1

Dne 27. listopadu 2012 podala společnost Doosan Infracore Co. Ltd, která byla zaměněna vedlejší účastnicí, tj. společností Doosan Machine Tools Co. Ltd, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

3

Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 7 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Soustruhy; CNC (počítačem řízené) soustruhy; obráběcí centra; soustruhy; elektrické vyprazdňovací stroje“.

4

Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 12/2013 ze dne 17. ledna 2013.

5

Dne 16. dubna 2013 podala žalobkyně, společnost Puma SE, proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001) námitky pro všechny výrobky uvedené v bodě 3 výše.

6

Námitky byly založeny na následujících starších ochranných známkách:

7

Starší mezinárodní obrazová ochranná známka č. 582886 označuje zejména výrobky náležející do tříd 7, 18, 25 a 28 a odpovídající pro každou z těchto tříd následujícímu popisu:

8

Starší mezinárodní obrazová ochranná známka č. 437626 označuje výrobky náležející do tříd 18, 25 a 28 a odpovídající pro každou z těchto tříd následujícímu popisu:

9

Důvody uplatněnými na podporu námitek byly v případě starší mezinárodní obrazové ochranné známky č. 582886 důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001], a v čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení (nyní čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001) a v případě starší mezinárodní obrazové ochranné známky č. 437626 důvod uvedený v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

10

Dne 31. března 2015 námitkové oddělení námitky zamítlo v plném rozsahu. Na jedné straně zamítlo námitky založené na čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 z důvodu, že kromě výrobků spadajících do třídy 7 a části výrobků spadajících do tříd 18, 25 a 28, pro které žalobkyně neprokázala užívání starší mezinárodní obrazové ochranné známky č. 582886, nejsou ostatní výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, podobné výrobkům, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. Na druhé straně zamítlo námitky založené na čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 z důvodu, že jedna z podmínek použití uvedeného ustanovení nebyla splněna, jelikož žalobkyně neprokázala údajné dobré jméno starších ochranných známek.

11

Dne 28. května 2015 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení u EUIPO odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).

12

Rozhodnutím ze dne 4. prosince 2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl. Na jedné straně zamítl námitky založené na čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, a to z důvodu neexistence podobnosti mezi výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky. Na druhé straně zamítl námitky založené na čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 z důvodu, že navzdory velmi vysoké podobnosti kolidujících ochranných známek si relevantní veřejnost nevytvoří mezi nimi spojitost s ohledem na zcela odlišné výrobky a veřejnost, k nimž se vztahuje každá z uvedených ochranných známek, jakož i na jejich nízký stupeň rozlišovací způsobilosti. Konečně měl odvolací senát za to, že žalobkyně neprokázala, že by v projednávaném případě užívání přihlášené ochranné známky neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek nebo jim bylo na újmu.

13

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

14

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

15

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

16

Podle čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 „[n]a základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se [přihlašovaná] ochranná známka nezapíše, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku Společenství, která má v rámci Evropské unie dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

17

Základní funkce ochranné známky totiž nesporně spočívá v její funkci označení původu, avšak každá ochranná známka má též vnitřní ekonomickou hodnotu, která je nezávislá a odlišná ve vztahu k hodnotě výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána. Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 tak zajišťuje ochranu ochranné známky s dobrým jménem vůči jakékoli přihlášce totožné nebo podobné ochranné známky, která by mohla být na újmu jejímu image, i když výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, nejsou podobné výrobkům, pro které byla starší ochranná známka zapsána [rozsudky ze dne 22. března 2007, Sigla v. OHIM – Elleni Holding (VIPS), T‑215/03, EU:T:2007:93, bod 35, a ze dne 8. prosince 2011, Aktieselskabet af 21. november 2001 v. OHIM – Parfums Givenchy (only givenchy), T‑586/10, nezveřejněný, EU:T:2011:722, bod 58].

18

Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že jeho použití podléhá třem podmínkám, kterými je zaprvé totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek, zadruhé dobré jméno starší ochranné známky uplatněné na podporu námitek a zatřetí existence nebezpečí, že by užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Tyto podmínky jsou kumulativní a nesplnění jedné z nich postačuje k tomu, aby se uvedené ustanovení nepoužilo (viz rozsudek ze dne 22. března 2007, VIPS, T‑215/03, EU:T:2007:93, bod 34 a citovaná judikatura).

19

Pokud jde zaprvé o újmu, kterou by užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu mohlo způsobit rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, může tato újma vzniknout, jestliže starší ochranná známka ztratí schopnost vyvolat bezprostřední asociaci s výrobky, pro které je zapsána a užívána. Toto nebezpečí se tak vztahuje na „rozmělnění“ nebo „postupné zeslabení“ starší ochranné známky prostřednictvím roztříštění její identity a působení na veřejnost (viz rozsudek ze dne 22. března 2007, VIPS, T‑215/03, EU:T:2007:93, bod 37 a citovaná judikatura).

20

Pokud jde zadruhé o újmu, kterou by užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu způsobilo dobrému jménu starší ochranné známky, je třeba podotknout, že taková újma vznikne, jestliže výrobky nebo služby, na které se vztahuje přihlašovaná ochranná známka, mohou být vnímány veřejností takovým způsobem, že by atraktivita starší ochranné známky byla snížena. Nebezpečí této újmy může vzniknout zejména tehdy, když uvedené výrobky nebo služby mají vlastnost nebo kvalitu, která může mít negativní vliv na obraz starší ochranné známky s dobrým jménem z důvodu její totožnosti nebo podobnosti s přihlašovanou ochrannou známkou (viz rozsudek ze dne 22. března 2007, VIPS, T‑215/03, EU:T:2007:93, bod 39 a citovaná judikatura).

