1

Dne 8. ledna 2015 Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) zveřejnil v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o otevřeném výběrovém řízení na základě testů EPSO/AST-SC/03/15–3 pro sestavení rezervního seznamu pro administrativní pracovníky (platové třídy SC 1 a SC 2) v různých oblastech (dále jen „otevřené výběrové řízení“) (Úř. věst. 2015, C 3 A, s. 1).

2

Dne 12. února 2015 podala žalobkyně HM svou přihlášku do otevřeného výběrového řízení. Zvolila oblast „kancelářská podpora“ a platovou třídu SC 2, ale souhlasila s tím, aby její přihláška byla případně přiřazena k třídě SC 1.

3

Příloha III bod 2 oznámení o otevřeném výběrovém řízení stanoví, pokud jde o konkrétní podmínky přijetí týkající se diplomů, tři odlišné podmínky, z nichž pouze poslední je v projednávaném případě relevantní. Tato podmínka je formulována takto:

„[M]inimálně roční odborná příprava (odpovídající úrovni 4 evropského rámce kvalifikací) a následná minimálně tříletá odborná praxe. Odborné příprava i praxe musí z velké části souviset s danou náplní práce.“

4

Dne 25. března 2015 se žalobkyně zúčastnila vstupních testů. Dopisem ze dne 11. června 2015 ji úřad EPSO informoval, že v těchto testech uspěla s tím, že dosáhla v každém z nich minimálního počtu požadovaných bodů. V témže dopise úřad EPSO uvedl, že dalším krokem bude prostudování elektronických přihlášek výběrovou komisí otevřeného výběrového řízení (dále jen „výběrová komise“) za účelem ověření způsobilosti uchazečů.

5

Účastníci sporu se nemohou shodnout, k jakému datu byla žalobkyně informována elektronicky prostřednictvím svého účtu EPSO o rozhodnutí výběrové komise, kterým po přezkumu online přihlášky žalobkyně komise rozhodla nepřipustit ji do dalšího stadia otevřeného výběrového řízení. Zda tomu bylo k datu 30. července 2015, nebo až později. Výběrová komise ve svém rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí přihlášky“) vycházela ze skutečnosti, že žalobkyně neměla požadovanou kvalifikaci, protože přestože prokázala odbornou přípravu v délce jednoho roku, tato příprava nesouvisí z velké části s danou náplní práce, která je předmětem otevřeného výběrového řízení.

6

Další neshoda panuje mezi účastníky sporu ohledně otázky, k jakému datu žalobkyně konzultovala svůj účet EPSO. Zatímco žalobkyně tvrdí, že svůj účet pravidelně konzultovala, a to naposledy dne 29. července a 4. srpna 2015, avšak nenalezla tam nové zprávy nebo sdělení, Evropská komise uvádí, že elektronický zápis informačního systému účtů EPSO jasně ukazuje, že žalobkyně konzultovala svůj účet teprve 8. srpna 2015 v 20:41 hod., přičemž rozhodnutí výběrové komise tam bylo ve skutečnosti k dispozici již o devět dní dříve.

7

Dne 7. srpna 2015 obdržela žalobkyně od úřadu EPSO automaticky odesílanou e-mailovou zprávu s následujícím obsahem:

„Datum odeslání: pátek 7. srpna 2015 v 15:26 hod. […]

Předmět: Na Vašem účtu EPSO byla zveřejněna nová zpráva. […]

Toto je automaticky odesílaná e-mailová zpráva. Neodpovídejte na ni.

Vážená uchazečko/vážený uchazeči,

toto oznámení se týká Vaší přihlášky do výběrového řízení na obsazení pracovních míst v EU pořádané [EPSO].

Na Vašem účtu EPSO byla zveřejněna nová zpráva.

Pro přístup k Vašemu účtu můžete použít následující odkaz: […].

S pozdravem,

POZN.: Připomínáme Vám, že musíte kontrolovat Váš účet EPSO alespoň dvakrát týdně, jak je uvedeno v Příručce pro otevřená výběrová řízení nebo ve výzvě k vyjádření zájmu. Veškerá úřední sdělení jsou zasílána prostřednictvím účtu EPSO a pouze informace v nich uvedené jsou právně závazné.

Toto oznámení elektronickou poštou je doplňkovou službou EPSO a není právně závazné.

Oznámení elektronickou poštou je odesláno v okamžiku zveřejnění nové zprávy na Vašem účtu EPSO. Z důvodů mimo naši kontrolu mohou být doručení emailových oznámení v některých případech zpožděna. Na stížnosti na základě tohoto zpoždění nebude brán zřetel.

