1)

Soudní dvůr Evropské unie má na základě článku 267 SFEU pravomoc podat výklad čl. 11 odst. 2 směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, v níž má předkládající soud rozhodnout o žádosti o sloučení rodiny podané osobou, které byl přiznán status doplňkové ochrany, pokud se toto ustanovení stalo přímo a bezpodmínečně použitelným na takovou situaci na základě vnitrostátního práva.

2)

Článek 11 odst. 2 směrnice 2003/86 musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, kdy byla osobou usilující o sloučení rodiny, které byl přiznán status doplňkové ochrany, podána žádost o takové sloučení ve prospěch nezletilé osoby, jejíž je tetou a údajně opatrovnicí, kteráž pobývá jakožto uprchlík a bez rodinných vazeb ve třetí zemi, brání tomu, aby byla tato žádost zamítnuta pouze z toho důvodu, že osoba usilující o sloučení rodiny nepředložila úřední doklady osvědčující úmrtí biologických rodičů nezletilého, a tedy skutečnou povahu rodinných vztahů s touto osobou, a že vysvětlení osoby usilující o sloučení rodiny předložené k odůvodnění své neschopnosti takové doklady předložit bylo příslušnými orgány považováno za nevěrohodné pouze na základě obecných informací, které měly k dispozici ohledně situace v zemi původu, aniž zohlednily konkrétní situaci osoby usilující o sloučení rodiny a nezletilého, jakož i zvláštní obtíže, s nimiž se tyto osoby podle svého tvrzení potýkaly předtím a poté, co uprchly ze své země původu.