21

Zatřetí pojem „prospěch“, který by užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, zahrnuje případy, kdy dochází ke zjevnému využívání známé ochranné známky či parazitování na této ochranné známce nebo k pokusům o získání prospěchu z její pověsti. Jinak řečeno, jde o nebezpečí, že image ochranné známky s dobrým jménem nebo vlastnosti odrážené touto ochrannou známkou budou přenášeny na výrobky označené přihlašovanou ochrannou známkou, takže jejich uvádění na trh by mohlo být touto asociací se starší ochrannou známkou s dobrým jménem usnadněno (viz rozsudek ze dne 22. března 2007, VIPS, T‑215/03, EU:T:2007:93, bod 40 a citovaná judikatura).

22

Kromě toho podle judikatury vyplývá z čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, že tři zásahy uvedené v tomto ustanovení, pokud k nim dojde, jsou následkem jistého stupně podobnosti mezi starší ochrannou známkou a pozdější ochrannou známkou, kvůli níž relevantní veřejnost spatřuje mezi oběma těmito ochrannými známkami souvislost, tedy vytvoří si mezi nimi spojitost, i když je nezamění [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2012, Bimbo v. OHIM – Grupo Bimbo (GRUPO BIMBO), T‑357/11, nezveřejněný, EU:T:2012:696, bod 29 a citovaná judikatura]. Takováto spojitost mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou u relevantní veřejnosti je tedy implicitní podmínkou, jež je pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 zásadní [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. května 2007, Antartica v. OHIM – Nasdaq Stock Market (nasdaq), T‑47/06, nezveřejněný, EU:T:2007:131, bod 53 a citovaná judikatura, a ze dne 11. prosince 2014, Coca-Cola v. OHIM – Mitico (Master), T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 26 a citovaná judikatura].

23

Pokud si veřejnost takovouto spojitost nevytvoří, nemůže užívání pozdější ochranné známky neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim být na újmu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 30. dubna 2009, Japan Tobacco v. OHIM, C‑136/08 P, nezveřejněné, EU:C:2009:282, bod 27 a citovaná judikatura).

24

Z judikatury konečně vyplývá, že existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantní veřejnosti musí být posuzována celkově, s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům daného případu, mezi které patří stupeň podobnosti kolidujících ochranných známek, povaha výrobků nebo služeb, na které se vztahují uvedené ochranné známky, včetně míry blízkosti nebo rozdílnosti těchto výrobků nebo služeb, jakož i dotčené veřejnosti, intenzita dobrého jména starší ochranné známky, stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti nebo rozlišovací způsobilosti získané užíváním starší ochranné známky a existence nebezpečí záměny u veřejnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655 body 41 a 42; usnesení ze dne30. dubna 2009, Japan Tobacco v. OHIM, C‑136/08 P, nezveřejněné, EU:C:2009:282, bod 26, a rozsudek ze dne 6. července 2012, Jackson International v. OHIM – Royal Shakespeare (ROYAL SHAKESPEARE), T‑60/10, nezveřejněný, EU:T:2012:348, bod 21].

25

Právě ve světle těchto úvodních úvah je třeba posoudit argumenty uplatněné žalobkyní na podporu jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

26

V bodě 32 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že je velmi málo pravděpodobné, že si relevantní veřejnost vytvoří mezi kolidujícími ochrannými známkami spojitost z důvodu zcela odlišné povahy výrobků, na které se každá z nich vztahuje, neexistence jakéhokoliv možného sblížení mezi dotčenými výrobky a naprosto odlišné veřejnosti, které jsou uvedené výrobky určeny. Podle odvolacího senátu uvedené aspekty zastiňují všechny ostatní faktory, jež by mohly přispívat k vytvoření spojitosti, jako je velká podobnost kolidujících ochranných známek a vysoký stupeň údajného dobrého jména starších ochranných známek. Kromě toho v bodě 35 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že skutečnost, že odborná veřejnost může rovněž zahrnovat osoby, které se zajímají o oděvy a sport, nic na tomto závěru nemění, neboť s přihlédnutím k rozdílům mezi dotčenými výrobky si odborníci nevytvoří spojitost se svými sportovními a rekreačními činnostmi, pokud se setkají s přihlášenou ochrannou známkou při užívání výrobků náležejících do třídy 7, na které se vztahuje uvedená ochranná známka. Kromě toho v bodě 36 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát v podstatě za to, že nízký stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek rovněž odůvodňuje jeho závěr o neexistenci spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami. Konečně v bodě 37 napadeného rozhodnutí dospěl odvolací senát k závěru, že jelikož si relevantní veřejnost nevytvoří mezi kolidujícími ochrannými známkami spojitost, užívání přihlášené ochranné známky nemůže neprávem těžit z dobrého jména nebo rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek ani jim být na újmu.

27

Žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil pochybení při posouzení provedeném na základě čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, a to jak při zjištění, že si relevantní veřejnost nevytvoří spojitost se staršími ochrannými známkami, tak pokud jde o úvahy, podle kterých by přihlášená ochranná známka neoprávněně netěžila z dobrého jména nebo rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek. Zejména tvrdí, že posouzení odvolacího senátu, podle něhož si relevantní veřejnost nevytvoří mezi kolidujícími ochrannými známkami žádnou spojitost, je nesprávné, neboť vychází ze skutečnosti, že dotčené výrobky a veřejnost, k nimž se vztahuje každá z uvedených ochranných známek, jsou odlišné. Žalobkyně v podstatě tvrdí, že není relevantní, že dotčené výrobky nejsou podobné, neboť kolidující ochranné známky jsou velmi podobné a starší ochranné známky mají mimořádně dobré jméno. Podle ní tak odvolací senát nepřiznal nezbytný význam ostatním faktorům, které mají být vzaty v úvahu pro účely prokázání existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, jako jsou velmi vysoká podobnost mezi uvedenými ochrannými známkami, intenzita dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek. S ohledem na výše uvedené faktory a na skutečnost, že se veřejnosti, k nimž se vztahuje každá z kolidujících ochranných známek, překrývají, je žalobkyně názoru, že přihlášená ochranná známka bude u všech spotřebitelů, včetně odborníků, bezprostředně evokovat starší ochranné známky.

