—

Komise porušila čl. 1 písm. d) nařízení 2015/1589 a čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož nesprávně kvalifikuje napadené opatření jako podporu. Napadená podpora nemůže být poskytnuta pouze na základě čl. 185 odst. 1 písm. b) Wetboek van inkomstenbelastingen van 1992 (belgický zákoník daně z příjmu z roku 1992), nýbrž uvedené ustanovení vyžaduje dodatečná prováděcí opatření, aby mohlo být použito.

—

Komise porušila článek 296 SFEU, jelikož odůvodnění Komise je rozporné. Rozpor spočívá ve skutečnosti, že Komise neobjasnila, proč při posuzování kritéria selektivity zastává názor, že předchozí rozhodnutí nevyplývají přímo z čl. 185 odst. 2 písm. b) Wetboek van inkomstenbelastingen van 1993, přičemž při posuzování existence opatření podpory předpokládá, že uvedené ustanovení nevyžaduje další prováděcí opatření.

—

Komise nezkoumala, zda napadené opatření podpory skutečně vedlo k poskytnutí výhody ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU podnikům příjemce. Učinila tak v rozporu se skutečností, že tato podmínka je předpokladem pro konstatování státní podpory, kterou Komise musí zkoumat před tím, než o existenci státní podpory rozhodne; pokud tak neučiní, porušuje svou povinnost uvést odůvodnění, která vyplývá z článku 267 SFEU.

—

Belgický stát vydáním napadeného rozhodnutí ve prospěch žalobkyně sám jedna ryze jako hospodářský subjekt v tržním hospodářství. Belgický stát tím do žalobkyně investoval finanční prostředky ve formě poskytnutí daňové úlevy z daně, ze které mohl na základě podmínek stanovených žalobkyni z hospodářského hlediska očekávat značnou návratnost. Vzhledem k tomu, že kritérium soukromého investora není výjimkou, kterou má Komise uplatnit výlučně na návrh dotyčného členského státu, Komise porušila článek 296 SFEU. když se nezabývala tím, zda bylo kritérium soukromého investora splněno.

—

Článek 185 odst. 2 písm. b) Wetboek van den inkomstenbelastingen van 1992 a režim zdanění nadměrného zisku, který z něj vyplývá, je dostupný všem podnikům ve srovnatelné skutkové a právní situaci, které provozují hospodářskou činnost, jež je předmětem napadeného opatření. Napadené opatření tudíž není omezeno na konkrétní podniky, které by byly vymezeny podle svých zvláštních vlastností, a není tak selektivní ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

—

Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když konstatovala, že režim zdanění nadměrného zisku nebyl součástí referenčního systému. Osvobození nadměrného zisku založené na synergii a úsporách velkého rozsahu na základě uplatnění zásady obvyklých tržních podmínek je klíčovou součástí opatření určovaných na základě celkového zdanitelného příjmu, a tudíž nemůže být považováno za odklon od referenčního systému, který vede k selektivitě.

—

Komise neprokázala, že zásada obvyklých tržních podmínek byla nesprávně uplatněna Belgische Rulingcommissie v kontextu použití ustanovení čl. 185 odst. 2 písm. b) Wetboek van de inkomstenbelastingen van 1992. Odůvodnění Komise není soudržné a zohledňuje významné faktory, které jsou však protichůdné nebo postrádají nezbytnou soudržnost.