Spojené věci T‑282/16 a T‑283/16

Inpost Paczkomaty sp. z o.o.
a
Inpost S. A.

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (třetího rozšířeného senátu) ze dne 19. března 2019

„Státní podpory – Poštovní odvětví – Vyrovnání čistých nákladů, které vyplývají z povinností všeobecných služeb – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Povinnost uvést odůvodnění – Rovné zacházení – Proporcionalita – Právo na vlastnictví – Svoboda podnikání“

  1. Volný pohyb služeb – Poštovní služby – Směrnice 97/67 – Určení podniku poskytujícího všeobecné poštovní služby – Povinnost členského státu uplatnit postupy pro zadávání veřejných zakázek – Neexistence – Dodržení zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67, čl. 7 odst. 2 a 2008/6, bod 23 odůvodnění)

    (viz body 31–40)

  2. Podpory poskytované státy – Přezkum prováděný Komisí – Slučitelnost podpory s vnitřním trhem – Posuzovací pravomoc – Respektování souvztažnosti mezi ustanoveními, jimiž se řídí státní podpory a jinými ustanoveními Smlouvy – Poštovní služby – Dodržování povinností vyplývajících ze směrnice 97/67 – Povinnost uložená pouze pokud jde o pravidla poskytnutí podpory, která jsou neoddělitelně spjata s jejím předmětem – Přezkum podmínek financování fondu vyrovnání nákladů všeobecných služeb převzatých podnikem

    (Články 106, 107 a 108 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67, čl. 7 odst. 1 a odst. 3 až 5)

    (viz body 63–71)

  3. Volný pohyb služeb – Poštovní služby – Směrnice 97/67 – Financování všeobecné služby – Fond vyrovnání nákladů všeobecných služeb převzatých podnikem – Vnitrostátní právní předpisy ukládající provozovateli všeobecných služeb a provozovateli rovnocenných služeb povinnost použít jednotně procenta určující maximální výši jejich příspěvku do uvedeného vyrovnávacího fondu – Srovnatelnost situací – Nediskriminace – Přípustnost

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67, bod 27 odůvodnění a čl. 7 odst. 5; sdělení Komise 2012/C 8/03, bod 52)

    (viz body 84, 85, 87)

  4. Volný pohyb služeb – Poštovní služby – Směrnice 97/67 – Financování všeobecných služeb – Fond vyrovnání nákladů vyplývajících z povinností všeobecných služeb převzatých podnikem – Vnitrostátní právní předpisy ukládající provozovatelům poštovních služeb, s vyloučením provozovatelů služeb expresní kurýrní pošty, povinnost přispívat do vyrovnávacího fondu – Diskriminace – Posouzení dostatečné míry zaměnitelnosti služeb s ohledem na jejich inherentní vlastnosti – Neexistence zaměnitelnosti situací – Přípustnost

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67, bod 27 odůvodnění a čl. 7 odst. 5; sdělení Komise 2012/C 8/03, bod 52)

    (viz body 91–102)

  5. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Podniky pověřené řízením služeb obecného hospodářského zájmu – Rozhodnutí Komise nevznést námitky proti podpoře určené na vyrovnání nákladů vyplývajících z povinností všeobecných služeb převzatých podnikem – Povinnost dodržovat zásadu proporcionality – Meze – Soudní přezkum – Posuzování legality v závislosti na informacích, které byly k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí

    (Článek 106 odst. 2 SFEU)

    (viz body 114–116)

  6. Volný pohyb služeb – Poštovní služby – Směrnice 97/67 – Financování všeobecné služby – Výpočet čistých nákladů spojených s povinnostmi všeobecných služeb – Nerovná zátěž – Posouzení členským státem – Nárok na vyrovnání podmíněný existencí účetních ztrát – Přípustnost

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67, čl. 7 odst. 3)

    (viz body 153–156)

Shrnutí

V rozsudku Inpost Paczkomaty a Inpost v. Komise (T‑282/16 a T‑283/16), vyhlášeném dne 19. března 2019, Tribunál v rámci žaloby na neplatnost podle článku 263 SFEU zamítl návrhy žalobkyň na zrušení rozhodnutí Komise C (2015) 8236 final ze dne 26. listopadu 2015 (dále jen „sporné rozhodnutí“), kterým tato rozhodla nevznést námitky proti opatření oznámenému polskými orgány týkajícímu se podpory poskytnuté společnosti Poczta Polska ve formě vyrovnání čistých nákladů vyplývajících z toho, že tato společnost plní povinnosti všeobecných poštovních služeb, za období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015.

Podle čl. 7 odst. 3 písm b) směrnice 97/67 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (dále jen „poštovní směrnice“) ( 1 ), pokud členský stát rozhodne, že povinnosti všeobecných služeb stanovené v této směrnici představují pro poskytovatele všeobecných služeb čisté náklady a představují nerovnou finanční zátěž, může zavést „mechanismus pro rozdělení čistých nákladů spojených s povinnostmi všeobecných služeb mezi poskytovatele služeb nebo uživatele“.

V projednávané věci, Poczta Polska (dále jen „PP“) je polská akciová společnost, která byla na základě vnitrostátního právního předpisu provádějícího poštovní směrnici pověřena na období třech let od 1. ledna 2013 převzít povinnosti poskytovatele všeobecných poštovních služeb na celém polském území. Na vyrovnání takových povinnosti zřídily polské orgány vyrovnávací fond určený k financování čistých nákladů spojených s povinnostmi všeobecných služeb, který byl financovaný z příspěvků provozovatelů poštovních služeb poskytujících všeobecné služby nebo rovnocenné všeobecné služby a popřípadě ze státního rozpočtu.

V rámci svých žalob proti spornému rozhodnutí žalobkyně – které jsou provozovatelkami poštovních služeb, které mají přispívat do uvedeného vyrovnávacího fondu – vznesly sedm žalobních důvodů, přičemž prvních pět vychází z porušení článku 106 odst. 2 SFEU v rozsahu, v němž nebylo dodrženo sdělení Komise o rámci Unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011) ( 2 ) a článek 7 poštovní směrnice, šestý vychází z porušení článků 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie a poslední z nedodržení povinnosti uvést odůvodnění.

Tribunál zamítl všechny výtky vznesené žalobkyněmi.

Tribunál zamítl zejména první žalobní důvod vycházející z toho, že Polsko určilo PP jako poskytovatele všeobecných poštovních služeb přímo a výlučně legislativní cestou, aniž by provedlo zadávací řízení na veřejnou zakázku, jelikož podle čl. 7 odst. 2 poštovní směrnice jsou zadávací řízení pouze jednou z možností, pro které se může dotčený členský stát rozhodnout za účelem zajištění poskytování všeobecných služeb prostřednictvím zadání veřejné zakázky. Tribunál však doplnil, že při provedení této volby musí být řádně dodržovány zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, přičemž upřesnil, že okolnost, že PP byla určena přímo a výlučně legislativní cestou sama o sobě nestačí k prokázání existence porušení těchto zásad.

Tribunál rovněž zamítl čtyři části třetího žalobního důvodu, vycházející z porušení bodu 52 rámce pro SOHZ a čl. 7 odst. 1 a odst. 3 až 5 poštovní směrnice, v rozsahu, v němž měly být podmínky vyrovnávacího fondu diskriminační, nepřiměřené a přijaté na základě netransparentního postupu. V projednávaném případě byla výše příspěvku provozovatelů poštovních služeb, kteří mají přispívat do vyrovnávacího fondu stanovena na 2 % jejich obratu, pokud překročil 1 milion PLN, který během referenčního roku pochází z poskytování všeobecných služeb a z poskytování rovnocenných služeb, přičemž bylo určeno, že náklady povinností všeobecných služeb PP zakládají nárok na vyrovnání jen tehdy, když poskytování všeobecných služeb skutečně vedlo k účetní ztrátě.

V tomto ohledu Tribunál nejprve uvádí, že třetí žalobní důvod není irelevantní, v rozsahu, v němž vychází z porušení článku 7 poštovní směrnice. V tomto ohledu připomíná, že když Komise použije řízení v oblasti přezkumu státních podpor, je povinna, podle obecného uspořádání Smlouvy, respektovat souvztažnost mezi ustanoveními, jimiž se řídí tato oblast, a jinými zvláštními ustanoveními, než jsou ustanovení týkající se státních podpor, a posoudit tak slučitelnost dotčené podpory s těmito zvláštními ustanoveními, přičemž upřesnil, že taková povinnost je Komisi uložena pouze stran aspektů poskytnutí podpory, které jsou do takové míry neoddělitelně spjaty s předmětem podpory, že by nebylo možné posoudit je odděleně.

Tribunál v projednávaném případě konstatoval, že podmínky financování nezbytné pro fungování vyrovnávacího fondu jsou neoddělitelně spjaté s předmětem samotné podpory, tedy vyrovnáním ve prospěch PP za její povinnosti všeobecných služeb a uvedl, že Komise měla výslovně za to, že stanovení příspěvků provozovatelů poštovních služeb na vhodné úrovni (to znamená na úrovni přiměřené, a nikoliv diskriminační) bylo obzvláště důležité a že Komise sama výslovně odkazovala na slučitelnost dotčeného opatření s poštovní směrnicí. Zamítl však čtyři výtky vznesené žalobkyněmi jako neopodstatněné.

Tribunál měl za to, že jednotné použití procenta určujícího maximální výši příspěvku pro provozovatele všeobecných služeb a pro poskytovatele rovnocenných služeb stanoveného na 2 % relevantního obratu neporušuje zásadu zákazu diskriminace. V této souvislosti zejména uvedl, že tyto dvě služby mají podobné vlastnosti a musí být považovány z hlediska spotřebitelů za zaměnitelné s ohledem na jejich inherentní vlastnosti. Tribunál kromě toho rozhodl, že neuplatnění povinnosti přispívat poskytovatelům kurýrních služeb expresní pošty není diskriminační, jelikož se nenacházejí v situaci srovnatelné s jejich situací. Tribunál má jednak za to, že kurýrní služby expresní služby se odlišují od všeobecných poštovních služeb přidanou hodnotou, kterou přináší ve prospěch každého zákazníka, kvůli které tento uživatel nakonec akceptuje zaplatit vyšší částku. Jelikož se kurýrní služby expresní služby v současnosti dále odlišují od „tradiční poštovní služby“ definované jako služba ve prospěch všech uživatelů na celém území členského státu, nelze je z důvodu jejich zvláštností považovat za zaměnitelné se všeobecnými poštovními službami.

Tribunál kromě toho rozhodl, že ani procento určující maximální výši příspěvku, stanovené na 2 % relevantního obratu, ani prahová hodnota příjmu ve výši 1 milionu PLN nebyly nepřiměřené. V tomto ohledu Tribunál připomněl, že přezkum proporcionality je jedním z přezkumů, které Komise musí v rámci svého ověření slučitelnosti opatření státní podpory s ustanoveními čl. 106 odst. 2 SFEU provést. Přezkum přiměřenosti opatření k provedení úkolu SOHZ se omezuje na ověření, zda je uvedené opatření nezbytné k tomu, aby dotčený úkol SOHZ mohl být splněn za hospodářsky přijatelných podmínek, nebo naopak, zda je dotčené opatření zjevně nepřiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli. Zaprvé podotkl, že v případě neexistence podrobných údajů týkajících se sazby ziskovosti provozovatelů poštovních služeb, kteří mají přispívat do vyrovnávacího fondu, byla Komise oprávněna zohlednit sazbu rentability PP v oblasti rovnocenných služeb. Tribunál měl za to, že Komise mohla mít v projednávaném případě rozumně za to, že jiní provozovatelé mohou dosáhnout podobné sazby ziskovosti jako PP díky jejich vyšší efektivitě a flexibilnosti a tedy díky vyšší schopnosti koncentrovat se na nejziskovější segmenty trhu.

Nakonec měl Tribunál za to, že dotčený režim vyrovnání nemůže narušit svobodu podnikání žalobkyň, ani jejich právo na vlastnictví v rámci produkce a uvádění těchto služeb na trh, zejména jejich právo duševního vlastnictví, jelikož nebylo prokázáno, že dotčený režim vyrovnání je překážkou tomu, aby provozovatelé poštovních služeb uváděli v Polsku na trh služby rovnocenné všeobecným službám.

( 1 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (Úř. věst.1998 L 15, s. 14; Zvl. vyd. 06/03, s. 71).

( 2 ) – Úř. věst. 2012, C 8, s. 15, dále jen „rámec pro SOHZ“