Tým EPSO.“

8

Dne 13. srpna 2015 podala žalobkyně na základě bodu 3.4.3 Obecných pravidel pro otevřená výběrová řízení (Úř. věst. 2014, C 60 A, s. 1, dále jen „Obecná pravidla“) žádost o přezkum rozhodnutí, kterým výběrová komise zamítla její přihlášku (dále jen „žádost o přezkum“). Žalobkyně v podstatě tvrdila, že elektronické sdělení na jejím účtu EPSO týkající se rozhodnutí o odmítnutí přihlášky není dostatečně odůvodněno, jelikož pouze opakuje znění oznámení o otevřeném výběrovém řízení. Žalobkyně kromě toho uvedla, že jí výběrová komise jiného předchozího výběrového řízení povolila zúčastnit se hodnotících testů tohoto výběrového řízení, které se podle ní rovněž týká kancelářské podpory a stanoví vyšší kvalifikační předpoklady, než jsou předpoklady stanové v rámci otevřeného výběrového řízení dotčeného v projednávaném případě. Dále žalobkyně tvrdila, že v takovém případě musí být skutečnost, že se výběrová komise nedržela posouzení vycházejícího z předchozího výběrového řízení odůvodněna konkrétním způsobem.

9

E-mailem ze dne 17. srpna 2015 informoval úřad EPSO prostřednictvím paní N. H., jakožto vedoucí týmu pro vztahy s uchazeči, žalobkyni o tom, že nemůže zohlednit její žádost o přezkum, jelikož nebyla podána ve lhůtě deseti kalendářních dnů stanovené v Obecných pravidlech (dále jen „rozhodnutí EPSO ze dne 17. srpna 2015“). Úřad EPSO informoval žalobkyni, že tato lhůta počala běžet dne 30. července 2015 v návaznosti na elektronické sdělení na účtu EPSO.

10

Dne 1. září 2015 požádala žalobkyně e-mailem úřad EPSO, aby neprodleně předložil její žádost o přezkum výběrové komisi. Opírala se o bod 3.4.3 Obecných pravidel, podle kterého jsou žádosti o přezkum „předkládán[y] k posouzení témuž orgánu, který napadené rozhodnutí přijal (výběrové komisi nebo úřadu EPSO)“. Žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že žádost o přezkum směřuje proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky přijatému výběrovou komisí, měla by být v každém případě předložena této komisi.

11

Dne 16. září 2015 úřad EPSO informoval žalobkyni, že její žádost o přezkum uvedená v bodě 10 výše nebyla zohledněna z důvodu opožděného podání. E-mailem ze dne 20. září 2015 se žalobkyně znovu tázala, zda byla její žádost o přezkum předložena výběrové komisi.

12

Dne 25. září 2015 obdržela žalobkyně následující odpověď úřadu EPSO:

„Jak již bylo vysvětleno v naší předchozí korespondenci, předkládáme (EPSO) v rámci rozsahu naší pravomoci výběrové komisi pouze ty stížnosti [Beschwerden], které byly podány ve stanovené lhůtě. Vzhledem k tomu, že tomu tak v případě Vaší stížnosti [Beschwerden] není, žádost předložena nebyla.“

13

Dne 4. listopadu 2015 podala žalobkyně písemnou stížnost proti „rozhodnutím“ ze dne 17. srpna a ze dne 16. a 25. září 2015, kterými ji úřad EPSO sdělil, že k její žádosti o přezkum nebude přihlíženo.

14

Rozhodnutím ze dne 17. března 2016 byla stížnost žalobkyně zamítnuta. Německý překlad tohoto rozhodnutí byl žalobkyni předán dne 18. dubna 2016.

15

Návrhem došlým kanceláři Soudu pro veřejnou službu Evropské unie dne 23. března 2016 podala žalobkyně projednávanou žalobu. Věc byla zapsána do rejstříku pod číslem F‑17/16.

16

Dopisem došlým kanceláři Soudu pro veřejnou službu dne 6. dubna 2016 požádala žalobkyně o anonymizaci podle čl. 48 odst. 1 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu. Dopisem ze dne 28. dubna 2016 informovala kancelář Soudu pro veřejnou službu žalobkyni, že této žádosti bylo vyhověno.

17

Na základě článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2016/1192 ze dne 6. července 2016 o přenesení pravomoci rozhodovat v prvním stupni spory mezi Evropskou unií a jejími zaměstnanci na Tribunál (Úř. věst. 2016, L 200, s. 137) byla projednávaná věc předána Tribunálu ve stavu, v jakém se nacházela k 31. srpnu 2016. Tato věc byla zapsána do rejstříku pod číslem T‑587/16 a přidělena čtvrtému senátu.

