečnost, že Evropská unie je v tomto řízení zastoupená Soudním dvorem Evropské unie, nezpůsobuje střet zájmů. Argument společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne přehlíží rozdíl mezi Soudním dvorem Evropské unie jakožto orgánem a soudními instancemi, které jsou součástí tohoto orgánu (v současné době Soudní dvůr a Tribunál) ( 23 ). Soudní dvůr jakožto soudní orgán rozhodující o kasačním opravném prostředku splňuje kritéria objektivní a subjektivní nestrannosti stanovená v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.

62.

S ohledem na to musí být napadený rozsudek zrušen v rozsahu, v němž ukládá Evropské unii, aby společnosti Gascogne nahradila škodu ve výši 47064,33 eura z titulu majetkové újmy vzniklé této společnosti z důvodu nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky ze dne 16. listopadu 2011, Groupe Gascogne v. Komise (T‑72/06, nezveřejněný, EU:T:2011:671), a ze dne 16. listopadu 2011, Sachsa Verpackung v. Komise (T‑79/06, nezveřejněný, EU:T:2011:674).

63.

To znamená, že pokud bude Soudní dvůr souhlasit s mými závěry k tomuto bodu, nemělo by být nutné zabývat se druhým a třetím důvodem kasačního opravného prostředku podaného Evropskou unií ve věci C‑138/17 P a prvním, druhým a třetím důvodem kasačního opravného prostředku podaného společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne ve věci C‑146/17 P. Nicméně vzhledem k významu pro budoucí případy týkající se vyvstalé otázky se domnívám, že by mohlo být užitečné se pro úplnost zabývat i druhým důvodem kasačního opravného prostředku podaného Evropskou unií.

64.

Evropská unie, podporovaná Komisí, v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil pojem „škoda“. Podle jejího názoru měl soud prvního stupně zkoumat, zda v době překročení přiměřené lhůty byly náklady na bankovní záruku zaplacené společností Gascogne vyšší než výhoda, kterou tato společnost získala tím, že měla ve své dispozici částku rovnající se výši pokuty. Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne navrhují, aby Soudní dvůr tento důvod kasačního opravného prostředku zamítl jako nepřípustný, protože jde o nový argument uplatněný až ve fázi kasačního opravného prostředku. Alternativně považují druhý důvod kasačního opravného prostředku, který vznesla Evropská unie, za neopodstatněný, jelikož neexistuje žádný vztah mezi výhodami, které z toho měly, a ztrátou, která jim vznikla v době překročení přiměřené lhůty.

65.

Zdá se mi, že tento důvod kasačního opravného prostředku je přípustný a opodstatněný.

66.

Mám předně za to, že námitky společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne týkající se přípustnosti tohoto důvodu kasačního opravného prostředku nejsou přesvědčivé. Z ustálené judikatury vyplývá, že navrhovatel je oprávněn podat kasační opravný prostředek u Soudního dvora, ve kterém uplatní důvody vyplývající z napadeného rozsudku a směřující ke zpochybnění jeho opodstatněnosti ( 24 ).

67.

Daný důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 111 až 131 napadeného rozsudku, ve kterých podle Evropské unie Tribunál nesprávně vyložil pojem „škoda“ ve smyslu článků 268 a 340 SFEU. Evropská unie zejména považuje rozsudek za rozporuplný, jelikož při posuzování, zda má být údajná ztráta spočívající v zaplacení nákladů na bankovní záruku považována za „škodu“ ve smyslu stanovení Smlouvy o FEU, uplatňuje jiný právní test, než který byl použit při posuzování údajné ztráty spočívající v zaplacení úroků z částky pokuty.

68.

Dále mám za to, že argumenty Evropské unie kritizující napadený rozsudek v tomto bodu jsou přesvědčivé. Domnívám se totiž, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když bez konkrétního vysvětlení nebo dalšího zkoumání v bodech 111 a 114 napadeného rozsudku položil rovnítko mezi náklady na bankovní záruku v době překročení lhůty a škodou, která se má nahradit podle článku 340 SFEU.

69.

Tyto dva pojmy je nutné rozlišovat.

70.