28

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty uplatněné žalobkyní zpochybňují.

29

EUIPO tvrdí, že pro účely posouzení existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami odvolací senát skutečně zohlednil i jiné faktory, jako je nízký stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek a dobré jméno uplatňované žalobkyní, tj. velmi dobré jméno.

30

EUIPO a vedlejší účastnice dále tvrdí, že posouzení odvolacího senátu týkající se neexistence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami je plně odůvodněno vzhledem ke zcela odlišné veřejnosti a zcela odlišným výrobkům, k nimž se vztahuje každá z uvedených ochranných známek.

31

Je třeba zdůraznit, že pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 je vymezení relevantní veřejnosti stejně jako v rámci použití odstavce 1 téhož článku nutným předpokladem. Konkrétně ve vztahu k této veřejnosti musí být posuzována existence podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, případného dobrého jména starších ochranných známek, spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami a konečně újmy dobrému jménu nebo rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek nebo neoprávněného prospěchu z dobrého jména nebo rozlišovací způsobilosti uvedených ochranných známek.

32

Z judikatury vyplývá, že veřejnost, kterou je třeba vzít v úvahu při posuzování existence některého ze zásahů uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, se liší v závislosti na druhu zásahu uplatňovaném majitelem starší ochranné známky. Relevantní veřejností, ve vztahu k níž musí být provedeno posouzení v případě prospěchu neprávem získaného z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, je tedy běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný průměrný spotřebitel výrobků nebo služeb, pro které je žádán zápis pozdější ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. března 2009, Antartica v. OHIM, C‑320/07 P, nezveřejněný, EU:C:2009:146, body 46 až 48). Naproti tomu v případě, kdy se jedná o újmu na rozlišovací způsobilosti nebo dobrém jménu starší ochranné známky, je veřejnost, ve vztahu k níž musí být posouzení provedeno, tvořena běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným průměrným spotřebitelem výrobků nebo služeb, pro které je tato ochranná známka zapsána (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 35).

33

V bodě 32 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že veřejnosti, jimž jsou určeny výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky, jsou zcela odlišné. V bodě 33 napadeného rozhodnutí měl totiž odvolací senát za to, že veřejnost, jíž jsou určeny výrobky náležející do třídy 7, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, je tvořena „vysoce specializovanými technickými odborníky vykonávajícími činnost v odvětví, které nemá vůbec nic společného s výrobou oděvů a sportovních potřeb, pro které starší ochrann[é] známk[y] údajně mají dobré jméno“. V bodě 34 napadeného rozhodnutí odvolací senát dále uvedl, že veřejností, jíž jsou určeny výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, je široká veřejnost, která je tvořena průměrnými spotřebiteli, jež potřebují výrobky označené těmito ochrannými známkami „při oblékání a přípravě ke sportovním a volnočasovým aktivitám“. Kromě toho v bodě 32 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že je velmi málo pravděpodobné, že si relevantní veřejnost vytvoří mezi kolidujícími ochrannými známkami spojitost. V tomto ohledu odvolací senát v bodě 35 napadeného rozhodnutí uvedl, že „[s]kutečnost, že kolidující ochranné známky patří k tak rozdílným trhům, bude bránit tomu, aby spotřebitel myslel [na starší ochranné známky] pro sportovní oděvy a zboží, setká-li se s [přihlášenou] ochrannou známkou s ohledem na předmětné stroje[; s]kutečnost, že odborná veřejnost, které jsou určeny napadené výrobky, může zahrnovat i osoby, které se zajímají o oděvy a sport, nemění nic na tomto zjištění[; k]olidující výrobky jsou totiž natolik vzdálené […], že si tyto odborníci nevytvoří spojitost se svými sportovními a volnočasovými aktivitami, pokud se setkají s [přihlášenou] ochrannou známkou při používání napadených výrobků náležejících do třídy 7 v rámci výkonu profesní činnosti.

34

Zaprvé žalobkyně má v podstatě za to, že odvolací senát v bodech 31 a 32 napadeného rozhodnutí nevymezil „relevantní veřejnost“, ve vztahu k níž musí být posuzována existence jednak újmy na dobrém jménu nebo rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek a jednak neoprávněného prospěchu z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedených ochranných známek.

35

EUIPO tuto výtku žalobkyně zpochybňuje. Má totiž za to, že odvolací senát zohlednil „jak širokou veřejnost tvořenou průměrnými spotřebiteli, kteří potřebují výrobky, u nichž je dobré jméno starší[ch] ochrann[ých] znám[ek] předpokládáno, tak veřejnost odborníků, jíž je určena [přihlášená ochranná známka]“. Vedlejší účastnice se v tomto ohledu nevyjádřila.

36

Předně je třeba podotknout, že z bodů 32 až 35 napadeného rozhodnutí (viz bod 33 výše) vyplývá, že odvolací senát jasně vymezil relevantní veřejnosti, kterým jsou určeny výrobky, na něž se vztahuje každá z kolidujících ochranných známek, přičemž zdůraznil jejich zcela odlišné vlastnosti.

37

Dále z bodu 35 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát zkoumal existenci spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami jak s ohledem na veřejnost, jíž jsou určeny výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, tak s ohledem na veřejnost, které jsou určeny výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky.

