24.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 392/49

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2016)3920 ze dne 29. června 2016, kterým se pozměňuje rozhodnutí C(2009)8682 final ze dne 11. listopadu 2009 týkající se řízení podle Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (AT.38589 – Tepelné stabilizátory);

—

případně snížil výši pokuty a stanovil nové datum splatnosti pokuty včetně úroků (v době následující po přijetí napadeného rozhodnutí) a

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v tomto řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Evropská komise porušila článek 25 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy tím, že přijala sporné rozhodnutí, přestože již uplynula promlčecí lhůta.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 266 odst. 1 SFEU a právo žalobkyně na obhajobu tím, že žalobkyni nebyla dána možnost, aby podala podrobnější ústní vysvětlení.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Evropská komise porušila čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 tím, že v případě žalobkyně neuplatnila 10 % limit.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Komise jednala v rozporu se zásadou rovného zacházení tím, že žalobkyni pokládala zcela odpovědnou za jednání, za které nesli odpovědnost i ostatní porušitelé, zatímco odpovědnost žalobkyně je pouze odvozená, a tím, že přenesla kvůli snížení míry odpovědnosti ostatních porušitelů dodatečnou míru odpovědnosti na žalobkyni, a to výlučně k její tíži.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Komise při svém jednání překročila své pravomoci tím, že stanovila se zpětným účinkem lhůtu pro platbu na datum, k němuž neexistoval právní základ pro platbu, a že Komise neposkytla náležité odůvodnění podle čl. 296 odst. 2 SFEU tím, že neuvedla důvody, které ji vedly k tomu, že se odchýlila od své praxe.