Jednání nebo opomenutí unijního orgánu mohou mít různé dopady na finanční situaci podniku, jako jsou společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne. Takovému podniku to může způsobit náklady, ale zároveň mu to může přinést určité výnosy. „Škoda“ ve smyslu článku 340 SFEU existuje pouze tehdy, jestliže je čistý rozdíl mezi náklady a výnosy záporný ( 25 ). Jinými slovy zde musí existovat celková ztráta vyplývající z vytýkaného jednání. V opačném případě by nastala paradoxní situace, kdy by i přes finanční přínos z jednání unijní instituce byl podnik zároveň oprávněn domáhat se dalších částek ze strany Unie.

71.

Jak je vysvětleno v bodech 48 a 50 výše, je rozhodnutí podniku odložit platbu a zřídit bankovní záruku na jedné straně spojené s určitými náklady, na druhé straně však rovněž umožňuje, aby tento podnik mohl po určitou dobu používat částku, která může generovat zisky. Tyto různé efekty nejsou oddělené, jak nesprávně tvrdí společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne, nýbrž jsou neoddělitelně spojené: jsou to dvě strany stejné mince.

72.

Z ekonomického hlediska představuje možnost odložit zaplacení pokuty pro dotyčný podnik v zásadě formu financování: až do skončení soudního řízení si tento podnik prakticky půjčuje peníze, které dluží Unii, od samotné Unie. Celkové náklady na financování jsou, zjednodušeně řečeno, součtem nákladů na bankovní záruku a případných dlužných úroků z jistiny, pokud by podnik soudní řízení prohrál. Napadený rozsudek se však zaměřuje pouze na náklady nesené společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne a neobsahuje žádnou zmínku o možných výnosech či úsporách dosažených těmito společnostmi díky odkladu platby.

73.

Mám za to, že se tím Tribunál dopustil pochybení. Jak bylo uvedeno v bodě 50 výše, předpokládá se, že podnik vždy jedná způsobem, který považuje za racionální z hospodářského a finančního hlediska. Proto je rozumné předpokládat, že za celou dobu trvání soudního řízení ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne považovaly za výhodnější půjčovat si od Unie částku odpovídající výši pokuty, spíše než použít vlastní disponibilní peněžní prostředky nebo si půjčit tuto částku od úvěrových institucí.

74.

Pokud tomu tak je, nelze vyloučit, že nadměrné průtahy ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 nejenže nevedly ke ztrátě na straně společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne, ale dokonce vedly k jejich finančnímu zvýhodnění. To však není něco, co může být ověřeno na základě napadeného rozsudku, neboť Tribunál bez jakéhokoli dalšího šetření konstatoval, že náklady na bankovní záruku v době překročení odpovídaly škodě vzniklé společnosti Gascogne během této doby.

75.

Konečně bych chtěl dodat, že také v tomto bodě se napadený rozsudek jeví jako rozporný. Pokud jde totiž o další formu namítané škody (zaplacení úroků z pokuty), Tribunál konstatoval, že společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne nepředložily žádný důkaz k prokázání, že během doby překročení byla výše úroků z prodlení, později zaplacených Komisi, vyšší než výhoda, ze které měly prospěch z důvodu disponování s částkou odpovídající výši pokuty zvýšené o úroky z prodlení“ ( 26 ).

76.

Je obtížné pochopit, proč Tribunál nepoužil podobný princip ve vztahu k údajné škodě spočívající v platbě nákladů na bankovní záruku v témže období.

77.

Z toho plyne, že druhý důvod kasačního opravného prostředku podaného Evropskou unií je rovněž opodstatněný. Jak bylo uvedeno v bodě 62 výše, bod 1 výroku napadeného rozsudku tedy musí být zrušen. V důsledku toho tedy není třeba zkoumat třetí důvod kasačního opravného prostředku uplatněný Evropskou unií ve věci C‑138/17 P ani první, druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku uplatněné společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne v řízení ve věci C‑146/17 P.

78.

Čtvrtý, pátý, šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku podaného společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne ve věci C‑146/17 P se týkají bodů 151 až 165 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál přiznal náhradu škody ve výši 5000 eur jak společnosti Gascogne Sack Deutschland, tak společnosti Gascogne za nemajetkovou újmu, která těmto společnostem vznikla z důvodu nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ve věcech T‑72/06 a T‑79/06. Společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne tvrdí, že Tribunál se několikrát dopustil nesprávného právního posouzení, a domáhají se toho, aby jim Soudní dvůr přiznal vyšší částku náhrady, jak požadovaly v řízení v prvním stupni.