38

Konečně je třeba připomenout, že takováto spojitost mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantní veřejnosti je implicitní podmínkou, jež je pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 zásadní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. května 2007, nasdaq, T‑47/06, nezveřejněný, EU:T:2007:131, bod 53 a citovaná judikatura, a ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 26 a citovaná judikatura). Vzhledem k tomu, že v bodě 37 napadeného rozhodnutí dospěl odvolací senát k závěru, že podmínka existence jednoho ze zásahů uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 není splněna, a sice existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, nebyl již povinen zkoumat, zda byl v projednávané věci prokázán neoprávněný prospěch z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek nebo újma na dobrém jménu nebo rozlišovací způsobilosti uvedených ochranných známek. Odvolací senát pouze pro úplnost uvedl v bodech 37 a 40 napadeného rozhodnutí, že žalobkyně nepředložila důkazy prima facie a koherentní argumenty, které by dokládaly, že by přihlášená ochranná známka neprávem těžila z dobrého jména nebo rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek nebo jim byla na újmu.

39

Z napadeného rozhodnutí ostatně nevyplývá, že odvolací senát opomněl v rámci přezkumu jednoho ze zásahů uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 zohlednit správnou relevantní veřejnost.

40

Výtka uplatněná žalobkyní tedy musí být zamítnuta.

41

Zadruhé žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že dospěl k závěru, že veřejnosti, jimž jsou určeny výrobky, na které se vztahuje každá z kolidujících ochranných známek, jsou odlišné, zatímco podle ní se tyto veřejnosti překrývají. Je totiž názoru, že jakýkoli druh veřejnosti, a to i odborné, je tvořen spotřebiteli, jimž jsou určeny výrobky označené staršími ochrannými známkami.

42

EUIPO a vedlejší účastnice naopak tvrdí, že se relevantní veřejnosti nepřekrývají.

43

V této souvislosti je třeba připomenout, že relevantní veřejnost, k níž se vztahuje určitá ochranná známka, tvoří běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný průměrný spotřebitel výrobků nebo služeb, pro které je tato ochranná známka zapsána, nebo případně přihlášená (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 34).

44

V bodě 33 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát správně za to, že vzhledem ke své povaze jsou výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, určeny odborné veřejnosti, tedy zvláštní kategorii spotřebitelů, kteří se s těmito výrobky setkávají v rámci své profesní činnosti. Kromě toho v bodě 34 napadeného rozhodnutí odvolací senát shledal, aniž pochybil, že výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, jsou určeny široké veřejnosti. Odvolací senát tedy právem v bodě 32 napadeného rozhodnutí v podstatě dovodil, že veřejnosti, k nimž se vztahuje každá z kolidujících ochranných známek, jsou odlišné [obdobně viz rozsudky ze dne 19. května 2015, Swatch v. OHIM – Panavision Europe (SWATCHBALL), T‑71/14, nezveřejněný, EU:T:2015:293, bod 31, a ze dne 29. října 2015, Éditions Quo Vadis v. OHIM – Gómez Hernández (QUO VADIS), T‑517/13, nezveřejněný, EU:T:2015:816, bod 32].

45

Je rovněž třeba uvést, že odvolací senát v bodě 35 napadeného rozhodnutí upřesnil, že skutečnost, že odborná veřejnost, jíž jsou určeny výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, může též zahrnovat osoby, které se zajímají o oděvy a sport, nemění nic na zjištění, že si taková veřejnost nevytvoří žádnou spojitost mezi jejími sportovními a volnočasovými aktivitami a přihlášenou ochrannou známkou při používání výrobků označených touto ochrannou známkou v rámci její profesní činnosti.

46

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že odvolací senát nevzal ve své analýze v úvahu případ možného překrývání dotčených veřejností. Kromě toho nelze sice vyloučit, že za určitých okolností se veřejnosti, jimž jsou určeny výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky, mohou překrývat [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. března 2012, You-Q v. OHIM – Apple Corps (BEATLE), T‑369/10, nezveřejněný, EU:T:2012:177, bod 53] a že specializovaná veřejnost může znát starší ochrannou známku vztahující se na výrobky nebo služby určené široké veřejnosti, nestačí to však k prokázání, že si tato specializovaná veřejnost vytvoří mezi kolidujícími ochrannými známkami spojitost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. května 2015, SWATCHBALL, T‑71/14, nezveřejněný, EU:T:2015:293, bod 32).

47

Výtka uplatněná žalobkyní tedy musí být zamítnuta.

48

Zatřetí je třeba odmítnout tvrzení předložené žalobkyní na jednání, podle kterého jednak „v případě […] ‚rozmělnění‘ tvoří relevantní veřejnost průměrní spotřebitelé výrobků a služeb, pro které byla přihláška podána“, a jednak „v případech, […] ‚parazitování‘ tvoří relevantní veřejnost průměrní spotřebitelé výrobků a služeb, pro které má starší ochranná známka dobré jméno“.

49

Výše uvedené tvrzení totiž nezohledňuje judikaturu připomenutou v bodě 32 výše, podle které jednak relevantní veřejnost, ve vztahu k níž musí být posouzen údajný neoprávněný prospěch z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek, tvoří průměrní spotřebitelé výrobků, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a jednak relevantní veřejnost, ve vztahu k níž je třeba posuzovat újmu na dobrém jménu nebo rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, tvoří průměrní spotřebitelé výrobků, pro které je tato ochranná známka zapsána.

50

S ohledem na výše uvedené je třeba všechny výtky uplatněné žalobkyní zamítnout a potvrdit vymezení relevantních veřejností, kterým jsou určeny výrobky, na něž se vztahuje každá z kolidujících ochranných známek, jež bylo připomenuto v bodě 33 výše a je bezchybné.

51

V bodech 26 a 42 napadeného rozhodnutí dospěl odvolací senát v podstatě k závěru, že kolidující ochranné známky si jsou velmi podobné.

52

Žalobkyně tento závěr nezpochybňuje.

53

Vedlejší účastnice sice uznává existenci určité podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, avšak má za to, že jejich příslušné typy písma se zřetelně liší.

54

V tomto ohledu stačí konstatovat, že odvolací senát právem shledal, že se všechny kolidující ochranné známky skládají ze slovního prvku „puma“ napsaného podobným typem písma, a jsou tedy velmi podobné (viz body 26, 42 a 43 napadeného rozhodnutí).

55

Kromě toho měl odvolací senát v podstatě správně za to, že podobnost kolidujících ochranných známek není zpochybněna tím, že se ve starší mezinárodní obrazové ochranné známce č. 582886 vyskytuje obrazový prvek znázorňující kočkovitou šelmu, jež by mohla představovat pumu ve skoku zprava doleva umístěnou nad koncovou částí slova „puma“ (viz bod 26 napadeného rozhodnutí).

56

Proto je třeba potvrdit posouzení odvolacího senátu týkající se velké podobnosti kolidujících ochranných známek.

57

Dobré jméno ochranné známky musí být posuzováno s ohledem na to, jak je vnímá relevantní veřejnost, kterou tvoří běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný průměrný spotřebitel výrobků nebo služeb, pro které je tato ochranná známka zapsána (viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 34 a citovaná judikatura).

58

Je třeba připomenout, že čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nedefinuje pojem „dobré jméno“. Z ustálené judikatury k výkladu čl. 5 odst. 2 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), jehož normativní obsah je v podstatě totožný s normativním obsahem čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, však vyplývá, že ke splnění podmínky týkající se dobrého jména musí být starší ochranná známka známá podstatné části veřejnosti, jíž jsou určeny výrobky nebo služby, na něž se tato ochranná známka vztahuje [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. února 2007, Aktieselskabet af 21. november 2001 v. OHIM – TDK Kabushiki Kaisha (TDK), T‑477/04, EU:T:2007:35, bod 48, a ze dne 28. října 2016, Unicorn v. EUIPO – Mercilink Equipment Leasing (UNICORN-čerpací stanice), T‑123/15, nezveřejněný, EU:T:2016:642, bod 37 a citovaná judikatura].

59

V projednávané věci je třeba připomenout, že námitkové oddělení zamítlo námitky v rozsahu, v němž byly založeny na čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, když mělo za to, že důkazy předložené žalobkyní neprokazují, že starší ochranné známky získaly dobré jméno.

60

Odvolací senát tyto důkazy neposoudil a vycházel z předpokladu, že dobré jméno uplatňované žalobkyní existovalo. V podstatě totiž dovodil, že námitky založené na čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 musí být každopádně zamítnuty z důvodu neexistence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantní veřejnosti.

61

Žalobkyně vytýká odvolacímu senátu, že „se vyhnul jakémukoli jasnému a jednoznačnému závěru“ ohledně dobrého jména starších ochranných známek. Konkrétně má v podstatě za to, že odvolací senát nezohlednil její tvrzení ohledně mimořádně dobrého jména starších ochranných známek.

62

Na jednání žalobkyně zopakovala, že odvolací senát podle ní nezohlednil správně stupeň dobrého jména starších ochranných známek, a připomněla, že není možné sledovat sportovní událost, aniž by se obecenstvo setkalo s uvedenými ochrannými známkami, které sponzorují zejména nejznámější evropská fotbalová mužstva a jsou spojeny s nejznámějšími sportovci.

63

EUIPO argument uplatněný žalobkyní zpochybňuje. Tvrdí totiž, že odvolací senát uplatňované dobré jméno zohlednil. Kromě toho v odpověď na otázku položenou Tribunálem na jednání EUIPO jednak tvrdil, že odvolací senát dospěl ke konečnému závěru o existenci dobrého jména starších ochranných známek, a jednak odkázal na to, co v tomto směru uvedl v bodech 33 a 34 svého vyjádření k žalobě předloženého v řízení o projednávané žalobě.

64

Úvodem je třeba uvést, že v bodě 34 vyjádření EUIPO k žalobě se uvádí, že v rámci posouzení pro účely čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 „odvolací senát předpokládal, že uplatňované dobré jméno existovalo, a provedl tedy uvedené posouzení na základě předpokladu, že starší ochranné známky mají významné dobré jméno, jinak řečeno velmi dobré jméno“.

65

Vedlejší účastnice v podstatě tvrdí, že odvolací senát neučinil žádný závěr ohledně dobrého jména starších ochranných známek. Na jednání mimoto uvedla, že si není jista, zda odvolací senát zaujal v tomto směru konečné stanovisko.

66

Z ustálené judikatury vyplývá, že dobré jméno starší ochranné známky nebo starších ochranných známek, které je jednou z kumulativních podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, a zejména jeho intenzita, patří k faktorům, které je třeba vzít v úvahu jak při posuzování asociace, kterou si může veřejnost vytvořit mezi staršími ochrannými známkami a přihlášenou ochrannou známkou, tak i při posuzování nebezpečí, že může dojít k některému ze tří zásahů uvedených v tomto ustanovení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 42, a ze dne 18. července 2013, Specsavers International Healthcare a další, C‑252/12, EU:C:2013:497, bod 39 a citovaná judikatura).

67

Posouzení existence dobrého jména starší ochranné známky nebo starších ochranných známek tedy představuje nezbytnou fázi průzkumu použitelnosti čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Použití uvedeného ustanovení proto nutně vyžaduje, aby o existenci tohoto dobrého jména bylo rozhodnuto s konečnou platností, což v zásadě vylučuje provedení analýzy týkající se případné použitelnosti tohoto článku na základě vágní domněnky, tj. domněnky, která nespočívá na připuštění dobrého jména určité konkrétní intenzity [rozsudek ze dne 2. října 2015, The Tea Board v. OHIM – Delta Lingerie (Darjeeling collection de lingerie), T‑625/13, nezveřejněný, EU:T:2015:742, bod 82].

68

V projednávané věci odvolací senát z takovéto vágní domněnky nevycházel. Ze znění bodů 27 a 32 napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že pro účely své analýzy vycházel z předpokladu vysokého stupně dobrého jména starších ochranných známek.

69

Na jedné straně je třeba konstatovat, že tím, že se odvolací senát rozhodl vycházet z takovéhoto předpokladu, konkrétně nezkoumal, zda žalobkyně dostatečně prokázala dobré jméno starších ochranných známek, jakož i stupeň intenzity takovéhoto dobrého jména. Odvolací senát ostatně výslovně uznal absenci takovéhoto přezkumu, když v bodě 27 napadeného rozhodnutí uvedl, že se zdržel posouzení důkazů v tomto směru a spokojil se s tím, že vycházel z předpokladu, že uplatňované dobré jméno existuje. V této souvislosti EUIPO nemůže žalobkyni vytýkat, že před odvolacím senátem neprokázala existenci dobrého jména, které by zacházelo nad rámec veřejnosti, k níž se vztahují starší ochranné známky.

70

Na druhé straně je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí EUIPO, i když odvolací senát uvedl, že se rozhodl založit svou analýzu na předpokladu existence dobrého jména uplatňovaného žalobkyní, náležitě nezohlednil intenzitu takovéhoto dobrého jména. Ze spisu totiž vyplývá, že se žalobkyně před odděleními EUIPO dovolávala zejména v bodě 2 a následujících vyjádření ze dne 7. března 2014, jež předložila na podporu svých námitek, existence prestižní ochranné známky s velmi dobrou pověstí. Neodkázala pouze na vysoký stupeň dobrého jména na rozdíl od toho, co uvedl odvolací senát. Žalobkyně tvrdila, že dobré jméno starších ochranných známek zachází nad rámec veřejnosti, jíž jsou určeny výrobky, na které se vztahují uvedené ochranné známky, a v zásadě se tedy může vztahovat i na odbornou veřejnost, k níž se pojí přihlášená ochranná známka (viz zejména bod 2.3 vyjádření žalobkyně na podporu námitek ze dne 7. března 2014).

71

Výchozí předpoklad, na němž se odvolací senát rozhodl založit své posouzení existence případného zásahu uvedeného v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, je tedy chybný.

72

V bodě 36 napadeného rozhodnutí odvolací senát v podstatě konstatoval, že starší ochranné známky mají nízkou inherentní rozlišovací způsobilost.

73

Žalobkyně naopak tvrdí, že starší ochranné známky mají velmi vysokou rozlišovací způsobilost, a to jak získanou užíváním, tak inherentní.

74

Je třeba předeslat, že podle judikatury musí být rozlišovací způsobilost ochranné známky posuzována s ohledem na to, jak ji vnímá relevantní veřejnost, kterou tvoří běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný průměrný spotřebitel výrobků nebo služeb, pro které je tato ochranná známka zapsána (viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 34 a citovaná judikatura).

75

Zaprvé, pokud jde o inherentní rozlišovací způsobilost starších ochranných známek, je třeba připomenout, že podle judikatury musí být stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky posuzován výlučně ve vztahu k výrobkům, pro které byla tato ochranná známka zapsána (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, EU:C:1999:323, bod 22; obdobně viz též rozsudek ze dne 12. února 2004, Koninklijke KPN Nederland, C‑363/99, EU:C:2004:86, bod 34 a citovaná judikatura). Z judikatury dále vyplývá, že pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky ve vztahu k výrobkům, na které se vztahuje, je nepodstatné, že tatáž ochranná známka může být vnímána jako popisná ve vztahu k jiným výrobkům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. února 2004, Koninklijke KPN Nederland, C‑363/99, EU:C:2004:86, bod 77).

76

Z toho vyplývá, že jakýkoli odkaz na popisný charakter ochranné známky ve vztahu k jiným výrobkům nebo službám, než jsou ty, na které se vztahuje tato ochranná známka, nemůže odůvodnit snížení její rozlišovací způsobilosti.

77

V projednávaném případě je nutno konstatovat, že odvolací senát neprokázal, že výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, jejichž užívání bylo prokázáno žalobkyní, si mohou připsat vlastnost spočívající v síle a výkonu, a tudíž výraz „puma“ nepřímo odkazuje na vlastnosti uvedených výrobků. V bodě 36 napadeného rozhodnutí se totiž odvolací senát omezil na tvrzení, že slovní prvek „puma“ označuje velkou kočkovitou šelmu proslulou svou silou a schopnostmi, a tedy nepřímo odkazuje na jakýkoli druh výrobků vyznačujících se těmito vlastnostmi (viz bod 36 napadeného rozhodnutí).

78

V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 75 výše je tudíž třeba dovodit, že posouzení odvolacího senátu týkající se nízkého stupně této rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek je chybné.

79

Pro úplnost je třeba odmítnout argument žalobkyně, že velmi vysoká rozlišovací způsobilost starších ochranných známek vyplývá z jedinečného typu písma použitého v jejich slovním prvku „puma“, který se skládá ze tří velkých písmen a jednoho malého písmena.

80

Obrazové prvky starších ochranných známek, jako je typ písma a malé písmeno „m“, jsou totiž téměř neznatelné, a tudíž nemohou samy o sobě propůjčit těmto ochranným známkám vysokou rozlišovací způsobilost [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 15. března 2006, Athinaiki Oikogeniaki Artopoiia v. OHIM – Ferrero (FERRÓ), T‑35/04, EU:T:2006:82, bod 56, a ze dne 27. října 2016, Caffè Nero Group v. EUIPO (CAFFÈ NERO), T‑37/16, nezveřejněný, EU:T:2016:634, bod 42].

81

Zadruhé žalobkyně se před námitkovým oddělením a odvolacím senátem dovolávala rozlišovací způsobilosti, kterou starší ochranné známky údajně získaly užíváním.

82

V tomto ohledu je třeba podotknout, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádné posouzení týkající se údajné rozlišovací způsobilosti, kterou starší ochranné známky získaly z důvodu jejich užívání.

83

Nicméně odvolací senáty nejsou povinny vyjádřit se v odůvodnění rozhodnutí, která přijímají, ke všem argumentům, které zúčastněné osoby před nimi uplatňují. Stačí, aby uvedly skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2016, Ugly v. OHIM – Group Lottuss (COYOTE UGLY), T‑778/14, nezveřejněný, EU:T:2016:122, bod 67 a citovaná judikatura].

84

Vzhledem k tomu, že odvolací senát dospěl k závěru, že starší ochranné známky mají inherentní rozlišovací způsobilost, byť nízkou, nelze mu vytýkat, že nezaujal stanovisko k případné rozlišovací způsobilosti, kterou uvedené ochranné známky údajně získaly užíváním. Pro účely posouzení existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami není totiž podle judikatury vyžadováno, aby byl zohledněn stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky a stupeň rozlišovací způsobilosti získané užíváním, nýbrž aby byl zohledněn pouze jeden z nich (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 42; usnesení ze dne 30. dubna 2009, Japan Tobacco v. OHIM, C‑136/08 P, nezveřejněné, EU:C:2009:282, bod 26, a rozsudek ze dne 6. července 2012, ROYAL SHAKESPEARE, T‑60/10, nezveřejněný, EU:T:2012:348, bod 21).

85

Z úvah obsažených v bodech 68 až 71, 77 a 78 výše vyplývá, že odvolací senát v rámci přezkumu existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantní veřejnosti jednak nezohlednil správně stupeň dobrého jména uplatňovaného žalobkyní, a jednak neposoudil správně stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek.

86

Je přitom třeba připomenout, že intenzita dobrého jména a stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti nebo rozlišovací způsobilosti získané užíváním starších ochranných známek mohou mít závažný dopad na posouzení existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami.

87

Podle judikatury totiž některé ochranné známky mohou získat dobré jméno, jež zachází nad rámec veřejnosti, jíž jsou určeny výrobky nebo služby, pro které byly tyto ochranné známky zapsány. V takovém případě je možné, že si veřejnost, jíž jsou určeny výrobky nebo služby, pro které byla zapsána pozdější ochranná známka, vytvoří spojitost mezi kolidujícími ochrannými známkami, i když bude zcela odlišná od veřejnosti, jíž jsou určeny výrobky nebo služby, pro které byla zapsána starší ochranná známka (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, body 51 a 52).

88

Je-li tedy veřejnost, jíž jsou určeny výrobky označené starší ochrannou známkou, odlišná od veřejnosti, jíž jsou určeny výrobky označené přihlášenou ochrannou známkou, může být nezbytné zohlednit intenzitu dobrého jména starší ochranné známky za účelem určení, zda toto dobré jméno zachází nad rámec veřejnosti, k níž se vtahuje tato ochranná známka (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, body 51 až 53).

89

V projednávané věci tedy platí, že i když neexistuje přímá spojitost mezi výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky a které jsou vzájemně odlišné, jak konstatoval odvolací senát v bodě 32 napadeného rozhodnutí, zjištění o asociaci se staršími ochrannými známkami by přesto mohlo být učiněno, kdyby odvolací senát správně zohlednil stupeň dobrého jména uplatněný žalobkyní. Ačkoli se veřejnosti, jimž jsou určeny výrobky označené každou z kolidujících ochranných známek, nepřekrývají, neboť dotčené výrobky jsou odlišné, nelze vyloučit, že si lze vytvořit spojitost mezi kolidujícími ochrannými známkami, s přihlédnutím též k velké podobnosti těchto ochranných známek (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, body 51 až 53).

90

Podle judikatury mimoto platí, že čím silnější má starší ochranná známka rozlišovací způsobilost, ať již inherentní, nebo získanou užíváním, tím je pravděpodobnější, že při setkání s pozdější totožnou nebo podobnou ochrannou známkou bude tato známka relevantní veřejnosti evokovat uvedenou starší ochrannou známku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 54).

91

Vzhledem k výše uvedenému je závěr odvolacího senátu ohledně neexistence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantní veřejnosti, který nevyplývá ze správného posouzení všech relevantních faktorů daného případu, chybný.

92

Výše uvedené zjištění nemůže být vyvráceno argumenty uplatněnými EUIPO.

93

Zaprvé EUIPO tvrdí – obdobně jako odvolací senát (viz bod 35 napadeného rozhodnutí) – že dotčené výrobky jsou natolik vzájemně odlišné, že si odborníci, k nimž se vztahuje přihlášená ochranná známka, nevytvoří spojitost se svými sportovními a volnočasovými aktivitami, pokud se s přihlášenou ochrannou známkou setkají při užívání výrobků, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, v rámci své profesní činnosti.

94

V této souvislosti stačí připomenout, že zásahy uvedené v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, pokud k nim dojde, jsou následkem jistého stupně podobnosti mezi starší ochrannou známkou a pozdější ochrannou známkou, kvůli níž relevantní veřejnost spatřuje mezi oběma těmito ochrannými známkami souvislost, tedy vytvoří si mezi nimi spojitost, i když je nezamění (viz rozsudek ze dne 14. prosince 2012, GRUPO BIMBO, T‑357/11, nezveřejněný, EU:T:2012:696, bod 29 a citovaná judikatura).

95

Spojitost, kterou by si veřejnost, jíž je určena přihlášená ochranná známka, mohla vytvořit mezi uvedenou ochrannou známkou a svými sportovními a volnočasovými aktivitami, je tedy irelevantní pro účely posouzení, zda přihlášená ochranná známka evokuje u relevantní veřejnosti starší ochrannou známku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 60).

96

Argument uplatněný EUIPO tedy musí být odmítnut.

97

Zadruhé EUIPO tvrdí, že v usnesení ze dne 17. září 2015, Arnoldo Mondadori Editore v. OHIM (C‑548/14 P, nezveřejněné, EU:C:2015:624), měl Soudní dvůr za to, že spojitost mezi dvěma ochrannými známkami je vyloučena vzhledem k naprosté nemožnosti spatřovat jakoukoli souvislost mezi výrobky a službami, které patří k velmi odlišným hospodářským odvětvím. Podle EUIPO byly stejné úvahy vyjádřeny Tribunálem v rozsudcích ze dne 19. května 2015, SWATCHBALL (T‑71/14, nezveřejněný, EU:T:2015:293), a ze dne 29. října 2015, Éditions Quo Vadis v. OHIM – Gómez Hernández (QUO VADIS) (T‑517/13, nezveřejněný, EU:T:2015:816).

98

Zaprvé je třeba připomenout, že čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 výslovně uvádí případ, kdy jsou námitky podány proti přihlášce ochranné známky Evropské unie pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, na které se vztahuje starší ochranná známka.

99

Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že se čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 vztahuje výslovně na případy, kdy výrobky nebo služby nejsou podobné [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. května 2009, Waterford Wedgwood v. Assembled Investments (Proprietary), C‑398/07 P, nezveřejněný, EU:C:2009:288, bod 34].

100

Odlišnost výrobků, na které se vztahují kolidující ochranné známky, proto není dostatečným faktorem k vyloučení existence spojitosti mezi uvedenými ochrannými známkami, přičemž je dále třeba připomenout, že tato spojitost musí být posuzována celkově, tj. s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům daného případu (viz bod 24 výše).

101

Zadruhé se skutkové okolnosti projednávaného případu liší od těch, o které se jednalo v usnesení a rozsudcích, na které se odvolává EUIPO. Ve věci, ve které bylo vydáno usnesení ze dne 17. září 2015, Arnoldo Mondadori Editore v. OHIM (C‑548/14 P, nezveřejněné, EU:C:2015:624), nebylo totiž dobré jméno starší ochranné známky rozsáhlé, zatímco v projednávané věci se má za to, že starší ochranné známky mají přinejmenším velmi dobré jméno. Stejně tak ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 29. října 2015, QUO VADIS (T‑517/13, nezveřejněný, EU:T:2015:816), bylo dobré jméno starší ochranné známky běžné. Kromě toho v rozsudku ze dne 19. května 2015, SWATCHBALL (T‑71/14, nezveřejněný, EU:T:2015:293), Tribunál vyloučil existenci spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, navzdory dobrému jménu zvláštní intenzity, a to z důvodu, že bylo velmi nepravděpodobné, že by relevantní veřejnost nacházela výrobky, na které se vztahuje každá z těchto ochranných známek, ve stejných obchodech a že by pomyslela na jedny tyto výrobky při setkání s druhými výrobky (rozsudek ze dne 19. května 2015, SWATCHBALL, T‑71/14, nezveřejněný, EU:T:2015:293, bod 32). Nicméně tento důvod, který ve skutečnosti směřuje k vyloučení existence neoprávněného prospěchu z dobrého jména nebo rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, nemůže mít vliv na posouzení existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantní veřejnosti.

102

Argument uplatněný EUIPO tedy musí být odmítnut.

103

Konečně je třeba připomenout, že existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantní veřejnosti je základní podmínkou pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 (viz rozsudky ze dne 10. května 2007, nasdaq, T‑47/06, nezveřejněný, EU:T:2007:131, bod 53 a citovaná judikatura, a ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 26 a citovaná judikatura).

104

S ohledem na pochybení, jichž se dopustil odvolací senát v rámci posouzení existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, jež byla připomenuta v bodě 85 výše, je tedy třeba napadené rozhodnutí zrušit, aniž je třeba zkoumat ostatní výtky vznesené žalobkyní.

105

Odvolací senát bude muset znovu posoudit argumenty, které žalobkyně ve svém odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení vyvozuje z existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami. Za tímto účelem bude nejprve muset s konečnou platností rozhodnout jednak o existenci dobrého jména starších ochranných známek, a případně o jeho intenzitě, a jednak o stupni rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek.

106

Dojde-li odvolací senát ke konečnému závěru, že v projednávané věci existuje spojitost mezi kolidujícími ochrannými známkami, bude muset přezkoumat, zda žalobkyně dostatečně prokázala existenci některého ze zásahů uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Za tímto účelem bude muset zohlednit stupeň dobrého jména a rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek. Čím je totiž rozlišovací způsobilost a dobré jméno starší ochranné známky významnější, tím spíše bude existence zásahu do starší ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 snadno připuštěna (viz rozsudek ze dne 29. března 2012, BEATLE, T‑369/10, nezveřejněný, EU:T:2012:177, bod 65 a citovaná judikatura). Kromě toho bude odvolací senát muset mít na paměti, že v případě námitek založených na ochranné známce s mimořádně dobrým jménem je možné, že pravděpodobnost budoucího nehypotetického nebezpečí újmy nebo toho, že přihlášená ochranná známka získá neprávem prospěch, je tak zjevná, že osoba, která podala námitky, nemusí za tímto účelem uvádět ani prokazovat žádnou jinou skutkovou okolnost [viz rozsudky ze dne 22. března 2007, VIPS, T‑215/03, EU:T:2007:93, bod 48, a ze dne 27. října 2016, Spa Monopole v. EUIPO – YTL Hotels & Properties (SPA VILLAGE), T‑625/15, nezveřejněný, EU:T:2016:631, bod 63].

107

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že je důvodné žalobě vyhovět, a tudíž zrušit napadené rozhodnutí.

108

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

109

Kromě toho podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozhodnout, že vedlejší účastník řízení ponese vlastní náklady řízení. V projednávané věci vedlejší účastnice, která vstoupila do řízení na podporu EUIPO, ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

Návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K relevantní veřejnosti

K podobnosti kolidujících ochranných známek

K dobrému jménu starších ochranných známek

K rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek

K nákladům řízení