1)

Článek 10 písm. g) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2170 ze dne 24. listopadu 2015, musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem „pracovní smlouvy“ uvedený v tomto ustanovení vztahuje na takové pracovní smlouvy, jako jsou smlouvy dotčené ve věci v původním řízení, a sice pracovní smlouvy na dobu určitou uzavřené s osobami vybranými na základě takových objektivních kritérií, jako jsou doba trvání nezaměstnanosti, předchozí zkušenosti a počet nezletilých nezaopatřených dětí.

2)

Ustanovení směrnice 2014/24, ve znění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2170, články 49 a 56 SFEU, zásady rovného zacházení, transparentnosti a proporcionality, jakož i články 16 a 52 Listiny základních práv Evropské unie nejsou použitelné na rozhodnutí veřejného orgánu uzavírat takové pracovní smlouvy, jako jsou smlouvy dotčené ve věci v původním řízení, za účelem plnění určitých úkolů, které patří k jeho povinnostem ve veřejném zájmu.

3)

Článek 1 odst. 1 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014, musí být vykládán v tom smyslu, že rozhodnutí zadavatele uzavírat pracovní smlouvy s fyzickými osobami za účelem poskytování některých služeb bez využití zadávacího řízení v souladu se směrnicí 2014/24, ve znění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2170, z důvodu, že podle názoru tohoto zadavatele tyto smlouvy nespadají do působnosti této směrnice, lze napadnout žalobou podanou na základě uvedeného ustanovení hospodářským subjektem, který by měl zájem o účast v zadávacím řízení se stejným předmětem jako uvedené smlouvy a který má za to, že tyto smlouvy spadají do působnosti uvedené směrnice.