79.

O těchto čtyřech důvodech kasačního opravného prostředku týkajících se nemajetkové újmy bude v následujícím textu pojednáno společně. Z důvodů, které vysvětlím níže, souhlasím s Evropskou unií, že argumenty společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne jsou buď irelevantní, nebo neopodstatněné.

80.

Zaprvé společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne vytýkají Tribunálu, že v bodech 161 až 163 napadeného rozsudku uvedl, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou požadovaly („alespoň“500000 eur), by z důvodu takové výše měla za následek opětovné otevření otázky výše pokuty jim uložené rozhodnutím C(2005) 4634, i když nebylo prokázáno, že nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 mělo vliv na výši této pokuty. Zadruhé společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne tvrdí, že úvahy Tribunálu v bodech 161 až 163 napadeného rozsudku rovněž zbavují články 256 a 340 SFEU užitečného účinku. Tribunál jim v zásadě odmítl přiznat náhradu škody za veškerou utrpěnou újmu, čímž porušil jejich právo na účinnou právní ochranu.

81.

Tato argumentace podle mě vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Je tedy buď irelevantní, nebo neopodstatněná.

82.

Úvodem může být užitečné jasně definovat, co je podle mého názoru „nemajetkovou“ újmou ve smyslu Smlouvy o FEU. V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu, že cílem náhrady škody podle článku 340 SFEU je uvést majetek poškozeného co nejvíc do stavu, v němž se nacházel před protiprávním jednáním unijního orgánu ( 27 ). Peněžní ztráty, které jsou přímým důsledkem takového jednání, se tedy nahrazují vyplacením částky, která se rovná těmto ztrátám.

83.

To však není možné u ztrát, které jsou nepeněžité nebo nemajetkové ( 28 ). Ve většině právních systémů pojem „nemajetkové“ újmy odkazuje na druhy škod, které jsou nehmotné a u nichž nelze snadno určit ekonomickou hodnotu, vzhledem k tomu, že přísně vzato u nich neexistuje tržní hodnota. Typickým příkladem takové újmy je bolest a utrpení, emocionální útrapy, zhoršení životních podmínek nebo vztahů. V podstatě zahrnuje různé formy fyzického nebo psychického strádání.

84.

Ve všech těchto situacích není zjevně možné obnovit předešlý stav. Z toho vyplývá, že jakýkoliv typ náhrady, který soud přizná, bude vždy a nevyhnutelně jen „až druhý nejlepší“. To je důvod, proč zaplacení peněžité částky může, ale nemusí být – v závislosti na konkrétním případu – nejvhodnější formou náhrady škody ( 29 ). Unijní soudy totiž v některých případech konstatovaly, že postačuje symbolická finanční náhrada ( 30 ) nebo je možné přiznat naturální náhradu ( 31 ). V ostatních případech nepřiznaly unijní soudy žádnou konkrétní formu náhrady, neboť konstatovaly, že zrušení protiprávního aktu ( 32 ), nebo pouhé zaznamenání protiprávního jednání ( 33 ) v rozsudku může představovat dostatečnou náhradu ve smyslu článku 340 SFEU ( 34 ).

85.

Je-li finanční (a nikoliv symbolická) náhrada považována za nejvhodnější formu nápravy v daném případě, potom není snadné vyčíslit částku, která má být přiznána. Soud příslušný v dané věci musí odhadnout částku, která přiměřeně odráží újmu, kterou oběť utrpěla, aniž by původce protiprávního jednání potrestal nepřiměřeným způsobem. V případě neexistence zřejmých nebo obecně přijímaných ekonomických kritérií, může soud nalézt vodítka pouze v obecných zásadách, jako je například férovost, spravedlnost a proporcionalita na jedné straně, a předvídatelnost, právní jistota a rovné zacházení na straně druhé.

86.

Je proto nevyhnutelné, že při určování existence nemajetkové újmy, určování nejlepších způsobů její adekvátní náhrady a tam, kde je to vhodné, k výpočtu částky, která má být přiznána, bude mít soud značný prostor pro rozhodování.

87.

Ve světle výše uvedeného je výklad bodů 161 až 163 napadeného rozsudku ze strany společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne nepřesvědčivý. Tyto body je třeba vykládat v jejich odpovídajícím kontextu.

88.

