1)

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že pronájem nemovitosti holdingovou společností její dceřiné společnosti představuje „zasahování do řízení“ této dceřiné společnosti, jež musí být považováno za ekonomickou činnost ve smyslu čl. 9 odst. 1 této směrnice, která zakládá nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) z výdajů vynaložených společností na nabytí podílů v této dceřiné společnosti, jestliže toto poskytování služeb má pravidelný charakter, uskutečňuje se za úplatu a je zdaněno, což znamená, že tento pronájem není osvobozen od daně a že existuje přímá souvislost mezi službou poskytnutou poskytovatelem a protihodnotou získanou od příjemce. Výdaje spojené s nabytím podílů v dceřiných společnostech vynaložené holdingovou společností, která se podílí na jejich řízení tím, že jim pronajímá nemovitost a která z tohoto důvodu vykonává ekonomickou činnost, musí být považovány za výdaje, které jsou součástí jejích režijních výdajů, a DPH uhrazená z těchto výdajů zakládá v zásadě nárok na odpočet daně v plném rozsahu.

2)

Na výdaje holdingové společnosti spojené s nabytím podílů v dceřiných společnostech této holdingové společnosti, která se podílí na řízení pouze některých z těchto společností a ve vztahu k ostatním z těchto společností naopak nevykonává ekonomickou činnost, je třeba pohlížet tak, že jsou součástí režijních výdajů této společnosti pouze částečně, takže DPH zaplacená z těchto výdajů může být odečtena pouze poměrně, a to z výdajů, které připadají na ekonomickou činnost, v souladu s kritérii pro rozdělení vymezenými členskými státy, které při výkonu této pravomoci musí zohlednit účel a systematiku uvedené směrnice a stanovit v tomto ohledu způsob výpočtu, který objektivně odráží podíl vstupních výdajů, který skutečně připadá na ekonomickou a neekonomickou činnost, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.