|
17.12.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 455/17 |
Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 18. října 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vrhovno sodišče Republike Slovenije – Slovinsko) – E. G. v. Republika Slovenija
(Věc C-662/17) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Společný evropský azylový systém - Směrnice 2013/32/EU - Článek 46 odst. 2 - Opravný prostředek proti rozhodnutí, jímž bylo odmítnuto přiznat postavení uprchlíka, ale byl přiznán status doplňkové ochrany - Přípustnost - Absence dostatečného zájmu, pokud přiznání statusu doplňkové ochrany členským státem poskytuje stejná práva a výhody jako ty, které poskytuje podle právních předpisů Unie a vnitrostátního práva postavení uprchlíka - Relevance individuální situace žadatele pro účely přezkumu totožnosti uvedených práv a výhod“)
(2018/C 455/25)
Jednací jazyk: slovinština
Předkládající soud
Vrhovno sodišče Republike Slovenije
Účastníci původního řízení
Žalobce: E. G.
Žalovaná: Republika Slovenija
Výrok
Článek 46 odst. 2 druhý pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, musí být vykládán v tom smyslu, že status doplňkové ochrany přiznaný takovými právními předpisy členského státu, jako jsou předpisy dotčené ve věci v původním řízení, neposkytuje „stejná práva a výhody jako ty, které poskytuje podle právních předpisů Unie a vnitrostátního práva postavení uprchlíka“ ve smyslu tohoto ustanovení, takže soud tohoto členského státu nemůže odmítnout jako nepřípustný opravný prostředek podaný proti rozhodnutí o tom, že je žádost nedůvodná, pokud jde o postavení uprchlíka, které však přiznává status doplňkové ochrany, vzhledem k nedostatečnému zájmu ze strany žadatele pokračovat v řízení, pokud se prokáže, že tato práva a tyto výhody, které poskytují oba uvedené statusy mezinárodní ochrany, nejsou podle použitelných vnitrostátních právních předpisů skutečně totožné.
Takový opravný prostředek nemůže být odmítnut jako nepřípustný ani tehdy, když je s ohledem na konkrétní situaci žadatele konstatováno, že by přiznání postavení uprchlíka nemohlo žadateli poskytnout více práv a výhod než přiznání statusu doplňkové ochrany, jelikož se žadatel nedovolává nebo ještě nedovolává práv, která jsou přiznána na základě postavení uprchlíka, ale nejsou přiznána nebo jsou přiznána pouze v omezeném rozsahu na základě statusu doplňkové ochrany.