V bodech 144 až 154 napadeného rozsudku Tribunál analyzoval různé druhy nemajetkové újmy tvrzené společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne a dospěl k závěru, že některé z nich jsou nepřípustné nebo každopádně neprokázané ( 35 ) a že některé mohly být odčiněny pouhou zmínkou v napadeném rozsudku o tom, že se Tribunál ve věcech T‑72/06 a T‑79/06 dopustil protiprávního jednání ( 36 ). Proto pouze jeden druh nemajetkové újmy byl právně dostačujícím způsobem prokázán a zasluhuje peněžní kompenzaci ve výši, která není jen symbolická, a sice škoda vyplývající z dlouhotrvajícího stavu nejistoty, v němž se společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne nacházely z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení ( 37 ).

89.

Ve světle výše uvedeného a s ohledem na to, že nebyly prokázány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly odškodnění ve výši „alespoň“500000 eur, Tribunál v bodě 160 napadeného rozsudku odmítl odhad škody poskytnutý společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne. Následující body 161 až 163 jednoduše vysvětlují – a to pouze pro úplnost, jak správně uvedla Evropská unie – že náhradu škody požadovanou společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne nelze odůvodnit ani vysokou částkou pokuty, která jim byla uložena. V takovém případě, jako je projednávaná věc, totiž žaloba na náhradu škody z důvodu mimosmluvní odpovědnosti nemůže být náhradou za žaloby na neplatnost, které společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne neúspěšně podaly k unijním soudům v minulosti, ani alternativou k nim.

90.

Jinými slovy, Tribunál v těchto pasážích v podstatě uvedl, že – jednoduše řečeno – jedním z kritérií nebo parametrů k určení výše náhrady nemajetkové újmy nemůže být výše pokuty uložené společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne rozhodnutím C(2005) 4634. Podle ustálené judikatury ( 38 ) je tomu tak z toho důvodu, že částka, která má být poskytnuta jako náhrada újmy, nemůže přímo ani nepřímo zpochybnit výši pokuty. Tribunál tedy měl za to, že poskytnutí náhrady škody požadované společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne by s ohledem na její významnou výši znamenalo snížení výše uložené pokuty.

91.

Nakonec musím podotknout, že pouhá skutečnost, že Tribunál považoval částku náhrady újmy požadovanou společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne za neopodstatněnou, a proto těmto společnostem přiznal nižší částku, neznamená, že Tribunál porušil povinnost nahradit škodu v plné výši. Znamená to pouze, že společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne neposkytly dostatečné důkazy, které by doložily všechny druhy újmy, které uvádějí. Stejně tak nelze uvažovat o tom, že rozpor mezi Tribunálem a žalobkyněmi o výši náhrady, která má být přiznána, by v praxi znamenal zbavení žaloby podle článků 256 a 340 SFEU její účinnosti.

92.

Zatřetí mají společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne za to, že odůvodnění napadeného rozsudku je rozporuplné: na jednu stranu Tribunál uvádí, že přiznáním náhrady škody za nemajetkovou újmu nelze znovu otevřít otázku výše pokuty uložené Komisí (body 161 až 163), zatímco na druhou stranu konstatuje, že výše nemajetkové újmy, která má být nahrazena, musí být vypočítána mimo jiné s přihlédnutím k rozsahu nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování a k potřebě zajistit účinnost žaloby podle článků 256 a 340 SFEU (bod 165). Začtvrté společnosti Gascogne Sack Deutschland a Gascogne tvrdí, že Tribunál dostatečně nevysvětlil, jaká kritéria použil při určení částky 5000 eur jako náhrady každé z nich za nemajetkovou újmu.

93.

Mám za to, že odůvodnění napadeného rozsudku týkající se této otázky není rozporuplné.

94.

Jak je vysvětleno v bodech 89 a 90 výše, v bodech 161 až 163 napadeného rozsudku Tribunál vysvětlil, proč výše pokuty uložené společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne rozhodnutím C(2005) 4634 nemohla být zahrnuta mezi kritéria, která je třeba zohlednit při určení výše náhrady nemajetkové újmy. Naproti tomu v bodě 165 napadeného rozsudku Tribunál uvedl kritéria, která k tomuto účelu vzal v úvahu. Nejenže se tato kritéria lišila od těch prvně uvedených, ale – dodal bych – byla docela rozumná.