18

Vzhledem k tomu, že účastníci řízení nepožádali o konání ústního jednání podle čl. 106 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, Tribunál (čtvrtý senát), který pokládal věc za dostatečně objasněnou na základě podkladů obsažených v soudním spise k dané věci, rozhodl v souladu s čl. 106 odst. 3 jednacího řádu, že o žalobě bude rozhodováno bez konání ústní části řízení.

19

Dne 5. února 2018 položil Tribunál Komisi písemné otázky. Její odpovědi byly doručeny kanceláři Tribunálu ve stanovené lhůtě. Dne 13. března 2018 předložila žalobkyně vyjádření v tomto ohledu.

20

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

21

Komise navrhuje, aby Tribunál:

22

Komise v podstatě tvrdí, že žaloba proti rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 je nepřípustná, jelikož se nejedná ani o rozhodnutí o odmítnutí přihlášky ani o odpověď výběrové komise na žádost o přezkum. Podle Komise jen rozhodnutí o odmítnutí přihlášky nepříznivě zasahuje do právního postavení žalobkyně, jelikož mění její právní postavení a přímo a bezprostředně se dotýká jejích zájmů. Rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 na tomto závěru nic nemění, neboť se jedná pouze o odmítnutí přihlédnout k žádosti o přezkum, a to z formálního důvodu opožděného podání. Komise tvrdí, že toto rozhodnutí úřadu EPSO je „čistě potvrzující“, nemá žádný samostatný obsah a nenahrazuje rozhodnutí o odmítnutí přihlášky. Podle Komise tedy nemůže být předmětem ani stížnosti, ani žaloby u Tribunálu.

23

Komise tvrdí, že žalobkyně měla jasně možnost soudní ochrany. Komise má za to, že žalobkyně měla možnost napadnout rozhodnutí o odmítnutí přihlášky přímo u unijního soudu v souladu s článkem 270 SFEU, aniž by bylo nutné předtím podávat stížnost, nebo proti němu podat stížnost. Podle Komise však žalobkyně nebyla oprávněna zvolit „třetí cestu“ a podat žalobu proti aktu, který nepříznivě nezasahuje do jejího právního postavení. Podle Komise měla žalobkyně rovněž právní možnost dosáhnout přezkumu rozhodnutí o odmítnutí přihlášky výběrovou komisí.

24

Komise tvrdí, že i kdyby rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 představovalo akt nepříznivě zasahující do právního postavení, žalobkyně by v žádném případě neměla skutečně existující zájem na podání žaloby v projednávaném případě. Je zjevné, že případné zrušení rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 by nepřineslo žalobkyni žádný prospěch, jelikož nenapadla rozhodnutí o odmítnutí přihlášky. Podle Komise by se proto ani v případě zrušení rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 výběrová komise nemohla vyjádřit k obsahu rozhodnutí o odmítnutí přihlášky. Mimoto odkaz na usnesení ze dne 3. dubna 2001, Zaur-Gora a Dubigh v. Komise (T‑95/00 a T‑96/00, EU:T:2001:114) není relevantní, jelikož v projednávané věci neexistuje nové rozhodnutí výběrové komise založené na žádosti o přezkum, takže nemůže začít běžet žádná nová lhůta.

25

Komise nakonec tvrdí, že návrh žalobkyně znějící na zrušení údajného „implicitního rozhodnutí“ výběrové komise je nepřípustný z důvodu porušení zásady shody mezi stížností a žalobou. V každém případě je třeba odmítnout tento návrh žalobkyně, jelikož čl. 90 odst. 1 Služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) nestanoví, že by bylo možné žádost o přezkum rozhodnutí výběrové komise implicitně zamítnout. Jelikož výběrová komise není součástí administrativy a je na ní nezávislá, její mlčení nelze vykládat jako „implicitní zamítavé rozhodnutí“. Otázka, jaké jsou důsledky nereagování výběrové komise po podání žádosti o přezkum, je podle Komise čistě hypotetická.

26

Žalobkyně zpochybňuje argumenty Komise.

27

Tribunál má za to, že na prvním místě je třeba posoudit přípustnost druhého bodu návrhových žádání a poté přípustnost prvního bodu návrhových žádání.

28

Úvodem je třeba poukázat na to, že žalobkyně směřuje svoji žalobu zaprvé proti rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 a zadruhé proti údajnému „implicitnímu rozhodnutí“ výběrové komise, kterým komise nevyhověla žádosti o přezkum.

29

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury, jestliže uchazeč ve výběrovém řízení žádá o přezkum rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, je aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 nebo případně čl. 91 odst. 1 služebního řádu rozhodnutí, které tato výběrová komise přijala po přezkoumání situace uchazeče (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. dubna 2001, Zaur-Gora a Dubigh v. Komise, T‑95/00 et T‑96/00, EU:T:2001:114, bod 26, a rozsudek ze dne 13. prosince 2006, Heus v Komise, T‑173/05, EU:T:2006:392, bod 19).

