7.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/12

1)

Článek 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že s výhradou ověření, která přísluší učinit předkládajícímu soudu, nesplňuje ujednání o soudní příslušnosti, jako je ujednání dotčené v původním řízení, obsažené v obecných prodejních podmínkách zmíněných na fakturách vystavených jednou ze smluvních stran, požadavky uvedeného ustanovení.

2)

Článek 7 bod 1 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že podle uvedeného ustanovení je soudem příslušným k rozhodnutí o žalobě na náhradu škody v souvislosti s vypovězením smlouvy o autorizovaném prodeji uzavřené mezi dvěma společnostmi, které mají sídlo a provozují činnost ve dvou různých členských státech, za účelem uvádění výrobků na trh třetího členského státu, na jehož území nemá ani jedna z uvedených společností pobočku či provozovnu, soud členského státu, kde se nachází místo hlavního poskytování služeb, jak vyplývá z ustanovení smlouvy, a v případě neexistence takových ustanovení místo faktického plnění této smlouvy, a v případě nemožnosti takového určení místo, kde má poskytovatel služeb bydliště.