|
14.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 433/2 |
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. října 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Investigatory Powers Tribunal – London- Spojené království) – Privacy International v. Secretary of State for Foreign and Commonwealth Affairs, Secretary of State for the Home Department, Government Communications Headquarters, Security Service, Secret Intelligence Service
(Věc C-623/17) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací - Poskytovatelé služeb elektronických komunikací - Plošné a nerozlišující předávání provozních a lokalizačních údajů - Zajištění národní bezpečnosti - Směrnice 2002/58/ES - Oblast působnosti - Článek 1 odst. 3 a článek 3 - Důvěrný charakter elektronických sdělení - Ochrana - Článek 5 a čl. 15 odst. 1 - Listina základních práv Evropské unie - Články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 - Článek 4 odst. 2 SEU“)
(2020/C 433/02)
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
Investigatory Powers Tribunal – London
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Privacy International
Žalovaní: Secretary of State for Foreign and Commonwealth Affairs, Secretary of State for the Home Department, Government Communications Headquarters, Security Service, Secret Intelligence Service
Výrok
|
1) |
Článek 1 odst. 3, článek 3 a čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, ve spojení s čl. 4 odst. 2 SEU musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava, která státnímu orgánu umožňuje uložit poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost předávat bezpečnostním a zpravodajským službám – pro účely zajištění národní bezpečnosti – provozní a lokalizační údaje, spadá do oblasti působnosti této směrnice. |
|
2) |
Článek 15 odst. 1 směrnice 2002/58, ve znění směrnice 2009/136, ve spojení s čl. 4 odst. 2 SEU, jakož i s články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje státnímu orgánu uložit poskytovatelům služeb elektronických komunikací – pro účely zajištění národní bezpečnosti – povinnost plošného a nerozlišujícího předávání provozních a lokalizačních údajů bezpečnostním a zpravodajským službám. |