30

V projednávané věci je nesporné, že tím, kdo rozhodnutí ze dne 17. srpna 2015 přijal, je úřad EPSO. Z procesních písemností Komise a z jejích odpovědí na otázky Tribunálu vyplývá, že výběrová komise nebyla obeznámena s existencí žádosti žalobkyně o přezkum. V tomto ohledu Komise výslovně uznala, že žádost o přezkum podaná žalobkyní nebyla součástí žádostí o přezkum předložených výběrové komisi. Je rovněž nesporné, že výběrová komise nebyla ex post specificky informována o rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 o tom, že se k žádosti nepřihlíží. Nanejvýš byla informována „obecným způsobem“ o odmítnutí úřadu EPSO, které se týkalo opožděně podaných žádostí o přezkum.

31

Za těchto okolností je nutno dojít k závěru, že jelikož výběrová komise nevěděla o existenci žádosti o přezkum žalobkyně, nelze mít za to, že přijala ve vztahu k ní jakékoliv zamítavé „implicitní rozhodnutí“.

32

Druhý bod návrhových žádání je tedy neopodstatněný, a musí být proto odmítnut jako nepřípustný.

33

Pokud jde o tvrzení Komise, podle kterých rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení žalobkyně, je pouze konfirmační, nemá žádný samostatný obsah a nenahrazuje rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, je třeba shledat, že rozhodnutím ze dne 17. srpna 2015 úřad EPSO zamítl žádost žalobkyně o přezkum. Z judikatury připomínané v bodě 29 výše přitom vyplývá, že rozhodnutí obsahující takovéto zamítnutí žádosti o přezkum nepříznivě zasahuje do právního postavení žalobkyně a mělo by být napadnutelné, jestliže by bylo přijato výběrovou komisí.

34

Pokud byla žádost o přezkum podaná uchazečem odmítnuta úřadem EPSO z důvodu opožděného podání tak, jak je tomu v projednávaném případě, má uchazeč veškerý zájem na tom, aby byla legalita takového rozhodnutí posouzena unijním soudem. Takové zamítnutí brání tomu, aby výběrová komise sama přezkoumala tuto žádost o přezkum, ale jeho zrušení Tribunálem by vedlo k přijetí nového rozhodnutí o uvedené žádosti.

35

Je totiž třeba připomenout, že v bodě 3.4.3 Obecných pravidel se výslovně uvádí, že je-li žádosti o přezkum vyhověno, dotyčná osoba je znovu přijata do stadia výběrového řízení, z něhož byla vyloučena, bez ohledu na to, jak daleko mezitím výběrové řízení dospělo. Okolnost, že otevřené výběrové řízení již bylo mezitím ukončeno, tento závěr nezpochybňuje, neboť žalobkyně si zachovává přinejmenším zájem na dosažení rozhodnutí o legalitě dotčeného výběrového řízení, aby se údajná protiprávnost již v budoucnu neopakovala v rámci jiného obdobného řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, EU:C:2007:322, bod 50). Nelze totiž vyloučit, že by úřad EPSO mohl v budoucnu hrát podobnou úlohu v obdobném pozdějším výběrovém řízení. Za těchto okolností se Komise nemůže dovolávat nepřípustnosti žaloby z důvodu, že otevřené výběrové řízení bylo mezitím ukončeno.

36

S ohledem na výše uvedené je třeba učinit závěr, že rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení žalobkyně a že žalobkyně má vzniklý a trvající, jakož i dostatečně vážný zájem na zrušení tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. září 2008, Angé Serrano a další v. Parlament, T‑47/05, EU:T:2008:384, bod 65).

37

Žalobkyně uplatňuje na podporu žaloby čtyři žalobní důvody vycházejících zaprvé z nedostatku pravomoci úřadu EPSO k přijetí rozhodnutí ze dne 17. srpna 2015, zadruhé z porušení zásady právní jistoty, zatřetí z nesprávného posouzení žádosti o přezkum a začtvrté z nesprávného posouzení dodržení lhůty, v níž mohla být žádost o přezkum podána.

