Věc T‑913/16

Silvio Berlusconi a Finanziaria d’Investimento Fininvest S.p.A. (Fininvest)
a
Silvio Berlusconi

v.

Evropská centrální banka

Rozsudek Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 11. května 2022

„Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Zvláštní úkoly dohledu svěřené ECB – Posouzení nabytí kvalifikovaných účastí – Nesouhlas s nabytím kvalifikované účasti – Zákaz zpětné účinnosti – Překážka věci rozsouzené – Použití vnitrostátních prováděcích ustanovení – Právo na obhajobu – Právo na přístup ke spisu – Právo být vyslechnut – Nový žalobní důvod – Přednost unijního práva – Právo na účinnou soudní ochranu“

  1. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Zvláštní úkoly svěřené Evropské centrální bance (ECB) – Postup posuzování nabytí kvalifikovaných účastí – Pojem nabytí kvalifikované účasti – Široký výklad – Zohlednění cílů uvedeného postupu

    (Nařízení Rady č. 1024/2013, článek 15; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, čl. 22 odst. 1)

    (viz body 44–57)

  2. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Zvláštní úkoly svěřené Evropské centrální bance (ECB) – Postup posuzování nabytí kvalifikovaných účastí – Kritérium možného vlivu navrhovaného nabyvatele na dotyčnou úvěrovou instituci – Nepoužitelnost v rámci kvalifikace transakce jakožto nabytí kvalifikované účasti – Neexistence dopadu možného vlivu navrhovaného nabyvatele na jeho pověst

    (Nařízení Rady č. 1024/2013, článek 15; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, čl. 22 odst. 1 a čl. 23 odst. 1)

    (viz body 58–60, 162–166)

  3. Akty orgánů – Časová působnost – Zásada zákazu zpětné účinnosti – Neexistence porušení

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, články 22 a 23)

    (viz body 97–99)

  4. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky – Rozšíření existujícího žalobního důvodu a úzká souvislost tímto důvodem – Neexistence – Nepřípustnost

    (Jednací řád Tribunálu, čl. 84 odst. 1)

    (viz body 128–130, 139–142)

  5. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Právo na obhajobu – Rozsah – Právo být vyslechnut v rámci postupů v oblasti obezřetnostního dohledu – Možnost předložit vyjádření k návrhu rozhodnutí ECB týkajícímu se nabytí kvalifikované účasti v úvěrové instituci v krátké lhůtě – Existence více procesních nástrojů umožňujících zajistit dodržování práva být vyslechnut – Neexistence porušení tohoto práva

    (Nařízení Rady č. 1024/2013, článek 15; nařízení Evropské centrální banky č. 468/2014, čl. 31 odst. 3)

    (viz body 215–218, 222, 224–232, 236)

  6. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky – Žalobní důvod založený na skutečnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení – Dosah – Žalobní důvod založený na rozsudku Soudního dvora, který potvrzuje právní situaci známou žalobci v okamžiku podání jeho žaloby – Vyloučení

    (Jednací řád Tribunálu, čl. 84 odst. 1)

    (viz body 251–257)

Shrnutí

Tribunál potvrdil rozhodnutí, kterým ECB odmítla povolit nabytí kvalifikované účasti ve společnosti Banca Mediolanum S. Berlusconim.

Nesplňoval podmínku dobré pověsti, která se vztahuje na držitele kvalifikovaných účastí, z důvodu jeho odsouzení za daňový únik v roce 2013

V roce 2015 byla finanční holdingová společnost Mediolanum sloučena se svou dceřinou společností Banca Mediolanum. Vzhledem ke své účasti na základním kapitálu společnosti Mediolanum se společnost Fininvest, holdingová společnost založená podle italského práva, jejímž majoritním vlastníkem je Silvio Berlusconi (dále společně jen „žalobci“), stala držitelem účasti na kapitálu společnosti Banca Mediolanum. Tato fúze sloučením spočívala konkrétně ve výměně akcií, prostřednictvím níž společnost Fininvest právně nabyla akcie této úvěrové instituce.

