1

Dne 24. června 2013 poskytla Evropská komise rozhodnutím C(2013) 3496 final (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí úvěru“) úvěr z nástroje Euratomu ukrajinskému státnímu energetickému podniku (Energoatom) na podporu programu Ukrajiny na zvýšení bezpečnosti bloků jaderných elektráren. Tento úvěr byl zajištěn ukrajinskou vládou.

2

Rozhodnutí o poskytnutí úvěru bylo přijato na základě rozhodnutí Rady 77/270/Euratom ze dne 29. března 1977, kterým se Komise zmocňuje k tomu, aby za Euratom sjednávala půjčky za účelem přispění na financování jaderných elektráren (Úř. věst. 1977, L 88, s. 9; Zvl. vyd. 10/01, s. 4), ve znění rozhodnutí 94/179/Euratom ze dne 21. března 1994 (Úř. věst. 1994, L 84, s. 41; Zvl. vyd. 10/01, s. 36). Podle čl. 1 tohoto rozhodnutí je Komise zmocněna sjednávat jménem Evropského společenství pro atomovou energii v rámci částek stanovených Radou půjčky a prostředky z nich poskytovat ve formě úvěrů pro účely financování investičních projektů určených k posílení bezpečnosti a efektivity jaderných elektráren ve třetích zemích uvedených v příloze včetně Ukrajiny.

3

Žalobce, CEE Bankwatch Network, je sdružením nevládních organizací založeným podle práva České republiky. V souladu se stanovami má toto sdružení za úkol sledovat činnost mezinárodních finančních institucí působících v tomto regionu a podporovat alternativní řešení pro jejich politiky a projekty, která budou pokud možno udržitelná z environmentálního, sociálního a ekonomického hlediska. Sídlo sdružení je v Praze.

4

Ve dnech 6. a 7. listopadu 2015 žalobce v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331), požádal Komisi o zpřístupnění různých dokumentů týkajících se rozhodnutí o poskytnutí úvěru.

5

Žádost o zpřístupnění se týkala pěti dokumentů či kategorií dokumentů:

6

Dopisem ze dne 21. prosince 2015 odpověděla Komise na žádost, která jí byla zaslána, takto:

7

Dopisem ze dne 19. ledna 2016 předložil žalobce Komisi na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 potvrzující žádost a domáhal se toho, aby Komise přehodnotila svůj postoj ohledně dokumentů uvedených v bodech 1, 2, 3 a 4 její žádosti. Požadavek týkající se bodu 5 však již nezopakovala. Žalobce v potvrzující žádosti poukázal na aplikovatelnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).

8

Dne 9. února 2016 prodloužila Komise lhůtu pro odpověď o patnáct pracovních dnů v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001. Dopisem ze dne 1. března 2016 opětně prodloužila lhůtu pro odpověď na potvrzující žádost.

9

Rozhodnutím C(2016) 2319 final ze dne 15. dubna 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise odpověděla na potvrzující žádost. V napadeném rozhodnutí Komise nejprve konstatovala, že se nařízení č. 1367/2006 v projednávaném případě nepoužije.

10

Pokud jde o bod 1 žádosti (úvěrová smlouva), Komise potvrdila své rozhodnutí zpřístupnit úvěrovou smlouvu pouze zčásti, a to ujednání týkající se životního prostředí a sociálních podmínek. Konstatovala, že zbytek smlouvy nesmí být zpřístupněn na základě výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, která se týká ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, a výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce tohoto nařízení týkající se ochrany obchodních zájmů.

11

Pokud jde o bod 2 žádosti (konzultace mezi útvary a důkazy týkající se hodnocení před vyplacením první tranše úvěru), Komise zpřístupnila tři dokumenty: sdělení GŘ „Životní prostředí“ adresované GŘ Komise „Hospodářské a finanční záležitosti“ ze dne 24. října 2014 a dva dopisy Energoatom ze dne 31. července 2014 zaslané GŘ „Životní prostředí“. S odkazem na výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, která se týká ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce, však odmítla u každého z těchto dokumentů sdělit jména, tituly a podpisy v nich jmenovaných osob.

12

Pokud jde o bod 3 žádosti (úřední komunikace mezi Komisí a Ukrajinou), Komise potvrdila, že kromě dvou dopisů GŘ „Životní prostředí“, jež byly zaslány již dne 21. prosince 2015, do této kategorie nespadala žádná další korespondence.

13

Pokud jde o bod 4 žádosti (doporučení EIB) Komise zpřístupnila doporučení EIB pouze v omezeném rozsahu. Opírá se v tomto ohledu znovu o výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů podle čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001. Komise rovněž v napadeném rozhodnutí uvedla, že některé části dokumentu, které odmítla zpřístupnit, obsahovaly ujednání úvěrové smlouvy, jejichž zpřístupnění by podle ní prokazatelně ohrozilo jak její obchodní zájmy, tak zájmy Energoatomu.

14

Pokud jde o bod 5 žádosti (sdělení týkající se prodloužení doby životnosti dvou reaktorů), Komise potvrdila, že nemá podle jejího názoru k dispozici žádný dokument, který by byl relevantní pro uspokojení žádosti.

15

Komise konečně konstatovala, že v projednávaném případě nebyl dán převažující veřejný zájem ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, který by odůvodňoval zpřístupnění úplného znění úvěrové smlouvy a doporučení EIB.

16

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. června 2016 podal žalobce projednávanou žalobu.

17

Svou žalobní odpověď předložila Komise dne 16. září 2016.

18

Podáním došlým kanceláři Soudu dne 13. října 2016 podalo Spojené království Velké Británie a Severního Irska návrh na vstup do řízení v projednávané věci jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Předseda prvního senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl usnesením ze dne 17. listopadu 2016.

19

Žalobce předložil repliku dne 22. listopadu 2016.

20

Dopisem ze dne 19. prosince 2016 informovalo Spojené království Tribunál, že upouští od předložení spisu vedlejšího účastníka.

21

Komise předložila dupliku dne 9. ledna 2017.

22

Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (první senát) konstatoval, že účastníci řízení nepodali žádný návrh na nařízení jednání ve lhůtě podle čl. 207 odst. 1 jednacího řádu, a podle odstavce 2 téhož ustanovení rozhodl, že projedná žalobu bez ústní části řízení.