95.

Zejména se mi zdá, že při odhadování výše náhrady škody je vhodné zohlednit rozsah nedodržení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě ze strany Tribunálu ve věcech T‑72/06 a T‑79/06: čím delší je lhůta, o kterou byla přiměřená délka řízení překročena, tím delší je období nejistoty, což má vliv na rozhodování společností a vedení jejich podnikání, a tím vyšší má být odškodnění, a naopak.

96.

Konečně, s ohledem na skutečnost, že Tribunál mezi kritéria, která by měla být zohledněna, zahrnul rovněž nutnost zajistit účinnost žaloby podané na základě článků 256 a 340 SFEU, bych chtěl uvést následující. Jak bylo uvedeno v bodě 84 výše, vzhledem ke zvláštní povaze nemajetkové újmy nelze a priori vyloučit, že by symbolické zadostiučinění mohlo postačovat k náhradě škody způsobené poškozenému. V projednávané věci však Tribunál v bodech 155 až 158 napadeného rozsudku vysvětlil, proč měl za to, že pro určitý druh újmy údajně vzniklé společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne symbolické zadostiučinění nepostačuje.

97.

To je tedy v souladu s výše uvedeným zjištěním, že při odhadu výše škody, která má být nahrazena, Tribunál ověřil, že přiznaná částka, byť pouze symbolická, nezbavila žalobu jejího užitečného účinku.

98.

Kromě toho mám za to, že napadený rozsudek obsahuje dostatečné odůvodnění toho, proč se Tribunál rozhodl přiznat společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne odškodnění ve výši 5000 eur za nemajetkovou újmu, která jim byla způsobena.

99.

Je třeba předeslat, že podle ustálené judikatury platí, že jakmile Tribunál konstatuje existenci újmy, má výhradní pravomoc posoudit v mezích návrhu způsob a rozsah náhrady újmy. K tomu, aby Soudní dvůr mohl rozsudky Tribunálu přezkoumat, však musí být tyto rozsudky dostatečně odůvodněny a – pokud jde o posouzení škody – musí uvádět kritéria, jež byla zohledněna při stanovení výše újmy ( 39 ).

100.

V této souvislosti se domnívám, že v napadeném rozsudku Tribunál nejprve stručně, ale jasně uvedl důvody pro konstatování, že určitý typ údajné nemajetkové újmy vzniklé společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne byl dostatečně prokázán, zatímco jiné typy nikoli. Následně Tribunál vysvětlil, proč přiznání finanční náhrady považoval za nezbytné, a nakonec uvedl kritéria, která zohlednil pro účely určení výše této náhrady.

101.

Pokud jde o odškodnění, které je nutně stanovené ex aequo et bono, jedná se podle mě o odpovídající vysvětlení. S ohledem na to se domnívám, že argumentace společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne nemůže před Soudním dvorem zpochybnit určení výše náhrady újmy přiznané Tribunálem ( 40 ).

102.

Pokud bude Soudní dvůr souhlasit s mým posouzením, je třeba kasačnímu opravnému prostředku podanému Evropskou unií vyhovět a zrušit bod 1 výroku napadeného rozsudku.

103.

Vzhledem k tomu, že s ohledem na dostupné údaje a projednání argumentů před Soudním dvorem je možné vydat konečné rozhodnutí v této věci, Soudní dvůr by měl zamítnout návrh společností Gascogne Sack Deutschland a Gascogne na náhradu majetkové újmy, která spočívá v platbě nákladů na bankovní záruku ve vztahu k období, ve kterém byla překročena přiměřená lhůta pro soudní rozhodování ve věcech T‑72/06 a T‑79/06.

104.

Kasační opravný prostředek podaný společnostmi Gascogne Sack Deutschland a Gascogne musí být zamítnut v celém rozsahu.

105.

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

106.

Bude-li Soudní dvůr souhlasit s mým posouzením podaných kasačních opravných prostředků, je třeba podle článků 137, 138 a 184 jednacího řádu Soudního dvora společnostem Gascogne Sack Deutschland a Gascogne uložit náhradu nákladů řízení projednávané věci. Náklady řízení v prvním stupni by podle mého názoru měly zůstat tak, jak o nich bylo rozhodnuto Tribunálem. Evropská komise by měla nést vlastní náklady řízení v obou stupních.

107.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr: