–

za DW, která se zastupuje sama,

–

za lotyšskou vládu I. Kucina a A. Bogdanovou, jako zmocněnkyněmi,

–

za estonskou vládu, N. Grünberg, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi I. Naglisem a M. Kellerbauerem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 45 SFEU, jakož i čl. 4 odst. 3 SEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi DW a Valsts sociālās apdrošināšanas aģentūra (Státní agentura sociálního zabezpečení, Lotyšsko) ve věci určení výše dávek v mateřství, které jí mají být přiznány.

3

Článek 31 Likums „Par maternitātes un slimības apdrošināšanu“ (zákon o pojištění pro případ mateřství a nemoci, Latvijas Vēstnesis, 1995, č. 182, s. 465) stanoví v odstavcích 1, 6 a 7:

„1)   Pro účely výpočtu státní dávky ze sociálního zabezpečení se průměrný vyměřovací základu pro pojistné určí podle průměrné výše vyměřovacího základu osoby pojištěné během období dvanácti kalendářních měsíců, které končí dva kalendářní měsíce před měsícem, v němž nastala pojistná událost […]

[…]

6)   Pokud pojištěná osoba nebyla během části období zohledněného pro účely výpočtu průměrného vyměřovacího základu pro pojistné stanoveného v odstavci 1 […] registrována jako osoba přispívající do státního systému sociálního zabezpečení nebo měla neplacené volno, stanoví se pro účely výpočtu výše dávek v mateřství nebo otcovství průměrný vyměřovací základ za tuto část období, jakož i za část období, u nichž neexistuje žádný vyměřovací základ pro pojistné vzhledem k neplacenému volnu dané osoby, vyjma období, kdy byla důvodem neplaceného volna péče o děti, ve výši 70 % z částky průměrného měsíčního vyměřovacího základu pro pojistné v tomto státě.

7)   Pokud pojištěná osoba neměla během části období zohledněného pro účely výpočtu průměrného vyměřovacího základu pro pojistné stanoveného v odstavci 1 […] žádný průměrný vyměřovací základ z důvodu pracovní neschopnosti, těhotenské a mateřské dovolené, otcovské dovolené, neplaceného volna poskytnutého z důvodu péče o děti nebo rodičovské dovolené, odpovídá průměrný vyměřovací základ pro pojistné základu během referenčního období zkráceného o dny pracovní neschopnosti, těhotenské nebo mateřské dovolené, otcovské dovolené, neplaceného volna poskytnutého z důvodu péče o děti a rodičovské dovolené.“

4

Článek 7 Ministru Kabineta noteikumi Nr. 270 „Vidējās apdrošināšanas iemaksu algas aprēķināšanas kārtība un valsts sociālās apdrošināšanas pabalstu piešķiršanas, aprēķināšanas un izmaksas kārtība“ (nařízení Rady ministrů č. 270 o pravidlech pro výpočet průměrného vyměřovacího základu pro pojistné a o pravidlech pro přiznávání, výpočet a vyplácení státních dávek sociálního zabezpečení“) ze dne 27. července 1998 (Latvijas Vēstnesis, 1998, č. 223/224, s. 1284) zní:

„7.   Pro účely výpočtu průměrného vyměřovacího základu pro pojistné pracovníka zahrnuje tento vyměřovací základ veškeré příjmy z výdělečné činnosti, jež pracovník obdržel v období uvedeném v čl. 31 odst. 1 zákona o pojištění pro případ mateřství a nemoci:

5

Článek 8 uvedeného nařízení stanoví:

„Pro účely přiznání státních dávek sociálního zabezpečení se průměrný vyměřovací základ pro pojistné vypočte ve všech případech uvedených v článku 7 tohoto nařízení podle níže uvedeného vzorce:

Vd = (A1 + A2 + … + A12)/D, přičemž

Vd = průměrný vyměřovací základ pro pojistné za kalendářní den […]

A1, A2 … = částka vyměřovacího základu pro pojistné získaná v podobě příjmu z pracovní činnosti za příslušný měsíc v období dvanácti měsíců uvedeném v čl. 31 odst. 1 zákona o pojištění pro případ mateřství a nemoci, z jejíhož výpočtu jsou vyloučeny prémie, bonusy, příspěvky a další odměny, jež zaměstnavatel v souladu s ustanoveními kolektivní smlouvy nebo pracovní smlouvy vyplatil dané osobě během období, kdy se tato osoba nacházela v situaci dočasné pracovní neschopnosti, těhotenské či mateřské dovolené, rodičovské dovolené nebo neplaceného volna poskytnutého z důvodu péče o děti;

D = počet kalendářních dnů v období uvedeném v čl. 31 odst. 1 zákona o pojištění pro případ mateřství a nemoci, vyjma kalendářních dnů, které nebyly odpracovány z důvodu dočasné pracovní neschopnosti spojené s vyplácením dávky nemocenské, těhotenské či mateřské dovolené, otcovské dovolené, neplaceného volna poskytnutého z důvodu péče o děti a rodičovské dovolené.“

6

Dne 2. ledna 2014 podala DW u Státní agentury sociálního zabezpečení žádost o poskytnutí dávky v mateřství pro období její těhotenské dovolené. Dne 2. dubna 2014 současně podala žádost o poskytnutí této dávky pro období její mateřské dovolené.

7

Státní agentura sociálního zabezpečení přiznala uvedené dávky pro období od 2. ledna do 12. března 2014 a pro období od 13. března do 21. května 2014. Výše dávky v mateřství byla v projednávané věci stanovena na 80 % průměrného denního vyměřovacího základu pro pojistné, který byl určen na základě příjmů, jež dotyčná pobírala v období dvanácti kalendářních měsíců od 1. listopadu 2012 do 31. října 2013, a počtu kalendářních dní v tomto období. Vzhledem k tomu, že v tomto referenčním období v délce dvanácti měsíců DW pracovala během jedenácti měsíců pro orgán Evropské unie, a nebyla tudíž v Lotyšsku registrována jako zaměstnankyně, stanovila Státní agentura sociálního zabezpečení v souladu s čl. 31 odst. 6 zákona o pojištění pro případ mateřství a nemoci vyměřovací základ pro pojistné pro každý z těchto měsíců ve výši 70 % průměrného vyměřovacího základu pro pojistné stanoveného v dotčeném členském státě, tj. 395,70 eura. Naproti tomu, co se týče měsíce, v němž byla DW v Lotyšsku registrována jako zaměstnankyně a osoba přispívající do systému sociálního zabezpečení, byl zohledněn skutečný průměrný vyměřovací základ v tomto měsíci, tj. 1849,73 eura.

8

DW podala k administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud, Lotyšsko) návrh na nové určení výše částky jejích dávek. Tento soud jejímu návrhu vyhověl, přičemž se opřel jak o ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1, a oprava Úř. věst. 2004, L 200, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72), tak o ustanovení Smlouvy o FEU týkající se volného pohybu pracovníků.

9

Odvolání podané Státní agenturou sociálního zabezpečení proti tomuto rozsudku bylo vyhověno Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud, Lotyšsko). Tento soud měl za to, že nařízení č. 883/2004, které stanoví sčítání dosažených dob za účelem získání nároku, není v projednávané věci použitelné, neboť lotyšské právo pro účely přiznání nároku na dávku v mateřství nevyžaduje žádné předchozí období příspěvků do lotyšského systému sociálního zabezpečení. Dovodil z toho, že výpočet této dávky byl proveden správně pouze podle lotyšského práva.

10

DW podala proti tomuto rozhodnutí kasační opravný prostředek k Augstākā tiesa (nejvyšší soud, Lotyšsko), v němž tvrdí, že pravidla výpočtu uvedených dávek byla v rozporu s články 45 až 48 SFEU a s judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 16. února 2006, Öberg, C‑185/04, EU:C:2006:107). DW tvrdí, že při výpočtu dávek, které mají být přiznány, nemají být zohledňována období pojištění získaná u unijních orgánů a má být připočtena částka dávky, kterou by získala, kdyby po celé referenční období pracovala v Lotyšsku. Tento závěr je podle jejího názoru potvrzen cílem, který má plnit dotčená dávka a kterým je valorizace dávky v mateřství poskytované osobám, které vykonávaly zaměstnání, při současném zaručení minimálního příjmu nezaměstnaným.

11

Státní agentura sociálního zabezpečení má za to, že judikaturu Soudního dvora týkající se sčítání odpracovaných dob pro účely určení nároku na rodičovské dávky nelze použít v případě dotčeném v projednávané věci, který se týká výpočtu výše dávky v mateřství.