23

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

24

Komise v žalobní odpovědi navrhuje, aby Tribunál:

25

Usnesením ze dne 24. dubna 2017 nařídil Tribunál podle čl. 91 písm. c) a čl. 92 svého jednacího řádu Komisi předložit úvěrovou smlouvu a doporučení EIB v úplném znění. Tyto dokumenty byly předloženy Tribunálu dne 2. května 2017 a v souladu s čl. 104 jednacího řádu nebyly předány žalobci ani Spojenému království.

26

Žalobce uplatňuje v žalobě čtyři žalobní důvody vycházející:

27

Žalobce v replice tvrdí, že Komise porušila článek 42 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož v odpovědi ze dne 21. prosince 2015 a v rámci své procesní obrany údajně dostatečně nezohlednila argumenty žalobce uvedené v průběhu správního řízení a řízení před soudem.

28

Úvodem je třeba uvést, že obecný režim přístupu veřejnosti k dokumentům orgánu, tj. k dokumentům, které orgán vytvořil nebo obdržel a které má v držení, byl zaveden nařízením č. 1049/2001.

29

Podle bodu 1 odůvodnění je toto nařízení v souladu s vůlí vyjádřenou v čl. 1 druhém pododstavci SEU, vloženém Amsterodamskou smlouvou, zahájit novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům. Jak se připomíná v bodě 2 odůvodnění uvedeného nařízení, právo na přístup veřejnosti k dokumentům orgánů souvisí s demokratickou povahou těchto orgánů (rozsudky ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, EU:C:2008:374, bod 34, a ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, EU:C:2011:496, bod 72).

30

Za tímto účelem si uvedené nařízení klade za cíl, jak uvádějí bod 4 odůvodnění a článek 1 tohoto předpisu, zpřístupnit veřejnosti dokumenty orgánu v co největším rozsahu (rozsudky ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, EU:C:2008:374, bod 33, a ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, EU:C:2011:496, bod 73).

31

Toto právo však podléhá určitým omezením založeným na důvodech obecného nebo soukromého zájmu. Konkrétně nařízení č. 1049/2001 v souladu s bodem 11 odůvodnění stanoví v článku 4 režim výjimek, který orgánům umožňuje odepřít přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení některého ze zájmů chráněných tímto ustanovením (rozsudek ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, EU:C:2011:496, bod 74).

32

Článek 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážka nařízení č. 1049/2001 tak umožňuje těmto orgánům odepřít přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy.

33

Článek 4 odst. 2 první odrážka téhož nařízení dále umožňuje orgánům odepřít přístup k dokumentu v případě, že jeho zveřejnění by ohrozilo ochranu „obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví“. Pro tento zvláštní případ toto ustanovení stanoví, že tato výjimka neplatí, pokud existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění požadovaného dokumentu.

34

Vzhledem k tomu, že se takové výjimky odchylují od zásady co nejširšího zpřístupnění dokumentů veřejnosti, musí být vykládány a uplatňovány restriktivně (rozsudek ze dne 21. července 2011, Švédsko v. Komise, C‑506/08 P, EU:C:2011:496, bod 75, v tomto smyslu viz rozsudek dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. RadaC‑39/05 P a C‑52/05 P, EU:C:2008:374, bod 36).

35

Pokud tedy dotyčný orgán odepře přístup k dokumentu, o jehož předání byl požádán, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu ve skutečnosti konkrétně porušit zájem chráněný výjimkou stanovenou v článku 4 nařízení č. 1049/2001, na kterou se tento orgán odvolává (rozsudek ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, EU:C:2011:496, bod 76). Kromě toho musí být riziko takového porušení důvodně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické (rozsudek ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, EU:C:2008:374, bod 43, a ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, EU:C:2011:496, bod 76).

36

V rámci prvního žalobního důvodu žalobce kritizuje napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž nezohledňuje veškerou právní úpravu použitelnou v projednávaném případě. V projednávaném případě bylo rozhodnutí přijato na základě nařízení č. 1049/2001, aniž Komise zohlednila nařízení č. 1367/2006, které je podle žalobce zásadní, neboť omezuje orgány Evropské unie v možnosti odepřít přístup k dokumentům v případě, že se požadované informace týkají emisí do životního prostředí.

37

Komise tento žalobní důvod odmítá.

38

V tomto ohledu je třeba uvést, že nařízení č. 1367/2006, jehož aplikace se žalobce domáhá, zavádí do obecné úpravy přístupu k dokumentům zvláštní podmínky pro přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

39

Pokud jde konkrétně o výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů uvedenou v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001 a popsanou v bodě 33 výše, které se Komise dovolává za účelem odepření přístupu k určitým dokumentům požadovaným žalobcem, čl. 6 odst. 1 první věta nařízení č. 1367/2006 stanoví, že se má za to, že převažující veřejný zájem na zpřístupnění existuje v případě, kdy se požadované informace týkají emisí do životního prostředí.

40

Pokud jde dále o výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 popsanou v bodě 32 výše, čl. 6 odst. 1 druhá věta nařízení č. 1367/2006 stanoví, že uvedená výjimka musí být vykládána striktně vzhledem k veřejnému zájmu, jemuž zpřístupnění slouží, a k tomu, že se požadované informace týkají emisí do životního prostředí.

41

Nejprve je třeba určit, zda se tato zvláštní úprava obsažená v nařízení č. 1367/2006 uplatní v projednávané věci za účelem určení podmínek, za nichž může Komise případně odepřít přístup k požadovaným dokumentům.

42

V tomto ohledu je třeba připomenout, že napadené rozhodnutí bylo přijato, jakmile Komise poskytla ukrajinské společnosti Energoatom úvěr, který byl předmětem rozhodnutí o poskytnutí úvěru.

43

Jak bylo uvedeno v bodě 2 tohoto rozsudku, rozhodnutí o poskytnutí úvěru bylo přijato na základě rozhodnutí 77/270, které bylo změněno rozhodnutím 94/179, přičemž obě tato rozhodnutí se opírala o články 1, 2, 172 a 203 AE.

44

Dokumenty, jejichž zpřístupnění bylo odepřeno, se tak týkají aktu přijatého na základě ustanovení spadajících do působnosti Smlouvy o ESAE.

45

Podle žalobce tato okolnost nemá vliv na aplikaci výše uvedených nařízení. Na podporu svého názoru uvádí, že Euratom je součástí Unie. V replice uvádí, že Komise je „orgánem Společenství“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1367/2006. Z tohoto tvrzení vyvozuje, že ustanovení tohoto nařízení se vztahují na jakýkoli dokument v držení tohoto orgánu nehledě na to, zda byl vypracován nebo získán v rámci pravomocí, které jsou mu svěřeny ve Smlouvách o EU a o FEU nebo pravomocí vyplývajících ze Smlouvy o ESAE.

46

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že nařízení č. 1367/2006 dle svého názvu, bodů odůvodnění a ustanovení provádí smluvní závazky přijaté v rámci mezinárodní úmluvy, tj. Aarhuské úmluvy, jejíž smluvní stranou není Evropské společenství pro atomovou energii. Jak vyplývá z článku 1 rozhodnutí Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 o uzavření Aarhuské úmluvy jménem Evropského společenství (Úř. věst. 2005, L 124, s. 1), uvedená úmluva byla schválena pouze jménem Evropského společenství, předchůdce dnešní EU. Jelikož Evropské společenství pro atomovou energii není smluvní stranou této úmluvy, nemohou pro něj platit, není-li uvedeno jinak, povinnosti obsažené v nařízení, které ji provádí.

47

Zadruhé je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, pro akty přijaté na základě Smlouvy o ESAE neplatí nutně povinnosti, které platí v rámci Unie. Jak zdůrazňuje Komise, Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské společenství, předchůdce dnešní EU, jsou totiž odlišné organizace založené samostatnými smlouvami a mají odlišnou právní subjektivitu (v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. dubna 1965, Müller v. Rada, 28/64, EU:C:1965:39, s. 321) a pro každou z nich platí specifická pravidla.

48

Úpravu použitelnou v rámci Evropského společenství pro atomovou energii tak stanoví Smlouva o ESAE. Její součástí je čl. 106a odst. 1 AE, který pro účely fungování Evropského společenství pro atomovou energii umožňuje aplikaci určitých ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU, a to konkrétně článek 15 SFEU, dříve článek 255 ES, který byl základem pro přijetí nařízení č. 1049/2001. Toto nařízení vycházející z příslušného ustanovení aplikovatelného na Evropské společenství pro atomovou energii obsahuje obecnou úpravu přístupu k dokumentům orgánů a použije se na dokumenty v držení orgánů a institucí působících v tomto rámci, což žalobce nezpochybňuje.

49

Jak uvádí Komise, to neplatí v případě nařízení č. 1367/2006, které bylo, jak vyplývá z jeho preambule, přijato na základě čl. 175 ES, nyní čl. 192 SFEU. Vzhledem k tomu, že posledně uvedený článek není zmíněn v čl. 106a odst. 1 AE, akty přijaté na jeho základě, včetně uvedeného nařízení, nelze aplikovat v rámci Euratomu.

50

Zatřetí je třeba uvést, že znění nařízení č. 1367/2006 míří konkrétně na orgány a subjekty Evropského společenství a nepočítá s aplikací na jiné subjekty jako např. instituce či orgány Evropského společenství pro atomovou energii. Z jeho názvu vyplývá, že toto nařízení vztahuje na „orgány a instituce Evropského společenství“ ustanovení Aarhuské úmluvy. Jako základ nařízení označuje jeho preambule pouze Smlouvu o ES. Konečně čl. 2 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení stanoví, že výrazem „orgány a subjekty Společenství“ se rozumí „každý veřejný orgán, instituce, úřad nebo agentura zřízená Smlouvou nebo na jejím základě“, přičemž tohoto smlouvou může být vzhledem k právnímu základu nařízení č. 1367/2006 pouze Smlouva o ES, která je předchůdcem Smlouvy o FEU.

51

Argumenty žalobce nemohou tento závěr zpochybnit.

52

Žalobce nejprve zpochybňuje, že nařízení č. 1367/2006 provádí Aarhuskou úmluvu.

53

V tomto ohledu postačí konstatovat, jak bylo uvedeno v bodě 46 výše, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, je tento argument v rozporu se samotnou literou nařízení, které ve svém názvu, bodech odůvodnění a ustanoveních na uvedenou úmluvu odkazuje.

54

Žalobce dále zdůrazňuje, že čl. 2 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1367/2006 zahrnuje do definice informací o životním prostředí „záření nebo odpad, včetně radioaktivního odpadu“. Z tohoto odkazu na radioaktivní látky v uvedeném nařízení vyvozuje, že se tento předpis použije na přístup k informacím o jaderné bezpečnosti, a to včetně dokumentů držených v rámci Evropského společenství pro atomovou energii.

55

V tomto ohledu je třeba připomenout, že neexistuje žádný právní základ pro aplikaci nařízení č. 1367/2006 na dokumenty držené v rámci Evropského společenství pro atomovou energii, neboť ustanovení, které bylo základem pro přijetí tohoto nařízení, není použitelné na Smlouvu o ESAE. Absenci právního základu nelze kompenzovat zmínkou o jaderné energii v uvedeném nařízení, a to tím spíše že takové zmínky lze nalézt i mimo kontext Evropského společenství pro atomovou energii.

56

Žalobce dále tvrdí, že jednací řád Komise byl změněn tak, aby bylo zajištěno dodržování povinností vyplývajících z nařízení č. 1367/2006, zejména pokud tento orgán jedná v rámci Smlouvy o ESAE. V tomto ohledu odkazuje na rozhodnutí Euratom 2008/401/ES ze dne 30. dubna 2008, kterým se mění její jednací řád s ohledem na prováděcí pravidla k nařízení č. 1367/2006 (Úř. věst. 2008, L 140, s. 22).

57

V tomto ohledu je třeba konstatovat, jak zdůrazňuje žalobce, že Komise přijala rozhodnutí s cílem zajistit, aby se nařízení č. 1367/2006 použilo na jí přijaté akty, název tohoto rozhodnutí obsahoval označení „Euratom“ a jeho preambule uváděla, že bylo přijato „s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii“.

58

Tyto skutečnosti jsou v něm uvedeny proto, že sám akt, který rozhodnutí 2008/401 mění, vychází kromě Smlouvy o ES, Smlouvy o ESUO a Smlouvy o EU i ze Smlouvy o ESAE. Jelikož jednací řád Komise vychází ze Smlouvy o ESAE, rozhodnutí, které jej mění, musí kromě Smlouvy o EU a Smlouvy o ES vycházet i ze Smlouvy o ESAE. Avšak platnost Smlouvy o ESAE uplynula k 23. červenci 2002, tedy před přijetím rozhodnutí 2008/401, a tudíž tento předpis není uveden jako základ pro toto rozhodnutí.

59

Tyto skutečnosti nicméně nemohou vést k rozšíření působnosti nařízení č. 1367/2006 na dokumenty držené v rámci Smlouvy o ESAE. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, a jak vyplývá z bodu 47 výše, mají Evropská unie a Evropské společenství pro atomovou energii samostatnou právní subjektivitu a slovo „Euratom“ v rozhodnutí 2008/401 nemůže mít za následek, že se ustanovení nařízení č. 1367/2006 použitelná na Komisi pouze v případě, že jedná v rámci působnosti Smlouvy o FEU, použijí i v případě, že tento orgán jedná v rámci působnosti Smlouvy o ESAE.

60

Žalobce se konečně domnívá, že nařízení č. 1367/2006 má být uplatňováno v rámci Evropského společenství pro atomovou energii na základě rozhodnutí Evropského veřejného ochránce práv č. 2335/2008/(VIK) CK, který takto rozhodl.

61

V tomto ohledu je třeba uvést, že ve výše uvedeném rozhodnutí veřejný ochránce práv konstatuje, že členské státy a Evropské společenství, jehož právním nástupcem je Evropská unie, jsou smluvními stranami Aarhuské úmluvy, takže příslušné vnitrostátní a unijní orgány musí uplatňovat pravidla, jež stanoví, obdrží-li žádost o poskytnutí informací o životním prostředí (bod 61 uvedeného rozhodnutí). Podle veřejného ochránce práv jsou povinnosti Unie vzešlé z Aarhuské úmluvy součástí unijní právní úpravy přístupu k dokumentům (bod 62 tohoto rozhodnutí).

62

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, neznamená tento text, že se nařízení č. 1367/2006 použije podle veřejného ochránce práv na dokumenty držené v rámci Evropského společenství pro atomovou energii. Potvrzuje pouze to, že v otázce přístupu k informacím se Aarhuská úmluva, která byla provedena nařízením č. 1367/2006, použije na akty přijaté unijními orgány, jednají-li v jejím rámci.

63

Podle žalobce však veřejný ochránce práv v rozhodnutí uvedeném v bodě 60 výše tvrdí, že na základě článku 15 SFEU a čl.106a odst. 1 AE tyto povinnosti platí pro dokumenty držené v rámci Smlouvy o ESAE.

64

V tomto ohledu je třeba na rozdíl od toho, co uvádí žalobce, připomenout, že nařízení č. 1367/2006 nebylo přijato na základě článku 255 ES, nyní článku 15 SFEU, nýbrž na základě článku 175 ES, nyní článku 192 SFEU, který se neaplikuje v rámci Evropského společenství pro atomovou energii. Jelikož se posledně uvedené ustanovení v jejím rámci neaplikuje, nemůže být ani základem pro použití tohoto nařízení na dokumenty držené v rámci tohoto Společenství (viz body 48 a 49 výše).

65

Podle žalobce dále veřejný ochránce práv ve svém rozhodnutí uvádí, že unijní orgány musí vykládat unijní právo ve světle obecných zásad a základních práv, k nimž patří i přístup k dokumentům.

66

V tomto ohledu je třeba uvést, jak uvádí žalobce, že právo na přístup k dokumentům bylo povýšeno na základní právo článkem 42 Listiny základních práv Evropské unie a že podle čl. 6 odst. 3 EU tvoří základní práva, která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, obecné zásady práva Unie.

67

Pokud jde o EU, čl. 52 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že práva uznaná touto Listinou, jež jsou podrobněji upravena ve Smlouvách, jsou vykonávána za podmínek a v mezích v nich stanovených.

68

V projednávaném případě článek 15 SFEU, jenž je nástupcem článku 255 ES, stanoví, že omezení práva na přístup stanoví Evropský parlament a Rada nařízením.

69

Stejně tak z článků 191 a 192 SFEU, které jsou nástupci článku 175 ES, vyplývá, že o opatřeních k provádění politiky Unie v oblasti životního prostředí v zásadě rozhoduje Parlament a Rada.

70

Meze práva na přístup k informacím je tedy třeba určit s ohledem na akty přijaté na základě těchto ustanovení, tj. s ohledem na nařízení č. 1049/2001 a 1367/2006.

71

I když se nařízení č. 1049/2001 vztahuje na dokumenty držené v rámci Evropského společenství, předchůdce dnešní EU, a vzhledem k čl. 106a odst. 1 AE i na dokumenty držené v rámci Evropského společenství pro atomovou energii, z důvodů uvedených výše toto neplatí pro nařízení č. 1367/2006, které se, pokud jde o informace z oblasti životního prostředí, použije pouze v rámci Evropského společenství, z něhož se vyvinula dnešní EU.

72

Na základě těchto aktů navíc musí být poskytnut k informacím, které jsou v držení orgánů, široký přístup, přičemž je třeba zajistit soulad uvedeného práva na přístup k informacím s ostatními zájmy, které jsou v nich chráněny, a v rozsahu a způsobem v nich popsaných, aniž lze měnit rozsah působnosti obou těchto aktů. K tomu by došlo, pokud by povinnosti stanovené nařízením č. 1367/2006 platily mimo rámec orgánů a institucí Unie.

73

První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

74

Žalobce se domnívá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise v napadeném rozhodnutí, výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, nemůže být důvodem pro odepření přístupu k úvěrové smlouvě jako celku (bod 1 žádosti), jelikož zpřístupnění tohoto dokumentu by nemělo negativní dopad na jadernou bezpečnost a Komise nevysvětlila, jakým způsobem by zpřístupnění ve skutečnosti konkrétně narušilo ochranu tohoto zájmu.