38

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že jelikož její žádost o přezkum směřovala proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, měla být žádost předložena výběrové komisi, která toto rozhodnutí přijala, v souladu s jasným zněním Obecných pravidel. Domnívá se konkrétně, že úřad EPSO nemá pravomoc posuzovat opožděné podání žádosti o přezkum, jelikož jeho jediným úkolem je „poskytování administrativní podpory“ výběrovým komisím otevřených výběrových řízení. Úřad má nanejvýš právo informovat výběrové komise o překročení lhůt. Podle žalobkyně žádný právní akt neumožňuje úřadu EPSO přijmout dotčené rozhodnutí namísto výběrové komise. Takový přístup navíc nevyplývá z předchozí praxe administrativy. Odlišný výklad není v souladu s úlohou, kterou má úřad EPSO v rámci otevřených výběrových řízeních. Žalobkyně uvádí, že podle obecné zásady správního práva platí, že orgán, který rozhodnutí vydal, nebo orgán nadřízený, má rozhodovat o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí tohoto orgánu. Žalobkyně konečně tvrdí, že úřad EPSO rozhodnutí ze dne 17. srpna 2015 neodůvodnil. Vyplývá z toho, že úřad nebyl v tomto ohledu schopen převzít funkci výběrové komise.

39

Komise v podstatě tvrdí, že úřad EPSO a výběrová komise jsou vázány zněním příslušného oznámení o otevřeném výběrovém řízení a Obecnými pravidly. Zdůrazňuje rovněž, že se nemohou odchýlit od těchto pravidel, aniž by tím byla zasažena legalita výběrového řízení, a zejména musí dodržovat zásadu rovného zacházení s uchazeči. Podle Komise Obecná pravidla výslovně uvádějí, že na základě rozdělení pravomocí je buď na výběrové komisi, nebo na úřadu EPSO, aby rozhodly o dalším interním postupu ohledně žádosti o přezkum. Z toho podle Komise vyplývá, že i úřad EPSO má pravomoc přijmout rozhodnutí týkající se žádosti o přezkum.

40

Komise uplatňuje, že podle čl. 7 odst. 1 přílohy III služebního řádu, jakož i rozhodnutí 2002/620/ES Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a veřejného ochránce práv ze dne 25. července 2002, [EPSO] (Úř. věst. 2002, L 197, s. 53), a rozhodnutí 2002/621/ES generálních tajemníků Evropského parlamentu, Rady, Komise, tajemníka Soudního dvora, generálních tajemníků Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a představitele veřejného ochránce práv ze dne 25. července 2002 o organizaci a fungování [EPSO] (Úř. věst. 2002, L 197, s. 56), přísluší úřadu EPSO organizovat výběrová řízení za účelem uspokojení personálních potřeb orgánů Unie a zajistit uplatňování jednotných měřítek v rámci těchto výběrových řízení.

41

Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že úkolem úřadu EPSO je poskytovat administrativní podporu výběrové komisi, což zahrnuje kontrolu dodržování lhůt ze strany uchazečů v rámci přezkumného řízení. Rozsudek ze dne 14. prosince 2011, Komise v. Pachtitis (T‑361/10 P, EU:T:2011:742) potvrzuje toto rozdělení pravomocí. Úřad EPSO je tedy oprávněn zamítnout žádosti o vnitřní přezkum, u kterých nebyly dodrženy lhůty. Taková úloha odpovídá jak duchu, tak účelu uvedených norem, jelikož umožňuje snížit pracovního zatížení výběrové komise. Podle Komise je třeba vykládat bod 3.4.3 Obecných pravidel v tom smyslu, že „naznačují, že týž orgán musí rozhodnout o obsahu přezkoumávaného rozhodnutí (tj. o přípustnosti, pokud jde o meritorní stránku žádosti o přezkum)“. V projednávaném případě se vůbec nejedná o otázku „přezkumu“ obsahu rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, ale výlučně o formální aspekty. Podle Komise přitom neexistuje žádný důvod domnívat se, že tato zásada se použije rovněž na takové formální aspekty, jako je dodržování lhůt. Komise je konečně toho názoru, že pravomoc úřadu EPSO nemůže záviset na způsobu, jakým jsou jeho rozhodnutí odůvodněna.

42

V odpovědi na písemné otázky Tribunálu uvedené v bodě 19 výše Komise dále v podstatě uvedla, že výběrová komise byla „obecným způsobem“ informována o opožděně podaných žádostech o přezkum, zamítnutých úřadem EPSO. Podle Komise je běžným postupem úřadu EPSO, že výběrová komise výběrového řízení není individuálně informována o žádostech podaných po lhůtě. Je tomu tak zejména z důvodu, že tyto žádosti přicházejí často dlouho po schůzi, na které výběrová komise rozhoduje o žádostech podaných ve lhůtě. Komise mimo to odkázala na právní základy a tvrzení již připomenutá v bodě 40 výše, týkající se rozdělení pravomocí mezi úřadem EPSO a výběrovou komisí. Rozdělení pravomocí je upraveno v bodě 3.4.3 Obecných pravidel, jelikož úřad EPSO je oprávněn prohlásit za nepřípustné žádosti o přezkum podané opožděně, aniž by je předkládal výběrové komisi. Komise konečně poukazuje na zásadu řádné správy, zájem služby a povinnosti dodržet přiměřenou lhůtu.

