14.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/34

1)

Vztahuje se soudní ochrana ve smyslu článku 27 nařízení č. 604/2013 i na výklad podmínek kritéria podle čl. 13 odst. 1 v případě, kdy z rozhodnutí vyplývá, že členský stát nebude posuzovat žádost o mezinárodní ochranu, jiný členský stát již převzal odpovědnost za posouzení žádosti žadatele na stejném základě a žadatel toto rozhodnutí napadá?

2)

Má být podmínka nedovoleného překročení hranic podle čl. 13 odst. 1 nařízení č. 604/2013 vykládaná nezávisle a autonomně, nebo ve spojení s čl. 3 odst. 2 směrnice 2008/115 o navracení a článkem 5 Schengenského hraničního kodexu, které definují neoprávněné překročení hranic, a má se tento výklad uplatnit ve vztahu k čl. 13 odst. 1 nařízení č. 604/2013?

3)

S ohledem na odpověď na druhou otázku má být za okolností projednávané věci pojem „nedovolené překročení hranic“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení č. 604/2013 vykládán v tom smyslu, že o nedovolené překročení hranic se nejedná, pokud veřejné orgány členského státu organizují překročení hranice za účelem tranzitu do jiného členského státu EU?

4)

V případě, že odpověď na třetí otázku bude kladná, má být v důsledku toho čl. 13 odst. 1 nařízení č. 604/2013 vykládán v tom smyslu, že zakazuje předání státního příslušníka třetí země do státu, ve kterém původně vstoupil na území EU?

5)

Má být článek 27 nařízení č. 604/2013 vykládán v tom smyslu, že lhůty uvedené v čl. 13 odst. 1 a čl. 29 odst. 2 neběží, pokud žadatel uplatňuje své právo na soudní ochranu, a tím spíše v případě, kdy to znamená i položení předběžné otázky nebo kdy vnitrostátní soud čeká na odpověď Soudního dvora Evropské unie na takovou otázku, která mu byla položena v jiné věci? Podpůrně, běží lhůty v takovém případě, ale příslušný členský stát nemá právo odmítnout přijetí žadatele?