—

v plném rozsahu zrušil rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 15. prosince 2015 ve spojených věcech F-101/14, F-102/14 a F-103/14,

—

rozhodl v souladu s návrhovými žádáními podanými žalobkyněmi v jednotlivých řízeních,

—

uložil EUIPO náhradu nákladů celého řízení, tj. řízení před Soudem pro veřejnou službu EU, jakož i řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem EU.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného použití výpovědní doložky obsažené v pracovních smlouvách navrhovatelek, jakož i jednotlivých „protokolů o znovuzačlenění“ uzavřených mezi EUIPO a navrhovatelkami v rozsahu, v jakém dotčená výběrová řízení nepředstavují „další“ výběrová řízení ve smyslu výpovědní doložky.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného použití výpovědní doložky obsažené v pracovních smlouvách navrhovatelek potud, že se dotčená výběrová řízení netýkají zvláštní oblasti „průmyslového vlastnictví“ uvedené ve výpovědní doložce, a proto nemohou vést k použití výpovědní doložky.

V rámci prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky namítají, že Soud pro veřejnou službu (dále jen „SVS“) v napadeném rozsudku zkreslil znění, smysl a účel výpovědní doložky, jakož i její časový horizont a časovou použitelnost.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného použití čl. 8 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „PŘOZ“)

Navrhovatelky v této souvislosti uvádějí, že SVS v napadeném rozsudku neuznal, že „protokoly o znovuzačlenění“ podepsané navrhovatelkami a EUIPO vždy představovaly jakožto smluvní ujednání přinejmenším druhé prodloužení pracovních smluv navrhovatelek, které mělo podle čl. 8 odst. 1 PŘOZ za následek, že pracovní smlouvy navrhovatelek měly být považovány za smlouvy na dobu neurčitou.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného uplatnění povinnosti péče a zásady ochrany legitimního očekávání

Na tomto místě je vytýkáno, že SVS nesprávně vycházel z data opětovného začlenění a nikoli z data podpisu výpovědní doložky pro posouzení otázky, zda EUIPO splnil svou povinnost péče nebo zda porušil zásadu ochrany legitimního očekávání, když výběrové řízení, které mělo rozhodnout o profesní budoucnosti navrhovatelek, provedl až po 9 letech od podpisu výpovědní doložky.