Předtím v roce 2014 rozhodla Banca d’Italia (Italská národní banka) nařídit pozastavení hlasovacích práv žalobců ve společnosti Mediolanum a prodej jejich podílů převyšujících 9,99 % a dále zamítla jejich žádosti o povolení týkající se držení kvalifikované účasti v této instituci proto, že S. Berlusconi již nesplňoval z důvodu svého odsouzení za daňový únik v roce 2013 podmínku dobré pověsti. Toto rozhodnutí Italské národní banky bylo zrušeno rozsudkem Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) ze dne 3. března 2016.

Po sloučení společnosti Mediolanum se společností Banca Mediolanum a vydání rozsudku Státní rady ze dne 3. března 2016 zahájila Italská národní banka a Evropská centrální banka (ECB) nové řízení týkající se posouzení nabytí kvalifikované účasti žalobců ve společnosti Banca Mediolanum. Na konci tohoto řízení přijala ECB, jíž byl v této souvislosti předložen návrh Italské národní banky, rozhodnutí, kterým odmítla povolit nabytí kvalifikované účasti v této úvěrové instituci ( 1 ). Své rozhodnutí odůvodnila zejména skutečností, že S. Berlusconi nesplňoval podmínku dobré pověsti, která se vztahuje na držitele kvalifikovaných účastí ( 2 ).

Žaloba znějící na zrušení rozhodnutí ECB byla druhým rozšířeným senátem Tribunálu zamítnuta. Tribunál ve svém rozsudku poskytl důležitá upřesnění týkající se nabytí kvalifikované účasti v úvěrové instituci osobou, která nesplňuje kritérium dobré pověsti.

Závěry Tribunálu

Nejprve se Tribunál poté, co připomněl ustanovení unijního práva upravující postup týkající se posouzení nabytí kvalifikovaných účastí, vyjádřil k pojmu „nabytí kvalifikované účasti“ ( 3 ).

Zaprvé konstatoval, že tento pojem musí být považován za autonomní pojem unijního práva, který musí být ve všech členských státech vykládán jednotným způsobem.

Zadruhé při neexistenci definice tohoto pojmu v unijním právu je třeba jej vykládat s přihlédnutím jednak k obecnému kontextu jeho použití a jeho obvyklému smyslu v běžném jazyce a jednak k cílům sledovaným ustanoveními unijního práva, která upravují řízení o povolení nabytí kvalifikovaných účastí, a k jejich užitečnému účinku.

V běžném smyslu tak pojem „nabytí cenných papírů nebo účastí“ může zahrnovat různé druhy transakcí, včetně výměny akcií. Co se dále týče kontextu, do něhož je zasazeno řízení o povolení nabytí kvalifikované účasti, a cílů, jež toto řízení sleduje, Tribunál připomněl, že předchozí posouzení každé osoby, která má v úmyslu nabýt účast v úvěrové instituci, je nezbytné k zajištění vhodnosti a finanční spolehlivosti vlastníků této instituce. Kromě toho jsou úvěrové instituce povinné za účelem zajištění obezřetnosti úvěrových institucí dodržovat soubor unijních pravidel v dané oblasti, přičemž toto dodržování také úzce souvisí s vhodností jejich vlastníků a všech osob, které mají v úmyslu nabýt v těchto institucích významnou účast. Řízení o povolení nabytí kvalifikovaných účastí má konečně zaručit řádné a obezřetné řízení instituce dotčené navrhovaným nabytím, jakož i vhodnost navrhovaného nabyvatele a finanční rozumnost navrhovaného nabytí vzhledem k jeho možnému vlivu na uvedenou instituci. V důsledku toho nemůže být pojem „nabytí kvalifikované účasti“ vykládán restriktivně, neboť takový výklad by měl za následek možnost obcházení postupu posuzování tím, že by se kontrole ECB vymykaly některé způsoby nabytí kvalifikovaných účastí, a tedy i zpochybnění těchto cílů.