43

Žalobkyně ve svých vyjádřeních tvrzení Komise zpochybňuje.

44

Tribunál uvádí, že bod 3.4.3 Obecných pravidel, nazvaný „Postup vnitřního přezkumu“, zní takto:

„Můžete požádat o přezkum kteréhokoli rozhodnutí výběrové komise nebo úřadu EPSO, jež přímo a bezprostředně ovlivňuje Váš právní status ve výběrovém řízení (tj. které stanoví Vaše výsledky nebo které určuje, zda můžete postoupit do dalšího stadia výběrového řízení nebo zda jste z něj vyloučeni).

Žádosti o přezkum mohou být založeny na jednom nebo několika z těchto důvodů:

Upozorňujeme, že nelze napadnout platnost hodnocení výběrové komise, pokud jde o kvalitu Vašeho výkonu v testu nebo zkoušce […]

Postup

Žádost podejte do 10 kalendářních dnů od data, kdy bylo rozhodnutí, které chcete napadnout, odesláno do Vašeho účtu EPSO:

[…]

Musíte jednoznačně označit rozhodnutí, které chcete napadnout, a svou žádost musíte řádně zdůvodnit.

Postup vnitřního přezkumu řídí právní tým úřadu EPSO.

Po obdržení Vaší žádosti Vám bude do 15 pracovních dnů zasláno potvrzení o přijetí.

Vaše žádost bude poté analyzována a předložena k posouzení témuž orgánu, který napadené rozhodnutí přijal (výběrové komisi nebo úřadu EPSO). Výběrová komise nebo úřad EPSO poté o Vaší žádosti rozhodnou. Po přijetí rozhodnutí vypracuje právní tým odůvodněnou odpověď, v níž se vyjádří k Vašim argumentům.

Vaši žádost posoudíme pečlivě, nestranně a objektivně. Postup může trvat několik týdnů. Odůvodněné rozhodnutí Vám zašleme co nejrychleji prostřednictvím Vašeho účtu EPSO.

Pokud bude odpověď na Vaši žádost o přezkum pozitivní, budete do výběrového řízení znovu zařazeni ve stadiu, v němž jste byli vyloučeni, a to bez ohledu na to, jak daleko mezitím výběrové řízení dospělo, aby byla chráněna Vaše práva.“

45

Upozornění, že „žádost bude poté analyzována a předložena k posouzení témuž orgánu, který napadené rozhodnutí přijal (výběrové komisi nebo úřadu EPSO)“ je doprovázeno poznámkou pod čarou, která zní: „Důvodem pro tento postup je rozdělení pravomocí stanovené ve služebním řádu“.

46

V tomto ohledu je nesporné, že orgánem, který podle výše uvedeného ustanovení přijal „napadené rozhodnutí“, tj. rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, byla výběrová komise, a nikoliv úřad EPSO. Podle bodu 3.4.3 Obecných pravidel přísluší tedy rozhodnout o žádosti žalobkyně o přezkum výběrové komisi, a nikoli úřadu EPSO.

47

Okolnost, že žádost žalobkyně o přezkum byla zamítnuta z čistě formálních důvodů, nemá v tomto ohledu dopad. Obecná pravidla totiž nijak nerozlišují, zda je zamítnutí založeno na věcných, nebo formálních důvodech. Z bodu 3.4.3 Obecných pravidel naopak vyplývá, že oblast pravomocí právního tým úřadu EPSO je omezena na organizování postupu vnitřního přezkumu. V tomto rámci přísluší tomuto týmu pouze zajistit, aby bylo žalobkyni „do 15 pracovních dnů zasláno potvrzení o přijetí“ ode dne přijetí žádosti o přezkum.

48

Je tudíž třeba dospět k závěru, že úřad EPSO, prostřednictvím paní H., zamítl žádost o přezkum podanou žalobkyní bez jakéhokoli právního základu.

49

Tento závěr není zpochybněn ostatními tvrzeními Komise.

50

Zaprvé Komise sama tvrdí, že úřad EPSO a výběrová komise jsou vázány zněním dotyčného oznámením o otevřeném výběrovém řízení a Obecnými pravidly. Jak bylo přitom uvedeno v bodech 44 až 48 výše, z Obecných pravidel vyplývá, že výběrová komise byla jediným orgánem příslušným k přijetí rozhodnutí o žádosti žalobkyně o přezkum. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise (viz bod 39 výše), se tak v projednávaném případě nejedná o odchýlení se od Obecných pravidel ani, v důsledku toho, o ohrožení legality výběrového řízení, zejména pak ohrožení dodržování zásady rovného zacházení s uchazeči.

