6.2.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 38/48

Žaloba podaná dne 5. prosince 2016 – Le Pen v. Parlament

(Věc T-863/16)

(2017/C 038/64)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Jean-Marie Le Pen (Saint-Cloud, Francie) (zástupci: M. Ceccaldi a J.-P. Le Moigne, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí kvestorů Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016, neboť spočívá již jen v rozhodnutí vymoci od J.-M. Le Pena částku 320 026,23 eur;

—	zrušil rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 29. ledna 2016;

—	zrušil inkasní příkaz č. 2016-195 ze dne 4. února 2016;

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu veškerých nákladů řízení;

—	uložil Evropskému parlamentu povinnost zaplatit J.-M. Le Penovi z titulu náhrady přiznatelných nákladů řízení částku 50 000,00 eur.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

První žalobní důvod, vycházející z vad postihujících formální legalitu napadených aktů. Tento žalobní důvod se dělí na tři části:

—	První část, ve které žalobce uvádí, že pravomoc v oblasti finančních rozhodnutí týkajících se politických stran, potažmo poslanců, má předsednictvo Evropského parlamentu, a nikoli generální tajemník či kvestoři.

—

Druhá část, ve které žalobce uvádí, že předsednictvo Evropského parlamentu nemůže měnit povahu a rozsah svých pravomocí. Generální tajemník přitom nedisponuje žádným řádným zmocněním předsedy Parlamentu, na jehož základě by měl pravomoc přijmout a doručit rozhodnutí ze dne 29. ledna 2016 v souvislosti s vypořádáním finančních otázek týkajících se jednoho z poslanců. Ani kvestoři nemohli podle žalobce mít pravomoc k přijetí rozhodnutí ze dne 4. října 2016, neboť jejich pověření se zakládalo na „rozhodnutí“ přijatém správním orgánem, který sám neměl pravomoc, a sice generálním tajemníkem Evropského parlamentu.

—	Třetí část, vycházející z nedostatku odůvodnění rozhodnutí kvestorů Evropského parlamentu.

Druhý žalobní důvod, vycházející z vad postihujících materiální legalitu napadených aktů. Tento žalobní důvod se dělí na osm částí:

—

První část, ve které žalobce uvádí, že cílem rozhodnutí kvestorů není konstatovat údajnou bezdůvodnost vyplacených částek. Toto rozhodnutí, jež se týká jen vymáhání, je tudíž neúplné. V této fázi již neexistuje žádné rozhodnutí konstatující, že dané částky byly žalobci vyplaceny bez právního důvodu, takže akt generálního tajemníka je – stejně jako rozhodnutí o vymáhání sporných částek – třeba zrušit.

—	Druhá část, ve které žalobce uvádí, že napadené akty jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením.

—	Třetí část, vycházející z porušení zásady proporcionality.

—	Čtvrtá část, vycházející z důkazního břemene, neboť žalobci nepřísluší dokazovat, že dotyčný asistent pro něj skutečně pracoval a že práce, kterou vykonával, byla nezbytná a přímo souvisela s výkonem poslaneckého mandátu žalobce.

—	Pátá část, ve které žalobce uvádí, že napadené akty porušují politická práva místních asistentů.

—	Šestá část, ve které žalobce uvádí, že napadené akty jsou stiženy zneužitím pravomoci a řízení.

—	Sedmá část, ve které žalobce uvádí, že napadené akty mají diskriminační povahu. Navíc jediným účelem napadených rozhodnutí je poškozovat politickou činnost žalobce.

—	Osmá část, vycházející ze zásahu do nezávislosti žalobce coby poslance Evropského parlamentu.