75

Komise s tímto žalobním důvodem nesouhlasí.

76

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy.

77

Podle judikatury dává zvláště citlivá a zásadní povaha zájmů chráněných v tomto ustanovení ve spojení se závazným charakterem odepření přístupu, které musí podle zmíněného ustanovení orgán namítat, pokud by zpřístupnění dokumentu veřejnosti poškodilo tyto zájmy, rozhodnutí, které tak musí být orgánem přijato, komplexní a choulostivý charakter, který si žádá mimořádný stupeň obezřetnosti. Takové rozhodnutí tedy vyžaduje prostor pro uvážení (rozsudky ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 35, a ze dne 7. října 2015, Jurašinović v. Rada, T‑658/14, nezveřejněný, EU:T:2015:766, bod 26).

78

Soudní dvůr i Tribunál již kromě toho konstatoval, že kritéria stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 jsou velmi obecná, neboť odepření přístupu musí být namítnuto – jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení – pokud by zpřístupnění dotčeného dokumentu „porušilo“ ochranu „veřejného zájmu“, pokud jde zejména o „veřejnou bezpečnost“ nebo „mezinárodní vztahy“(rozsudek ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 36, a ze dne 7. října 2015, Jurašinović v. Rada, T‑658/14, nezveřejněný, EU:T:2015:766, bod 27).

79

Za těchto okolností musí Tribunál při přezkumu legality rozhodnutí přijatých na základě tohoto ustanovení pouze ověřovat, zda byla dodržena procesních pravidla a pravidla pro odůvodnění, a dále posuzuje věcnou správnost skutkových zjištění, jakož i to, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení skutkových zjištění a zneužití pravomoci (rozsudky ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 34, a ze dne 7. října 2015, Jurašinović v. Rada, T‑658/14, nezveřejněný, EU:T:2015:766, bod 28).

80

Pokud jde konkrétně o odůvodnění, to musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž předmětný akt vydal, tak aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést svůj přezkum. Požadavek na odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, nynějšího článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 80, a ze dne 10. září 2008, Williams v. Komise, T‑42/05, nezveřejněný, EU:T:2008:325, bod 94).

81

Ze znění čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 konečně vyplývá, že pokud jde o výjimky z práva na přístup uvedené v tomto ustanovení, orgán je povinen odepřít tento přístup, pokud by zpřístupnění dokumentu veřejnosti mohlo poškodit zájmy, které zmíněné ustanovení chrání, aniž by bylo na rozdíl od toho, co stanoví zejména odstavec 2 téhož článku, v tomto případě namístě vyvažovat požadavky spojené s ochranou zmíněných zájmů a požadavky vyplývající z jiných zájmů (rozsudek ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, EU:C:2007:75, bod 46).

82

Právě s ohledem na výše uvedené úvahy je třeba posoudit, zda – jak tvrdí žalobce – Komise porušila čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážku nařízení č. 1049/2001.

83

Komise v napadeném rozhodnutí uvedla v podstatě tři důvody pro odepření přístupu k určitým dokumentům či jejich částem z titulu výjimky týkající se mezinárodních vztahů:

84

První a třetí konstatování žalobce kritizuje, zatímco druhé ponechává bez připomínek.

85

Pokud jde o první a třetí konstatování, žalobce zaprvé tvrdí, že Komise neupřesnila, zda se jaderná bezpečnost váže k veřejné bezpečnosti, obraně nebo mezinárodním vztahům, které všechny zmiňuje čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001.

86

V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, napadené rozhodnutí v bodě 2.2 výslovně a konkrétně zmiňuje ochranu veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001. Z vysvětlení uvedených v napadeném rozhodnutí dále vyplývá, že podle názoru Komise by zhoršení kvalitního vztahu s Ukrajinou mohlo zmařit úsilí vynaložené na zajištění bezpečnosti jaderných elektráren v okolí EU. Na základě těchto skutečností Tribunál zastává názor, že Komise identifikovala uplatněnou výjimku jako výjimku podle čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky výše uvedeného nařízení.

87

Zadruhé žalobce tvrdí, že na rozdíl od toho, co uvádí Komise, by zpřístupnění požadovaných dokumentů nevedlo k ohrožení jaderné bezpečnosti v pravém slova smyslu, neboť tyto dokumenty obsahují pouze finanční a hospodářské údaje, které nemají na bezpečnost vliv.

88

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že tento argument je neúčinný, neboť Komise neodůvodnila rozhodnutí tím, že se žádost týká informací o jaderné bezpečnosti, nýbrž tím, že zpřístupnění smlouvy by mohlo poškodit její kvalitní vztah s Ukrajinou, který je třeba chránit, jak vyplývá z bodu 83 výše.

89

Zatřetí žalobce tvrdí, že způsob, jakým orgány třetí země vnímají rozhodnutí orgánu, nepatří mezi výjimky z povinnosti umožnit přístup k dokumentům orgánů.

90

V tomto ohledu je třeba uvést, že to, jak orgány třetí země vnímají unijní rozhodnutí, je součástí vztahů udržovaných s touto třetí zemí. Na tomto vnímání totiž závisí pokračování a kvalita těchto vztahů. Může tedy být důvodem pro uplatnění zvolené výjimky.

91

Začtvrté žalobce vytýká Komisi, že nevysvětlila, jak by zpřístupnění požadovaných dokumentů mohlo zhoršit vztahy s Ukrajinou v oblasti jaderného zabezpečení. Komise navíc nevysvětlila, v čem by zpřístupnění citlivých obchodních údajů Energoatomu mělo diplomatický dopad.

92

S ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 77 až 79 výše musí být tyto argumenty odmítnuty. Komise totiž v napadeném rozhodnutí výslovně uvedla, že Ukrajina dobrovolně souhlasila se „zátěžovými zkouškami“, že tyto umožnily Komisi a Ukrajině získat lepší přehled o existujících rizicích a je jasně v zájmu Unie zachovat tento kvalitní vztah a prosazovat v sousedních zemích nejpřísnější evropská pravidla pro oblast jaderné bezpečnosti. Komise rovněž vysvětlila, že by následné zpřístupnění celé smlouvy třetím osobám mohlo ohrozit vzniklý kvalitní vztah i se všemi důsledky, které z toho vyplývají pro jadernou bezpečnost.