51

Zadruhé, pokud jde o tvrzení Komise připomínaná v bodech 40 až 42 výše, podle nichž přísluší úřadu EPSO organizovat výběrová řízení za účelem uspokojení personálních potřeb orgánů Unie a zajistit použití jednotných měřítek při těchto výběrových řízeních a poskytovat v tomto rámci administrativní podporu výběrové komisi, je třeba konstatovat, že z výše uvedeného nelze vyvodit, že úřad EPSO mohl sám rozhodnout, že odmítne přihlédnout k žádosti o přezkum žalobkyně i přes jasné znění Obecných pravidel, jež přiznávají tuto pravomoc výběrové komisi.

52

V první řadě je třeba uvést, že znění čl. 7 odst. 1 přílohy III služebního řádu, který upravuje postupy výběrového řízení, neumožňuje mít za to, že úřad EPSO má takovou pravomoc v případě, kdy rozhodnutí, kterého se žádost o přezkum týká, bylo přijato výběrovou komisí. Třebaže z toho ustanovení skutečně vyplývá, že orgány Unie svěřují úřadu EPSO odpovědnost přijímat opatření nutná k zajištění použití jednotných měřítek při výběrových řízeních na místa úředníků Unie a při určitých hodnotících a přezkumných postupech, nelze z toho vyvodit, že si úřad EPSO může v této souvislosti přisvojit pravomoc rozhodovat o žádosti týkající se přezkumu rozhodnutí výběrové komise.

53

Rovněž je třeba poukázat na to, že podle čl. 7 odst. 2 přílohy III služebního řádu ve světle rozhodnutí citovaných Komisí (viz bod 40 výše) spadají pravomoci přiznávané úřadu EPSO do oblasti: organizace otevřených výběrových řízení, funkce technické podpory poskytované orgánu v rámci vnitřního výběrového řízení, určení obsahu testů pořádaných orgány, jakož i definování a hodnocení jazykových schopností. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, přitom rozhodnutí přijaté úřadem EPSO, kterým úřad odmítá přihlédnout k žádosti o přezkum týkající se rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, nelze považovat za pouhý akt technické podpory nebo asistence výběrové komisi, ani za některý z jiných úkolů úřadu EPSO uváděných výše.

54

V tomto ohledu je rovněž třeba zdůraznit, jak správně tvrdí žalobkyně, že projednávaný případ se podstatně liší od situace, kdy úřad EPSO například pouze informuje výběrovou komisi o překročení lhůty stanovené k podání žádosti o přezkum s tím, že jí ponechává v každém jednotlivém případě, který jí byl předložen, volbu v otázce jejího přístupu. Kromě toho je třeba konstatovat, že otázka, zda v takové situaci, jako je ta v projednávané věc, je žádost o přezkum opožděná, není nutně pouhým procesním rozhodnutím, jak naznačuje Komise, ale může jít o komplexní otázku, neboť může záviset na posouzení takových technických informací, jako jsou informace umožňující prokázání přesného data oznámení rozhodnutí výběrové komise dotyčnému uchazeči.

55

Dále pokud jde o rozsudek ze dne 14. prosince 2011, Komise v. Pachtitis (T‑361/10 P, EU:T:2011:742, body 52 a následující), kterého se dovolává Komise, je nutno konstatovat, že ani tento neumožňuje podpořit tvrzení, že by úřad EPSO mohl sám odmítnout žádost žalobkyně o přezkum. V tomto ohledu je třeba jednak zdůraznit, že skutkové okolnosti situace, ve které byl vydán uvedený rozsudek, se liší od situace v projednávané věci, jelikož se nejedná o reagování na žádost o přezkum podanou v souladu s Obecnými pravidly, ale o určení, komu přísluší pravomoc určit obsah předvýběrových testů v rámci otevřeného výběrového řízení.

56

Na druhé straně z rozsudku ze dne 14. prosince 2011, Komise v. Pachtitis (T‑361/10 P, EU:T:2011:742) vyplývá, že úřad EPSO nemá výše tvrzenou pravomoc. V bodě 52 uvedeného rozsudku bylo naopak v podstatě shledáno, že výběr ani posouzení témat otázek pokládaných v rámci výběrového řízení nespadají do pravomoci úřadu EPSO a v bodě 54 tohoto rozsudku bylo shledáno, že relevantní ustanovení přiznávají úřadu EPSO spíše úlohu asistenta výběrové komise při průběhu výběrového řízení, jelikož je pověřen vyvíjením metod a technik pro výběr personálu.

