Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 25. července 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État – Francie) – Messer France SAS, dříve Praxair v. Premier ministre, Commission de régulation de l’énergie, Ministre de l'Économie et des Finances, Ministre de l’Environnement, de l’Énergie et de la Mer

(Věc C-103/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Harmonizace daňových právních předpisů - Směrnice 92/12/EHS - Článek 3 odst. 2 - Směrnice 2003/96/EHS - Články 3 a 18 - Zdanění energetických produktů a elektřiny - Spotřební daně - Existence jiného nepřímého zdanění - Podmínky - Vnitrostátní právní úprava, která stanoví příspěvek na veřejnou službu zásobování elektřinou - Pojem ‚zvláštní důvody‘ - Dodržování minimální úrovně zdanění“)

(2018/C 328/13)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Messer France SAS, dříve Praxair

Odpůrci: Premier ministre, Commission de régulation de l’énergie, Ministre de l'Économie et des Finances, Ministre de l’Environnement, de l’Énergie et de la Mer

Výrok

Článek 18 odst. 10 druhý pododstavec směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, musí být vykládán v tom smyslu, že až do dne 1. ledna 2009 představovalo mezi pravidly zdanění elektřiny stanovenými unijním právem dodržování minimální úrovně zdanění předepsané uvedenou směrnicí jedinou povinnost uloženou Francouzské republice.

Článek 3 odst. 2 směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, musí být vykládán v tom smyslu, že zavedení jiné nepřímé daně zatěžující elektřinu není podmíněno zavedením harmonizované spotřební daně, a jelikož daň, jako je daň dotčená v původním řízení, nepředstavuje takovou spotřební daň, musí být její soulad se směrnicemi 92/12 a 2003/96 posouzen s ohledem na podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 směrnice 92/12 pro existenci jiných nepřímých daní uložených ze zvláštních důvodů.

Článek 3 odst. 2 směrnice 92/12 musí být vykládán v tom smyslu, že daň, jako je daň dotčená v původním řízení, může být kvalifikována jako „jiná nepřímá daň“ s ohledem na sledované environmentální důvody, které se týkají financování dodatečných nákladů spojených s povinností nákupu zelené energie, při vyloučení důvodů týkajících se územní a sociální soudržnosti, tedy zeměpisného vyrovnávání sazeb a snížení ceny za elektřinu pro domácnosti v tíživé situaci, a čistě správních důvodů, zejména financování nákladů na správní fungování orgánů veřejné moci, jako je Médiateur national de l’énergie a Caisse des dépôts, přičemž předkládajícímu soudu přísluší ověřit dodržování pravidel zdanění použitelných na spotřební daně.

Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že plátci příspěvku mohou žádat o částečné vrácení daně, jako je daň dotčená v původním řízení, poměrně k části příjmů z příspěvku, které byly vybrány z jiných než zvláštních důvodů, za podmínky, že tato daň nebyla poplatníky přímo přenesena na jejich vlastní zákazníky, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 161, 22.5.2017.