93

Stejně tak Komise v kontextu uplatňované výjimky uvedla, že vyzrazení citlivých obchodních informací o Energoatomu by mělo negativní dopad po stránce diplomatické. Vzhledem k tomu, že tento podnik je státním podnikem, toto odůvodnění nepotřebuje dalšího vysvětlení.

94

Zapáté žalobce tvrdí, že podle jeho názoru není riziko, které Komise uvedla jako důvod pro zamítnutí její žádosti, důvodně předvídatelné, ale čistě hypotetické. S ohledem na judikaturu citovanou v bodě 35 výše podle ní povaha tohoto rizika neumožňuje přijmout napadené rozhodnutí.

95

V tomto ohledu je třeba uvést, že zpřístupnění smlouvy, kterou evropský orgán uzavřel s veřejnoprávním podnikem třetí země na základě kvalitního vztahu navázaného s orgány této země, by mohlo vést ke zhoršení tohoto vztahu a potažmo být překážkou k dosažení cílů sledovaných uvedenou smlouvou a obecněji překážkou v politice tohoto orgánu při uzavírání smluv stejného typu s jinými třetími zeměmi. V projednávaném případě je tato politika pro Unii klíčová, neboť usiluje o zabezpečení jaderných elektráren v zemích, které ji obklopují. Za těchto podmínek je uváděné riziko do jisté míry předvídatelné a není hypotetické. Napadené rozhodnutí není tudíž v tomto bodě stiženo zjevně nesprávným posouzením.

96

Totéž platí i pro negativní diplomatický dopad, k němuž by mohlo vést zveřejnění obchodních údajů o Energoatom.

97

Ze znění smlouvy, která byla předložena Tribunálu v rámci opatření k zajištění důkazu popsaného v bodě 25 výše, dále vyplývá, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když konstatovala, že části této smlouvy, které nebyly zpřístupněny, obsahují citlivé informace o Energoatom, jako např. ujednání identifikující potenciální obchodní rizika a finanční podmínky, jejichž zveřejnění by mohlo skutečně konkrétně ohrozit ochranu mezinárodních vztahů Unie.

98

K výše uvedenému je třeba dodat, že ona ochrana veřejného zájmu se nepoměřuje s převažujícím veřejným zájmem, což vyplývá z čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.

99

Konečně je třeba konstatovat, že s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 80 výše postačuje odůvodnění uvedené Komisí k tomu, aby žalobce byl s to se seznámit s důvody přijatého rozhodnutí a aby Tribunál mohl provést soudní přezkum.

100

Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

101

Žalobce se na rozdíl od toho, co rozhodla Komise, domnívá, že výjimka týkající se obchodních zájmů stanovená v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001 nemůže v projednávaném případě sloužit jako důvod pro odepření přístupu k celé smlouvě (bod 1 žádosti) a k doporučení Komise EIB (bod 4 žádosti), neboť Energoatom podle ní neměla na věci obchodní zájem, dále se domnívá, že Komise nevysvětlila, jakým způsobem by zpřístupnění ve skutečnosti konkrétně ohrožovalo ochranu tohoto zájmu, a konečně tvrdí, že se jedná o hypotetickou hrozbu.

102

Komise tento žalobní důvod odmítá.

103

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001 umožňuje orgánům odepřít přístup k dokumentu v případě, že by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany „obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby včetně duševního vlastnictví“, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

104

Jak bylo připomenuto v bodě 34 výše, výjimky z práva na přístup k dokumentům stanovené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 musí být vykládány a aplikovány striktně, aby měla veřejnost co nejširší přístup k dokumentům v držení orgánů.

105

Podle judikatury tak pro účely odůvodnění odepření přístupu k dokumentu, jehož zpřístupnění bylo požadováno, v zásadě nestačí, že se tento dokument váže k činnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001. Dále je v zásadě na orgánu, kterému byla žádost předložena, aby vysvětlil, jak by zpřístupnění uvedeného dokumentu mohlo ve skutečnosti konkrétně ohrozit zájem chráněný výjimkou či výjimkami, na které se odvolává. Kromě toho musí být riziko takovéhoto ohrožení důvodně předvídatelné, a ne čistě hypotetické (rozsudek ze dne 28. března 2017, Deutsche Telekom v. Komise, T‑210/15, EU:T:2017:224, bod 27).

106

Z této judikatury vyplývá, že odůvodnění uváděné Komisí v případě, že odmítne požadované informace poskytnout, musí být posouzeno s ohledem na tři požadavky.

107

Pokud jde o první požadavek, a sice že musí jít o činnost uvedenou v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném posouzení, neboť v tomto případě nemohou být dotčeny obchodní zájmy společnosti Energoatom, jelikož jde o státní podnik.

108

V tomto ohledu je třeba uvést, že nic nebrání tomu, aby byl státní podnik jako Energoatom považován za subjekt s obchodními zájmy ve smyslu čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001. Pouhá okolnost, že základní kapitál podniku vlastní orgány veřejné moci, jej sama o sobě nezbavuje obchodních zájmů, které lze chránit z téhož titulu jako zájmy soukromého podniku. Jak uvádí Komise, společnost Energoatom v projednávaném případě vykonává obchodní činnost, v jejímž rámci soutěží na trhu s elektřinou, což ji vede k potřebě chránit na uvedeném trhu své zájmy. Dokumenty, jejichž zpřístupnění je požadováno, se mohou nepopiratelně týkat obchodních zájmů a z toho titulu i činnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001.

109

Pokud jde o druhý požadavek vyplývající z judikatury zmíněné v bodě 105 tohoto rozsudku, žalobce vytýká Komisi, že nevysvětlila, jak by předání veškerých požadovaných dokumentů skutečně konkrétně ohrozilo zájmy účastníků řízení.

110

Pokud se jedná o úvěrovou smlouvu, Komise v napadeném rozhodnutí vysvětlila, že zpřístupnění této smlouvy v plném rozsahu by v souvislosti s úvěrovými smlouvami Euratomu ohrozilo jednak obchodní zájmy Energoatom a jednak obchodní zájmy Komise. Pokud jde o Energoatom, Komise zdůraznila, že smlouva upravuje práva a povinnosti obou stran a počítá se širokým spektrem potenciálních a zjištěných obchodních rizik. Navíc obsahuje citlivé obchodní údaje, jako jsou ceny elektřiny účtované Energoatom a limity finančních závazků. Komise rovněž vysvětlila, že smlouva je nadále platná a účinná.