12

Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda jsou ustanovení lotyšského práva týkající se výpočtu částky dávky v mateřství v souladu s unijním právem. V tomto ohledu tento soud konstatuje, že DW je znevýhodněna, když využila svého práva volného pohybu a odešla pracovat pro unijní orgán. Průměrný vyměřovací základ pro pojistné stanovený lotyšskými právními předpisy pro oněch jedenáct měsíců, během kterých DW pracovala pro unijní orgán, je totiž podstatně nižší než průměrný vyměřovací základ pro pojistné stanovený pro zbývající měsíc práce, kterou DW vykonávala v Lotyšsku. Podle předkládajícího soudu vede metoda výpočtu, která byla požita k určení dávky v mateřství, ve skutečnosti k tomu, že částka této dávky závisí na délce doby odpracované dotčeným zaměstnancem v Lotyšsku.

13

Předkládající soud v této souvislosti připomíná, že judikatura Soudního dvora, podle které může takováto právní úprava představovat překážku volnému pohybu pracovníků, která je zakázána článkem 45 SFEU. Tuto právní úpravu nelze připustit ani s ohledem na povinnost loajální spolupráce a pomoci, kterou mají členské státy a která nachází vyjádření v povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU (rozsudky ze dne 16. prosince 2004, My, C‑293/03, EU:C:2004:821, body 45 až 48; ze dne 16. února 2006, Öberg, C‑185/04, EU:C:2006:107, body 16 a 17, jakož i ze dne 4. února 2015, Melchior, C‑647/13, EU:C:2015:54, body 26 a 27).

14

Za těchto podmínek se Augstākā tiesa (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 4 odst. 3 SEU a čl. 45 odst. 1 a 2 SFEU vykládány v tom smyslu, že připouští takovou právní úpravu členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která nevylučuje z období dvanácti měsíců, které má být zohledněno při výpočtu průměrného vyměřovacího základu pro pojistné, jenž slouží k určení výše dávky v mateřství, měsíce, během kterých osoba pracovala pro orgán Evropské unie a spadala pod společný režim pojištění [Unie], avšak činí tak za situace, kdy takováto osoba nebyla během výše uvedeného období pojištěna v rámci lotyšského systému sociálního zabezpečení a v případě jejích příjmů se vychází z toho, že se rovnají průměrnému vyměřovacímu základu pro pojistné stanovenému v tomto státě, což může vést ke značnému snížení výše přiznané dávky v mateřství v porovnání s případnou výší této dávky, kterou by mohla daná osoba pobírat, pokud by v období zohledněném pro účely výpočtu nepracovala pro orgán Unie […], ale byla by zaměstnána v Lotyšsku?“

15

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 3 SEU a článek 45 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která pro účely stanovení průměrného vyměřovacího základu pro pojistné, který slouží k výpočtu výše dávky v mateřství, staví měsíce referenčního období, během kterých dotčená osoba pracovala pro orgán Unie a nespadala pod režim sociálního zabezpečení tohoto členského státu, na roveň období bez zaměstnání, a uplatňuje na ně průměrný vyměřovací základ pro pojistné stanovený v uvedeném členském státě, což má za následek značné snížení výše dávky v mateřství přiznané této osobě v porovnání s případnou výší této dávky, kterou by mohla daná osoba pobírat, pokud by vykonávala výdělečnou činnost pouze v tomto členském státě.

16

Úvodem je třeba připomenout, že i když si členské státy ponechávají pravomoc organizovat své systémy sociálního zabezpečení, když stanovují zejména podmínky pro poskytování dávek v oblasti sociálního zabezpečení, musí nicméně při výkonu této pravomoci dodržovat unijní právo, zejména ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu pracovníků (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. dubna 2008, Vláda Francouzského společenství a Valonská vláda, C‑212/06, EU:C:2008:178, bod 43; ze dne 21. ledna 2016, Komise v. Kypr, C‑515/14, EU:C:2016:30, bod 38, jakož i ze dne 6. října 2016, Adrien a další, C‑466/15, EU:C:2016:749, bod 22).

17

Je tedy třeba ověřit, zda jsou ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu pracovníků použitelná v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení. Pokud tomu tak je, bude třeba dále určit, zda taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, zakládá překážku volnému pohybu pracovníků, a pokud ano, zda může být taková překážka objektivně odůvodněná.

