1)

Článek 132 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že nevyhrazuje osvobození od daně, které upravuje, pro plnění uskutečňovaná osobami, které vykonávají lékařské nebo nelékařské zdravotnické povolání regulované právními předpisy dotčeného členského státu.

2)

Článek 98 směrnice 2006/112, ve spojení s body 3 a 4 přílohy III této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví rozdílné zacházení mezi léčivy a zdravotnickými prostředky dodávanými v rámci zákroků nebo ošetření léčebné povahy na jedné straně a léčivy a zdravotnickými prostředky dodávanými v rámci zákroků nebo ošetření pro výlučně estetické účely na straně druhé tím, že se na posledně uvedené nevztahuje snížená sazba daně z přidané hodnoty (DPH), která se použije na první z nich.

3)

Za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, nemůže vnitrostátní soud použít vnitrostátní ustanovení, které jej opravňuje zachovat některé účinky zrušeného aktu, aby dočasně zachoval účinek vnitrostátních ustanovení, o jejichž neslučitelnosti se směrnicí 2006/112 rozhodl, až do jejich uvedení do souladu s touto směrnicí, za účelem omezení rizik právní nejistoty plynoucí ze zpětného účinku tohoto zrušení a za účelem zamezení použití vnitrostátní úpravy předcházející těmto ustanovením, která je neslučitelná s uvedenou směrnicí.