111

Pokud jde o její vlastní zájmy, Komise uvedla, že smlouva byla vypracována na základě vzoru používaného pro ostatní smlouvy Euratom. Za těchto okolností by podle ní zpřístupnění celé smlouvy ohrozilo nejen realizaci úvěrové smlouvy uzavřené s Energoatom, ale i další podobné smlouvy nacházející se ve fázi plnění. Komise by tak měla obtížnější postavení při vyjednávání budoucích smluv tohoto typu.

112

Co se týče doporučení EIB, Komise v napadeném rozhodnutí konstatovala, že nezpřístupněné části obsahovaly citlivé obchodní informace poskytnuté společností Energoatom, jakož i rady týkající se snížení úvěrového rizika. Kromě toho obsahovaly i ujednání úvěrové smlouvy, u nichž měla za prokázané, že by jejich zpřístupnění ohrozilo obchodní zájmy Komise i Energoatom.

113

S ohledem na tato vysvětlení a s ohledem na skutečnost, že Komise rozlišuje části dokumentů týkající se obchodních zájmů, a části, které se jich netýkají a které zpřístupnila, je třeba konstatovat, že Komise při posuzování postupovala v souladu s požadavky zakotvenými v judikatuře připomenuté v bodě 105 tohoto rozsudku a že v tomto ohledu poskytla dostatečné vysvětlení.

114

Dále je třeba uvést, že s ohledem na tato vysvětlení Komise v napadeném rozhodnutí na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, zdůvodnila, proč není zpřístupnění možné v blízké budoucnosti. Uvedla, že smlouva uzavřená s Energoatom je stále ve fázi plnění a byla vypracována na základě vzoru pro jiné smlouvy. Zpřístupnění požadovaných dokumentů v plném rozsahu by tak podle ní mohlo mít dopad nejen na plnění ze smlouvy uzavřené s Energoatom, ale i na plnění dalších smluv, které byly nebo budou uzavřeny.

115

Pokud jde o třetí požadavek vyplývající z judikatury zmíněné v bodě 105 výše, žalobce tvrdí, že ohrožení obchodních zájmů, kterého se dovolává Komise, je čistě hypotetické.

116

V tomto ohledu je třeba uvést, že riziko poškození obchodních zájmů Energoatom odhalením jejích citlivých údajů či riziko narušení řádného plnění jiných smluv, které byly či budou uzavřeny, je přiměřeně předvídatelné a nelze jej kvalifikovat jako hypotetické, neboť dotčené dokumenty sestávají z úvěrové smlouvy vypracované podle vzoru použitého u jiných smluv a z doporučení banky k tomuto úvěru a dotčený podnik je činný na trhu s elektřinou.

117

Žalobce dále v žalobě Komisi vytýká, že odůvodnila uplatnění výjimky týkající se obchodních zájmů tím, že hodnota smlouvy činila více než 300 milionů eur. Podle žalobce přitom význam smlouvy není relevantní pro uplatnění uvedené výjimky.

118

Tato argumentace musí být rovněž odmítnuta, jelikož vychází z chybného výkladu napadeného rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí totiž podle všeho vyplývá, že hodnota smlouvy byla uvedena v popisu projektu, ke kterému se vztahují dokumenty, avšak odůvodnění pro uplatnění výjimky z této skutečnosti v projednávaném případě nevychází. Míra poškození obchodních zájmů jedné strany smlouvy se navíc nepopiratelně zvyšuje s hodnotou této smlouvy.

119

Ze znění požadovaných dokumentů, které byly přeloženy Tribunálu v rámci opatření k zajištění důkazu popsaného v bodě 25 výše, dále vyplývá, jak je uvedeno i v napadeném rozhodnutí, že nezpřístupněné části úvěrové smlouvy a doporučení EIB upravují práva a povinnosti smluvních stran a obsahují citlivé obchodní informace, jako jsou sazby za elektřinu uplatňované společností Energoatom nebo limity finančních závazků, jakož i analýzu úvěrových rizik, jejichž zpřístupnění by mohlo ve skutečnosti konkrétním způsobem porušit obchodní zájmy Energoatom i Komise ve smyslu čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001.

120

Třetí žalobní důvod musí být tedy zamítnut.

121

Žalobce v žalobě Komisi vytýká, že nezkoumala, zda i navzdory ochraně výše zkoumaných zájmů není dán převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

122

Komise tento žalobní důvod odmítá.

123

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 orgány odepřou přístup k dokumentu v případě, že by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

124

Naopak z čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že případný převažující veřejný zájem není třeba zkoumat v případě výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy.

125

Jak bylo konstatováno v bodě 98 výše, Komisi tedy nelze vytýkat, že v projednávaném případě nepoměřovala veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy, s převažujícím veřejným zájmem.

126

Naopak v případě použití čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 musí Komise zvážit obchodní zájmy, které podle ní byly ohroženy zpřístupněním dotyčných dokumentů, a převažující veřejný zájem, jemuž by sloužilo zpřístupnění dotčených dokumentů, na který poukazuje žalobce. Podle ustálené judikatury platí, že rozhodnutí o žádosti o přístup k dokumentům závisí na tom, kterému zájmu je třeba dát v projednávaném případě přednost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, bod 42, a rozsudek ze dne 13. ledna 2017, Deza v. ECHA, T‑189/14, EU:T:2017:4, bod 53).

127

Je třeba uvést, že je na žadateli, aby uvedl konkrétní okolnosti zakládající převažující veřejný zájem, který může odůvodnit zpřístupnění předmětných dokumentů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, bod 94).

128

Ve své první žádosti žalobce nepoukazoval na převažující veřejný zájem na zpřístupnění doporučení i přes ochranu obchodních zájmů.

129

Ve své potvrzující žádosti žalobce tvrdil, že převažující veřejný zájem existuje, jelikož požadované informace se týkají emisí do životního prostředí a jaderné energie, která je rizikovou technologií. Hospodářské a finanční aspekty jsou podle ní rovněž v obecném zájmu, jelikož program na zlepšení jaderné bezpečnosti s sebou nese náklady pro společnost jako celek.