Postup posuzování nabytí kvalifikovaných účastí v úvěrové instituci se mimoto uplatní jak na přímá, tak nepřímá nabytí ( 4 ). Pokud se tak nepřímá kvalifikovaná účast stane přímou, nebo pokud se změní míra nepřímé kontroly této kvalifikované účasti, zvláště v případě, kdy se účast nepřímo držená prostřednictvím dvou společností stane účastí nepřímo drženou prostřednictvím jediné společnosti, změní se tím i právní struktura samotného držení kvalifikované účasti, takže taková transakce musí být považována za nabytí kvalifikované účasti.

Zatřetí podle ustanovení unijního práva relevantních v projednávané věci ( 5 ) není použitelnost řízení o povolení nabytí kvalifikované účasti podmíněna změnou možného vlivu, který může navrhovaný nabyvatel mít na úvěrovou instituci. Takový vliv patří totiž mezi faktory, které musí být zohledněny pouze pro účely posuzování vhodnosti tohoto nabyvatele a finanční rozumnosti navrhovaného nabytí ( 6 ). Tento faktor naopak není relevantní pro účely kvalifikace transakce jakožto kvalifikované účasti.

Tribunál dále s ohledem na tyto úvahy uznal, že dotčená fúze měla v návaznosti na rozsudek Státní rady ze dne 3. března 2016 za následek změnu právní struktury kvalifikované účasti žalobců v dotčené úvěrové instituci. ECB tak právem dospěla k závěru, že dotčená fúze představuje nabytí kvalifikované účasti.

Mimoto Tribunál odmítl argumenty žalobců týkající se toho, že ECB neposoudila kritérium možného vlivu navrhovaného nabyvatele na dotčenou úvěrovou instituci. V tomto ohledu upřesnil, že dobrá pověst navrhovaného nabyvatele nezávisí na rozsahu jeho možného vlivu na tuto instituci. Vzhledem k tomu, že ECB nebyla povinna zkoumat toto kritérium při posuzování dobré pověsti navrhovaného nabyvatele, nelze jí z hlediska tohoto kritéria vytýkat porušení povinnosti uvést odůvodnění.

Nakonec Tribunál odmítl tvrzení žalobců týkající se protiprávnosti ustanovení nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, podle kterého žalobci měli k předložení svých vyjádření k návrhu napadeného rozhodnutí krátkou lhůtu tří pracovních dnů ( 7 ). V tomto ohledu uvedl, že v rámci takového postupu obezřetnostního dohledu, jako je postup posuzování nabytí kvalifikované účasti, existuje řada procesních nástrojů, které umožňují dotyčným účastníkům, aby byli vyslechnuti. Tito účastníci mohou v žádosti o povolení nabytí kvalifikované účasti uplatnit všechny relevantní skutečnosti a mají příležitost užitečně vyjádřit své stanovisko k oznámení ECB. Navíc případně lze dodržování jejich práva být vyslechnut zajistit i díky možnosti ECB uskutečnit jednání. ECB musí totiž využít všechny prostředky, které má k dispozici, aby zajistila v každém konkrétním případě dodržování práva být vyslechnut.

( 1 ) – Rozhodnutí ECB/SSM/2016 – 7LVZJ6XRIE7VNZ4UBX81/4 ze dne 25. října 2016.

( 2 ) – Ve smyslu čl. 23 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338).

( 3 ) – Článek 15 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63) (dále jen „nařízení o jednotném mechanismu dohledu“), články 85 až 87 nařízení (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce ECB s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu („nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu“) (Úř. věst. 2014, L 141, s. 1), jakož i čl. 22 odst. 1 směrnice 2013/36.

( 4 ) – Článek 22 odst. 1 směrnice 2013/36.

( 5 ) – Výklad článku 15 nařízení o jednotném mechanismu dohledu ve spojení s čl. 22 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice 2013/36.

( 6 ) – Článek 23 odst. 1 směrnice 2013/36.

( 7 ) – Článek 31 odst. 3 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.