18

Zaprvé pokud jde o působnost ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu pracovníků, je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že občan Unie, který vykonává právo na volný pohyb pracovníků a vykonával výdělečnou činnost v jiném členském státě, než je stát jeho původu, spadá nehledě na jeho místo pobytu a státní příslušnost do oblasti působnosti článku 45 SFEU (rozsudky ze dne 16. února 2006, Rockler, C‑137/04, EU:C:2006:106, bod 14, jakož i ze dne 16. února 2006, Öberg, C‑185/04, EU:C:2006:107, bod 11 a citovaná judikatura).

19

Do působnosti uvedeného ustanovení spadá kromě toho i občan Unie, který pracuje v jiném členském státě než ve státě svého původu, a který přijal zaměstnání u mezinárodní organizace (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 16. února 2006, Rockler, C‑137/04, EU:C:2006:106, bod 15; ze dne 16. února 2006, Öberg, C‑185/04 EU:C:2006:107, bod 12 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 4. července 2013, Gardella, C‑233/12, EU:C:2013:449, bod 25). Takový občan totiž neztrácí z důvodu, že vykonává zaměstnání u mezinárodní organizace, postavení pracovníka ve smyslu článku 45 SFEU (rozsudek ze dne 4. července 2013, Gardella, C‑233/12, EU:C:2013:449, bod 26).

20

Situace DW tudíž spadá do oblasti působnosti článku 45 SFEU.

21

Pokud jde zadruhé o otázku, zda použití takové vnitrostátní právní úpravy, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, představuje překážku pro volný pohyb pracovníků, je třeba připomenout, že cílem všech ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu osob je usnadnit státním příslušníkům Unie výkon výdělečných činností jakékoli povahy na celém území Unie a brání opatřením, která by mohla tyto státní příslušníky znevýhodňovat, pokud chtějí vykonávat hospodářskou činnost na území jiného členského státu (rozsudky ze dne 16. února 2006, Rockler, C‑137/04, EU:C:2006:106, bod 17; ze dne 16. února 2006, Öberg, C‑185/04, EU:C:2006:107, bod 14 a citovaná judikatura; ze dne 1. dubna 2008, Vláda Francouzského společenství a Valonská vláda, C‑212/06, EU:C:2008:178, bod 44, jakož i ze dne 21. ledna 2016, Komise v. Kypr, C‑515/14, EU:C:2016:30, bod 39).

22

Ustanovení, která státnímu příslušníkovi některého členského státu, brání nebo ho odrazují od toho, aby opustil stát svého původu za účelem výkonu svého práva na volný pohyb, tedy představují překážku pro tuto svobody, i když jsou uplatňována nezávisle na státní příslušnosti dotčených pracovníků (rozsudky ze dne 16. února 2006, Rockler, C‑137/04, EU:C:2006:106, bod 18, jakož i ze dne 16. února 2006, Öberg, C‑185/04, EU:C:2006:107, bod 15 a citovaná judikatura).

23

Cílem článku 45 SFEU je totiž zejména zabránit tomu, aby s pracovníkem, který využil práva na volný pohyb a zastával pracovní místa v několika členských státech, bylo bez objektivních důvodů zacházeno méně příznivě než s pracovníkem, který absolvoval celou svou kariéru v jediném členském státě (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 7. března 1991, Masgio, C‑10/90, EU:C:1991:107, bod 17, a ze dne 21. ledna 2016, Komise v. Kypr, C‑515/14, EU:C:2016:30, bod 42).

24

V projednávané věci ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že podle použitelné vnitrostátní právní úpravy je zaměstnankyně, která nebyla registrována jako osoba přispívající do státního systému sociálního zabezpečení v průběhu referenčního období dvanácti měsíců z důvodu, že pracovala u orgánu Unie, postavena na roveň osobě bez zaměstnání a je jí přiznána dávka v mateřství v minimální výši, která je určena na základě průměrného vyměřovacího základu pro pojistné stanoveného v dotčeném členském státě, kdežto dávky v mateřství přiznané zaměstnankyni, která absolvovala celou svou kariéru v tomto členském státě jsou určeny na základě pojistného hrazeného do státního systému sociálního zabezpečení během referenční období.

25

V tomto ohledu je třeba uvést, že i když použitelná vnitrostátní právní úprava jako taková nestanoví podmínku, že se nárok na poskytování dávek v mateřství přizná, pouze pokud dotčená osoba v referenčním období spadala pod státní systém sociálního zabezpečení, nic to nemění na skutečnosti, že použití pravidel pro výpočet dotčených dávek vede k obdobnému výsledku, jelikož zaměstnankyni, která pracovala u orgánu Unie, je přiznána podstatně nižší dávka než dávka, kterou by mohla pobírat, kdyby pracovala na území dotčeného členského státu a přispívala do systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu.

26

Soudní dvůr již judikoval, že vnitrostátní právní úprava, která pro účely výpočtu výše rodičovských příspěvků nezohledňuje období, během něhož byla vykonána činnost v rámci společného systému zdravotního a nemocenského pojištění Unie, může odradit státní příslušníky členského státu od opuštění tohoto státu za účelem výkonu výdělečné činnosti v některém orgánu Evropské unie nacházejícím se na území jiného členského státu, neboť tím, že přijme zaměstnání u takového orgánu, by ztratil možnost požívat v rámci vnitrostátního systému zdravotního a nemocenského pojištění rodinnou dávku, na kterou by měl nárok, kdyby toto zaměstnání nepřijal (rozsudky ze dne 16. února 2006, Rockler, C‑137/04, EU:C:2006:106, bod 19, a ze dne 16. února 2006, Öberg, C‑185/04, EU:C:2006:107, bod 16).

27

Taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, tudíž může bránit, a tudíž odrazovat od výkonu výdělečné činnosti mimo dotčený členský stát, a to ať už v jiném členském státě nebo v orgánu Unie či jiné mezinárodní organizace, jelikož zaměstnankyně, která spadala dříve nebo následně do systému sociálního zabezpečení dotčeného členského státu, tím, že přijme takové zaměstnání, má na základě tohoto systému nárok na podstatně nižší dávku, než je dávka, na kterou by měla nárok, kdyby nevyužila svého práva na volný pohyb.

28

Taková vnitrostátní právní úprava tudíž představuje překážku pro volný pohyb pracovníků v zásadě zakázanou článkem 45 SFEU.

29

Tento závěr není nijak zpochybněn argumentem předloženým lotyšskou vládou, podle něhož časově omezené dávky, jako jsou dávky v mateřství, nemohou tvořit závažnou překážku v situaci, kdy se pracovník rozhoduje, zda přijme pracovní místo v orgánu Unie nebo na území jiného členského státu, než je jeho členský stát původu. V tomto ohledu stačí připomenout, že překážka volnému pohybu pracovníků není posuzována s ohledem na trvanlivost dotyčné dávky. Podle judikatury Soudního dvora totiž články Smlouvy týkající se volného pohybu osob představují základní ustanovení pro Unii a jakákoli překážka této svobodě, i kdyby byla zanedbatelná, je zakázána (rozsudek ze dne 15. února 2000, Komise v. Francie, C‑34/98, EU:C:2000:84, bod 49).

30

Za účelem poskytnutí úplné odpovědi vnitrostátnímu soudu je zatřetí třeba posoudit existenci možného odůvodnění překážky volného pohybu pracovníků.

31

V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že opatření omezující základní svobody zaručené Smlouvou může být odůvodněné pouze tehdy, sleduje-li legitimní cíl slučitelný se Smlouvou a respektuje-li zásadu proporcionality. Takové opatření proto musí být způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a nesmí překročit meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (viz zejména rozsudky ze dne 16. února 2006, Rockler, C‑137/04, EU:C:2006:106, bod 22, a ze dne 16. února 2006, Öberg, C‑185/04, EU:C:2006:107, bod 19, jakož i citovaná judikatura.

32

Lotyšská vláda v této souvislosti tvrdí, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení se opírá o důvody obecného zájmu a že dávky v mateřství, které jsou založeny na zásadě solidarity, byly zavedeny proto, aby zajistily stabilitu státního systému sociálního zabezpečení. Podle lotyšské vlády tento systém, jehož samofinancování je zaručeno na základě přímého vztahu mezi hrazeným pojistným a částkou poskytnuté dávky v mateřství, přispívá ke zlepšení demografické situace.

33

V tomto ohledu je třeba připomenout, že ačkoli důvody čistě hospodářské povahy nemohou představovat naléhavý důvod obecného zájmu, který by mohl odůvodnit omezení základní svobody zaručené Smlouvou, může být vnitrostátní právní úprava odůvodněným omezením základní svobody, vychází-li z hospodářských důvodů, které sledují cíl obecného zájmu. Nelze tedy vyloučit, že riziko závažného zásahu do finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení může představovat naléhavý důvod obecného zájmu, který by mohl odůvodnit porušení ustanovení Smlouvy týkajících se práva na volný pohyb pracovníků (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Komise v. Kypr, C‑515/14, EU:C:2016:30, bod 53 a citovaná judikatura).

34

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je nicméně na příslušných vnitrostátních orgánech, když přijímají opatření, které se odchyluje od zásady zakotvené v unijním právu, aby v každém jednotlivém případě prokázaly, že uvedené opatření může zajistit dosažení uplatňovaného cíle a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení. K odůvodněním, která mohou být uplatňována členským státem, musí být tedy přiloženy vhodné důkazy nebo analýza způsobilosti a přiměřenosti omezujícího opatření přijatého tímto státem, jakož i konkrétní skutečnosti umožňující podpořit jeho argumentaci. Je třeba, aby taková objektivní, podrobná a čísly podložená analýza mohla za pomoci spolehlivých a přesvědčivých údajů ukazujících stejným směrem, že skutečně existují rizika pro vyváženost systému sociálního zabezpečení (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Komise v. Kypr, C‑515/14, EU:C:2016:30, bod 54).

35

Je však nutno konstatovat, že v projednávaném případě taková analýza chybí. Lotyšská vláda totiž ve svém písemném vyjádření předloženém Soudnímu dvoru pouze uvedla zcela obecná tvrzení, aniž poskytla přesné důkazy na podporu své argumentace vycházející ze skutečnosti, že vnitrostátní právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení jsou odůvodněny důvody veřejného zájmu. Pokud jde o údajné odůvodnění založené na přímém vztahu mezi hrazeným pojistným a částkou poskytnuté dávky, nelze je přijmout, jelikož samotné přiznání dávky nepodléhá jakékoli povinnosti hradit pojistné.

36

V důsledku toho a s přihlédnutím ke skutečnostem obsaženým ve spise předloženém Soudnímu dvoru nemůže být překážka volného pohybu pracovníků dotčená ve věci v původním řízení odůvodněna.

37

Vzhledem k tomu, že bylo konstatováno, že právní úprava dotčená ve věci v původním řízení je neslučitelná se zásadou volného pohybu pracovníků zaručenou článkem 45 SFEU, není již třeba se vyjadřovat k výkladu čl. 4 odst. 3 SEU (rozsudek ze dne 6. října 2016, Adrien a další, C‑466/15, EU:C:2016:749, bod 37).

38

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je na položenou otázku třeba odpovědět tak, že článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která pro účely stanovení průměrného vyměřovacího základu pro pojistné, který slouží k výpočtu výše dávky v mateřství, staví měsíce referenčního období, během kterých dotčená osoba pracovala pro orgán Unie a nespadala pod systém sociálního zabezpečení tohoto členského státu, na roveň období bez zaměstnání, a uplatňuje na ně průměrný vyměřovací základ pro pojistné stanovený v uvedeném členském státě, což má za následek značné snížení výše dávky v mateřství přiznané této osobě v porovnání s případnou výší této dávky, kterou by mohla daná osoba pobírat, pokud by vykonávala výdělečnou činnost pouze v tomto členském státě.

39

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která pro účely stanovení průměrného vyměřovacího základu pro pojistné, který slouží k výpočtu výše dávky v mateřství, staví měsíce referenčního období, během kterých dotčená osoba pracovala pro orgán Unie a nespadala pod systém sociálního zabezpečení tohoto členského státu, na roveň období bez zaměstnání, a uplatňuje na ně průměrný vyměřovací základ pro pojistné stanovený v uvedeném členském státě, což má za následek značné snížení výše dávky v mateřství přiznané této osobě v porovnání s případnou výší této dávky, kterou by mohla daná osoba pobírat, pokud by vykonávala výdělečnou činnost pouze v tomto členském státě.