130

Komise v napadeném rozhodnutí odpověděla, že zájmy, kterých se žalobce dovolává ve své potvrzující žádosti, sice jsou veřejné, avšak mají menší význam než cíl sledovaný v rámci úvěru, tj. zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren v sousedních zemích Evropy. Co je důležitější, tento cíl je podle ní lépe chráněn udržováním kvalitního vztahu s Ukrajinou a pokrokem dosaženým v rámci úvěrové smlouvy.

131

Kromě zájmu veřejnosti seznámit se s finančními náklady na úvěr, o němž bude pojednáno v bodě 137 níže, je nutno konstatovat, že v projednávaném případě jsou konstatování žalobce ohledně převažujícího veřejného zájmu uvedená v potvrzující žádosti, strohá a nepřesná.

132

Je pravda, že žalobce v žalobě upřesnil, že požadované dokumenty obsahují podmínky pro poskytnutí úvěru v oblasti jaderné bezpečnosti a že zpřístupnění těchto údajů by umožnilo veřejnosti ověřit si, zda jsou uvedené podmínky skutečně splněny. Tato kontrola je zásadní vzhledem k četným náznakům, že pravidla jaderné bezpečnosti nejsou na Ukrajině dodržována. Žalobce v tomto ohledu uvádí, že financovaný program by umožnil prodloužit životnost dvou reaktorů nad rámec původně předvídané doby bez bezpečnostních opatření, že finanční problémy provozovatele vyvolávají obavy o jeho schopnosti financovat bezpečnostní opatření, že orgán odpovědný za bezpečnost jaderných elektráren pozbyl nezávislosti při přijímání rozhodnutí o jednom ze dvou dotyčných reaktorů, že účast veřejnosti na rozhodovacím procesu je omezená, že Ukrajina nerespektuje žádosti o informace vznesené sousedními zeměmi a Unie podle všeho nepřijímá nezbytná opatření k zajištění dodržování bezpečnosti. Vzhledem k uvedeným hrozbám je podle ní důležité, aby veřejnost měla větší kontrolu nad přijímanými opatřeními, což by mělo být umožněno právě zpřístupněním požadovaných dokumentů.

133

Je však třeba konstatovat, že tyto úvahy byly formulovány až ve fázi žaloby, takže nemohou být zohledněny pro účely posouzení legality napadeného rozhodnutí. Legalita aktu orgánu totiž musí být podle judikatury posuzována v závislosti na informacích, jež mohl mít k dispozici v okamžiku, kdy jej vydal. Před unijním soudem tedy nelze uplatňovat skutečnosti, které nebyly uplatněny během správního řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2010, AstraZeneca v. Komise, T‑321/05, EU:T:2010:266, bod 687 a citovaná judikatura).

134

Požadavky uvedené výše v bodě 127 proto nejsou splněny.

135

Jen pro úplnost je třeba uvést, že části smlouvy a doporučení Komise EIB týkající se environmentálních a sociálních aspektů již byly žalobci zpřístupněny a z nezpřístupněných částí týkajících se hospodářských a finančních aspektů by veřejnost neměla možnost zjistit, zda Energoatom uložené bezpečnostní podmínky skutečně plní.

136

Kromě toho je třeba zdůraznit, že Komise mohla, aniž se dopustila nesprávného posouzení, dospět k závěru, že jaderná bezpečnost bude lépe zajištěna udržováním kvalitních vztahů s Ukrajinou v této oblasti než zpřístupněním dotčených dokumentů veřejnosti.

137

Pokud jde o zájem veřejnosti na tom seznámit se s finančními náklady na úvěr, Komise rovněž mohla dospět k závěru, aniž se dopustila takového nesprávného posouzení, že z hlediska svého významu je tento zájem menší než zájem na zajištění jaderné bezpečnosti v sousedních evropských zemích.

138

Čtvrtý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.

139

Ve své replice žalobce uplatňuje žalobní důvod vycházející z porušení článku 42 Listiny základních práv, podle něhož Komise v odpovědi ze dne 21. prosince 2015, popsané v bodě 6 tohoto rozsudku, a v napadeném rozhodnutí, jakož i v žalobní odpovědi údajně dostatečně nezohlednila argumenty žalobce uplatněné v průběhu správního řízení.

140

Jak uvedla Komise, tento žalobní důvod týkající se řádnosti správního řízení směřuje proti odpovědi ze dne 21. prosince 2015 a proti napadenému rozhodnutí, avšak nebyl vznesen v žalobě. Jelikož uvedený důvod nerozšiřuje důvod dříve uvedený v žalobě a nezakládá se na skutkových a právních okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, jedná se o nový žalobní důvod, který musí být podle čl. 84 jednacího řádu odmítnut jako nepřípustný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. listopadu 2017, Voigt v. Parlament, T‑618/15, EU:T:2017:821, bod 87).

141

Pokud jde o žalobní odpověď, ze statutu Soudního dvora ani jednacího řád nevyplývá, že žalovaná má povinnost odpovědět na všechny argumenty předložené žalobcem v žalobě. Obsah obrany kromě toho nemůže mít žádný dopad na legalitu napadeného rozhodnutí. Ta musí být totiž posuzována v okamžiku, kdy je rozhodnutí přijato.

142

Jak konečně vyplývá z čl. 52 odst. 2 Listiny základních práv, práva, která zakotvuje a která jsou upravena ve Smlouvách, jsou vykonávána za podmínek a v mezích v nich stanovených. Článek 42 Listiny základních práv proto nemůže být obsahově širší než článek 15 SFEU a nařízení č. 1049/2001, které jej provádí. Legalita napadeného rozhodnutí z hlediska tohoto nařízení již byla zkoumána v rámci výše uvedených žalobních důvodů, takže není třeba toto rozhodnutí zkoumat ve světle článku 42 Listiny základních práv Evropské unie.

143

Pátý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

144

Z výše uvedeného vyplývá, že žalobu je třeba zamítnout v plném rozsahu.

145

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

146

Vzhledem k tomu, že žalobce neměl ve věci úspěch a Komise požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné mu uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Komise.

147

Kromě toho podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu ponese Spojené království vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto: