|
14.1.2019 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 16/18 |
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 7. listopadu 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – K, B v. Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie
(Věc C-380/17) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Pravomoc Soudního dvora - Směrnice 2003/86/ES - Právo na sloučení rodiny - Článek 12 - Nedodržení lhůty tří měsíců po přiznání mezinárodní ochrany - Osoba, které byl přiznán status doplňkové ochrany - Zamítnutí žádosti o vízum“)
(2019/C 16/22)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Raad van State
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: K, B
Žalovaný: Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie
Výrok
|
1) |
Soudní dvůr má na základě článku 267 SFEU pravomoc vykládat čl. 12 odst. 1 směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny v takové situaci, jaká nastala ve věci v původním řízení, v níž byl předkládající soud povolán rozhodnout o právu na sloučení rodiny osoby, které byl přiznán status doplňkové ochrany, pokud se toto ustanovení stalo přímo a bezpodmínečně použitelným na takovéto situace na základě vnitrostátního práva. |
|
2) |
Článek 12 odst. 1 směrnice 2003/86 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která dovoluje zamítnout žádost o sloučení rodiny podanou pro rodinného příslušníka uprchlíka na základě příznivějších ustanovení použitelných na uprchlíky uvedených v kapitole V této směrnice s odůvodněním, že tato žádost byla podána více než tři měsíce poté, co bylo osobě usilující o sloučení rodiny přiznáno postavení uprchlíka, zároveň ale umožňuje podání nové žádosti v rámci jiného režimu, pokud tato úprava:
|