|
30.1.2017 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 30/17 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Frankfurt am Main (Německo) dne 25. října 2016 – Kevin Joseph Devine v. Air Nostrum, Líneas Aéreas del Mediterráneo SA
(Věc C-538/16)
(2017/C 030/20)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landgericht Frankfurt am Main
Účastníci původního řízení
Žalobce: Kevin Joseph Devine
Žalovaná: Air Nostrum, Líneas Aéreas del Mediterráneo SA
Předběžné otázky
|
1) |
Je třeba čl. 7 bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládat v tom smyslu, že pojem „nároky ze smlouvy“ zahrnuje rovněž nárok na náhradu škody podle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 296/91 (2), který je uplatňován vůči provozujícímu leteckému dopravci, který není smluvním partnerem dotčeného cestujícího? |
|
2) |
V případě, že je čl. 7 bod 1 nařízení (ES) č. 1215/2012 použitelný: Je třeba v případě přepravy osob na dvou letech bez významného pobytu na přestupním letišti považovat konečný cíl cestujícího za místo plnění podle čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení (EU) č. 1215/2012 i tehdy, pokud nárok na náhradu škody podle článku 7 nařízení (ES) č. 261/2004 uplatňovaný prostřednictvím žaloby je založen na události, k níž došlo na první části letu a žaloba směřuje proti provozujícímu leteckému dopravci uskutečňujícímu první let, který není smluvní stranou smlouvy o přepravě? |