57

Konečně je třeba pro úplnost poukázat na to, že Komise v projednávaném případě neuvedla konkrétní ustanovení rozhodnutí, kterých se dovolává na podporu svých tvrzení týkajících se pravomoci úřadu EPSO odmítnout přihlédnout k žádosti žalobkyně o přezkum (viz bod 40 výše). V každém případě je třeba konstatovat, že obě tato rozhodnutí stojí v hierarchii norem na nižším stupni než ustanovení služebního řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2011, Komise v. Pachtitis, T‑361/10 P, EU:T:2011:742, bod 53). Ani tyto obecné odkazy předkládané Komisí tedy nemohou změnit závěr, že výše uvedená pravomoc úřadu EPSO nepřísluší.

58

Komisi se za těchto okolností nepodařilo prokázat, že úřad EPSO byl sám oprávněn odmítnout žádost žalobkyně o přezkum z důvodu jejího opožděného podání. Nelze mít za to, že rozhodnutí úřadu EPSO odpovídá jak duchu, tak účelu norem uváděných Komisí, jelikož podle jejích slov „umožňuje snížit pracovního zatížení výběrové komise“. V tomto ohledu postačuje uvést, že takové úvahy nemohou mít přednost před jasným zněním právní normy přiznávající pravomoci, a sice v projednávaném případě před zněním bodu 3.4.3 Obecných pravidel.

59

Dále je třeba v projednávaném případě odmítnout jako nepředmětná různá další tvrzení Komise odkazující na faktory jako je nutnost dodržovat přiměřenou lhůtu a jednat v zájmu služby nebo obecně v souladu se zásadou řádné správy stanovenou v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.

60

V prvé řadě totiž, jak tvrdí žalobkyně ve svých vyjádřeních týkajících se odpovědí Komise na otázky Tribunálu, Komise nepotvrdila, tím spíše ani neprokázala, že v projednávaném případě byla žádost o přezkum žalobkyně sdělena úřadu EPSO dlouho po schůzi výběrové komise, na které výběrová komise rozhodovala o přezkumu včas podaných žádostí. Pokud jde o tvrzení Komise o pracovním zatížení výběrové komise v případě, že by byla svolávána k dodatečným schůzím za účelem přezkumu žádostí podaných zjevně opožděně, je třeba konstatovat, že u některých z těchto žádostí nemůže být přezkum nijak zvlášť časově náročný. Dále je třeba v každém případě konstatovat, že zaujetí stanoviska výběrové komise k této otázce je součástí řádné správy.

61

Ze znění bodu 3.4.3 Obecných pravidel ostatně výslovně vyplývá, že přezkum žádostí o přezkum musí být pečlivý, nestranný a objektivní a že řízení „může trvat několik týdnů“. Rovněž bylo výslovně uvedeno, že v případě, že je žádosti o přezkum vyhověno, dotyčná osoba je tedy znovu přijata do stadia výběrového řízení, z něhož byla vyloučena, a to „bez ohledu na to, jak daleko mezitím výběrové řízení dospělo“. Tato úvaha je spjata s nutností chránit práva dotyčných osob. Všechny tyto skutečnosti vedou k závěru, že v projednávaném případě nelze čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv vykládat tak, že ukládá v zájmu řádné správy odchýlit se od Obecných pravidel, pokud jde o pravomoc výběrové komise přijmout stanovisko k žádosti o přezkum.

62

Konečně pokud jde o tvrzení Komise, podle kterého byla výběrová komise informována „obecným způsobem“ o odmítnutí pozdě podaných žádostí o přezkum úřadem EPSO, je třeba konstatovat, že podobně jako to žalobkyně tvrdí ve svém vyjádření k odpovědím Komise na otázky Tribunálu, toto tvrzení není podloženo žádnými důkazy, ať již přímými či nepřímými. V každém případě i za předpokladu, že by výběrová komise byla skutečně obecným způsobem informována o tom, jak úřad EPSO postupoval, informace obecné povahy neumožňuje výběrové komisi vykonávat pravomoc, již jí bod 3.4.3 Obecných pravidel v této souvislosti svěřuje.

63

S ohledem na vše, co bylo uvedeno výše, je třeba vyhovět prvnímu žalobnímu důvodu žalobkyně. Aniž by tedy bylo třeba rozhodovat o ostatních žalobních důvodech žalobkyně nebo o přípustnosti dokumentů, které se netýkají pravomocí úřadu EPSO a které Komise předložila poprvé až v příloze k duplice nebo ve fázi odpovědí na otázky Tribunálu, je třeba rozhodnutí úřadu EPSO ze dne 17. srpna 2015 zrušit z důvodu nedostatku pravomoci.

64

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla v podstatné části ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto: