19.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 343/38

Žaloba podaná dne 8. července 2016 – Portigon v. SRB

(Věc T-365/16)

(2016/C 343/52)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Portigon AG (Düsseldorf, Německo) (zástupci: D. Bliesener a V. Jungkind, advokáti)

Žalovaný: Jednotný fond pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalovaného, na jejichž základě vydal Bundesanstalt für Finanzmarktstabilisierung dne 22. dubna 2016, (spisová značka č. 2208101-2016-JB) a dne 10. června 2016 (spisová značka 2208102-2016-JB2) rozhodnutí, jimiž se stanovuje roční výše příspěvků žalobkyně do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2016;

—	uložil žalovanému, aby předložil rozhodnutí uvedená v bodě 1;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 70 odst. 2 prvního až třetího pododstavce nařízení (EU) 806/2014 (1) ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení (EU) 2015/81 (2) ve spojení s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU (3)

—	Žalovaný nesprávně rozhodl o tom, že žalobkyně má povinnost platit příspěvky do uvedeného fondu, neboť instituce není vystavena riziku, krizová situace instituce je podle pravidel uvedených v nařízení (ES) č. 806/2014 vyloučena a instituce není významná z hlediska stability finančního systému.

—	Žalobkyně již na trhu nepůsobí. Od začátku roku 2012 neprovozuje žádný nový podnik a podle rozhodnutí Komise o poskytnutí pomoci se nachází v krizové situaci. Většinu svých přetrvávajících závazků přenechala na základě zmocnění jinému právnímu subjektu, který převzal její výnosy a rizika.

—	Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (4), v němž nejsou stanoveny žádné výjimky pro takové instituce, jako je žalobkyně, je v rozporu s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článků 16 a 20 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“)

Vzhledem ke zvláštní situaci žalobkyně oproti jiným úvěrovým institucím, které mají povinnost poskytovat příspěvky do uvedeného fondu, byla rozhodnutími porušena obecná zásada rovného zacházení. Kromě toho tato rozhodnutí nepřiměřeně zasáhla do svobody podnikání žalobykně.

Třetí žalobní důvod, uplatněný podpůrně, vychází z porušení čl. 70 odst. 2 prvního až třetího pododstavce nařízení (EU) 806/2014 ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení (EU) 2015/81 ve spojení s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU

Při výpočtu výše příspěvku žalovaný postupoval nesprávně, pokud nevyjmul bezrizikové činnosti, které ovlivňují rozvahu, a které byly na základě zmocnění žalobkyně převedeny na jiný subjekt, ze závazků, které jsou rozhodné pro stanovení výšky příspěvku.

Čtvrtý žalobní důvod, uplatněný podpůrně, vychází z porušení čl. 70 odst. 6 nařízení (EU) 806/2014 ve spojení s čl. 5 odst. 3 a 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63

Při výpočtu výšky příspěvků žalobkyně, které se týkají jejích derivátových smluv, postupoval žalovaný nesprávně, pokud nezohlednil čisté ukazatele, ale zohlednil hrubé ukazatele přiměřeného posouzení rizika.

Pátý žalobní důvod, uplatněný podpůrně, vychází z porušení čl. 70 odst. 6 nařízení (EU) 806/2014 ve spojení s čl. 6 odst. 8 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63

Při výpočtu výše příspěvků považoval žalovaný žalobkyni nesprávně za instituci nacházející se v režimu řešení krize. Ukazatel rizika podle čl. 6 odst. 5 písm. c) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 měl být stanoven s minimální hodnotou.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z porušení čl. 41 odst. 1 a odst. 2 písm. a) Listiny, neboť žalovaný měl povinnost umožnit žalobkyni, aby se k rozhodnutím před jejich vydáním vyjádřila.

7.	Sedmý žalobní důvod vychází z porušení čl. 41 odst. 1 a odst. 2 písm. c) Listiny, neboť žalovaný svá rozhodnutí dostatečně neodůvodnil.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014 , kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014 L 225, s. 1).

(2) Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014 , kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. 2015 L 15, s. 1).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014 , kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 Text s významem pro EHP (Úř. věst. 2014 L 173, s. 190).

(4) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí Úř. věst. 2015 L 11, s. 44).