1)

Článek 3 odst. 2 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení je třeba vykládat v tom smyslu, že neinformování ze strany členského státu o výkonu soudních funkcí notáři, které je upraveno v tomto ustanovení, není určující, pokud jde o kvalifikaci těchto notářů jakožto „soudů“.

Článek 3 odst. 2 první pododstavec nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tomto smyslu, že notář, který vyhotoví na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení takový dokument, jako je dokument dotčený ve věci v původním řízení, není „soudem“ ve smyslu tohoto ustanovení, a čl. 3 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení je tudíž třeba vykládat v tom smyslu, že takový dokument není „rozhodnutím“ ve smyslu tohoto ustanovení.

2)

Článek 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tom smyslu, že takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, které vyhotoví notář na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení, je „veřejnou listinou“ ve smyslu tohoto ustanovení, k jejímuž vydání může být připojen formulář podle čl. 59 odst. 1 druhého pododstavce tohoto nařízení, který odpovídá formuláři uvedenému v příloze 2 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1329/2014 ze dne 9. prosince 2014, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení č. 650/2012.